• Sobota, 29. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Horymír

Černý mrak nad Auschwitz-Birkenau
Počet návštěv: 575

Černý mrak nad Auschwitz-Birkenau

Přemysl  Votava Článek od Přemysl Votava

Kráčíme Prahou a jen malé mosazné kostky v chodníku nám připomínají naše židovské spoluobčany. Za německé okupace mizely celé rodiny, mizeli sousedé, mizeli lékaři, advokáti, obchodníci, mizely ženy, děti. Vlaky je odvážely z jejich domovů, odcházeli s kufříkem neznámo kam…

I dnes se zachvějeme, když navštívíme, či projíždíme Terezínem, židovským ghettem, posledním místem před jejich cestou na východ do vyhlazovacích táborů. Ti první umírali v Lotyšsku a Estonku nejen rukou Němců a hlavně místních kolaborantů. Poslední stanicí většiny z nich byl ale německý koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau.

Svět se nedíval, když židovská otázka se stala trvalou součástí politiky III. říše. S nástupem Hitlera v lednu 1933 začal v Německu narůstat hon na Židy. Hořely synagogy, sypalo se sklo ze židovských obchodů a svět mlčel. Mlčel i při porcování Československa v září 1938. Svět mlčel i v roce 1939, když Německo obsadilo Československo, přepadlo Polsko. Svět mlčel, když se otevřely desítky továren na smrt.

Auschwitz a Birkenau byla tou hrůzou největší, děsí i dnes, jak svou velikostí, organizační dokonalostí, tak i počtem zavražděných obětí. Je to neopomenutelný symbol německého vraždění.

Tisíce vlaků z celé Evropy s konečnou stanicí Auschwitz nebo Birkenau. Zavražděno tady bylo 1,4 milionu lidí, převážně Židů, Poláků, sovětských zajatců. V březnu 1944 zde bylo zavražděno v jediném dni 3700 českých Židů. Byla to největší masová vražda našich spoluobčanů v době okupace. Německá nenávist zde byla dopracována do dokonalosti. Rychlé roztřídění na rampě a potom již jen smrt prací nebo plynem. Všechno bylo z člověka zpracováno. Zlaté zuby, boty, brýle, vlasy … to vše se využilo ve prospěch Německa.

Dnes je snaha pozapomenout na tato zvěrstva. Historie se ohýbá, z viníků se dělá oběť. Kácí se pomníky válečných hrdinů, nenávist dostala zelenou. Regály knihkupectví jsou plná memoárů nacistických generálů, křídový papír oslavuje jednotky SS. V mediálním prostoru si užívají slávu trapné figurky, skuteční hrdinové jsou uráženi, na jejich odkaz se vylévá nenávist i barva. Svět opět mlčí…

Připomínáme si 75. výročí osvobození německého koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz - Birkenau Rudou armádou. Ze statisíců německých otroků se dožilo osvobození posledních 7650 lidských trosek. Fotografie s touto hrůzou obletěly celý svět. 27. leden je připomínán, jako Den památky obětí holocaustu. Holocaust to je 6 milionů zavražděných židovských obětí z celé Evropy. Z Polska, Pobaltí, Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Československa, Maďarska, Holandska, Francie…

Odcházejí poslední pamětníci této osvětimské hrůzy. Za hitlerovským Německem zůstaly desítky milionů mrtvých, miliony zmrzačených, rozvrácené rodiny, vypálené vesnice, zničená města…. Obrovská vina, malý trest. Po těch milionech obětí jen hroby, pomníky a vzpomínky.

Politici nad troskami Evropy, slibovali světu mír na věčné časy. Byla to prázdná slova, plané sliby? Válečné hrůzy vidíme v přímém přenosu. Zničená města v Iráku, Sýrii, Libyi, Afghánistánu … statisíce mrtvých, statisíce běženců, miliony hladovějících.

Někdo moudrý kdysi řekl: „Kdo nectí minulost, musí ji prožít znovu “.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

24.01.2020 22:28

Pane Majevský, máte moji podporu. ...JP.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

24.01.2020 19:42

Pano Votavo,dnes je účel tyto události dostat do zapomnění.Jinak si dovolím upozornit,že i balkánská válka padá na vrub přeměňovačů historie.Němci využili svého stálého vlivu na Chorvatsko a stále jim našeptávali,že je ostatní státy Jugoslavie okrádají.Evropa kromě válek na jiných kontinentech,ale i na evropském území,kdy bombardovala v Bělehradě civilní objekty,jako televize,nemocnice,školy a další je zcela válečnická.Tato slavná EU a NATO v čele s USA se dopouštěla válečných zločinů.Ze stejného soudku je i podpora fašistického převratu na Ukrajině a odsuzování lidí na východě,že se nechtěli nechat zabít,jako ti v Oděse.A na Krymu to samé.Pro lidi,kteří mne odsuzují,sděluji,že jsem na Balkáně v době jejich válek byl a to dokonce i v Kosovu.


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

24.01.2020 14:43

PS: Jak je to v současnosti s naším bojem proti neonacismu na státní úrovni...? Odvážlivci, kteří se rozhodli chránit životy občanů před bestiálními nájezdy neonacistických hord v DLR a LLR, jsou kriminalizováni. Hrozí jim nejvyšší sazba za trestný čin terorismu. Naše nacistické "právo" chápe ty, kteří bojují za životy místních civilních obyvatel, žen a dětí před systematickým vražděním nacistickými prapory, jako TERORISTY! Všichni, kdo se postaví proti vyhlazování městského obyvatelstva, jsou obviněni z největších možných trestných činů. Nepochybuji, že tito hrdinové zabránili tomu, aby se počet zavražděných obětí v těchto oblastech zastavil na 13.000 neonacisty zmasakrovaných lidských bytostí. Také ostře nesouhlasím s nasazením našich vojáků v Afghánistánu či v Mali. Nemají tam co dělat, jsou to okupanti. Pokud jsou zastřeleni při službě, není to služba pro vlast, ale pro cizí zájmy v cizí zemi. Zároveň se právem domnívám, že postižení z těchto zemí se nám budou za naši invazi mstít. A tak všechny ty medajle pro statečné vojáky, občany bych věnoval těm, kteří se postavili na stranu místního obyvatelstva a s nasazením vlastních životů bránili místní obyvatele. To jsou pro mne hrdinové! Smrt nacismu a fašismu! Smrt všem, kdo napadají vzdálené země a vyvražďují a zotročují si místní obyvatelstvo! Mějte se hezky.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy