• Neděle, 24. leden 2021
  • Svátek má Rukojmí Milena

Jan Hrušínský má hlad a statisíce živnostníků jsou před krachem
Počet návštěv: 1739

Jan Hrušínský má hlad a statisíce živnostníků jsou před krachem

Michal Malý Článek od Michal Malý

Principál Hrušínský volá po demisi ministra Zaorálka. Nejsem fanda pana ministra, ale podle mého Jan Hrušínský opět projevil svoji přízemnost a sobeckost, hraničící s bezohledností.

Principál vzkazuje ministrovi, že nežijeme v socialismu, a přitom socialisticky natahuje ruce. Vím o divadlech, která šijí za své roušky, vím o hercích, kteří odpovědně hospodařili a dnes žijí z úspor nebo investic. Vím o hercích, kteří si našli brigádu, či nějakou krátkodobou práci. Vím o hercích, kteří zůstali soudnými a odpovědnými lidmi a vidím Jana Hrušínského. Vnímám katastrofální inflaci jeho slov, jeho osoby. Kdysi, před lety, jako poslanec tehdejšího Federálního shromáždění, jsem měl tu čest, potkávat se s jeho otcem, s panem Rudolfem Hrušínským – seniorem. Vážil jsem si jej jako herce a pak, když jsem jej poznal osobně, jako člověka. Občas jsme si sedli o pauze parlamentu u kávy a povídali.

Na tomto místě musím připomenout, že pan Rudolf Hrušínský byl v roce 1968 byl mezi prvními padesáti signatáři článku Ludvíka Vaculíka 2000 slov. Protože ani po silném nátlaku v době normalizace svůj podpis neodvolal, byl několik let bez práce a měl zakázanou činnost. Přišel tím nejen o řadu filmových a televizních rolí, ale i o místo pedagoga na DAMU, o významné zahraniční filmové nabídky a měl také zákaz pracovat v rozhlase a režírovat v divadlech. Prokázal ale své lidství, i své češství. Dal najevo touhu po svobodě, demokracii, spravedlnosti. I proto jsem si jej jako člověka vážil. Sešli jsem se tehdy u té parlamentní kávy – říkalo se jí ale jinak (brynda) – mnohokrát. Vážil jsem si toho. Měli jsem si co říci, i když jsme se vlastně neznali.

Jednou proti měl seděl a „plavaly“ mu oči. Bylo na něm vidět, že ho něco hodně trápí. Když jsem se zeptal, co se děje, odpověděl mi, že ho trápí dvě věci. Jednak ten parlament, do kterého se dostal díky popularitě a preferencím. Říkal, že politice nerozumí, že je ve sněmovně svým způsobem omylem a cítí se ztracený, že jej trápí ty různé vztahy, lobby, kliky a podobně. Ty levárny a “vtahy” mne tehdy vadily stejně a proto jsem i já tehdy s politikou dobrovolně skončil ke dni existence federace. Druhou věcí, kterou mi tehdy s vlhkýma očima řekl, bylo, že je bez peněz, že jej trápí rodina. Divil jsem se, že je bez peněz. Jen se hořce usmál a povzdechl si – to víte, děti, pořád něco chtějí….. Bylo mi ho líto, když jsem jej potkával bloudit po parlamentu, kterému nerozuměl, který nechtěl.

O jednom ze synů se rozhovořil víc, ale po těch letech nemá smysl být konkrétnější. Jen jsem si na ten rozhovor vzpomněl a uvědomil si, podle toho, jak dnes vnímám jeho syny – Rudolfa i Jana, o čem hovořil a jak jsou oba rozdílní a uvědomil jsem si dnes, jakou měl tehdy pravdu. Ta setkání a hovory u kávy jsou pořád ve mně, stále toho člověka a herce, kterého jsem si vážil a obdivoval, vidím a slyším. Rudolf Hrušínský, jeden z našich nejlepších herců, žil pro tento národ a za svůj postoj byl téměř doživotně postižen. Osobně, finančně. Zemřel pouhé dva roky po rozpadu federace. Jsem rád, že se na jednu stranu dožil svobody a demokracie, jak jsme ji vnímali a chtěli v roce 1990. Na druhou stranu bych mu nepřál, aby dnes viděl, kam ta „svoboda a demokracie“ došla a kam došel jeden z jeho synů.

