• Sobota, 08. srpen 2020
  • Svátek má Rukojmí Soběslav

Není sucho jako sucho – nebo ano?
Počet návštěv: 1661

Není sucho jako sucho – nebo ano?

Jaromír Bradávka Článek od Jaromír Bradávka

V médiích čas od času zazní zvláštní pojem – „nejhorší sucho za posledních 500 let“. Nevím, kdo s tím přišel jako první, ale začíná se to v určitých novinářských, politických a zdá se i odborných kruzích ujímat jako výraz pro současný typ počasí (v užším slova smyslu po letošním březnovém a dubnovém suchu) i pro počasí za poslední léta (2014 – 2018) v širším slova smyslu. Považuji tuto rétoriku za velmi nebezpečnou, protože ve spojení s jinými tématy (green new deal, 5G sítě, koronavirus a ekonomická krize v důsledku „pandemie“) se jí stále dokola straší široké vrstvy obyvatelstva nejrůznějšími katastrofálními dopady. A člověk, který se bojí, je lépe manipulovatelný a s menším odporem přijímá nejrůznější opatření „pro jeho vlastní dobro“.

V souvislosti s „500-letým suchem“ jsem při brouzdání po internetu narazil na zajímavou studii, která mi poskytla řadu cenných informací týkajících se vývoje počasí a (a podnebí) v minulosti i současnosti.


Ta studie nese název


PARALELY SUCHA 2014–2017 S HISTORICKÝM SUCHÝM OBDOBÍM 1861–1875


( Autoři: Libor Elleder, Radek Vlnas, Jan Daňhelka, Český hydrometeorologický ústav)


a předkládám z ní zajímavý výňatek

Úvod


Vyhodnocení sucha v roce 2015 (ČHMÚ, 2015) poskytlo srovnání některých aspektů suchého roku 2015 s předchozími epizodami such – zejména s roky 2003 a 1947, ale také s obdobím 1991–1993, které se projevilo hlavně v podzemních vodách. Sucha se samozřejmě na našem území vyskytovala i ve starší historii. Z období počátku instrumentálních hydrologických měření máme zachyceny minimální průtoky v roce 1904, pro starší období již ucelený zdroj kvantitativních informací v podstatě nenalézáme. Staré kronikové záznamy se většinou omezují na informace, jak dlouho nebyly (většinou lokálně) zaznamenány srážky a jaké dopady sucho mělo na úrodu, hydrologické dopady lze odhadovat z informací o zastavení mlýnů. Jedno významné suché období, jehož srovnání s probíhajícím suchem se přímo nabízí, se vyskytlo v době úplných počátků systematických pozorování meteorologických a hydrologických jevů, v době od 50. do poloviny 70. let 19. století (prof. Augustin (1894) vymezil 21-leté období celkově suchých let, a to 1856 až 1876). Právě tomuto suchému období se budeme na následujících stránkách věnovat – přičemž zde předkládaný text čerpá z rozsáhlejšího příspěvku připravovaného pro monografii sestavenou z historicko-hydrologických studií ČHMÚ.


Sucho 1861 až 1875


V období 1861–1875 se vyskytla řada pozoruhodných hydrometeorologických jevů a dalších událostí, které mohou mít na průběh počasí vliv (silná erupce etiopské sopky Dubbi v roce 1861, či erupce Vesuvu v roce 1872). V tomto období došlo ke dvěma význačným povodním na úrovni Q100 a vyšší. Byla to zimní povodeň 1862 (Elleder a kol. 2012b) a známá rozsáhlá letní přívalová povodeň v květnu 1872 (Elleder a kol. 2012a). Kromě toho došlo i k významnějším povodním v letech 1864 a 1865, dále ke katastrofálním vichřicím 1868 a Karlem Klostermanem popisované šumavské vichřici 1870, vyskytly se tuhé zimy 1864/1865 a 1870/1871. Naopak velmi mírná byla zima 1862/1863. Za pozornost stojí i dlouho trvající povodně z počátku roku 1867. Přesto bylo hlavním rysem celého období sucho v různých podobách, od cca 60-denního bezesrážkového období na podzim 1866, přes opakované dopady v podobě zemědělského sucha, po výskyt průtokových minim vrcholící v roce 1874. Za nejsušší roky v uvedeném období lze označit roky 1863, 1865, 1868, 1871 až 1874.


