• Úterý, 18. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Gizela

 Kdyby Beneš přijal pomoc SSSR, nebylo by ani mnichovské zrady, Protektorátu Böhmen und Mähren, ani akce Anthropoid, heydrichiády a tisíce obětí v obcích Lidice či Ležáky, ani popravených na Pankráci...?
Počet návštěv: 1762

Kdyby Beneš přijal pomoc SSSR, nebylo by ani mnichovské zrady, Protektorátu Böhmen und Mähren, ani akce Anthropoid, heydrichiády a tisíce obětí v obcích Lidice či Ležáky, ani popravených na Pankráci...?

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Připomeňme si nyní chronologii děsivých událostí kolem 2. sv. války, které ani po více než 82 letech nezměnily své skutečné a neměnné absolutní parametry. Pokusme se tedy shodnout na tom, že Heydrich, milující hru na housle, byl zločinec největšího kalibru, jenž předsedal ve Wannsee nacistické sešlosti s cílem konečného řešení židovské otázky.

Československé dějiny opravdu byly změněny - krvavě, na tento "hrdinský čin" doplatily totiž svými životy tisíce nevinných českých občanů.

Jejich nesmyslnému vyvražďování předcházelo 29. září 1938, kdy podepsali představitelé evropských mocností, premiér Velké Británie Neville Chamberlain, předseda francouzské vlády Édouard Daladier, italský diktátor Benito Mussolini a německý vůdce Adolf Hitler takzvanou mnichovskou dohodu, v níž odsouhlasili postoupení části československého území, tedy Sudet Německu.

Tato nejzrádnější dohoda znamenala podle historiků faktický počátek druhé světové války. Výsledek obrázku pro olser foto mnichovská dohoda chamberlain

"Bylo by hrozné, kdybychom museli kopat zákopy a zkoušet plynové masky, protože se v nějaké vzdálené zemi (Československu) hádají mezi sebou lidé, o nichž nic nevíme. Kdybychom měli bojovat, museli bychom mít větší důvod. Podruhé v naší historii se vrátil ministerský předseda Velké Británie z Německa s čestným mírem. Věřím, že to je mír pro naší dobu."

Kdo byl tím šílencem, co vyslovil tyto strašlivé věty? Byl jím Neville Chamberlain. premiér Velké Británie, když stál jako vítěz na schůdcích z letadla, kterým se na podzim 1938 vrátil z Mnichova.

Kdoví, jestli by měl odvahu postavit se tváří v tvář pozůstalým po obětem v obcích Lidice či Ležáky nebo Kobylisech a popraveným v pankrácké katovně po atentátu na Heydricha. Pravdou však je, že tento akt odboje měli zrádní Evropané za nejvýznamnější odbojový čin na okupovaném Starém kontinentu...  Výsledek obrázku pro olser foto mnichovská dohoda daladier

Británie a Francie v rámci svého populismu, ba dokonce i tehdejší spojenec hitlerovského Německa Itálie, poté odvolaly své podpisy pod Mnichovským diktátem. Nic tím sice nezachránili, svoji mnichovskou zradu a její důsledky ale zpětně nedokázali vymazat.

Pozdě bycha honit; přitom Sovětský svaz byl v roce 1938 připraven jít Praze vojensky na pomoc, pokud by se Československo postavilo nacistickému Německu. Z nově odtajněných dokumentů sovětské rozvědky SVR ale plyne, že odmítavý postoj Paříže by případnou pomoc zřejmě stejně zablokoval.

SSSR podle něj byl připraven poskytnout Československu vojenskou pomoc, ale Praha o ni pod tlakem Londýna a Paříže o ni nepožádala; situaci Moskvě komplikovala formulace smlouvy: "Měli jsme s Francií a Československem dohodu o vzájemné pomoci v případě německé agrese, ale SSSR směl pomoc poskytnout jedině až po Francii.“ Když však Paříž spolu s Anglií trvala na předání Sudet Německu, fakticky anulovala systém dohod o vzájemné pomoci, bez účasti SSSR...Výsledek obrázku pro foto mnichovská dohoda daladier

A co bylo řečeno v Mnichově koncem září 1938?

