A když uprostřed tiskové konference označil Lavrov Evropskou unii za nespolehlivou entitu a nechal vypovědět tři diplomatické zástupce nejagresivnějších zemí, tj. Německa, Polska a Švédska, dal tím jasně najevo, že Rusko si svou zemi rozvracet nenechá.

Navíc jestli někdo nemá právo kohokoliv mistrovat z důvodu porušování lidských práv, je to právě Západ.

Lavrov vědomě se rozhodl zvolit tak ostrou reakci, aby Evropské unii prostě zašla chuť na další barevky.

Na soud s kriminálníkem Navalným neměl tlak Západu žádný vliv. Ba dalo se říci, že čím více Západ na Rusko útočil, tím bylo Rusko rozhodnější.

A jakmile začali západní představitelé vyhrožovat drakonickými sankcemi, Lavrov prohlásil, že v případě sankcích, které by skutečně citelně ohrožovaly ruské zájmy ekonomické či jiné, je Rusko připraveno přerušit diplomatické vztahy.

A najednou začali evropští ministři hovořit o dialogu a výsledný tvar je doslova komický. Rozšířit sankce na další čtyři osoby v podobě ruského generálního prokurátora s tím, že nesmí vstoupit na území Evropské unie či že bude zkonfiskován jeho majetek nacházející se na území EU je doslova žertovné. Nevím, coby generální prokurátor Ruska chtěl pohledávat na území EU a byl by tupý, kdyby se v EU nacházel nějaký jeho majetek.

Tyto osobní sankce mají tu výhodu, že přirozeně Rusko může odpovědět recipročně například shodnými sankcemi proti vyšším úředníkům EU či jednotlivých států EU.

S tím samozřejmě Rusko počítá a vědomě se rozhodlo situaci se Západem vyhrotit.

Jiná věc je, kdyby například Německo či Evropská komise zastavily dokončení projektu Nord Stream II, jak si to přejí například Poláci či země Pobaltí a ještě více USA.

To by skutečně byl casus belli a dotklo by se to nejen Německa ale představovalo by to možná nadlouho rozval vztahů mezi zeměmi EU a Ruskem.

Ale ukázalo se, že ideologičtí rusofobové typu například ministrů zahraničních věcí Německa či Česka Heiko Maas či Tomáš Petříček jsou příliš slabí na to, aby prosadili pokračování studenoválečnického kursu. Evropa sama je rozkolísaná a Evropská unie na rozdíl od USA, Velké Británie, Izraele apod. zcela selhala při nejdůležitějším politickém úkolu dneška, tj. zajištění očkování Evropanů. Má tedy jediné právo: příliš neprovokovat.

Světem se šíří fantasmagorické teorie o plánu na Velký reset a převzetí moci ze strany globalistických elit. Samozřejmě. Touhy takové mohou být.

Ale spíše to vypadá, že po skončení epidemie se prosadí vyvážená multilaterální politika, která by zejména v Evropě měla znamenat, že státy EU a Rusko budou intenzivněji spolupracovat.

Koncept od Lisabonu pro Vladivostok je totiž znovu nosný.