Kombinace meteorologických faktorů ovlivňujících vznik a vývoj sucha se v jednotlivých letech lišila. Teplotní extrémy, zejména z hlediska počtu velmi teplých a také tropických dnů, byly nejvýraznější v letech 1868 a 1874. Zatímco roční srážkový deficit dosáhl maxima spíše v letech 1864 a 1865. Suchá období se vyskytla v daném období často až na konci léta a na podzim, např. v říjnu (viz říjen r. 1866).


Vyhodnocení dostupných meteorologických pozorování ukázala, že z hlediska projevů sucha v různých částech hydrologického cyklu lze období rozdělit na dvě části. Zatímco v 60. letech dominovalo meteorologické sucho s velkým deficitem srážek, vyhodnocení průběhu indikátoru SPEI3 a DMPEI3 za roky 1860 až 1876 na základě měření stanice Praha-Klementinum naznačuje, že v období let 1863 až 1865 a v roce 1868, lze jistě hledat základ pro následný vývoj hydrologického sucha, které dominovalo v 70. letech v podobě významných odtokových deficitů, a to i přes již méně výrazné srážkové deficity v tomto období.


Charakter léta 1863 dle Brázdila et al. (2015) ovlivňovala již od května anticyklonální situací trvající i v červnu a červenci (hřeben vysokého tlaku od Azor). V srpnu šlo o nevýraznou brázdu nízkého tlaku. Deficit srážek se projevil v celém období, vrcholil však patrně podle Brázdila et al. (2015) v červenci a srpnu. V celém roce 1864 pokračoval výskyt srážkově podprůměrných měsíců, které pokračovaly i v dalším roce, kdy duben 1865 nepřinesl téměř žádné trvalejší srážky a další dvě velmi dlouhá (cca 30 dnů) bezesrážková období nastala vzáří a prosinci. Deficit se zde tedy vytvářel v průběhu přibližně tří let. Dalším srážkově extrémním rokem byl rok 1868, podle Brázdila et al.(2015) byla příčinou převažující anticyklona v měsících květen až srpen, a v září anticyklona se středem nad Černým mořem. Navíc byl rok 1868 velmi bohatý na výskyt tropických dnů, již v květnu to byly 4 dny, v červnu 3, v červenci 7 a v srpnu série 10 tropických dnů. Červencová a srpnová série horkých dnů se kryje se dvěma dlouhými bezesrážkovými epizodami. Pokles vodních stavů byl proto rychlý, ale vzhledem k předchozím povodňovým situacím vodní stavy v Praze poklesly pod úroveň normálu až začátkem července a na úroveň −10cm na Staroměstském jezu až začátkem srpna. Dlouhodobý vývoj zhoršování hydrologických projevů sucha (v té době dokumentovaný převážně zaznamenanými vodními stavy v několika profilech významných pro plavbu) ukazuje trvání (počet dnů) nízkých vodních stavů Vltavy v Praze v profilu Staroměstské mlýny (bez rozlišení na letní a zimní období). Počet dnů, kdy vodní stav klesl pod stav +20 cm (průtok cca 75 m3.s−1), což znamenalo počátek omezení plavby, byl nejvyšší v letech 1864 až 1866, kdy dosahoval až okolo 320 dnů v roce, a v roce 1872 s cca 300 dny. Vodní stav s přímými dopady na provoz plavby, mlýnů a vodáren v Praze (tedy stavy nižší než 0 cm, tedy průtok menší než ca 40 m3.s−1), byl evidentně nejčetnější v letech 1865, kdy vyvrcholilo tříleté suché období, a roce 1874. Absolutní pozorované extrémy (minima vodního stavu nižších než –20 cm) se vyskytly v roce 1868 a vroce 1874, kdy hladina po téměř jeden měsíc poklesla dokonce pod −30 cm! Situace v oblasti extrémů se tedy v průběhu celého období postupně zhoršovala a odtok z povodí Vltavy v roce 1874, lze považovat za výsledek dlouhodobějšího vývoje s počátkem nejpozději v roce 1863. Přinejmenším 12-leté období, v němž se vyskytlo celkem 6 alespoň půlročních hydrologických suchých period, vedlo k poklesu základního odtoku, takže k výraznějšímu poklesu hladin v sedmdesátých letech 19. století postačovaly i méně výrazné srážkové deficity než kolem r. 1863 a 1865.


