• Úterý, 18. leden 2022
  • Svátek má Rukojmí Vladislav

Euroskeptická Francie, euroskeptické Česko, euroskeptické Rakousko, atd.
Počet návštěv: 1279

Euroskeptická Francie, euroskeptické Česko, euroskeptické Rakousko, atd.

Jiří Vyvadil Článek od Jiří Vyvadil

Věci je třeba vidět ne tak, jak si je někdo přeje, ale jaké skutečně jsou. Evropská unie ani zdaleka není tak rozjásaná a lidé v ní ne tak nadšení z její existence, jak by si ti, kteří jsou s její existencí spjati svým živobytím, čímž mám na mysli především mainstreamovou část politiků a novinářů přáli. Naladění veřejnosti je totiž stále více jiné. A především v každé zemi jiné..


Tuto drobnou glosu nepíši proto, abych byl jízlivě ironický, ale proto, že je především nutné si tento fakt uvědomit a postupně přejít i na serióznější analýzu.

V souvislosti s nastupujícím předsednictvím EU Francie přinesl portál Politico celou řadu důležitých dat. Především ukázal velice rozdílný vztah k EU, u obyvatel jednotlivých států, nezávislý na již zmíněném konkrétním vztahu vlád k EU, ale, a to je ještě zajímavější nezávislé na to, zda se jedná o tradiční země EU či nové.

A tak při průměru 45% podpory členství v zemích je Francie, spolumotor evropské integrace v jejíž čele stojí její snad nejnadšenější obhájce Emanuel Macron na nízkých 41%. A nemylme se, Itálie má stejně nízké procento, mimochodem v čele s jednoznačně proevropským Draghim, Nizozemí s proevropským Ruttem 39%, a v poslední čtveřici, je za Českem s 38%, dokonce Rakousko jehož celá vláda lidovci + Zelení a s proevropským prezidentem van der Bellem je ještě méně na 37%, a naše bratrské Slovensko s Čaputovou, která se roztéká při slovu EU a celou „proevropskou vládou na 36% a Řecko, kde je jak vláda tak opozice zarytě probruselská uzavírá stupnici s pouhými 33% pozitivními hlasy a dokonce 30% negativními.

A pak jsou země, jejichž vlády s Bruselem bojují, ale jejich obyvatelstvo je velice proevropské - Polsko s 53% podpory a i Maďarsko s nadprůměrnou podporou 48%.

No měli bychom začít trochu inteligentně přemýšlet. Jednostranná probruselská rétorika nemá zřejmě naději na úspěch tam, kde nepadá na úrodnou půdu vnitřního prožitku národa a samozřejmě, že nálady jsou proměnlivé.

Po ne zcela povedeném Brexitu, který zpřetrhal všechny, i ty užitečné vazby na EU dnes Britové pomalu z 60 % prohlašují, že by znovu za těchto podmínek pro brexit nehlasovali a i když euroskepticismus, jak jsem jen letmo ukázal silně narůstá, zdá se, že momentálně už žádná země nechce kráčet obdobným směrem. A i tzv. vlastenecké strany, ač jsou velmi kritické, tak s výjimkou naší SPD, žádná z nich vystoupení neplánuje.

Ukazuje se ale, že současný model EU vyhovuje některým zemím EU (nezmínil jsem Německo, které z integrace má mohutný prospěch), ale jiným ať již ekonomicky či psychologicky nikoliv. Evropa se neskládá z amorfního jednolitého národa, ale historicky byla, souhrnem aktivních a velice odlišných národů. Češi standartně vždy udržovali pasivní resistenci k centru cizí moci ležící vně jejich hranic, ať to byla rakouská vláda ve Vídni či sovětská v Moskvě. A mimochodem, ani Rakušané, pokud jim vládne Brusel a nikoliv Vídeň, nejsou spokojeni. U některých států můžeme výrazně větší příchylnost k Bruselu vidět z důvodů historických obavy z Ruska (Estonsko, Lotyšsko, samozřejmě Polsko i Bulharsko ((zde možná i obavy z vlivu Turecka)).

Co se zatím možná jen letmo promítlo do nálad jednotlivých národů a co v budoucnu může být klíčovým momentem přístupu obyvatelstva, ale i vlád jednotlivých států je realizace Green dealu, jenž je dosud největším celosvětovým centralizačním aktem v historii národních států. Už nyní se ukazuje, že existují mnohé zásadně odlišné integrační a naopak dezintegrační důsledky. Na jedné straně samotný fakt přijetí jeho návrhu a navazujících provádějící předpisů, představuje, doslova nedekretovaný celoevropský postup vylučující možnost svobody odchylného chování. A tento charakter podporuje bez obalu možnost výběrově destruktivně trestat státy, které se centru, respektive jeho politickému vedení (Evropské komisi nelíbí) z důvodu tzv. nedodržování zásad právního státu odmítnutím dotací.

