• Úterý, 26. leden 2021
  • Svátek má Rukojmí Zora

Požitek z fotbalového televizního přenosu z roku 1996
Počet návštěv: 716

Požitek z fotbalového televizního přenosu z roku 1996

- Lubomír Man - Článek od - Lubomír Man -

Kdysi, čímž mám na mysli éru sportovních reportérů jako byli Laufer, Mašlonka, Zelenay, Zikmund, Holubec, Polák a další, bylo sledování sportovních přenosů pro diváky svátkem. Slyšeli krásný český či slovenský jazyk, reportéři mluvili jen když měli co říct, a mlčeli, když vycítili, že teď je na mlčení pravá chvíle.

Ale pak kdosi ve sportovních redakcích Nejodpovědnější vymyslel, že takhle je to špatně. Že mluvit se má pořád, že posluchači rozhlasovému či televiznímu se nemá nechat jediná chvilka klidu. Třeba na to, že  by si to, co se na hřišti děje, na okamžik prožíl jaksi sám pro sebe. Že by měl čas představit si, že to ne  onen skvělý hráč na hřišti, ale on sám, třebaže hluboce uložen do křesla, musí vyřešit zapeklitou situaci, ve které se jeho hrdina právě nachází. A samozřejmě on (v křesle ji vyřeší, protože tam to jde líp, než na place.

Že to takto funguje a že ony okamžiky, kdy se reportér na okamžik odmlčí a dá tak posluchači čas prožít si nerušeně „svůj okamžik sportovní slávy“, si ovšem onen pán Nejzodpovědnější, který vymyslel, že při sportovním přenosu se musí mluvit neustále, neuvědomil. Nejspíš proto, že měl málo fantazie. A protože mu bylo jasné, že pro jednoho člověka by bylo obtížné „nezavřít klapačku“ po dobu téměř dvou hodin, vymyslel cosi skutečně geniálního: k vyškolenému reportérovi posadíme bývalého hráče v roli pomyslného odborníka, který začne mluvit v okamžiku, kdy vyškolenému reportérovi dojde dech. Jestli ovšem onen odborník bude v ten okamžik schopen říct něco opravdu rozumného či odborného, bez čeho by se divák pohodlně obešel, to neřešme, hlavně, že se bude brebentit bez odmlk – a to je to, oč tu běží.

A tak se už mnoho roků u nás při sportovních přenosech brebentí a posluchač, pamatující si lepší časy, trpí víc než Ezop.

Ale ne tak docela, představte si, že jen před několika málo dny jsem si znovu prožil cosi svátečně „lauferovského“. Česká televize opakovala finálový zápas fotbalového mistovství Evropy z roku 1996 mezi mužstvy Německa a Česka. U mikrofonu stál jen jeden muž (bez odborníka za zády) -  Pavel Čapek – a bylo to jako za první republiky. Nádhera, skvost, věcnost, odbornost, reportáž bez jediného zbytečného slova, s odmlkami tam, kde byly na místě, a se vzrušenějším hlasem, kde se to hodilo.

Bylo to téměř až povznášející, kdyby si člověk současně neuvědomoval, že tohle je už minulost. Něco, co už bylo. A to před dlouhými 26 lety, během nichž se – bohužel – šlo v reportování sportovních přenosů nikoli vpřed, ale vzad. A na toto uvědomění okamžitě navazovala otázka, která vás taktéž nemohla nenapadnout: Je tenhle trend cesty od dobrého k horšímu – u nás nepřehlednutelný  nejen ve sportovních přenosech, ale i ve školství, umění, filmu, hudbě – jakousi naší novou povinností v rámci našich současných mezinárodních závazků či svazků, nebo si o ten úpadek svou debilitou koledujeme jen my sami?  Co myslíte?