Adolf Hitler: "Nebudou-li do 1. října Sudety odevzdány Německu, pak já, Hitler, sám půjdu jako první voják proti Československu." (projev z 26. září 1938) (Édouard) Daladier je advokát, který rozumí podrobnostem a následkům, a proto se s ním dá vyjednávat jasně a uspokojivě. Naproti tomu (Neville) Chamberlain je jako smlouvající hokynář, který se hádá o každou vesnici do nejmenších podrobností. Ten je horší než samotní Češi."

Premiér Francie Édouard Daladier: "Myslím, že jsme udělali kus rozumné práce. Bylo třeba dát pobít patnáct milionů Evropanů, abychom donutili tři miliony Sudeťanů, kteří chtějí být Němci, aby zůstali vázáni k Československu?"

Premiér Velké Británie Neville Chamberlain: "Bylo by hrozné, kdybychom museli kopat zákopy a zkoušet plynové masky, protože se v nějaké vzdálené zemi (Československu) hádají mezi sebou lidé, o nichž nic nevíme. Kdybychom měli bojovat, museli bychom mít větší důvod. Podruhé v naší historii se vrátil ministerský předseda Velké Británie z Německa s čestným mírem. Věřím, že to je mír pro naší dobu."

A prezident Československa Edvard Beneš, o jehož zemi se jednalo „o nás bez nás: "Je to pro nás katastrofa, kterou jsme si nezasloužili. Podrobujeme se a budeme se snažit zajistit svému národu klidný život. Nevím, zda budou mít vaše země (Velká Británie a Francie) prospěch z rozhodnutí učiněného v Mnichově. Určitě však nejsme poslední, po nás to postihne i jiné. Kdybychom (dohodu) nepřijali, udělali bychom čestnou válku. Ale ztratili bychom samostatnost a národ by byl vyvražděn. Neporazil nás Hitler, ale naši přátelé...."Výsledek obrázku pro foto mnichov beneš

Dohoda, která vznikla bez účasti československých zástupců, byla zpočátku vydávána za akt zajišťující Evropě mír. Rozhodnutí britských a francouzských politiků (fašistická Itálie byla spojencem nacistického Německa) však bylo podle hodnocení historiků krátkozraké a de facto umožnilo pozdější vojenské úspěchy wehrmachtu při dobývání Evropy - Hitler totiž bez boje "za hubičku" získal klíč k Československu, tedy k zemi, jejíž vojenský potenciál a vyspělý průmysl patřil ke špičkám tehdejšího světa.

Naše republika přišla o 30 procent území s téměř 34 procenty obyvatelstva, tedy o 41 098 kilometrů čtverečních a 4 879 000 obyvatel. Německem bylo obsazeno 28 680 kilometrů čtverečních, Maďarskem 11 830 a Polskem 1086. Pohraničí do konce roku 1938 opustilo více než 114 500 Čechů, 11 500 německých antifašistů, 7000 Židů a přibližně tisíc osob jiných národností. Pod svrchovanost Německa, Maďarska a Polska se dostalo asi 1 161 600 osob české, slovenské, případně ukrajinské národnosti.

Československo ztratilo rovněž 33 procent průmyslových závodů. Hitler bez boje získal pásmo pohraničních pevností, podle odborníků srovnatelné s pověstnou francouzskou Maginotovou linií, což v podstatě znamenalo ztrátu obranyschopnosti. Následující Protektorát Čechy a Morava (více o tom ZDE) byl neradostným místem k životu.

Není tajemstvím, že právo českého obyvatelstva na „normální“ život bylo limitováno pro fašisty předpokládaným vítězným koncem války. S ním byl Hitler pevně rozhodnut, že „Čechům předloží směnku,“ jak ujistil svého hlavního muže v okupované Praze K. H. Franka již v roce 1939.

Byl prostě nacistickou stvůrou, nicméně jeho smrt na tom nic nezměnila, jelikož naopak po ní byli ještě s větší zuřivostí brutálně mučení a vražděni v plynových komorách nejen židé, ale též čeští nežidovští civilisté… To vše se však už dávno předtím odehrávalo v Osvětimi pod taktovkou Adofla Eichmanna... Výsledek obrázku pro foto olser eichmannVraťme se však v čase; do dnů před zradou západních mocností v Mnichově, když se už tehdy v očekávání 2. světové války Československo ve své naivitě připravovalo na svoji obranu. Celkem mělo být na hranicích postaveno 1 276 těžkých a 15 463 lehkých bunkrů, pevností a tvrzí. Z důvodu nákladné investice, kterou si předválečné Československo nemohlo dovolit, byl projekt rozpracován na více jak 10 let. Náklady by dosáhly skoro jedenáct miliard korun. Suma na tehdejší dobu astronomická.