Zajímavé je, že ani tuhé (1863/1864 a 1870/1871) a na sníh bohaté zimy (1874/1875 a 1875/1876) a následné povodně nezměnily trend odtoku a přetrvávání či dokonce prohlubování sucha. Na druhou stranu po obou slabých zimách 1862/1863 a 1872/1873 sucho nastalo relativně brzy v průběhu roku. Zejména květen roku 1863 byl z tohoto pohledu brzkým začátkem významného suchého období 1863 až 1866. Ale i ve druhém případě teplá zima 1872/1873 byla počátkem významné suché periody 1873 až 1874. Oba vrcholy hydrologického sucha tedy byly předznamenány teplou zimou, v čemž lze sledovat paralelu k výskytu teplých zim 2013/2014 a 2014/2015, které předcházely suchu 2015. Na druhou stranu výjimečně teplá zima rozhodně nebyla postačující ani nutnou podmínkou pro následné sucho. Podobný výsledek poskytuje přehled pro Labe v profilu Děčín, ale s širší časovou základnou let 1851–1880. Určitým vodítkem pro hodnocení sucha je i vyhodnocení údajů o počtu uskutečněných plaveb a přepraveném objemu, které jsou k dispozici od zavedení obchodní paroplavby na českém úseku Labe v r. 1857. V důsledku technologického rozvoje spolu s technickým rozvojem paroplavby vzrůstal v letech 1860–1880 zejména objem (hmotnost) přepraveného nákladu. Přitom se do něj ale výrazně promítala období hydrologického sucha. Údaje o plavbě uvedené Plenknerem (1887) ukazují pro rok 1865 pokles počtu plaveb o cca 30 % a pokles přepravené tonáže o cca 1 000 t. Následujícího roku 1866 byla situace ovlivněna zastavením plavby při prusko-rakouské válce. Velký pokles počtu plaveb (až na polovinu) a přepraveného objemu nastal opět v letech 1874 až 1876. I v tomto případě šlo pravděpodobně o souběh více faktorů, kromě sucha např. i krachu na vídeňské a berlínské burze r. 1873.


Dopady sucha a počasí v letech 1861 až 1874.


Zranitelnost společnosti vůči suchu byla v druhé polovině 19. století jiná než dnes. Přispíval k tomu zejména fakt, že dopady zejména v případě rostlinné výroby byly víceméně bezprostřední. Závislost průmyslové výroby na vodě jako energetickém zdroji byla rovněž vysoká, ačkoli prudce rostl podíl využití tuhých paliv. I v oboru tak typicky spojeném s vodou jako bylo mlynářství, měnily zvolna situaci moderní mlýny s parním pohonem, které v období, kdy vodní mlýny byly mimo provoz, finančně profitovaly.


Nejčastěji proto nacházíme zprávy o pozorovaném půdním suchu (vyprahlost půdy, nedostatek vody v půdě), které mělo bezprostřední dopady v zemědělství. Přímým důsledkem byla neúroda pícnin, některých obilovin, a také brambor. Nedostatek pícnin následně vedl ke snižování počtu skotu nebo k dramatickému zhoršení jeho zdravotního stavu. V některých oblastech a letech rezignovali zemědělci na druhou fázi senoseče (otavu). V letech 1868 či 1871 se objevovaly zmínky i o naprostém uschnutí travních porostů nebo opadávání listů spálených horkem.


Sucho na povrchových vodách je zachyceno zprávami o odstavení vodních mlýnů na menších tocích (např. v r. 1863 referoval tisk o bezmála vyschlé Ostravici). V některých letech (např. 1868, 1874) byly odstaveny i velkovodní pražské mlýny tak, aby byl upřednostněn chod vodárenských strojů. To se stávalo až při vodních stavech v Praze nižších než −25cm, tedy jistě při průtocích menších než 25 m3.s−1, ale spíše až na úrovni 15–20 m3.s−1. Logické byly výpadky plavby a voroplavby, které mimo jiné přímo dopadaly na zásobování obyvatelstva měst otopem v některých velmi tuhých zimách. V případě splavných toků docházelo i ke sporům „o vodu“ mezi plavbou a voroplavbou a mlynáři a tlak různých zájmových skupin přispěl nakonec i k přípravám na kanalizaci říšských řek.


Z ostatních dopadů pak byly často zmiňovány četné požáry. Stav podzemních vod nebyl v devatenáctém století systematicky monitorován, je však zřejmé, že zásoby podzemních vod v jednotlivých letech významně klesaly, což prokazují dochované zprávy o vysychání vodních zdrojů v podobě studní, jejich prohlubování nebo zřizování nových v řadě lokalit. Problémy se zásobením vodou měla i Praha, kde bylo nutné preferovat provoz vodáren na úkor mlýnů a plavby, a v roce 1871 se uvažovalo o kontrole studní a vrtání nových jako budoucích zdrojů pro zásobování.