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Bílek

Petr Bílek

06.07.2020 23:14

Naprosto souhlasím. Zdá se, že fotbaloví komentátoři v televizi (lhostejno zda ČT, nebo jiné komerční), zapomněli, že televize je vizuální prostředek a je zcela zbytečné nesmyslně zahlcovat komentář popisováním všeho, co se děje na hřišti, jako bychom byli slepí, nebo poslouchali rozhlas. Stejně tak některé zcela nesmyslné statistiky, třeba typu kolik dotyčný hráč vstřelil branek v neděli, jen aby komentátor nezůstal mlčet. Bosák byl alespoň trochu vtipný a rozumí fotbalu, ale jeho nástupce v ČT Vlášek je pro mne jen "uspávač hadů". Jeho nudné průvodní slovo se nedá poslouchat. A ještě jedna věc - používání některých slov. V současné době mě úplně irituje používání slova "jednoznačně" takřka v každé větě. Nebo to, že hráči nepředvídají herní situaci, ale "predikují". To se mnou vždy sekne. Už jsem si téměř zvykl, že se se hráči s porážkou nevyrovnají, ale "popasují". Toto slovenské sloveso se už téměř dostalo do běžně používané novinářské "češtiny" i mimo fotbal. Zkrátka čeština pláče a televizní týmy na to kašlou.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

05.07.2020 18:39

Zde platí,že co nejvíce slov zakryje skutečnost,že fotbal se změnil v gladiátorské hry.Jedním z protagonistů neustálého žvanění byl Bosák.Ten ale měl jednu výhodu,že o fotbalu měl znalosti.Jen mnohdy žvanil i o tom,co s hrou nemělo nic společného.Nyní je hlavním řečníkem Vlášek,který je mnoha považován za drbnu.A právem.Vybere si hráče a o něm se dovíme všechno včetně toho,jak se jmenovala jeho babička za svobodna.Jen o fotbalu toho moc nenamluví a on právě potřebuje ony "odborníky" ze strany bývalých hráčů.Nevím jak kdo,ale já si připadám při televizním přenosu jako u reportáží v rozhlase při pořadu s mikrofonem za fotbalem.Neustálá záplavy slov a o ničem.V rozhlase to bylo k věci.


 
Papaláši a pandemie

Papaláši a pandemie

Papaláši se sešli v hotelu a slavili narozeniny. Celkově mě to nijak nepohoršuje, protože to ukazuje jednu důležitou věc. Papaláši jsou jako všichni ostatní, covidu se nebojí. Kdyby se báli, seděli by doma na zadku a leštili by své respirátory.

Vyzýváme Pavla Zemana k rezignaci

Vyzýváme Pavla Zemana k rezignaci

Institut Aleny Vitáskové z.s. (dále jen IAV) - ochrana lidských práv a svobod MANIFEST IAV – občanů poškozených státem

vyzývají tímto Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, aby rezignoval na svoji funkci.

Klausovo covidové protivenství

Klausovo covidové protivenství

Profesor Ing. Václav Klaus, svého času prezident ČR, se v souvislosti s koronavirovou pandemií jeví jako úchyl, který díky svému introvertismu a narcismu přes špičku svého nosu nevidí dál, jak do své bohémistické pracovny. V souvislosti s opatřeními stran Covidu-19 se pan profesor nechává svými výroky v médiích slyšet o Covidu-19 o jeho problematické existenci a léčbě, říká zcela provokativní absurdity které nemůže žádným věrohodným způsobem doložit. Dokonce se domnívám, že toto jeho vystupování na veřejnosti je svým způsobem trestné, nicméně protože žijeme v demokratickém (bohužel ne právním) státě, není takové jednání posuzováno jako trestné, nýbrž jako svobodný projev názoru, myšlenek, případně svobodomyslných úvah.

Poslední domácí zprávy

Papaláši a pandemie

Papaláši a pandemie

Papaláši se sešli v hotelu a slavili narozeniny. Celkově mě to nijak nepohoršuje, protože to ukazuje jednu důležitou věc. Papaláši jsou jako...

Už máte svou zemljanku?

Už máte svou zemljanku?

Je na čase připravit se na život v podzemí. Je to myšleno samozřejmě obrazně. Nicméně je jasné, že už nelze doufat v nějaký zvrat, který by...