Syna pana Hrušínského, Rudolfa mladšího, nejen pro jeho fyzickou podobu s otcem, povahu, herectví, či rybářství, vnímám jako jeho pokračovatele. Jana bohužel ne. Já sice chápu, že ti méně dobří, či šetrnější, odpovědnější a prozíravější herci na tom nemusí být dobře, ale pan Jan Hrušínský by si mohl uvědomit, že lidem dávají „jen“ pobavení, více či méně hodnotnou kulturu, často tu, co jde „po proudu“, kulturu, které se lidé nenají, ani jí nezaplatí elektřinu, nebo jídlo, kulturu, která začala být mnohdy poplatná. A nemusí to být jen černý princ a Sněhurka. Tím nijak nedegraduji (zejména ty slušné) herce, ale tato země potřebuje v této době lidi, co neřvou a nevyhrožují s nataženou rukou. V této zemi je k milionu registrovaných a kolem 800 tisíc aktivních živnostníků. Podle odhadů jich možná až 25%, tedy 150 – 200 tisíc zkrachuje.

Někteří lidé se Jana Hrušínského zastávají s argumentem, že divadlo nejsou jen herci, ale spousta zaměstnanců, kteří chod divadla zajišťují. Ano, divadlo nejsou jen herci. Opatření Vlády ale uzavřela i spousty provozoven a firem, které na rozdíl od většiny divadel živí ekonomiku a mají také zaměstnance, kteří jsou dnes bez práce. Myslí si Jan Hrušínský, že hotel, velká restaurace a další podniky, mají méně zaměstnanců, než divadlo? Myslí si snad, že je víc divadel, než hotelů, restaurací a dalších zavřených provozoven? Slyší je snad někdo „křičet hlady“ a vyhrožovat politikům? Slyší “křičet” statisíce živnostníků, na kterých jsou závislé jejich rodiny a kteří jsou na pokraji krachu. I živnostníci mají zaměstnance… Když potkávám v obci řemeslníky, kteří mi mnohokrát něco vylepšovali či opravovali na chalupě a zeptám se jich, jak to zvládají, odpoví vždy že to nějak musí zvládnout. Nenadávají, nemají nataženou ruku.

Tímto bych se chtěl pana principála Jana Hrušínského zeptat, zda je schopen odpovědět na jednoduchou otázku – ohrozí tuto zemi tisíc zkrachovalých herců, nebo desetitisíce živnostníků a malých firem – desítky tisíc zkrachovalých pekařů, řezníků, ševců, krejčích, elektrikářů, instalatérů, zedníků……. Nevím jak kdo, ale já považuji vydírání v době krize za hyenismus. Za sebe – já to bez Jana Hrušínského přežiji, ale bez mého lékaře, pekaře, řezníka moc dobře nemám jak. Každý z nás má v této době větší či menší problémy. Na celou populaci virus nějak negativně dolehl. Hrstka lidí na současném stavu vydělá, ale drtivá většina ponese následky. O to víc, musíme mít vlastní odpovědnost, soudnost, pochopení pro druhé, pokoru v pravém smyslu toho slova. Musíme udělat maximum pro to, abychom to zvládli, aby to zvládla naše země. Vyhrožovat, brečet, nebo mít nataženou ruku, jako Jan Hrušínský, této zemi nepomůže. Dnešní dny vypovídají o každém, i o Janu Hrušínském.

