• Sobota, 08. srpen 2020
  • Svátek má Rukojmí Soběslav

Požitek z fotbalového televizního přenosu z roku 1996
Počet návštěv: 444

Požitek z fotbalového televizního přenosu z roku 1996

- Lubomír Man - Článek od - Lubomír Man -

Kdysi, čímž mám na mysli éru sportovních reportérů jako byli Laufer, Mašlonka, Zelenay, Zikmund, Holubec, Polák a další, bylo sledování sportovních přenosů pro diváky svátkem. Slyšeli krásný český či slovenský jazyk, reportéři mluvili jen když měli co říct, a mlčeli, když vycítili, že teď je na mlčení pravá chvíle.

Ale pak kdosi ve sportovních redakcích Nejodpovědnější vymyslel, že takhle je to špatně. Že mluvit se má pořád, že posluchači rozhlasovému či televiznímu se nemá nechat jediná chvilka klidu. Třeba na to, že  by si to, co se na hřišti děje, na okamžik prožíl jaksi sám pro sebe. Že by měl čas představit si, že to ne  onen skvělý hráč na hřišti, ale on sám, třebaže hluboce uložen do křesla, musí vyřešit zapeklitou situaci, ve které se jeho hrdina právě nachází. A samozřejmě on (v křesle ji vyřeší, protože tam to jde líp, než na place.

Že to takto funguje a že ony okamžiky, kdy se reportér na okamžik odmlčí a dá tak posluchači čas prožít si nerušeně „svůj okamžik sportovní slávy“, si ovšem onen pán Nejzodpovědnější, který vymyslel, že při sportovním přenosu se musí mluvit neustále, neuvědomil. Nejspíš proto, že měl málo fantazie. A protože mu bylo jasné, že pro jednoho člověka by bylo obtížné „nezavřít klapačku“ po dobu téměř dvou hodin, vymyslel cosi skutečně geniálního: k vyškolenému reportérovi posadíme bývalého hráče v roli pomyslného odborníka, který začne mluvit v okamžiku, kdy vyškolenému reportérovi dojde dech. Jestli ovšem onen odborník bude v ten okamžik schopen říct něco opravdu rozumného či odborného, bez čeho by se divák pohodlně obešel, to neřešme, hlavně, že se bude brebentit bez odmlk – a to je to, oč tu běží.

A tak se už mnoho roků u nás při sportovních přenosech brebentí a posluchač, pamatující si lepší časy, trpí víc než Ezop.

Ale ne tak docela, představte si, že jen před několika málo dny jsem si znovu prožil cosi svátečně „lauferovského“. Česká televize opakovala finálový zápas fotbalového mistovství Evropy z roku 1996 mezi mužstvy Německa a Česka. U mikrofonu stál jen jeden muž (bez odborníka za zády) -  Pavel Čapek – a bylo to jako za první republiky. Nádhera, skvost, věcnost, odbornost, reportáž bez jediného zbytečného slova, s odmlkami tam, kde byly na místě, a se vzrušenějším hlasem, kde se to hodilo.

Bylo to téměř až povznášející, kdyby si člověk současně neuvědomoval, že tohle je už minulost. Něco, co už bylo. A to před dlouhými 26 lety, během nichž se – bohužel – šlo v reportování sportovních přenosů nikoli vpřed, ale vzad. A na toto uvědomění okamžitě navazovala otázka, která vás taktéž nemohla nenapadnout: Je tenhle trend cesty od dobrého k horšímu – u nás nepřehlednutelný  nejen ve sportovních přenosech, ale i ve školství, umění, filmu, hudbě – jakousi naší novou povinností v rámci našich současných mezinárodních závazků či svazků, nebo si o ten úpadek svou debilitou koledujeme jen my sami?  Co myslíte?

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Bílek

Petr Bílek

06.07.2020 23:14

Naprosto souhlasím. Zdá se, že fotbaloví komentátoři v televizi (lhostejno zda ČT, nebo jiné komerční), zapomněli, že televize je vizuální prostředek a je zcela zbytečné nesmyslně zahlcovat komentář popisováním všeho, co se děje na hřišti, jako bychom byli slepí, nebo poslouchali rozhlas. Stejně tak některé zcela nesmyslné statistiky, třeba typu kolik dotyčný hráč vstřelil branek v neděli, jen aby komentátor nezůstal mlčet. Bosák byl alespoň trochu vtipný a rozumí fotbalu, ale jeho nástupce v ČT Vlášek je pro mne jen "uspávač hadů". Jeho nudné průvodní slovo se nedá poslouchat. A ještě jedna věc - používání některých slov. V současné době mě úplně irituje používání slova "jednoznačně" takřka v každé větě. Nebo to, že hráči nepředvídají herní situaci, ale "predikují". To se mnou vždy sekne. Už jsem si téměř zvykl, že se se hráči s porážkou nevyrovnají, ale "popasují". Toto slovenské sloveso se už téměř dostalo do běžně používané novinářské "češtiny" i mimo fotbal. Zkrátka čeština pláče a televizní týmy na to kašlou.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

05.07.2020 18:39

Zde platí,že co nejvíce slov zakryje skutečnost,že fotbal se změnil v gladiátorské hry.Jedním z protagonistů neustálého žvanění byl Bosák.Ten ale měl jednu výhodu,že o fotbalu měl znalosti.Jen mnohdy žvanil i o tom,co s hrou nemělo nic společného.Nyní je hlavním řečníkem Vlášek,který je mnoha považován za drbnu.A právem.Vybere si hráče a o něm se dovíme všechno včetně toho,jak se jmenovala jeho babička za svobodna.Jen o fotbalu toho moc nenamluví a on právě potřebuje ony "odborníky" ze strany bývalých hráčů.Nevím jak kdo,ale já si připadám při televizním přenosu jako u reportáží v rozhlase při pořadu s mikrofonem za fotbalem.Neustálá záplavy slov a o ničem.V rozhlase to bylo k věci.


 
Svědci covidovi a šíření strachu

Svědci covidovi a šíření strachu

Proč státy považují roušky za nástroj ochrany? Chtějí ukázat, že dělají aspoň něco. Mnoho „epidemiologů“ podporuje nošení roušek, protože to udržuje lidi ve strachu a v pocitu, že se musí něco dělat a tím zůstává zachován jejich status „zachránců“.

Martina Navrátilová čelí mediální kampani ze nesouhlas se začleňováním transsexuálů do sportu

Martina Navrátilová čelí mediální kampani ze nesouhlas se začleňováním transsexuálů do sportu

Známá tenistka Martina Navrátilová čelí mediální kampani kvůli tomu, že podepsala dopis, ve kterém více než 300 sportovkyň vyjádřilo nesouhlas se začleňováním transsexuálů do sportu. Ten následně atletky poslaly Radě guvernérů National College Athletic Association. Přitom tento požadavek je naprosto racionální, neboť muži, kteří se nechají přeměnit na „ženu“, porážejí své ženské soupeřky, protože fyzická kondice a větší síla jim zůstala. Podobně se před časem vyjádřila i spisovatelka Jane Rowlingová. Ta upozornila na muže, kteří se deklarují jako ženy, ale na dámských záchodech mohou znásilnit ženy.

Poslední domácí zprávy

Agrese mocných

Agrese mocných

Srpnové události 1968 už mizí v historii. Před 52lety „soudruzi v SSSR“ udělali chybu, místo dialogu vsadili na agresi. Využili situace, v té...