• Pátek, 23. duben 2021
  • Svátek má Rukojmí Vojtěch

Tyranie je stará parádnice, vždy se vrací v novém hávu
Počet návštěv: 690

Tyranie je stará parádnice, vždy se vrací v novém hávu

Jaroslav Bašta Článek od Jaroslav Bašta

Jednou ze základních podmínek existence demokracie je svoboda slova v nejširším možném smyslu.

Naopak, každá nastupující totalita se ji hned v prvém plánu snaží pod nejrůznějšími záminkami omezit. Historie nás učí, že hranice mezi demokracií a tyranií definuje právo. V demokratickém zřízení svobodu slova hájí, v totalitním vzrůstá počet paragrafů zabývajících se verbálními trestními činy, což připravuje nástup cenzury. V terminálním stádiu jsou lidé například souzeni za publikování literárních esejů. Tento měsíc byl v České republice za napsání tří článků odsouzen první publicista.  
   
Když jsem poprvé četl o procesu s Michalem Walterem Kraftem, mylně jsem se domníval, že uvnitř české justice (konkrétně na Nejvyšším státním zastupitelství a na soudu pro Prahu – západ) přežila přes třicet let totalitní buňka, která si natolik zamilovala zrušený §100 Trestního zákoníku zvaný Pobuřování, že ho pod jiným názvem zase zavádí do soudní praxe. Jak si tak pamatuji z doby svého pobytu ve věznici Plzeň Bory na počátku sedmdesátých let, toto ustanovení bylo natolik gumové, že tam za něj seděli lidé, kteří například večer v hospodě zpívali „Běž domů Ivane“ nebo přeběhli přes pěticípou hvězdu z rudých tulipánů. Pán jich podupal 11, za každý dostal měsíc basy.
   
Princip byl jednoduchý – stačilo, aby jeho počínání motivované nenávistí k režimu pobouřilo proti socialistickému zřízení nejméně dvě další osoby. Ta nenávist sice musela být prokázána, ale obvykle se dovozovala ze skutku samotného. Zásadní však bylo, že to někdo (kdo byl pobouřen) musel udat. Podotýkám, že neanonymně. Tohle mi však v původním rozsudku a následné obžalobě Waltera Krafta chybělo. Nejvyšší státní zastupitelství, vyšetřovatel Motyka i státní zástupkyně Mizerová se tedy při prokazování spáchání trestného činu dle § 356 (podněcování nenávisti proti skupině osob nebo omezování jejich práv) museli inspirovat něčím jiným.
   
Pátral jsem v pohnuté české minulosti a našel jsem původní znění pojmu pobuřování jako přečinu zařazeného do rakouského trestního zákoníku v roce 1852, za Bachova absolutismu. Spáchal ho každý, kdo se dopustil „popouzení k nenávisti, převracováním příběhů skutečných, zlehčování úředních rozhodnutí, opovrhování úřady a vládou, haněním, vysmíváním či podáváním bezdůvodných stížností“. Srovnal jsem tuto starou definici pobuřování s „moderním právním vynálezem“ českého ministerstva vnitra zvaným předsudečná nenávist a zdá se mi, že dnešní legislativci ho jen obohatili o komunistický vynález pobouřených udavačů.
   
Někdy mi připadá, že se od dob Havlíčkových Tyrolských elegií zase tolik nezměnilo. Snad jen to, že tenkrát byla cenzura vážený úřad, dnes je to hobby zamindrákovaných elfů a jedné paní eurokomisařky. Z hlediska svobody slova to, bohužel, vyjde nastejno.

Jaroslav Bašta
Jaroslav Bašta je český politik a diplomat, původním povoláním archeolog, za normalizace disident a signatář Charty 77, v 90. letech 20. století poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, v letech 1998–2000 ministr bez portfeje ve vládě Miloše Zemana, v letech 2000-2005 velvyslanec v Rusku, na Ukrajině a diplomat. Po sametové revoluci se zapojil do politického života. Brzy po revoluci vyhrál konkurs na ředitele Okresního muzea Plzeň-sever, ale pak nastoupil na Úřad na ochranu ústavy a demokracie na post ředitele odboru. V letech 1990–1991 byl náměstkem ředitele tajné služby a v letech 1991–1993 předsedou Nezávislé komise FMV (tzv. lustrační komise). Členem ČSSD se stal koncem roku 1994, od roku 1993 pro sociální demokracii působil v jejím odborném zázemí. Na FF UK v Praze studoval v letech 1967–1970 historickou archeologii. Zde se angažoval ve studentském Hnutí revoluční mládeže, za což byl v roce 1970 zatčen v roce 1971 a odseděl si 2,5 roku. V letech 2000–2005 působil coby velvyslanec v Ruské federaci a pak v období let 2005–2006 jako náměstek ministra zahraničních věcí. Následně byl v letech 2007–2010 velvyslancem na Ukrajině. Jaroslav Bašta je český politik a diplomat, původním povoláním archeolog, za normalizace disident a signatář Charty 77, v 90. letech 20. století poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, v letech 1998–2000 ministr bez portfeje ve vládě Miloše Zemana, v letech 2000-2005 velvyslanec v Rusku, na Ukrajině a diplomat. Po sametové revoluci se zapojil do politického života. Brzy po revoluci vyhrál konkurs na ředitele Okresního muzea Plzeň-sever, ale pak nastoupil na Úřad na ochranu ústavy a demokracie na post ředitele odboru. V letech 1990–1991 byl náměstkem ředitele tajné služby a v letech 1991–1993 předsedou Nezávislé komise FMV (tzv. lustrační komise). Členem ČSSD se stal koncem roku 1994, od roku 1993 pro sociální demokracii působil v jejím odborném zázemí. Na FF UK v Praze studoval v letech 1967–1970 historickou archeologii. Zde se angažoval ve studentském Hnutí revoluční mládeže, za což byl v roce 1970 zatčen v roce 1971 a odseděl si 2,5 roku. V letech 2000–2005 působil coby velvyslanec v Ruské federaci a pak v období let 2005–2006 jako náměstek ministra zahraničních věcí. Následně byl v letech 2007–2010 velvyslancem na Ukrajině.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

28.02.2021 19:33

Není se čemu divit.Do politiky chodí lidé stejného typu,jen partajní legitimace jsou různé.Na veřejnosti jsou nepřátelé a v soukromí si říkají,jak to těm blbům dole dobře okecali.Národ to chce,národ to miluje.Hlavně když nemusí přemýšlet o tom,v čí prospěch se to všechno dělá.


 
Daň z nemovitosti podle návrhu Pirátů

Daň z nemovitosti podle návrhu Pirátů

Pracovní skupina Pirátské strany přišla s návrhem OBROVSKÉHO zdražení daně z nemovitosti. V návrhu se píše: "Zdanění nemovitostí může přinést stovky miliard korun ročně a zlepšit dostupnost cen nemovitostí k bydlení. Efektivní zdanění nemovitostí v USA se pohybuje mezi 0,3- 2,21 % a v EU 0,05 – 1.93 % z ceny z nemovitosti.

Poslední domácí zprávy