• Pátek, 24. leden 2020
  • Svátek má Rukojmí Milena

JAK PÍT BEZ VODY…
Počet návštěv: 333

JAK PÍT BEZ VODY…

   … což je otázka, kterou vyvolala média na konci dubna a počátku května roku 2018, kdy se začala přetřásat velmi závažná problematika nedostatku vody. Bombastické titulky jako – ČESKO POMALU VYSYCHÁ. A BUDE HŮŘ! - uváděly články plné informací o suchu, nedostatku vody, umírajících lesích, vysychajících tocích, rybnících a přehradách. Jeden by řekl: Novináři objevili Ameriku!

   V současné době otázka vody ještě nabírá na závažnosti. Hledejme však odpověď, zda je to problém řešitelný, zda politici jsou vůbec schopni se tohoto problému uchopit se vší vážností a odpovědností. Politici jsou totiž ti, kdo vybudovali současný systém. Na politicích leží největší část viny za stav lesů, stav zemědělské půdy, za stav naší krajiny.

   Nabízí se otázka: Proč až v těchto dnech narůstá tlak veřejnosti?

   Nastal čas připomenout, že myslivci na zhoršující se stav přírody se všemi důsledky upozorňovali už desítky let – marně. Muži v zelených oblecích vnímali změny v krajině velmi citlivě. Není divu! Jsme v přírodě, pokud ne každý den, tak velmi často. Rozhodně častěji než novináři a – třeba – politici. 

   Je pravda, že s ničením přírody začali naši pra-pra-předci tisíce let před Kristem ve chvíli, kdy je přestalo bavit s nasazením života lovit mamuty, dělit se o přístřeší v jeskyních s medvědy, prchat před šavlozubými tygry a hrabat se v zemi, aby utišili hlad kořínky. V okamžiku, kdy se z lovců a sběračů změnili v zemědělce, začali klučit lesy a zřizovat pole, chovat dobytek a stavět sídelní útvary, přestali umírat v ranném věku a – množili se, množili se, množili se. Vše ostatní, co lidstvo začalo páchat, je obecně známo. Dnes je nás na planetě Zemi více než sedm miliard. Povětšinou si žijeme blahobytně, náš životní standard z nás udělal sobce, kteří – podle svých představ – nemíní ze svých nároků ustupovat, ale naopak. Ať to stojí, co to stojí pleníme, drancujeme zdroje a s falešným heslem: Pokrok nelze zastavit kopeme hrob současné civilizaci.

  … A stojí nás to hodně. Myslivci v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století viděli scelování rolí, vysušování mokřin, likvidaci volně roztroušené zeleně, vliv stále výkonnější zemědělské techniky a chemie na kvalitu půdy i změnu agrotechnických postupů.

   Bývaly časy, kdy se v jednom metru krychlovém půdy hemžilo asi půl milionů všelijakých organizmů – plísněmi počínaje, krtonožkami a žížalami konče. Všechno to provzdušňovalo půdu a díky tomu její schopnost vstřebávat spadlou vodu byla neuvěřitelná. I takový příval deště zmizel z povrchu do pár hodin. Vsákavost půdy je dnes minimální, protože těch mikroorganizmů v kubíku zeminy zbylo pár desítek tisíc; vše jinak zhubila chemie. 

   I proto jsou tedy krtčí hromádky na polích velmi zřídkavé. Nejsou žížaly, nejsou krtkové! Udusaná, upěchovaná (odborně utužená) mrtvá půda, většinou už bez humusu, je tedy jen jakousi vodotečí, díky níž mizí ze zemědělské krajiny život!