Za této situace je třeba přivítat, že snad by si každý stát mohl zvolit metodu, zda využije či nevyužije možnost zavedení jaderné energie jako dalšího zdroje.

Problém ovšem je v tom, že tato ve skutečnosti jediná demokratická volba naráží na zatvrzelé odpůrce jádra, jejichž vládní zelení pomyslně říkají . To nepřipustíme. A to nemluvím o historicky nejfanatičtější protijaderné zemi - Rakouska. Hluboký rozkol mezi státy vedenými jedním „motorem“ evropské integrace Francií, a druhý motorem „Německem“ se může přelít i do dalších oblastí a dokonce přejít i na trvalou krizi EU, neboť tento základní spor se bude táhnout budoucností EU možná po desítky let, jakkoliv pro Čechy, Moravany a Slezany, pro které většinově Green deal znamená jenom nárůstu cen energií a nikoliv problém, kterým by jinak žili. To ponecháváme našim elitám, které diskuze na toto téma baví. Konečně Zelení na rozdíl od Německa či Rakouska u nás jsou v politickém suterénu a zvýšená aktivita solárního barona Michalíka, který dává najevo, jak to rozjede, jen mohou znovu probudit známý odpor proti solární energii…

A pokud jde o EU, direktivní rozhodování a válcování slabších v EU, je to cesta do pekel.

Pro EU musí měl platit princip subsidiarity, tak jak platí i při řízení národních států. Nechť centrum řídí jen to, co je nezbytné a co národní státy nejsou s to samy zvládnout, ostatní ať se jim ponechá na jejich iniciativě.

Nechme národní státy svobodně dýchat a rozhodovat se. Pak možná podpora pro EU znovu může narůst. Jinak EU skončí jako Rakousko-Uhersko.

Asi tak.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

06.01.2022 13:28

Do spolku s Německem se může dát jen debil.Čeští debilové si sami odhlasovali být německou kolonií.Zapomněli na historické události.Vždyť Němci se vždy snažili vládnout v Evropě.Mají v sobě nastavenou nadřazenost nad druhými.To mají v genech.Ani Francie si nemůže být jista před německým nebezpečím.Je potřeba zrušit tzv.EU a místo toho se zase vrátit na původní pozice,jakými disponovalo EHS.Sestavit jeden stát z celé Evropy je jen německá vize sci-fi.Už z logiky věci nelze,aby měl stejné potřeby na straně jedné Němec a na straně druhé např.Řecko či Itálie.To se musí brát v úvahu.Stejné rozdíly jsou např. mezi Švédskem na severu a třeba Španělske a Portugalskem na jihu.Protlačovat vladařské fikce Němců na úkor jiných částí Evropy není moudré.Pokud se týká šílených zelených a jejich pomahačů,tak je třeba zredukovat jejich počet.Spotřebovávají kyslík a vypouští CO2.Tím udělají pro životní prostředí to nejlepší,co vůbec udělat mohou.Čím míň jich bude naživu,tím lepší bude ovzduší,za jehož "záchranu" tolik bojují!Pokud se jedná o podporu EU od veřejnosti,tak se nelze spoléhat na politiky.Jak prohlásil Topolánek:kdyby lidé věděli,co chtějí udělat,tak by je nevolili.Kdyby tenkrát lidi věděli,že Topolánek tento stát a národ dostane Lisabonskou smlouvou do podřadného postavení,tak by ho ani tenkrát nevolili.A ODS zůstává ODS,pouze s jinými lidmi.


 
Kdo se má bát božích mlýnů ?

Kdo se má bát božích mlýnů ?

Náhodou se mi dostal do rukou článek Markéty Chaloupské o obvinění 10 osob kvůli krácení daně se škodou 170 milionů Kč. Zaujala mě v něm dvě jména: uherskohradišťského multimilionáře Pavla Buráně, kterého jsem dosud považoval za nedotknutelného, ne-li přímo chráněného orgány státní moci, a jeho „pravé ruky“ Roberta Juřičky.

Cenu energií mají v rukou politici! Proč jsou v ČR nejvyšší ceny energií?

Cenu energií mají v rukou politici! Proč jsou v ČR nejvyšší ceny energií?

Dopis ze dne 14. 1. 2022 zaslaný ministru průmyslu a obchodu Jozefu Síkelovi, premiéru Petru Fialovi, poslancům a senátorům – ti mají v rukou řešení. Občanskou veřejnost, neparlamentní strany a hnutí zveřejněním dopisu informujeme.

• Žádáme politiky, aby konali • Pracovní skupina „Energie není luxusní zboží“ zaslala politikům dopis • Navrhujeme řešení nastupující energetické krize

Poslední domácí zprávy