• Pondělí, 20. květen 2019
  • Svátek má Rukojmí Zbyšek

Už je to tady: Hlasovat v referendu o EU by lidé mohli, ale jen ti, kteří tomu rozumí
Počet návštěv: 2052

Už je to tady: Hlasovat v referendu o EU by lidé mohli, ale jen ti, kteří tomu rozumí

František Matějka Článek od František Matějka

Brexit vyvolal paniku. Politici, politologové a samozvané elity se předhánějí ve frontě veřejného prostoru, aby nám sdělili, proč je referendum o EU špatně. Některé argumenty svou absurdností předčí očekávání.

Za našimi hranicemi například Juncker nebo Schulz, u nás doma Sobotka, Pehe nebo třeba Halík. Mezi těmi všemi vyjádřeními, jaká chyba byla svěřit osud státu Britům a jaká chyba by byla svěřit ho občanům u nás, by neměla zapadnout slova dalších. Roztrhl se s nimi pytel. Se zajímavým postojem k referendu vystoupil politolog Thomas Kulidakis.Podle jeho názoru, který si upevnil studiem na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a prací na Generálním sekretariátu Evropské komise, by se tzv. velká referenda konat mohla, ale rozhodovat by v nich měli jen ti, kteří tomu rozumí: „Za předpokladu, že by mu předcházela dlouhá informační kampaň, která by představila všechny úhly pohledu. K samotnému hlasovacímu archu by se mohl připojit třeba dotazník, na kterém by hlasující na několika otázkách dokázali, že vědí, o čem hlasují. Tak by se k vyslovení svého názoru kvalifikovali, jinak by hlasovat nemohli.“ Fascinující.

Představil jsem si na chvíli poslance Evropského parlamentu, kteří zvedají ruku i 10x za minutu k normám, které změní životy 500 milionům občanů členských států EU, jak podle slov pana Kulidakise vědí, o čem hlasují. Kdybych neznal důsledky, smál bych se. Pokud jste ještě neviděli, fakt doporučuji video z hlasování v závěru článku.

Nechoďme daleko. Bývám poměrně častým hostem ve Sněmovně a Senátu. Obsah zákonů, o kterých se vede alespoň rozprava, což je podstatná menšina, protože o normách z Bruselu, určených k implementaci, se rozpravy ani nevedou, není podle mých osobních zkušeností z rozhovorů znám většině našich zákonodárců. Kdybych neznal důsledky, smál bych se. Funguje to tak, že jim na jednání klubu, výboru a v kuloárech jejich lidi řeknou, jestli je to ok nebo ne. Je utopií domnívat se, že naši zákonodárci bezpečně vědí, jaké dopady bude mít jejich hlasování.

Představil jsem si, jak se musí v Evropském parlamentu či našich komorách kvalifikovat k hlasování volení zástupci tím, že vyplňují dotazníky, aby prokázali, že vědí, o čem hlasují. A také jsem si vzpomněl na „dlouhou informační kampaň, která by představila všechny úhly pohledu,“ když bylo referendum o vstupu do EU, jeho logem byl nápis ANO na modrém pozadí a písmeno „O“ bylo ze žlutých hvězd. Řecký kavárník nám na videospotu vysvětloval, jak to všechno jejich vstupem dobře dopadlo, zástupce irského lidu byl šťastný, že vstup do EU je postavil na nohy, a Finka tvrdila, že Unii teď mohou úspěšně ovlivňovat zevnitř. A to byly ty všechny úhly pohledu, které nám vláda představila.

Referendum je projevem vůle nejvyššího suveréna. Občanů, kterým patří stát. Stát, který mají politici jen na omezenou dobu ve své správě, zatímco občané v něm žijí své životy mnoho volebních období. Rád bych jednou viděl v našem ústavním pořádku zakotvené lidové veto po vzoru Švýcarska, tedy institut, který občanům umožňuje v referendu shodit již přijaté zákony ze stolu. V každém případě požaduji referendum o vystoupení či setrvání v Evropské unii (jehož výsledek by mohl končit například tímto dopisem Vlády ČR Evropské radě) a v průběhu kampaně budu nejen já argumentovat pro opuštění EU a za suverénní, svobodnou a samostatnou Českou republiku, aby ty úhly pohledu byly tentokrát opravdu všechny. Na rozdíl od těch, kteří souhlasí s výsledky referend jen v případě, že dopadnou podle nich, se také zavazuji, že výsledek budu respektovat a nebudu volat po opakování hlasování, pokud se lidé u nás většinově rozhodnou v EU setrvat. To je, myslím, férová nabídka. Rozhodně férovější, než jakékoli omezení práva hlasovat.

 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Terezín - místo, které se stalo největším koncentračním táborem na území českých zemí.  Za necelé čtyři roky jím prošlo více než 150 000 mužů, žen i dětí, z nich nepřežilo 2. sv. válku 118 tisíc...

Terezín - místo, které se stalo největším koncentračním táborem na území českých zemí. Za necelé čtyři roky jím prošlo více než 150 000 mužů, žen i dětí, z nich nepřežilo 2. sv. válku 118 tisíc...

Na Národním hřbitově v Terezíně na Litoměřicku se v neděli 19. května 2019 uskutečnila tradiční vzpomínka na oběti nacistické perzekuce. Tryzny u příležitosti 74. výročí konce 2. sv. války se každý rok účastní stovky lidí, kromě pamětníků událostí také politici i diplomaté. Vzpomínková akce organizovaná Památníkem Terezín se koná pravidelně třetí květnovou neděli.

 

#Jsme tu, abychom prosadili ten „žádoucí“ názor. Iniciativa s vazbami na Člověka v tísní likviduje diskuze

#Jsme tu, abychom prosadili ten „žádoucí“ názor. Iniciativa s vazbami na Člověka v tísní likviduje diskuze

S blížícími se eurovolbami sílí hlasy nejrůznějších politických neziskovek, iniciativ, politiků a umělců, kteří jsou žádoucně názorově ukotvení. Jedním takovým hlasem je iniciativa #jsmetu, která se v rámci skupiny na Facebooku svolá do diskuze pod vytipovaný článek, kde jsou dle jejich názoru nevhodné (nenávistné) příspěvky. Tam se angažují a navzájem si podpoří a „olajkují“ své příspěvky, čímž svým „žádoucím“ názorem vytlačí ostatní diskutující. Není asi překvapením, že srdnatě obhajují EU, migraci nebo neziskovky. A administrátoři skupiny mají vazby na politické neziskovky Člověka v tísni a Evropské hodnoty.

Poslední domácí zprávy