Míra dopadů sucha nebyla na celém území samozřejmě stejná, lišila se vzávislosti na nadmořské výšce, půdních typech, propustnosti hornin, struktuře říční sítě apod. V tomto ohledu lze snadno doložit, že v horských polohách a na vrchovinách měla teplá a suchá období někdy neutrální nebo dokonce příznivý dopad. V období horkých a suchých period profitovali často sedláci v podhůří a na horách, v kronikářských záznamech je zmiňováno i zvýhodnění mlynářů na horských tocích, zejména s ohledem na odstavení mlýnů v nižších polohách. Naopak v nížinách mělo sucho dopady naprosto zničující, kriticky postiženo bylo např. Mělnicko, Kolínsko, Haná nebo nižší polohy západu Čech jako např. Blatensko apod., tedy podobně jako v roce 2015.


Na druhou stranu jedním z kladných aspektů sucha byla vysoká kvalita vína. Z hlediska české hydrologie pak jednoznačně kladným důsledkem sucha v roce 1874 byla diskuze, která vedla v létě 1875 ke vzniku Hydrografické komise pro Království české.


Závěr


Sucho z let 1861 až 1875 poskytuje možnost hledání zajímavých paralel k období sucha započatému v roce 2014. Jedná se o podobnosti v některých hydrometeorologických podmínkách, či spíše okolnostech – výskyt slabých zim, výskyt horkých vln a bezesrážkových období – ale i o podobnosti v odezvě. V obou případech se vyskytly podobné otázky v diskusi o suchu a jeho příčinách – vztah k hospodaření na zemědělské a lesní půdě, rybniční hospodářství. Určitou paralelou se zdá být i setrvačnost vývoje odtoku v podobě přetrvávání sucha (nebo v podobě velmi rychlého návratu po srážkách) na povrchových vodách i při výskytu normálních srážkových úhrnů. Suché období v druhé polovině 19. století trvalo (v závislosti na vymezení) 12 až 21 let, my se nacházíme v pátém roce trvání sucha započatého v roce 2014. Délku budoucího trvání současné suché epizody samozřejmě nelze předjímat, avšak je zřejmé, že nelze spoléhat na její přirozené odeznění z prostého důvodu, že již trvá dost dlouho. To je poučení z analýzy let minulých.

 

Literatura


AUGUSTIN, F.,1894. Sucha v Čechách v době od roku 962–1893. Praha: A. Reinwart. 37 s.


BRÁZDIL, R.,TRNKA, M. et al., 2015.Sucho v českých zemích: minulost, současnost, budoucnost. Brno: Centrum výzkumu globální změny, Akademie věd ČR, 400 s.


ČHMÚ, 2016.Vyhodnocení sucha na území České republiky v roce 2015. Kompletní zpráva, ČHMÚ.Dostupné na WWW:


ELLEDER, L., KULASOVÁ, B., DAŇHELKA, J., 2012a. Přívalová povodeň 25. a 26. května a možnost protipovodňové ochrany. In: Daňhelka, J. a Elleder, L. (eds.): Vybrané kapitoly z historie povodní a hydrologické služby na území ČR, Praha:ČHMÚ, s. 100–118.


ELLEDER, L., ŠÍROVÁ, J., DRAGOUN, Z., DAŇHELKA, J., KULASOVÁ, B., ZELENKA, F., RŮŽIČKOVÁ, H., 2012b. Povodeň z 30. ledna až 15. února roku 1862. In Daňhelka, J. a Elleder, L., (eds.). Vybrané kapitoly zhistorie povodní a hydrologické služby na území ČR. Praha:ČHMÚ, s. 25–99.


PLENKNER, W., 1887. Uplavnění řek methodou kanalizační a průběžná studia k regulaci řek vůbec se zvláštním zřetelem na řeky české. Náklad vlastní, Praha. 557 s.


. . .


Při pročítání této studie mě napadlo podívat se na průběh sluneční aktivity ve zmíněném období let 1861 – 1874.

Našel jsem zajímavou korelaci – začátek toho sucha se téměř kryje s vrcholem 9. slunečního cyklu 1856 – 1867, vrchol 1860) a konec sucha se objevuje v sestupné fázi následujícího (10.) slunečního cyklu. Většina sucha tak spadá do období nízké sluneční aktivity mezi dvěma slunečními cykly.


