Pan profesor Klaus má zásadní výhrady ani ne tak k samotné existenci Covidu-19, jako že zásadně nesouhlasí se vším, co se v boji, resp. opatření proti šíření Covidu-19 jako nařízení vlády pro lid český vydává. Všechna ta opatření prý jsou omezování svobody, omezování vlastního rozhodování a že on rozhodně necítí potřebu se těmto nařízení podrobovat. Dodal, že jeho jednání je záměrné, že je nerespektuje vědomě tedy, že cílěvedomě provokuje, či nepřímo vyzývá občanskou veřejnost k neposlušnosti. Jenže svoboda podle Klause nespočívá v tom, že bude protiprávním jednáním ohrožovat zdraví a životy spoluobčanů. Jeho drzá sebejistota, samolibost, že on není Covidem-19 ani nemocen, že není nositelem viru, takže prý nemůže nikoho nakazit, je obdivuhodná. Pokud by jeho počínání opětovaly tisíce občanů, tak místo demokracie máme covidouvou anarchii, která by vedla k masívnímu onemocnění a úmrtí občanů. Tyto skutečnosti ve mně budí vážné obavy v případě, že by, jak se nechal slyšet, se rozhodl znovu kandidovat (bože chraň) na prezidenta, což by už asi bylo na imigraci.

Pan profesor Václav Klus byl vždy, od samého počátku svého působení v politice značně sebevědomý, svérázný, samolibý, ale také bezohledný, falešný a arogantní vůči všem, kteří jeho svérázné, neřku-li trestuhodné jednání odsuzovali či kritizovali. V tomto směru lze jednání Václava Klause st. porovnávat s podobným exotem, volnomyšlenkářem, kritikem či lépe řečeno politickým hulvátem Pavlem Novotným, starostou pražské místní části Řeporyje, který stejným nebo podobným způsobem projevuje své narcistické a introvertní pudy, avšak na rozdíl od Václava Klause se vůči napadaným protějškům projevuje nevybíravými, nekultivovanými slovy, vulgárně a urážlivě, neuznávaje hranic morálky, slušnosti, společenského vystupování, kterým by se měl povinně řídit coby státem placená osoba,

představitel veřejné samosprávy.

Co se týká Covidu-19, exprezident Václav Klaus bezesporu sice slušně a inteligentně, přesto arogantně, a sebevědomě, kverulantsky provokuje občanskou veřejnost s opatřeními proti jeho šíření, jako by bylo málo důkazů o tom, že je potřeb chránit se před možným nakažením Covidem-19. Navzdory tomu je však možné v některých případech s V.Klausem souhlasit když říká, že vydaná opatření jsou iracionální, nemají co do rozsahu a určení opodstatnění, což jinými slovy znamená, že omezení např. lockdowny či jinými omezeními se nepřiměřeně, v mnoha případech zcela neodůvodněně zasahuje do života lidí, do jejich činnosti zvláště, jedná-li se o činnosti živnostníků a podnikatelů, jimž taková omezení doslova ohrožují jejich existenci. V tomto případě nezbývá, než dát panu profesorovi za pravdu.

Rozhodně však nelze souhlasit s jeho furiantským odmítáním nošení roušek i přesto, že efektivita a účelovost jejich nošení je problematická. Existují dokonce názory, že mohou být také zdrojem jiného onemocnění. Přesto si myslím, že exprezidentovo počínání není přínosné, zodpovědné, už vůbec ne příkladné, protože není projevem odůvodněného odporu proti nařízení, které omezuje lidskou svobodu a suverenitu, ale také projevem arogantnosti, ješitnosti, nadřazenosti, furiantství a narcisismu ve stylu „Víte kdo já jsem? Já si to mohu dovolit!“což si lze také vysvětlit slovy „Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi“.

Chápu, že jeho existence je natolik privilegovaná, že se tzv. „cítí pevně v kramflekách“přesto pochybuji, že kdyby Covid-19 zasáhl jeho samého (což sám vylučuje) nebo jeho manželku (zda to rovněž vylučuje, není známo), jsem přesvědčen, že by asi dal na modlení, aby to přežil.

Jakkoli mu nepřeji mu nic zlého, jistého zadostiučinění s Covidem-19 by se mu (alespoň cvičně) mohlo dostat. Třeba jen proto, aby se uvědomil, že není tím, za co se vydává – nepostižitelným, nenakažlivým a nesmrtelným.