• Pátek, 13. prosinec 2019
  • Svátek má Rukojmí Lucie

K vážnému zamyšlení, posouzení, zhodnocení.
Počet návštěv: 323

K vážnému zamyšlení, posouzení, zhodnocení.

Jiří Baťa Článek od Jiří Baťa

Ke stěžejním událostem, jež v listopadu 1989 v Československu pomohly svrhnout totalitní režim komunistické strany, patřila dvouhodinová generální stávka, která se uskutečnila 27. listopadu 1989. Tato stávka se konala na území celého Československa mezi 12. až  14. hodinou ve všech městech a obcích, ve většině továren, podniků a institucí. Podle průzkumu ÚVVM (Ústavu pro výzkum veřejného mínění) se jí zúčastnilo 75 procent občanů.

     Generální stávce předcházelo Provolání vysokoškolských studentů dělníkům a rolníkům Československa z 20. 11.1989. V této souvislosti bych chtěl zmínit tu část Provolání, kde se studenti obrací k veřejnosti těmito slovy:

     Obracíme se proto na vás, protože myslíme nejen na vaše problémy, ale i mnohé, před čím přivíráme nebo docela zavíráme oči a co nelze ani vcelku vyjmenovat:

1. Myslíme na dělnice a dělníky, pracující v podmínkách urážející lidskou důstojnost –   textilkách, konzervárnách, slévárnách, dolech atd…

2. ….na mladé rodiny bez bytů

3. ….na důchodce a všechny sociálně slabé a potřebné

4. ….na špínu korupce a stínové ekonomiky, které se dnes už nedokáže vyhnout nikdo a žádná  oblast národního života

5. ….na nezasloužená privilegia mocných

6. ….na zanedbaný stav našeho školství, zdravotní péče a životního prostředí

7. ….na nedostatečnou možnost cestování a styku se světem

Obracíme se na vás, abyste podpořili stávku i naše požadavky !

     Nechtěně mi těchto sedm bodů, kterými studenti oslovují občany Československa, připomnělo manifestaci Milionů chvilek na Letné s jejich ultimativním prohlášením. Zatím co vysokoškolští studenti v r. 1989 v obecné rovině konstatovali reálný stav společnosti a žádali občany, jmenovitě dělníky a rolníky o podporu Generální stávky, představitelé Milionů chvilek nejenže kritizovali a kritizují všechno, aniž by uváděli fakta, ale  ve svém závěru,  na rozdíl od vysokoškoláků z listopadu 89, kteří žádali o podporu  GS, naši oprsklí

milionchvilkaři přišli s ultimativními požadavky, resp. výhrůžkami na nejvyšší vládní představitele s výzvou, aby odstoupili. U nich totiž zapracovala idea demokracie se všemi „svými“ výhodami, především však svobodou slova  apod. Nicméně, tím hlavním, co lze na Provolání vysokoškoláků z. r. 1989 spatřovat, je oněch sedm bodů, které stojí za pozornost, zamyšlení či zhodnocení.

Bod č. 1: Myslíme na dělnice a dělníky, pracující v podmínkách urážející lidskou důstojnost –   textilkách, konzervárnách, slévárnách, dolech atd...- 

Nevím, co tím bylo konkrétně myšleno, pokud však tím chtěli poukázat na jejich těžkou práci, v těžkých podmínkách, která údajně urážela lidskou důstojnost, pak  je otázka, zda věděli, o čem mluví. To, že lidé pracovali v textilkách,