V současné době jsme na tom velmi podobně.


Sucho v r. 2014 začalo téměř přesně na vrcholu 24. slunečního cyklu a postupovalo souběžně s klesáním sluneční aktivity. Po 5 letech bylo přerušeno víceméně normálním rokem 2019 v období slunečního minima. Jak se bude situace vyvíjet dál, není úplně jasné, neboť v polovině letošního března došlo k náhlému překlopení pozitivní fáze NAO v negativní, která stále trvá. V důsledku této negativní fáze NAO převažuje už tři měsíce ve střední Evropě (s několika krátkými přestávkami) studené severní proudění, které bylo až do poloviny května víceméně suché. Teď se za posledních cca 6 týdnů srážky objevují výrazně častěji, ale studené proudění trvalo až do konce června. Extrémním projevem negativní fáze NAO byl pás tlakových výší sahající od Grónska až nad polostrov Kola s výrazným vrcholem 1050 HPa nad Islandem v minulých týdnech, což za posledních několik desetiletí nepamatuji...

Teprve v posledních dnech to podle aktuálních předpovědí vypadá, že se začíná vracet „středoevropský normál“ – obnovuje se západní atlantické proudění.


Přes tyto „metereologické anomálie“ na svých závěrech v článku

( http://www.rukojmi.cz/clanky/domaci-politika/9420-mala-klimaticka-predpoved-globalni-oteplovani-konci-prispevek-ke-konferenci-osn-o-zmenach-klimatu-cop25-v-madridu-2-13-12-2019 ) trvám a jsem zvědav, zda a kdy se NAO překlopí zpět do pozitivní fáze. Je totiž docela možné, že k tomu letos vůbec nedojde (nebo až na podzim) a bude se se opakovat studené léto z roku 2004 (a zřejmě i vlhké – viz počasí 8.6. Medard a následující týdny.... ) – oproti třeba loňsku dosud odpolední teplota nedosáhla 30°C, tj. letos ještě nebyl žádný tropický den. Nechme se překvapit...


Dalším faktorem, který může situaci kolem sucha ovlivnit, je pohyb Slunce kolem barycentra sluneční soustavy. Ten se skládá z několika fází a každá z nich má na průběh počasí a změny klimatu odlišný vliv. V současné době se nacházíme v období chaotického pohybu Slunce kolem barycentra, s čímž podle výpočtů a dlouhodobých pozorování korespondují časté, nepravidelné a prudké výkyvy počasí. Ve spojení s probíhajícím slunečním minimem, slábnutím magnetického pole Země a slábnutím Golfského proudu se můžeme těšit na další nepředvídatelné jevy a úkazy v průběhu počasí příštích let.


Přeji všem čtenářům rukojmí.cz krásnou, slunečnou, koupací, sportovní, turistickou a houbařskou dovolenou.


Jaromír Bradávka.


Zdroj:


http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/reditel/SIS/publikace/sbornik_Sucho_web.pdf

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

03.07.2020 19:19

Kolísání klimatu tady bylo vždy a to už v dobách,kdy člověk ještě neexistoval a nemohl klima ovlivňovat.Ale je to výnosné téma a snaha vyvolat strach.K tomu je dobrá pitomá Greta a ekoteroristé ze všech zelených hnutí.


 