Do odstoupení pohraničí ale stihlo proinvestovat pouze jednu pětinu částky. Postaveno tak bylo jen 226 pevností, mělo stát i 17 tvrzí. Z plánovaných 15 463 objektů lehkého opevnění se podařilo dokončit necelých 10 tisíc, vydaných nakonec bez jediného výstřelu. Dne 23. září 1938 byla mobilizace, povoláno bylo 1 250 000 mužů do zbraně. A zde vstupuje do našeho heydrichovského děje Edvard Beneš a to hned v několika dimenzích, resp. v akci a reakci.

Napřed se předvedl jako muž hrdina, když prorocky řekl: „Tato válka bude hrozná. Nakonec se u nás s Němci budou bít všichni, muži, ženy. Ale budeme se bránit do posledního dechu. Já zůstanu se svou vojenskou družinou stále u vojska. Ale budu ustupovat s vojskem jen po jistou dobu. Až se budeme muset zastavit, území už dál neopouštět a bít se až k smrti, to já jako prezident republiky nesmím být zajat. Zůstanu s těmi, kteří se budou bít doopravdy až do poslední chvíle, a padnu s nimi.“Výsledek obrázku pro foto edvard beneš exilová vláda

To pronesl ten statečný muž 26. září 1938 jako své hlavní přesvědční. A pět nejvyšších českých generálů u prezidenta Edvarda Beneše mu přitakalo a pak 28. září 1938 v rámci ní přísahali: „Musíme do války, ať jsou důsledky jakékoli. Západní velmoci budou nuceny nás následovat. Národ je naprosto jednotný, armáda je pevná a chce do toho jít. A i kdybychom zůstali sami, nesmíme povolit.“ bili se do svých hrdých hrudí...

Slova se však vedou, činy ovšem ne vždy odpovídají nastalé skutečnosti; o týden později jsme totiž byli donuceni po Mnichovské dohodě hraniční bunkry a obranné objekty odevzdat nacistům. „Máme doma hodně kolaborantů a náš průmysl je největším a nejhorlivějším dodavatelem zbraní do Německa. S tím je potřeba něco rychle udělat!“ řekl Jaromír Smutný, důvěrník prezidenta Beneše. A tak se také dělalo…

"Po dvouletých zkušenostech se rozhodně ukázalo, že dosazení silné říšské ústřední moci, podřízené pouze Vůdci, je pro české oblasti naprosto správné," řekl K. H. Frank...

A máme tady novou životní dimenzi Beneše, tedy reakci psychicky zmateného politika, který sbalil svých "pět švestek", a národ, za něhož ještě před pár dny hodlal položit život, nechal sám sobě a uprchl do Londýna. Tam se statečně sám pěkně za vodou postavil do čela exilové československé vlády a i přes protesty domácího odboje, tedy toho národa nechaného jím v hrůze Protektorátu Böhmen und Mähren, naplánoval v Anglii akci na Heydrichovu likvidaci – Anthropoid.

Musel se přece nějak rehabilitovat za své plané řeči o svém válečnickém odhodlání a dokázat Spojencům odhodlanost a bojeschopnost Čechoslováků.

Zde je však nutná vsuvka, jelikož dle pražské kavárny Beneš neměl mít ani zdání o akci parašutistů; domluvili ji bez exilové vlády v Londýně, což však nesvědčí o její "důvěryhodnosti", plukovník Moravec s britskou vojenskou rozvědkou.

Když se o tom Beneš dozvěděl, nesouhlasil s atentátem s odvoláním na nesouhlas domácího odboje. Nechal se však údajně zlomit jen s podmínkou, že Francie a Británie odvolají své podpisy na Mnichovské dohodě, což se též stalo, ale obyvatelům v již několik let fungujícímu Protektorátu Böhmen und Mähren to bylo platné jako mrtvému zimník…

Nejhorší bylo, že šlo jen o osobní účty Moravce, který se chtěl Heydrichovi pomstít na popravu svých kamarádů - českých generálů a vojáků; nepřipustil si, že každý voják jde do vojny s vědomím, že může padnout; to si však nemohly říct stovky českých civilistů, kteří byli umučeni následkem atentátu v rámci akce Anthropoid...