konzervárnách, dolech či slévárnách neznamenalo, že to uráželo jejich důstojnost. Lze souhlasit s tím, že to byla práce náročná, resp. těžká, ale např. práce horníka byla oceňována a každý profesionální horník byl na své povolání hrdý. Nemyslím, že ve slévárnách či textilkách to bylo jinak, práce, pokud se dělá poctivě, je vždycky těžká a náročná. Ale budiž, studenti nebyli zas až tak úplně v obraze, kdo co a jak dělá, ale když už příkladně zmínili  práci dělníků a dělnic  pracujících v podmínkách urážející lidskou důstojnost není od věci si položit otázku: jak jsme na tom dnes? O co lepší mají dělníci a dělnice podmínky v montovnách, skladech, řidiči kamionů, autobusů, dělníci na stavbách, lékaři a sestry v nemocnicích, prodavačky atd., aniž by to uráželo lidskou důstojnost? O dělnících ve slévárnách a dělnicích v textilkách nemůže být řeč, protože na rozdíl od minulého režimu dnes už žádné nemáme. Stejné je to  také s tzv. rolníkama, tedy se zemědělci, těch je už poskrovnu a dřou stejně, jako dříve. Tak co se za těch 30 let zlepšilo, pokud jde o lidskou důstojnost?

Bod 2)  myslíme na mladé rodiny bez bytů…

Musím se této zmínce o mladých rodinách bez bytů pousmát, protože při srovnání se současností byla bytová otázka za komunistů přímo ukázková. Studenti v r. 1989 zřejmě vycházeli z toho, že když studovali, resp. krátce po studiích neměli hned kde bydlet, že to byl nějaký všeobecný problém. Na rozdíl od současnosti, kdy chce-li někdo bydlet, musí si byt za vysoký nájem pronajmout, nebo si byt koupit na hypotéku nebo úvěr, případně postavit se zadlužením na 30 roků! Za bývalého režimu byly státní byty přidělovány bezplatně, existovaly tzv. podnikové byty, případně si mohli občané postavit či koupit družstevní byty. Za komunistického režimu bylo za 30 let postaveno nesrovnatelně  více bytů, než je tomu za 30 let od listopadu 89! Domnívám se, že dnes by tehdejší bytovou otázku viděli jinak.

Bod 3) myslíme na důchodce a všechny sociálně slabé a potřebné….

Kéž by to platilo i dnes, že studenti myslí na důchodce a sociálně slabé. Dobře je to vidět na manifestacích  Milionů chvilek, kde se studenti nechávají unášet přiblblými frázemi o  ohrožení demokracie, vymývat mozky falešnými proklamacemi o ruském nebo čínském nebezpečí, potřebě více se angažovat pro EU, NATO, v boji proti ruské propagandě atd., ale že je potřeba věnovat pozornost důchodcům, sociálně slabým či osobám zdravotně postižením, nepadne ani slovo. Ovšem konstatování studentů z r. 1989 zasluhuje uznání, i když situace důchodců nebyla, ve srovnání s dneškem, zas až tak špatná.  

Bod 4) myslíme na špínu korupce a stínové ekonomiky, které se dnes už nedokáže vyhnout nikdo a žádná oblast národního života…

Svatá pravda! Bohužel, na tom se ani za 30 let prakticky nic nezměnilo, naopak,  korupce a stínová (šedá) ekonomika má v „demokratických“ podmínkách na růžích ustláno. Bohužel nejde jen o korupci, ale veřejnou ekonomickou defraudaci, podvody, manipulace, krádeže a jiné kapitalistické specifika, páchané pod hlavičkou demokracie.

Bod 5) myslíme na nezasloužená privilegia mocných….

Těch „nezasloužených privilegií mocných“, jak na ně poukazují studenti z. r. 89, nebylo zdaleka tolik, kolik jich je dnes a také jaké nezasloužená privilegia dnes mají . Tu dobu můžeme dnes jen tiše závidět!

Bod 6) myslíme na zanedbaný stav našeho školství, zdravotní péče a životního prostředí….

      Ó, kéž by to dnes bylo aspoň tak „zanedbané školství, zdravotní péče a životní prostředí,“ jako tomu bylo v době, kdy to studenti kritizovali (1989). Člověku je až do breku když si uvědomí, jaké bylo naše školství a zdravotnictví za minulého režimu a dnes? Škoda slov!