  Souhrn vlivů na stav naší krajiny a zejména zemědělské orné půdy jsem nazval součtovým faktorem. Svého času napsal poslanec Václav Klaus mladší komentář SUCHO JAKO V ROCE 1947. V tom se nemýlil, stejně jako je pravda, že historie dokládá další kritická období, kdy nedostatek vody měl za následek i hladomor. Hodnotit evoluční vývoj planety Země nemíním, ona si naše planeta vytváří podmínky po svém. Ale popřít, že se na mnohých negativních jevech podepsala lidská civilizace, je fatální omyl. Kdysi také poslancův otec vyslovil větu: „Děláme přírodu krásnější…“

   Na rozdíl od akademiků myslivci myslí a svá poznání sdělují na základě praktických poznatků. Jinak také vnímají skutečnou krásu přírody a zejména nezastupitelnost a mnohočetnost jejích funkcí. Vidí změny v hospodaření těch, kterým se zemědělci dá říkat jen s velkým sebezapřením. Vidí ohromné lány řepky olejné a kukuřice, vidí důsledky ničivých erozí – každý rok zmizí z našeho území až 21 milionů tun ornice. Od roku 2000 bylo zabetonováno, zaasfaltováno, zastavěno vším možným 148 tisíc hektarů orné půdy, většinou nejvyšší kvality. Pro představu pana poslance jsou to zhruba troje Beskydy. A betonuje, asfaltuje a zastavuje se dál s neutuchající vehemencí! S každým takto zničeným metrem půdy se zmenšuje plocha schopná jednak vstřebat vodu, jednak vyprodukovat vše, čím jsme živi.

  Kam mizí voda, která spadne na všechen ten beton? Steče po povrchu, odpaří se, smete tisíce tun ornice. A jak je zřejmé, tak na asfaltu a betonu toho moc nenaroste. Poté, když na každého obyvatele ČR zbývá pouze 0,2 ha orné půdy, tak nám hrozí hladomor nejen kvůli suchu. Svého času jistý poslanec za ODA prohlásil, že nám nedostatek potravin hrozit nemůže, protože si je dovezeme ze zahraničí. Jaká to moudrost, praotče Čechu!

   Za vším hledej člověka. Vodohospodáře, kteří narovnávali tak dlouho řečiště řek, až z nich udělali kanály, které velmi rychle odvádějí vodu z našeho území. Jen regulací Labe přišla tato řeka o 30 kilometrů toku; a to je, sakra, už hodně vody, že?

   V Moravskoslezském kraji mohu pozorovat situaci v úbytku vody na vlastní oči. Odra a její přítoky – Lubina, Ondřejnice, Bílovka (tu nedávno revitalizovali), Polančice – dnes jen stružky, v nichž voda ubývá každý den. A přehrady? Těrlice, Žermanice, Olešná, Baška a další jsou zanášeny splachy z polí, takže jejich kapacita už dávno neodpovídá plánovanému objemu zadrženého vodstva. Navíc se z těchto nádrží (stejně jako z rybníků a jezer) voda strašně rychle odpařuje. Přehrady také vytvořily mikroklima, které ani zdaleka není tak prospěšné jako jsou lesní komplexy. Jako BYLY lesní komplexy, protože dnes jsou to plochy bez stromů. Představa, že se tyto bezlesé plochy podaří zalesnit, je falešná. A i kdyby byly vysazeny miliony a miliony nových stromečků, tak potrvá nejméně osmdesát let, než vyrostou a budou schopny plnit veškeré funkce zdravého lesa!

   Pokud ještě na počátku dvacátého století naše území zadrželo asi jeden bilion kubíků vody, dnes je toto číslo poloviční!

   Nakládáme po těchto zkušenostech s vodou rozumně, šetrně?

   Ale vůbec ne! Jako paradox vypadá fakt, že nejvíce vody spotřebuje zemědělská výroba, tedy zemědělci, kteří si zničili vlastní půdu. Naše republika je žlutá a – modrá. Tu modř představují mimo jiné soukromé bazény – a že jich je! Nesmím také zapomenout na fotovoltaické elektrárny – těch je ještě více. Navíc se pořád staví na zelené louce, byť je po celém státě rozprostřeno na jedenáct tisíc Brownfieldů, tady kdysi zastavěných a dnes už nevyužívaných ploch. Jenže, kdo by tyto stavby rozebíral a pak stavěl nové? To by bylo velice drahé, neekonomické a developerům jde především o zisk…

   Fujtajbl! Jeden si musí po myslivecku ulevit. To, když procestuje celou Evropu, aby zjistil, že nikde jinde si lidé takto neničí vlastní zem!!! 

