• Sobota, 19. září 2020
  • Svátek má Rukojmí Zita

Srpnová předtucha
Počet návštěv: 1149

Srpnová předtucha

Jaroslav Bašta Článek od Jaroslav Bašta

Bez ohledu na rozmary počasí a plíživou pandemii nás naše veřejnoprávní média letos zásobují hlavně novými pohledy na historii.

Na jednu stranu to vítám, protože již před třemi stoletími ruský učenec Michail Lomonosov pronesl, že Národ, který nezná minulost, nemá budoucnost. Na druhé straně pak způsob, jakým nám  naši minulost servírují, až příliš připomíná postřeh George Orwella o ovládání budoucnosti. Za prvních sedm měsíců roku 2020 jsme se dověděli mnohé o tom, kdo vyhrál (případně nevyhrál) II. světovou válku, kdo nás osvobodil a kdo okupoval.
   
Některé dřívější slovní spojení se přestala používat, takže z německé nacistické okupace zbyla jen ta nacistická. Dá se z toho vyvodit, že v letech 1939 – 1945 jsme sousedili s jakýmsi dnes již zaniklým Nacistskem. Prahu nikdo neosvobozoval, nepočítáme-li vlasovce, ta se osvobodila sama. Podobných nečekaných odhalení bych mohl najít povícero, ale nejspíš nám je budou dávat na pokračování ještě na podzim, jak naznačuje útok České televize na prezidenta Ludvíka Svobodu.
  
Od světových dějin jsme se na konci června vrátili o sedmdesát let zpátky do naší již plně totalitní minulosti, kterou navždy bude symbolizovat proces s Miladou Horákovou a dalšími 11 obžalovanými. Milada Horáková byla odsouzena k trestu smrti a jako jediná žena v politických monstrprocesech 50. let popravena (spolu se Závišem Kalandrou, Janem Buchalem a Oldřichem Peclem). Bezesporu šlo o jeden z největších justičních zločinů v naší novodobé historii. Způsob, jakým naše média tuto připomínku sedmdesátého výročí popravy pojala, se stal součástí kampaně zaměřené jak proti KSČM, tak proti všem, kdo nesdíleli tuto poněkud bulvární formu připomínání minulosti.
   
Celkem logicky se vedlejší obětí mediálního běsnění stal historik a děkan Filozofické fakulty UK Michal Pullmann kvůli svým tezím o komunistické minulosti. Je obviňován z relativizování historie a nedostatečného odsuzování zločinů minulého režimu. Novináři volají po jeho odvolání z postu děkana. Dopustil se totiž neodpustitelného hříchu, když se odvolával na zjištění historiků, kteří konstatují, že nacismus i stalinismus se vedle represivního aparátu opíral také o celospolečenský konsenzus. Michal Pullmann říká to, co málokdo chce slyšet – totiž, že diktaturu, teror a vraždění neměl na svědomí jen stranický aparát a komunistická nomenklatura, ale podílela se na něm také tehdejší československá společnost. (Stačí připomenout rezoluce požadující trest smrti pro souzené v politických procesech.) A právě v oné celospolečenské podpoře vidí hlavní důvod, proč totalitní režim přežil tak dlouho.
   
Musím se přiznat, že mně osobně se podobný náhled na dějiny trochu příčí. Od šedesátých do devadesátých let jsem byl konfrontován s postupným odhalováním zločinů stalinismu a jeho pohrobků. Stal jsem se úředně puncovaným nepřítelem režimu, když jsem byl nejprve odsouzen za podvracení republiky, pak jsem podepsal Chartu 77 a vedli mě jako nepřátelskou osobu. Ale zároveň chápu, že mechanismus vzniku a fungování totality musíme studovat. Zaměření pullmannovců (tak některým historikům nadávají) na každodennost a tichou celospolečenskou podporu minulého režimu o tom může hodně vypovědět. Demokracie je diskuse. I o věcech, které se nám nelíbí.
   
Závěrem bych se chtěl podělit o jednu perličku. Hledal jsem práce historiků, o nichž píše M. Pullmann, že objevují demokratický rozměr stalinismu. Při té příležitosti jsem narazil na jeden kuriózní a aktuální Stalinův citát: „Vždycky jsem si myslel, že demokracie je vláda lidu, ale právě soudruh Roosevelt mi jasně vysvětlil, že demokracie je vláda amerického lidu.“
   
Trochu se bojím, aby nám soudruh Biden příští rok nevysvětloval, že demokracie je vláda amerického černého lidu. Pardon Černého.
   
V tomto měsíci nás čeká 52. výročí 21. srpna. S ním se pojí další propagandistické kouzlo. Sice nás přepadla vojska pěti států Varšavské smlouvy a pak jsme v Československu měli dočasně umístěná sovětská vojska, ale poslední dobou bývá zvykem hovořit o ruské okupaci. Možná proto, že se nemluví o té předchozí německé.

