Ukuchtěného tak, aby se ve všech ohledech kryl s Usnesením o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy, přijatém Evropským parlamentem loňského září, který jako hlavní svou tezi uvádí, že Druhá světová válka nezačala útokem Německa na Polsko v r. 1939, ale paktem o neútočení, uzavřeném v témže roce mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem. Takže viníkem politováníhodného a hrůzného válečného konflikt není dle této teze už jen nacistické Německo, ale i SSSR a potažmo tedy i současné Rusko. Nu a protože když jsou viníci jednoho provinění dva, jsou vlastně viníky jen polovičními, což je pro Němce  novým benefitem, který je v novém historickém výkladu Evropy nutno brát v co největší možné míře do úvahy.
To je tedy základní rámec pro výklad moderní evropské historie, dle něhož se mají a spíš i musí historie jednotlivých evropských zemí srovnat tak, aby tento rámec v žádném svém bodu nepřečuhovaly, ale byly s ním v co možná nejpřesnějším souladu.
Toto snaha byla zřejmě hlavním podnětem pro zrod šestidílného cyklu Generálové, jehož první díl nazvaný Kdo s koho? jsme měli možnost shlédnout ve středu večer na ČT 2. Nu a máme-li zhodnotit nakolik splnil požadovaný úkol EU mu daný, a nakolik byl v tomto směru proti až dosud platnému výkladu naší historie novátorský, pak všechna čest. Všechno, co jste se kdy učili a všechno, co jste kdy četli, obrátil už tento první díl vzhůru nohama. Prezident Beneš byl bezcharakterní bídák, a tvůrcům cyklu k potvrzení tohoto odsudku stačil jediný údajný výrok Štefánikův. Letadlo, převážející Štefánika z Itálie do vlasti, bylo zřejmě sestřeleno (naznačeno, že na Benešův rozkaz, protože ti dva se podle tvůrců cyklu příšerně nenáviděli), a zase zde stačil výrok jediného člověka, jehož jméno jsem nezachytil, a který tuto Benešovu vinu za Štefánikovu smrt dle tvůrců cyklu prokázal touto větou: „Štefánik zemřel v pravý čas“.
Ale zato fašista Radola Gajda byl frajer, který už hned po Říjnové revoluci pochopil, kde je právo a spravedlnost, a navzdory slabošskému postoji T.G. Masaryka, aby se légie co nejvíce možno vyhýbaly účasti na bojích znepřátelených ruských frakcí, bil bolševiky hlava nehlava  kde se mu k tomu jen naskytla příležitost, a právě on si ze všech v prvním dílu cyklu pojednávaných osob odnesl vavřínový věnec nejzelenější.
Že byl fašistou – to už dnes zřejmě oficiálnímu médiu nevadí. A možná se tímto veskrze kladným: zobrazením Gajdy už otevírá cesta, aby to už v nejbližší budoucnosti nevadilo nikomu a ničemu, protože po liberální demokracii už ani žádný jiný výběr historie vlastně nenabízí.
Takže: Zvykejme si, je možná to nejpodstatnější, co nám cyklus Generálové vzkazuje.
Lubomír Man