   Nemohu si odpustit jednu perličku: dnes je zvykem, že zemědělci ošetřují pole po sklizni řepky Roundupem, tedy chemickou látkou, která (spolu s další chemií) proniká se svými kancerogenními vlastnostmi do podzemích vod. Když jsem jednomu soukromému zemědělci vysvětloval, že i on může díky pití vody onemocnět, odpověděl: „Nemám studnu, piji vodu z Kružberku.“ (Pro vysvětlení – přehrada v Moravskoslezském kraji.) Uvádět argumenty, že po geologických zlomech může podzemní voda z jeho pole doputovat i do Kružberka, jsem už pokládal za zbytečnou osvětu.

   Proč umírají naše lesy?

   Důvodů je více. Kdo má čas, ať si na internetu najde přednášku Prof. Ing. Vladimíra Simanova, CSc. Vyjímám heslo přednášky – LESY = KATASTROFA. 

   Proč? 

  Po roce 1987 hmyzí kalamity prakticky neexistovaly, ty se objevily až po roce 1993. (Bylo vytěženo 2,5 milionů metrů krychlových dřeva napadeného kůrovcem.) Dále narůstaly po roce 2003 a v roce 2017 dosáhly téměř 5,5 milionů kubíků.  Když zmizí lesy (dnes už mizí jejich žalostné zbytky!), které mimo jiné funkce zadržovaly vodu, tak i této drahocenné tekutiny rovněž bude ubývat a ubývat a ubývat!

   V závěru přednášky profesor Simanov shrnuje v několika bodech příčiny i návrh řešení. Dovolím si citovat: „Proto nemůže být ani dnes stav lesů záležitostí jejich vlastníků a správců lesa, ale musí za něj cítit i nést odpovědnost stát – tedy vláda a parlament.“ Konec citace.

   Odvážná myšlenka. Já měl kdysi v hlavě něco podobného, když jsem jednomu politikovi přednesl toto – Soukromé vlastnictví pozemků je hrubý omyl. Stát by měl dávat pozemky pouze v léno. Pokud leník s nimi nebude zacházet jako dobrý hospodář, nechť jsou mu odebrány a dány v užívání jinému. A ten, kdo s nimi zacházel bezohledně a pouze s vidinou zisku, nechť je pohnán k trestní odpovědnosti!

  Odpověděl, cituji: „Jako pravicový politik to musím odmítnout!“

  Po letitých zkušenostech jsem došel k závěru, že politik může být národem pokládán buď za osvíceného nebo… (tady si milý čtenáři zvol adjektivum dle vlastního uvážení.) Já se přiznávám, že jsem zatím na osvíceného politika po roce 1989 nenarazil.

   Každý dospělý občan této země v roli otce či dědečka by se měl po přečtení mých myšlenek zadívat do očí svých dětí a svých vnoučat. Pokud ho u srdce zabolí z pocitu obav o jejich budoucnost, ať v jejich zájmu nezůstane lhostejný. Nastal čas volat k odpovědnosti ty, kdo se nahrnuli do politických funkcí, aniž by zúročili svůj plat službou státu a národu v roli dobrých hospodářů.