Jaroslav Bašta
Jaroslav Bašta je český politik a diplomat, původním povoláním archeolog, za normalizace disident a signatář Charty 77, v 90. letech 20. století poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, v letech 1998–2000 ministr bez portfeje ve vládě Miloše Zemana, v letech 2000-2005 velvyslanec v Rusku, na Ukrajině a diplomat. Po sametové revoluci se zapojil do politického života. Brzy po revoluci vyhrál konkurs na ředitele Okresního muzea Plzeň-sever, ale pak nastoupil na Úřad na ochranu ústavy a demokracie na post ředitele odboru. V letech 1990–1991 byl náměstkem ředitele tajné služby a v letech 1991–1993 předsedou Nezávislé komise FMV (tzv. lustrační komise). Členem ČSSD se stal koncem roku 1994, od roku 1993 pro sociální demokracii působil v jejím odborném zázemí. Na FF UK v Praze studoval v letech 1967–1970 historickou archeologii. Zde se angažoval ve studentském Hnutí revoluční mládeže, za což byl v roce 1970 zatčen v roce 1971 a odseděl si 2,5 roku. V letech 2000–2005 působil coby velvyslanec v Ruské federaci a pak v období let 2005–2006 jako náměstek ministra zahraničních věcí. Následně byl v letech 2007–2010 velvyslancem na Ukrajině. Jaroslav Bašta je český politik a diplomat, původním povoláním archeolog, za normalizace disident a signatář Charty 77, v 90. letech 20. století poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, v letech 1998–2000 ministr bez portfeje ve vládě Miloše Zemana, v letech 2000-2005 velvyslanec v Rusku, na Ukrajině a diplomat. Po sametové revoluci se zapojil do politického života. Brzy po revoluci vyhrál konkurs na ředitele Okresního muzea Plzeň-sever, ale pak nastoupil na Úřad na ochranu ústavy a demokracie na post ředitele odboru. V letech 1990–1991 byl náměstkem ředitele tajné služby a v letech 1991–1993 předsedou Nezávislé komise FMV (tzv. lustrační komise). Členem ČSSD se stal koncem roku 1994, od roku 1993 pro sociální demokracii působil v jejím odborném zázemí. Na FF UK v Praze studoval v letech 1967–1970 historickou archeologii. Zde se angažoval ve studentském Hnutí revoluční mládeže, za což byl v roce 1970 zatčen v roce 1971 a odseděl si 2,5 roku. V letech 2000–2005 působil coby velvyslanec v Ruské federaci a pak v období let 2005–2006 jako náměstek ministra zahraničních věcí. Následně byl v letech 2007–2010 velvyslancem na Ukrajině.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

03.08.2020 20:07

Jsem už starý a přestal jsem mít zájem o budoucnost tohoto národa.Ten sám se nebrání a proto bude rozpuštěn a nakonec vznikne německá teze,že zde žili od nepaměti pouze Němci.A nebude to už dlouho trvat pro početnou pátou kolonu hlavně mezi politiky!Mladí jim to žerou i s navijákem,protože odmítají používat mozek na něco jiného,než je jejich zábava.Budou jak Američané,kteří bez telefonu už netrefí z ložnice do kuchyně.Ti naši se trefí maximálně někomu pod auto!


 
Rudolf Kavan

Rudolf Kavan

03.08.2020 16:10

Mate zdroj nebo odkaz na ten Stalinuv citat? „Vždycky jsem si myslel, že demokracie je vláda lidu, ale právě soudruh Roosevelt mi jasně vysvětlil, že demokracie je vláda amerického lidu.“


 
Rudolf Kavan

Rudolf Kavan

03.08.2020 16:09

Rusove jsou obvinovani ze vseho, co komuniste kdy napachali. Za vsechno, co Sovetsky Svaz zpusobil nejsou zodpovedni komuniste, kteri tam 70 let vladli, ale Rusove. Je to absurdni. Rusove tvorili zhruba polvinu obyvateltstva SSSR a zadne privilegovaane postaveni nemeli. SSSR byl zalozeny na ideologii “proletarskeho internacionalismu”, ne nejakeho ruskeho supremacismu. Vetsina bolsevickych vudcu byli ne-Rusove.

Rudolf Kavan
https://voxpopuliblog.cz/author/rudolf_k/


 
Karel Čapek o chřipce

Karel Čapek o chřipce

Článek Karla Čapka o chřipce, která je všude kolem nás, vyšel v Lidových novinách 29. ledna 1931. Vzhledem k jeho univerzální platnosti a současnému boji s koronavirem,

          Když já vám kecám, jak někteří rádi říkají, tak zde máte vyjádření ke Covidu od dvou špičkových lékařů a ne nějakých upocených úředníků od stolu.

Když já vám kecám, jak někteří rádi říkají, tak zde máte vyjádření ke Covidu od dvou špičkových lékařů a ne nějakých upocených úředníků od stolu.

Elitní lékaři Pavel Pafko (80) a Jan Pirk (72). 


"Proč někdo například neřekne, že jsme otestovali pozitivně 1100 lidí, z nichž jen dva, tři nebo pět museli vyhledat nemocniční ošetření? Proč někdo neřekne, že u většiny lidí je to úplně bezpříznakové? Je to přesně tak, jak jsem říkal," konstatuje profesor Jan Pirk, přednosta kardiocentra IKEMu. "O opatřeních rozhodují doktoři, kteří „v životě neviděli pacienta. To jsou lékaři z laboratoří, lékaři z výzkumů, lékaři z hygienických stanic."

CO2 – démon nebo spasitel?

CO2 – démon nebo spasitel?

O kysličníku uhličitém toho bylo napsáno tolik, že to nikdo nespočítá. Svým způsobem se stal fenoménem a ikonou naší doby. Nebylo tomu tak ale vždy. CO2 se stal jedním z témat, kterým nás korporátně-oligarchický světový systém začal krmit v rámci odvádění pozornosti od reálného stavu světa, někdy na počátku 90. let minulého století. Předtím to byla lidská práva, dnes je to LGBT, povinné očkování proti koronaviru a řada dalších témat. CO2 však zůstává – New Green Deal je toho důkazem. Plně to zapadá do konceptu politizace jakéhokoliv tématu – vědy nevyjímaje – pokud se to světovým elitám hodí jako prostředek pro dosažení jejich cílů.

 

Poslední domácí zprávy

Karel Čapek o chřipce

Karel Čapek o chřipce

Článek Karla Čapka o chřipce, která je všude kolem nás, vyšel v Lidových novinách 29. ledna 1931. Vzhledem k jeho univerzální platnosti a...