Bod 7) myslíme  na nedostatečnou možnost cestování a styku se světem….

    Tak to je snad jediné, co bylo ve srovnání s dneškem opravdu kritické, i když ani dnes ne každý může jezdit do zahraničí. Dříve lidé nemohli, protože to “nešlo“, dnes to „jde“, ale  ne každý na to má!

     Zamyslíme-li se nad Prohlášením studentů z r. 1989 směrem k dělníkům,dělnicím a rolníkům, nelze jinak, než se nad jejich hodnocením stavu společnosti v bývalém režimu vážně zamyslet. Ne snad proto, že by jejich názory byly zcela  nepravdivé, ale spíše proto, že jsou do značné míry naivní, emotivní a zkreslené, protože reálné srovnání  současné „demokratické“ společnosti a “socialistické“ společnosti za komunistického režimu r. 1989, je při odložení růžových brýlí a falešných tvrzení, bez nadsázky přímo tristní.

     Jen ti dnešní studenti mají podstatně jiné starosti, resp. (lepší) osobní zájmy, názory a tendence (např.  nadšení pro „demokratické“ manifestace aj.), než měli jejich kolegové za socialismu!  A o tom to celé je !

Jiří  B a ť a , 30. 11. 2019

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

02.12.2019 19:36

Bylo by lepší o těch blbkařích ani nepsat a ani nemluvit.Oni chtějí pouze být vidět a nějaké požadavky ani nemají.Jen všeobecně kritizují!


 
Vzpomínka: Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny vzkaz od Tomáše Etzlera: „Tem patetickym cechackym utokum na moji osobu se smeji. Utocit na meho 30 let zesnuleho otce je jina vec. jste dobytek. Prekrocil jste hranici Olsere. Snad Vas potkam…“

Vzpomínka: Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny vzkaz od Tomáše Etzlera: „Tem patetickym cechackym utokum na moji osobu se smeji. Utocit na meho 30 let zesnuleho otce je jina vec. jste dobytek. Prekrocil jste hranici Olsere. Snad Vas potkam…“

Jak baron Prášil, pardon, ne šlechtic, nýbrž právě ten potulný žvanil Tomáš Etzler poskytl nedávno dlouhatánský rozhovor pro SeznamZprávy mimo jiné odpovídal na otázky. Čína, kam se podíváš. Česko už několik týdnů řeší spory s touto komunistickou zemí.

Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí

Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí "demokracii" a vraždí po celé planetě.

Jednou z ukázek USA, země neomezených možností a splněných přání, bylo během desetileté americko-vietnamské války se třemi miliony zavražděných Vietnamců a Laosanů, též vánoční bombardování Hanoje koncem šedesátých let, kdy nechal pouze prezident Richard Nixon shodit větší množství bomb, než kolik bylo svrženo na Drážďany během druhé světové války. Šlo bezpochyby o nejbrutálnější nálet v historii. 

Napřed o rabování Poláků na hrobech Židů vyšly knihy Jana Tomasze Gross - Zlatokopové a Sousedi, dnes zase jen opakování těchto zvěrstev od autora Piotra Reszka: Hledači židovského zlata

Napřed o rabování Poláků na hrobech Židů vyšly knihy Jana Tomasze Gross - Zlatokopové a Sousedi, dnes zase jen opakování těchto zvěrstev od autora Piotra Reszka: Hledači židovského zlata

Opět je v Polsku v prosinci 2019 další pozdvižení; přinesla ho kniha s názvem "Hledači židovského zlata", obraz svědectví o tom, jak lidé z obcí sousedících s vyhlazovacími tábory Belzec a Sobibor v Lublinském vojvodství na jihovýchodě Polska ještě i několik desetiletí po konci druhé světové války vykrádali masové hroby židovských obětí nacismu.

Poslední domácí zprávy