 ŠTĚPÁN NEUWIRTH

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

15.01.2020 09:14

Jak vidím, diskuse je těžká disciplína. Zavrhli jsme celosvětovou distribuci pitné vody a dali jsme zapravdu škodlivosti zastavěných ploch na zelené louce. To je samozřejmě pravda, jenomže dílčí, protože jak víme, vše souvisí se vším. Ta prokletá chemizace! Jeden náhled je jasný. Chemie v potravinové produkci škodí. Druhý náhled akceptujeme neradi. Ten znamená minimalizování ztrát rostlinými škůdci a houbovým, plísňovým onemocněním, způsobujícím hnilobu napadených druhů hospodářských rostlin. Kdyby těchto postřiků chemickými přípravky nebylo, tři čtvrtiny lidstva by se nenajedly. Ani to pivo bychom si dát nemohli, protože chmel je náchylný na škůdce. I ten ječmen by chyběl! Jak tedy přežít tuto těžkou dobu...? Vše zavrhnout nejde, časy se mění. Nad našimi městy se ještě v osmdesátých letech valily husté, černé kotuče dýmu z komínů fabrik. Když se dnes podíváme, dým zmizel. Jsou využívány technologie odsíření a spalování za vysokých teplot, kdy se jedy (například z plastů) rozloží na neškodné látky. Jsou používány účinné filtry, které zabraňují průniku kouře i chemických prvků. Šedobílý poprašek (slinek) z cementáren, který se lepil na střechy domů je pryč. Kouřící výfuky naftových spalovacích motorů náklaďáků zmizely. Pálení oleje s benzínem ve "dvoutaktech" je pryč. Ekologické předpisy pro osobní dopravu auty (emise) se zpřísňují. Takže já nevidím jenom negaci. Němci skeptikům říkají, že jsou to lidé, kteří vidí jenom a pouze chyby - "Schöheitsfehle", piha na kráse. Někde jdou předpisy ad absurdum. Nemožnost udělat si na pozemku u baráku, chaty, chalupy ohníček na opékání vuřtů je i na mne moc. I strom, který potřebuji pokácet na svém pozemku, protože mi jeho kořeny narušují podsklepení a zdivo, musím o povolení žádat. Pokud tak neučiním, nedoplatím se. Roku 2000 byly povodně na Moravě, 2002 jsme měli tisíciletou povodeň (nejen) na Vltavě. Pak následovalo několik deštivých let. Poslední povodňový rok byl 2011, kdy se vylila z břehů Berounka. Pak jsme se dostali do srážkového stínu. Je dobře, že i v období sucha stavíme protipovodňové hráze, bariéry. I deštivé počasí s extrémními dešti se jednou vrátí. Němci optimiticky říkají: "Nach dem Regen kommt der Sonnenschein": Po dešti přichází sluneční svit. Platí to též obráceně. Pokud se řídíme přísnými ekologickými předpisy, mělo by to platit pro všechny země světa. Tak, jako nám nepomůže, když svou odpadovou jímku a všechny splašky máme odvedeny do čistírny, ale sousedé vypouštějí své odpady rovnou do potoka. Děkuji za podnětnou diskuzi. I já patřím ke generaci, jejíž příslušníci napříč dějinami tvrdili, že ti, co přijdou po nich, to nepřežijí. .....Mějte s hezky. ...PS: Napsal Jiří Přibyl.


 

14.01.2020 20:46

Objem vody ve světových oceánech, mořích je konstantní. Mění se pouze směr její distribuce. Čím méně spadne vody na současná suchá území, do nichž lze v současnosti zařadit i Česko, tím více se objeví záplav v místech, kde bychom je nečekali. Italové by mohli vyprávět! V původně suché Itálii se v posledních letech vyskytují záplavy. Jistě si pamatujeme záběry rozbouřené Tibery v Římě. Ač je to spádová řeka, na některých místech vystoupila z břehů. Koncem loňského roku postihly záplavy Benátky a srážkově si polepšily i oblasti severní Afriky. Když někde spadne víc vody, svatý Petr ji musí v jiných oblastech ubrat. Hospodaří totiž se stejným objemem vypařené vody, přetvořené v mraky, po celé naší modré planetě. Kůrovcovou kalamitu způsobili naši předci, když vysazovali rychle rostoucí monokultury. Na našich horách byly vidět pouze smrkové porosty. Původní dřeviny zmizely. Ač byly naše hory v podstatě bez výjimky smrkové, přesto jsme si zafixovali tento obrázek jako líbezný a krajinotvorný. Přitom víme, že horské lesy měly rozmanitou skladbu dřevin. Ve středověku tedy skýtaly zcela jiný pohled. Ze smíšených lesů lze na našem území vyzdvihnout Křivoklátsko. Lesy jsou tam pochopitelně zdravější. Krajina je pod záštitou UNESCO. Velké vodní zroje pitné vody jsou například v Kanadě, na Aljašce, v jižní Americe a patří k nim i ruské veletoky. (Jezero Bajkal). Tyto zásobárny pitné vody jsou nevyužity. Pokud dokážeme přepravovat na velké vzdálenosti ropu, musíme se naučit přepravovat i vodu a distribuovat ji přesně tam, kde je o ni nouze. Tisícikilometrové ropovody by měly být po trase doprovázeny velkokapacitními vodovody. Vydatné zdroje pitné vody jsou dnes využity z mizivého měřítka. Dali jsme přenost žíznivým autům před žíznivými lidmi. Voda se nám tedy neztrácí, protože její množství na Zemi je konstantní. Pokud nebudeme v blízké budoucnosti využívat mohutné vodní zdroje, budeme trpět nedostatkem vody. Jsme v pozici chudáka, který sedí v roztrhaných kalhotech na hroudě zlata. Je přece nutné hospodařit i s vodou takovým způsobem, jakým hospodaříme s ostatními komoditami. Není možné, abychom vyloučili vodu ze svých "podnikatelských záměrů". Když dokážeme převážet po oceánech i jaderné zbraně, tak nevěřím, že bychom nedokázali přepravovat vodu. Svatý Petr nám jí dává dostatek rok co rok. Jenomže ty putýnky z ní rozlévá roztržitě. Někde přeleje a na někoho nezbyde. Protože víme, že je zlomyslný, postarejme se o to, abysme ty darované zroje dokázali distribuovat rovnoměrněji. .....Mějte se hezky. ...PS: Napsal Jiří Přibyl.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