Začátek byl jak z filmové bondovky, která však končí tragicky statisíci zavražděnými; radistovi Jiřímu Potůčkovi se poprvé podařilo navázat spojení s Londýnem 9. ledna roku 1942. Díky tomu bylo možné operaci Silver A považovat za úspěšnou. Podílela se také na přípravách atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha

Operace Silver A měla přímo z protektorátu Čechy a Morava zajišťovat kontakt s domácím odbojem a předávat informace pomocí vysílačky Libuše do Anglie. Výsadkovou skupinu Silver A tvořili Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček.

„Skupina měla především obnovit rádiové spojení s Londýnem, také měla zkontaktovat domácí odboj, pomáhat mu a oživit jeho činnost. Měli také vytvořit konspirační středisko pro podchycení, příjem a zajištění dalších parašutistů. Tím asi nejznámějším počinem je aktivní účast na přípravách atentátu na Reinharda Heydricha,“ popisuje historik Petr Odehnal.

Výsadek Silver A byl na území protektorátu Čechy a Morava shozen 29. prosince 1941 společně s výsadkem Anthropoid. Miloš Kostelecký, který byl tenkrát ještě malé dítě, vzpomíná na to, jak jeho rodiče parašutistům z výsadkové skupiny Silver A hned po seskoku pomáhali. „U nás strávili první noc a potom už to běželo,“ popisuje.

Operace Silver: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/operace-silver-a-atentat-reinhard-heydrich-londyn_2001091700_hag

A teď se ocitněme v situaci, kdy 27. května 1942 v Praze provedli atentát na Heydricha dva parašutisté vyslaní z Velké Británie – Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Spolupracovali však s dalšími výsadkáři i s některými příslušníky domácího odboje.

Po "důkladné přípravě" akce Anthropoid, kterou vedlo britské oddělení pro zvláštní a nestandardní operace (SOE), selhal v rozhodující chvíli Gabčíkův samopal, ale Kubiš hodil na vozidlo bombu plněnou plastickou trhavinou a s velmi citlivým nárazovým zapalovačem upraveným z protitankového granátu…

Heydrich byl zraněn a svým zraněním v nemocnici podlehl, čímž dle Spojenců, jimž dnes přitakávají i amatérští badatelé, dle nichž nastala "hvězdná hodina našich moderních dějin…" Celý svět si povídal, jak jsou ti Češi v Protektorátu stateční...

Ten samý svět však mlčel, když u nás začaly popravy, jak na běžícím pásu a zavládl krutý teror. Okamžitě bylo vyhlášeno stanné právo a začalo se s masivním zatýkáním. Jistý si nemohl být nikdo.

Hlavně ti, kteří měli shodná jména s atentátníky (Gabčík - Kubiš), byť jinak s nimi neměli (kromě příjmení) nic společného. Německá pomsta se nezastavila před ničím. Ani před nízkým věkem. Nejednou se stalo, že byl zastřelen chlapec mladší 17 let.

Popravy bez řádného soudu, likvidace celých rodin a každodenní vyhláška se jmény popravených, což mělo fungovat jako psychologický strašák a účinný nástroj ke každodenní depresi. Každý si měl uvědomit, že zítra může být na vyhlášce jeho jméno. A v té době stačilo málo.

Třeba stará zášť, spojená s udáním, znějícím „Schvaloval atentát!“. Důvody a hlavně důkazy byly pak bezpředmětné. Byla jen smrt. Mnozí si takto vyřídili své účty. Mnozí se stali obětí nedorozumění. A mnozí byli jen ve špatnou dobu na špatném místě.

Kobyliskou střelnici sloužící jako popraviště poznalo v té době mnoho vlastenců, stejně jako nevinných civilistů. Mezi nimi i bývalý předseda vlády generál Alois Eliáš. Ten byl na přímý rozkaz K. H. Franka, Heydrichova nástupce, popraven den poté, co byli v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje zabiti atentátníci. Ano, cesta k nim vedla rovněž přes udání.

Naši generálové a exilová vláda se poplácávali po zádech, jak zachránili čest údajného kolaborantského Československa, kdy tak hrdinsky zlikvidovali strůjce židovského holocaustu, přičemž Heydrich s vyvražďováním židů plynovými komorami a krematorii neměl prakticky nic společného.