03.07.2020 11:03

Po celé mé mládí mě ve vstupní hale našeho bytu provázel německy psaný nápis na zdobené výšivce: "Nach dem Regen kommt der Sonnenschein". V překladu "Po dešti přichází sluneční svit". Pod výšivkou byla našita pouzdra pro odložené deštníky. Co k tomu dodat...Tento poznatek nepatřil k moudrostem, ale přináležel selskému rozumu, neboť, jak všichni víme, počasí je vrtkavé, plné nečekaných změn. Přichází cyklóny, anticyklóny, k tomu jev "El Niňo". Navíc vše závisí na tvorbě tlakových výší a níží. Pokud je tlaková níže západně od nás, proudí k nám vzduchové masy od severu. Tlaková výše nad východní Evropou má na nás v létě zničující vliv, protože ji naopak provází proudění z jihu. Zažíváme řadu tropických dní. Železné pravidlo tedy zní: Pokud je tlaková výše na západ od nás, vzduchové masy proudí proti pohybu hodinových ručiček, pokud se nachází východně, vzduch proudí po směru hodinových ručiček. Tento přírodní zákon by měl být každému naprosto jasný, nezpochybnitelný. Nevím, zda se toto železné pravidlo proudění vzduchu dnes vyučuje na školách, pochybuji o tom. To by přece nemohli existovat hlupáci, spíše fanatici, kteří věří na oteplování naší planety. Pro ně platí totéž, co pro nás, pro všechny. Totiž, pokud se i v létě musíme teple oblékat, na vině jsou tlakové výše na západě, které umožňují pronikání severského proudění do střední Evropy. Pokud jsou ekologičtí alarmisté ve střehu a dokazují nám globální oteplení, je to tím, že tlaková vše je na východě a k nám proudí rozpálený vzduch ze Sahary i s jemným pískem z pouští, který občas vnímáme jako žlutavý pokryv na karoseriích aut. Ke globálnímu oteplování nikdy nemůže dojít. Fyzikální veličina, jež tomu brání se nazývá TERMOREGULACE. Ta po miliony let určuje, že podmínky k životu na Zemi zůstávají příznivé. Pokud se zvyšuje v atmosféře obsah kyslíku, ochlazuje se. Tento jev je negativní. Způsobuje doby ledové. Ledová doba skončí za předpokladu, že zmizí z velkých území planety okysličující zeleň. S nedostatkem kyslíku končí ledová období. Začne se oteplovat a cyklus začne od počátku. Tím, jak člověk ničí zeleň, (dřevozpracovatelský průmysl), způsobuje oteplení. To je ovšem limitováno tím, že čím větší oteplení, tím větší výpar vody do atmosféry a stratosféry. Víc aerosolu = větší oblačnost. Oblačnost brání pronikání slunečního svitu. Aerosol (vodní pára) stoupá do větších výšek. Tam se ochlazuje. Koncentrace CO2 má tedy za následek, že výpar vody logicky stoupá a je více mraků. Jde jenom o to, kde se ty mraky vyprší. Aerosol, který se ve zvýšené míře odpaří, se musí ve zvýšené míře vrátit opět na Zemi. Dá se tvrdit, že naše planeta si lépe poradí s oteplením, než s přebytkem kyslíku, kdy musí zahubit v dobách ledových většinu zeleně, aby znovu převážil CO2. CO2 je "krmivem" pro naši zeleň. Ta by jeho nedostatkem strádala. Je pravděpodobné, že člověk v současnosti zbavil naše potomky hrůzy doby ledové. Ta nevzniká vzdalováním Země od Slunce (to bychom se zpět nikdy nevrátili), ale tím, že zeleň vyprodukovala tolik kyslíku, že následky jeho přebytku byly pro obrovská území katastrofální. Věřme, že díky produkci CO2, se tohoto periodického jevu nedočkáme. ....Mějte se hezky. .....PS: Napsal Jiří Přibyl.


 
Svědci covidovi a šíření strachu

Svědci covidovi a šíření strachu

Proč státy považují roušky za nástroj ochrany? Chtějí ukázat, že dělají aspoň něco. Mnoho „epidemiologů“ podporuje nošení roušek, protože to udržuje lidi ve strachu a v pocitu, že se musí něco dělat a tím zůstává zachován jejich status „zachránců“.

Martina Navrátilová čelí mediální kampani ze nesouhlas se začleňováním transsexuálů do sportu

Martina Navrátilová čelí mediální kampani ze nesouhlas se začleňováním transsexuálů do sportu

Známá tenistka Martina Navrátilová čelí mediální kampani kvůli tomu, že podepsala dopis, ve kterém více než 300 sportovkyň vyjádřilo nesouhlas se začleňováním transsexuálů do sportu. Ten následně atletky poslaly Radě guvernérů National College Athletic Association. Přitom tento požadavek je naprosto racionální, neboť muži, kteří se nechají přeměnit na „ženu“, porážejí své ženské soupeřky, protože fyzická kondice a větší síla jim zůstala. Podobně se před časem vyjádřila i spisovatelka Jane Rowlingová. Ta upozornila na muže, kteří se deklarují jako ženy, ale na dámských záchodech mohou znásilnit ženy.

Poslední domácí zprávy

Agrese mocných

Agrese mocných

Srpnové události 1968 už mizí v historii. Před 52lety „soudruzi v SSSR“ udělali chybu, místo dialogu vsadili na agresi. Využili situace, v té...