14.01.2020 19:28

K vyjádření o vodním problému mi poněkud chybí likvidace orné půdy a výstavba obřích skladovacích objektů na jejím místě,které jsou obklopeny betonovým,nebo asfaltovým povrchem.Zeleň se likviduje průběžně jen proto,aby se na jejím místě postavil nepotřebný hotel,kterých je v Praze nadpočet.Viz hotel v zeleni u hotelu Prezident či likvidace sportoviště ve prospěch Křetínského hotelu.A to jsou jenom dva příklady z posledních dvou let.A takové blbosti se tvoří ne několik posledních let,ale už od převratu v roce 1989,kdy začala faktická likvidace českého lesnictví a českého zemědělství.Prodávat dřevo "na stojato",jak se to provádělo a pak kupovat mnohem dražší hotové výrobky asi nejmoudřejší nebylo.Se zemědělstvím tobylo stejné.


 
Zahájení 2. sv. války - Landsmašaft – Polsko. Šéf rakouského Landsmanšaftu Zeihsel poznamenal: “Kdyby Beneš splnil Konradem Henleinem dlouho požadovanou autonomii v rámci Československa, neměl by Hitler žádný důvod k zásahu.”, neměl by Hitler žádný důvod k zásahu.”Zahájení 2. sv. války - Landsmašaft - Polsko

Zahájení 2. sv. války - Sudety – Benešovy dekrety. Šéf rakouského Landsmanšaftu Zeihsel poznamenal: “Kdyby Beneš splnil Konradem Henleinem dlouho požadovanou autonomii v rámci Československa, neměl by Hitler žádný důvod k zásahu.”

Když bylo v říjnu 1918 vyhlášeno Československo, němečtí předáci v pohraničí vyhlásili provincie Sudetenland. Třeba ta opavská vznikla 30. října téhož roku a měla i svoji zemskou vládu. Dle historika Ondřeje Koláře ze Slezského muzea v Opavě, kdysi hlavním městě zdejšího pouze jen několik, týdnů existující vlády Sudetenlandu.

 

Než zemřel Ariel Šaron – jestřáb jestřábů, král Izraele a buldozer Arik...

Než zemřel Ariel Šaron – jestřáb jestřábů, král Izraele a buldozer Arik...

Někdejší izraelský premiér Ariel Šaron, přezdívaný "Arik" a později také "král Izraele" se narodil jako Ariel Scheinermann 26. února 1928 v kibucu Kfar Malal v Palestině, kam jeho rodiče utekli před pogromy v Sovětském svazu. V roce 2006 zemřel. Třináct let byl v komatu, kdy po mozkové mrtvici lékaři prohlásili, že jeho mozek přestal reagovat a že žil jen zásluhou umělého dýchání. Přesto ho jeho synové odvezli do farmy v Negevské poušti...

Poslední domácí zprávy