Přeji nám všem, abychom to zvládli ve zdraví.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Mirja Mikkesh

Mirja Mikkesh

15.04.2020 08:23

Je s podivem, že se najednou vylouplo jak žijí naši úmělci. Naši slavní kejklíři po dvou týdnech karantény nemají co do huby. Stejně jako naši nepřizpůsobiví občané. A to ještě nedávno komedianti z pódií poučovali jak se má žít správně v pravdě a lásce. I za lidmi chtěli jezdit na vesnice, aby jejich krásné žití už konečně pochopili, když už nechápou to jejich úmění. I bábu z dědkem přesvědčovali. Teď bych našim "úmělcům" opravdu doporučil objíždět vesnice, prosit o odpuštění za nadávky, kterými je častovali a možná, že se slituje i ta bába z dědkem a hodí jim nějakou tu bramboru. Obecním zastupitelům bych zase doporučil, aby s klekáním na noc, tu chátru vyhnali tři kilometry za obec. Jako kdysi.
Slušným úmělcům se omlouvám, ale pokud za sebe necháte mluvit takovou sprostou svoloč jako Hrušínský, Hřebejk, Holubová ... jedete v té špíně všichni.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

14.04.2020 19:52

Jan Hrušínský se dostal na výsluní díky své otci,ne svým schopnostem.Proto by se měl trochu krotit.Bez komediantů jeho typu se všichni obejdou a tak nemá právo žádat podporu.Podporu dát jenom lidem,kteří přinášeli nějaký ekonomický efekt.Ovšem komedianti se stali pouhými parazity a každý parazit bez svého nositele zmizí.Pokud zmizí ekonomicky činní lidé,tak nebude mít ani arogantní a sobecký Hrušínský Jan.


 
        Pane poslanče Volný-onen flákanec by ve sněmovně potřebovalo opravdu hodně těch vyžírků. To by Vám ruce upadly.

Pane poslanče Volný-onen flákanec by ve sněmovně potřebovalo opravdu hodně těch vyžírků. To by Vám ruce upadly.

Nejsem sice příznivcem nějakého násilí, ale po pravdě řečeno, když je zlost, není ctnost. Platí to tak v běžném životě, ale i v politice. Spousta lidí, ale i politiků si o poslance Volného otřelo hubu. Já to neudělám. Spíše jeho postup kvituji, neboť všechny ty šlejšky, co mají plnou hubu demokracie a slibů si do vlastní huby ani nevidí. Možná byste řekli, že flákanec není také demokratický, ale jeho užitím lze jisté formy demokracie dosáhnout-alespoň dočasně. Co však tady žvaním o demokracii??? K té máme ještě hodně daleko všude na světě.                                                                                       

Vážení přátelé, seniorky a senioři, vážené důchodkyně a důchodci, vážení spoluobčané,

Vážení přátelé, seniorky a senioři, vážené důchodkyně a důchodci, vážení spoluobčané,

nevíme, nakolik je vám známo, že jistá skupina lidí (počet osob není blíže znám) založila nové občanské hnutí Senioři 21. (informace, viz příloha). My, ale i mnoho našich přátel jsme tuto iniciativu přivítali, proto jsme také projevili zájem se do hnutí zapojit s cílem pomoci řešit jak situaci nás, lidí staršího věku, tj. seniorů, tak také řešit mnohé další, nemálo závažné celospolečenské problémy. Protože ve sdělení o založení hnutí Senioři 21 je rovněž výzva k zapojení se do činnosti hnutí, my jsme se zapojili formou vyjádření svých názorů k dalšímu vývoji hnutí a realizace jeho programu.

Zoufalá doba plodí zoufalé činy

Zoufalá doba plodí zoufalé činy

Včera se udála za dlouhou dobu od doby, kdy Miroslav Macek uštědřil v Poslanecké sněmovně facku Davidu Rathovi, opět akce, která přiměla lidi dívat se na záznam z jednání PS Parlamentu ČR.

Poslední domácí zprávy