Každý den s neutuchajícím úžasem hledím na to, co se děje. Jak obrovská lež láme hroty odporu a nutí lidi si zvykat na život v nesvobodě. Nese to nezměrnou nespravedlnost a tlačí to lidi k nechutnostem. Udávání, zloba, závist. Toto jsou hlavní produkty nové doby.

Jediné pozitivní na tom je to, že se lidé ochotní udávat, cenzurovat a omezovat, odhalili naprosto jednoznačně. Odhalili se také lidé slabí, kteří k morbidnostem doby mlčí. Odpor lidí je zlomen – už jsem slyšela tolik vyjádření, kdy jsou lidé ochotni vyměnit své zdraví za možnost žít v iluzi a jakože „svobodně“ cestovat!

Je to konec svobody. Už nikdy nebude nic jako dřív, džinové vylétli z lahví a nikdo je nemá sílu chytit a vrátit zpátky. Pláč a zoufalé výkřiky na tom nic nezmění. Těžko ale hledat klidný postoj za situace, kdy lidé z vaší blízkosti lámou páteř a slouží lži.

Musíme si vybudovat svůj svět – najít si nové přátele, budovat svět, kde se bude dát žít aspoň virtuálně svobodně. Podporovat vytváření komunit, které se budou umět bránit buzeraci zvenčí a uvnitř si nastaví vlastní svobodná pravidla. Svobodomyslný člověk to nikdy neměl lehké, ale teď nastává doba, kdy se bude bát nejen o své dobré jméno, ale i o svou existenci. Hospodští jsou předvoj, a nakonec tak dopadneme všichni – tedy kromě těch, kteří se vykoupí podporou cenzuře, udáváním a servilitou k současným mocipánům.

V těchto uzavřených komunitách je třeba čerpat sílu na boj s blbostí a lží. Na boj, který člověk nikdy nesmí vzdát a stále musí pojmenovávat realitu a klást lidem otázky. I za situace, kdy je to nebezpečné. Dokud to půjde – diskutovat na sociálních sítích, pod články v mainstreamových médiích. Dokud to půjde – říkat nahlas to, co si myslíme. Dokud to půjde – znervózňovat lidi informacemi, které je rozčilují. Dokud to půjde – šířit fakta a učit se, jak to dělat efektivně.

Jestli jedinou odměnou za tyto pracné a nebezpečné činnosti bude to, že se obklopíme lidmi s rozumem a charakterem a sami se budeme moct každé ráno podívat do zrcadla bez odporu, stojí to i tak za to.