Souhlasím a odpovím nejprve globálně: Do světa svobody, spravedlnosti, míru a demokracie. Stačí to?

No, stačilo by, jenže si pořád nejsem jist, kde to vlastně je. Oficiální propaganda infikovaná protiruskou vzteklinou nám vtlouká do hlav, že patříme na Západ. Prý proto, že jedině tam je domov té nejdemokratičtější demokracie a nejspravedlivější spravedlnosti, tedy politiky nad jiné čisté a čestné. Jenomže teď se provalilo, že letošní americké volby se staly nejobludnějším podvodem v historii Ameriky, nejhorším fiaskem demokracie navíc spáchaným tzv. demokraty, nejtemnějším propadákem cti, férovosti a spravedlnosti. Viete, ja som z teho naozaj voĺaký zmätený. 

Chceme-li najít odpověď opravdu ryzí, musíme si nejprve položit otázky mnohem zásadnější. Souhlasíte?

Určitě, jsem jedno ucho! Dejme se do toho!

Prima! Nuže, co myslíte, patříme, resp. měli bychom patřit: • ke svéprávným státům, nebo k vazalům? • ke státům, kde spravedlnost stojí nad soudcem i zákonem, nebo k mafiozním, kde se spravedlnost stala služkou peněz a právo otrokem moci? • k zemím, které ctí vůli většiny a demokraticky zvolených představitelů, nebo řev tlupy majdanistů placených nechvalně známými zahraničními centry světovlády? • k těm, které demokratické jsou, nebo k těm, které o demokracii ve jménu fašizace společnosti jen kážou? • k těm, kde je svoboda slova nedotknutelná, nebo k těm, kde máme svobodu slova jedinou: tupě papouškovat vlastizrádné bláboly samozvaných vykladačů pravdy? • ke státům, kde pravda je pravdou, nebo kde patent na pravdu mají jen největší lháři? • tam, kde všichni pracují na společném blahu země, nebo k tam, kde dřou pro blaho domácích či zahraničních parazitů? • k těm zemím, které chtějí mír, harmonii a přátelskou spolupráci se všemi podobnými, nebo k těm, které chtějí v zájmu cizích mocností rozpoutat peklo třetí světové války a vyhladit v bratrovražedné válce sebe samé? • tam, kde klasické křesťanské hodnoty a vyšší principy mravní stojí nad vším světským konáním, nebo tam, kde jsou základní hodnotou úchylnosti LGBT a zvěrstva nejagresivnější náboženské ideologie na světě? • tam, kde stát občana chrání a váží si ho, nebo ho šikanuje a ničí? Kde je náš občan svrchovaným vládcem nebo bezprávným otrokem? • k té části světa, kde soukromí občana a jeho komunikace má nejvyšší ochranu, nebo tam, kde šmírování člověka a jeho komunikace dosáhlo nejzrůdnějších parametrů? • k zemím, kde vládne svoboda vyvážená odpovědností, nebo peklo totality, před kterou varoval Orwell a mnoho velkých myslitelů? • ke státům, kde politici kvůli falešné plándemii udělají ze země poloviční koncentrák, a chtějí donutit občany k naprosto zbytečné, leč smrtelně nebezpečné vakcinaci, anebo ke státům, kde jsou základní práva člověka zákonem nejvyšším?

Hm, doopravdy náramně důležité otázky, na které by si každý, kdo chce mluvit o tom, kam patříme, měl nejprve sám sobě čestně odpovědět. Ve světle těchto otázek totiž v plné nahotě vyvstává slaboduchost těch, co pořád omílají, že patříme na Západ. Nejspíš se shodneme s každým, kdo má s naší zemí čestné úmysly, že patříme tam, kde můžeme beze strachu v bezpečí a dostatku plnohodnotně žít, pracovat a tvořit, vážit si jeden druhého a radovat se z toho. A vlastně - proč bychom vůbec měli někam patřit, proč se pořád musíme cpát někomu do análních sfér? Copak nejsme dostatečně svéprávní na to, abychom šli svou vlastní moudrou cestou?

Ano, přesně tak! Staňme se raději mostem spojujícím světy a ne hradbou mezi nimi! Nepatříme opravdu nikomu, jen sami sobě. Tedy ani na Západ ani na Východ, ale tam, kde právě jsme, tedy sem! A pokud bychom někomu opravdu měli patřit, tak jedině Bohu a planetě Zemi.

Naprosto souhlasím! Toť vpravdě krystalicky čistá a jasná odpověď. A myslím, že jen člověk mdlého rozumu a duše potemnělé může takovou odpověď znevažovat. Takže já už vím, kam patřím, i když mě občas moji nesympatizanti posílají zcela jinam! Děkuji Vám za další nadstandardní pohledy na naši současnost, milá paní Aleno! 

I já děkuji, neboť objektivní zodpovězení otázky kam patříme, považuji za jeden z nejdůležitějších českých národních zájmů.

S paní Alenou Vitáskovou rozmlouval Oldřich Lukáš