Vše toto začalo i bez Heydricha v čele s hlavním vykonavatelem Adolfem Eichmannem… Nechystali proto v Londýně Anthropoid číslo dvě, aby odstranili také Kurta Daluegeho a K. H. Franka…? Novým zastupujícím říšským protektorem se totiž stal Kurt Daluege, který s Hermanem Frankem jako odplatu za Heydrichovu smrt vypálili české vesnice Lidice a Ležáky.

Během Daluegeho vlády si Frank upevnil postavení do té míry, že byl fakticky nejmocnějším úředníkem v protektorátu, když byl jmenován německým státním ministrem pro Čechy a Moravu (Deutscher Staatsminister für das Protektorat) a byl povýšen do hodnosti SS-Obergruppenfuhrer und General der Polizei v Praze…

 „Bylo to strašné, když přišli a pažbami pušek vyráželi dveře, noc opravdové hrůzy. V každém okně bylo vidět světlo, ačkoliv normálně by všude byla tma, protože se vypínala elektřina. Nahnali nás do budovy školy. Staré ženy a děti plakaly, když je uprostřed noci vzbudili. Ráno nás odvezli ve dvou nákladních autech. Byla to noc." Vzpomíná Anna Nešporová, pamětnice hrůz z Lidic… 

Lidičtí muži starší 15 let byli shromažďováni ve sklepě a chlévě Horákova statku. Všechny cennější věci, koně, dobytek, zemědělské stroje apod., byly shromažďovány a odváženy do sousedního Buštěhradu. Ráno 10. června 1942 se na místo osobně dostavil K. H. Frank, aby dohlížel na likvidaci obce. Ženy s dětmi byly nejprve nahnány do místní školy, za úsvitu pak autobusy převezeny do tělocvičny gymnázia.

Mezitím byly zdi stodoly v sousedství Horákova statku obloženy slamníky a matracemi (proti odraženým střelám) a přichystána popravčí četa. Lidičtí muži byli posléze vyváděni ve skupinách (zprvu po pěti, pak po deseti) na přilehlou zahradu a tam stříleni.

Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí). Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let. Všechny domy včetně školy, kostela a fary byly polity benzínem a podpáleny…

 A pak přišlo časné odpoledne 24. června, kdy obklíčilo Ležáky 150 mužů pardubické roty 20. záložního policejního pluku „Böhmen“ pod vedením gestapa. Němci shromáždili obyvatele Ležáků i z okolí, kde se právě zdržovali, a odvezli je do pardubické vily Zámeček, kde policejní pluk sídlil a za heydrichiády popravoval. Následně domy vyrabovali, a kolem páté zapálili; všech 33 obyvatel starších 15 let bylo po deváté hodině večer zastřeleno u Zámečku.

Vypálení Ležáků, podobně jako Lidic, v roce 1942 přišlo jako trest za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Všichni obyvatelé osady Ležáky byli popraveni, přežily jen dvě dívky, které nacisté poslali do Německa na převýchovu.

Nacisté ztrestali vesnici proto, že podle zjištění gestapa měli parašutisté odtud udržovat vysílačkou spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. Všechny naložili a odvezli je do Pardubic. V Pardubicích je postříleli a v krematoriu pak spálili. V Pardubicích v Zámečku se najdou sloupy, jak k nim byli uvazováni a jak je tam stříleli. Pět lidí střílelo do každého jednotlivce

Většina vězňů se před popravou chovala velmi statečně a klidně. Jen někteří, když je předával státní návladní katovi omdleli. V takovém případě byl odsouzenec ve mdlobách odnesen na prkno u sekyry a sťat....

(A byly zde též Kobylisy… Byl Miloš Havel homosexuál, kolaborant či zachránce českého filmu?)

A když skončila 2. sv. válka, nastala další Benešova nyní z nouze pozitivní dimenze, když se podepsal pod své tzv. Benešovy dekrety. Co našim občanům už tehdy nedlouho po válce jasně kladl na srdce právě prezident Edward Beneš?

Zde jsou slova jeho lidské polohy; možná to tušil, když vlastně varoval před ministry Hermany a Bělobrátky, co dnes zdraví na sjezdu Landsmanšaftu jeho členy: „Milí krajané…"

Proslov Edwarda Beneše:

Vážení spoluobčané,

v nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, to jest, dekrety prezidenta Československé republiky. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938 a 1939.

Vědom si neblahých zkušeností národa, zejména z této druhé světové války, zanechávám Vám odkaz, ve kterém Vás varuji před všemi možnými dalšími požadavky za znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci,  kteří byli po právu na základě nejen mých dekretů z naší republiky odsunuti.

Může se stát, že mé dekrety vydané právě z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné.

Může se stát, že se najdou "čeští vlastenci", kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu.

Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové odchází, avšak snaha o znovu ovládnutí Evropy Německem stále zůstává. Mohou se najít i vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka a spoluzakladatele M. R. Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů.

Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost a potrestejte všechny případné vlastizrádce ať je to kdokoliv a v kterékoliv době.

Váš dr. Edvard BENEŠ, Praha, květen 1947

Jak to bylo s projevem prezidenta Beneše: https://www.youtube.com/watch?v=wThCdxuMxQM

Parašutisté Jan Kubiš (vlevo) a Jozef Gabčík na poštovní známce

 Parašutisté Jan Kubiš (vlevo) a Jozef Gabčík na poštovní známce... FOTO: Profimedia.cz

Dnes je tedy to oslavné výročí 78 let od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha s názvem Anthropoid, který prý byl hvězdnou hodinou československého válečného odboje i celé domácí historie 20. století.

Dvacetivteřinovou akci paraskupiny Anthropoid byl prý tak jedním z nejvýraznějších protinacistických činů odbojářů v nacisty okupované Evropě. Už v tu chvíli jsme údajně dle pražské kavárny vstoupili do evropských dějin, ovšem v jakém tragickém světle, o tom už propaganda mlčí; jako by žádné Lidice, Ležáky či Kobylisy ani nikdy nebyly...

Co říct na důkazy o jasné zradě Evropy, které vyřkli v roce 1938 premiér Francie Édouard Daladier: "Myslím, že jsme udělali kus rozumné práce. Bylo třeba dát pobít patnáct milionů Evropanů, abychom donutili tři miliony Sudeťanů, kteří chtějí být Němci, aby zůstali vázáni k Československu?" a premiér Velké Británie Neville Chamberlain:

"Bylo by hrozné, kdybychom museli kopat zákopy a zkoušet plynové masky, protože se v nějaké vzdálené zemi (Československu) hádají mezi sebou lidé, o nichž nic nevíme. Kdybychom měli bojovat, museli bychom mít větší důvod. Podruhé v naší historii se vrátil ministerský předseda Velké Británie z Německa s čestným mírem. Věřím, že to je mír pro naší dobu."

Inu, proto je možné pořád ve světle těchto zrádných vět ještě bez uzardění tvrdit, že kdyby Beneš přijal pomoc SSSR, nebylo by ani mnichovské zrady a dnes bychom si nepřipomínali, jak před 76 lety došlo k jedné z největších odbojových událostí celé druhé světové války; útok na Reinharda Heydricha, natož „hrdinství“ Gabčíka a Kubiše, které prý změnilo československé dějiny…  http://www.totalmag.cz/spolecnost/43-udalosti/3601-heydrichiada-temno-teror-korupce.html

http://www.rukojmi.cz/clanky/1476-v-roce-1942-by-hajlovala-strachy-z-plynove-komory-ted-ji-nic-nehrozi-a-dela-ze-sebe-hrdinku-treba-se-stane-stazistkou-v-bilem-dome

https://zpravy.idnes.cz/marcel-ophuls-edouard-daladier-mfdf-jihlava-fk7-/zahranicni.aspx?c=A171030_171820_zahranicni_aha

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Květoš Vícha

Květoš Vícha

11.02.2020 09:44

Pane Popelka, omlouvám se, poznámka patřilo na pana Fr.Bartla. Děkuji.


 
Květoš Vícha

Květoš Vícha

11.02.2020 09:42

Břeťo, máš ode mě Oskara za tento článek. Moje věta k Benešovi - byl málo statečný (viděno dnešním pohledem), myslím, že se nemýlím. D.


 
Květoš Vícha

Květoš Vícha

11.02.2020 09:39

@Popelka. Adresa je funkční: https://cs-cz.facebook.com/bretislav.olser.94


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy