• Pondělí, 19. srpen 2019
  • Svátek má Rukojmí Ludvík

Nový román od Štěpána Neuwirtha    PAZDERNA
Počet návštěv: 4391

Nový román od Štěpána Neuwirtha PAZDERNA

Když jsem se začal zabývat otázkou, zda se vrátit k tématu autobiografického románu, který jsem publikoval v Ostravském večerníku v letech 1977-1978 pod pseudonymem Roman Jiříkovský, přesvědčovala mě řada přátel, abych tak učinil.

Děj románu PAZDERNA je situován do let 1900 – 1945. Tedy do doby minulého století, doby už značně vzdálené a mnohým generacím neznámé. V průběhu pouhých 45 let došlo na území našeho státu k mnoha převratným změnám. Po první světové válce došlo k zániku Rakouska – Uherska a vznikla Československá republika. Mladý stát se ještě nestačil ani rozhlédnout a už z něho zbyla troska – Protektorát Čechy a Morava. Vzápětí vypukla druhá světová válka, která přinesla lidstvu šílenosti, o jakých se nikomu ani nezdálo a – nemohlo zdát.

   Hlavní hrdinové románu jsou prostí a velmi chudí lidé. Ale lidé navýsost morální, lidé, kteří i v těch nejhorších časech dokáží udržovat silné lidské vztahy, lidé, kteří prožívají radost, ale i krutost doby. Mají hlad, živí se těžkou prací a tím, co nabízí příroda.

   Když jsem psal novou verzi románu, bylo mi sedmdesát let. Nečerpal jsem pouze ze zápisků svého otce, ale už také ze svých vzpomínek a prožitků. Rodinné tragédie mé předky stmelovaly, posilovaly soudržnost rodiny, která i přes těžkosti – dnešní generaci zcela určitě neznámé a nepochopitelné – dokázala zvládnout potíže a jít svou cestou. Mí předkové se uměli radovat, neznali faleš, ale naopak pokládali za důležité žít v porozumění se sousedy, pomáhat si a povzbuzovat se navzájem.

   Dnešní Polanka nad Odrou – má rodná obec – se téměř ve všem liší od té z minulého století. V něčem pozitivně, v jiném naopak. Změnily se mezilidské vztahy; jak lidé bohatli, tak se zároveň vytrácelo sousedské soužití. Příroda – ta doplatila na pokrok nejvíce. Lidé postupně ztrácejí vztah ke krajině, přestávají rozumět přírodním procesům a zákonům, ale naopak se snaží přetvořit a využívat přírodní zdroje ke svému prospěchu a užitku. Pro mne osobně je tragédií pozorovat devastaci polí, mrtvý tok potoka Polančice, který je vlastně už jen téměř bezvodou stokou.

   Všichni recenzenti se shodli při posuzování románu, že by ho měla číst především mladá generace. Cituji z prologu, který napsala Mgr. Olga Kubačáková: „Bylo by zajímavé nechat tuto knihu přečíst větší skupině třeba současných dvacetiletých… Dokázala by kohokoli tato kniha přimět k úctě k rodinným vztahům, k práci, k přírodě? Mnohé podobné pojmy mají dnes už vyprázdněný obsah, zůstaly jen jakýmisi kulisami na okraji jeviště, kde kralují mamon, konzum, řevnivost, neopodstatněná bojovnost a často až nenávist…

   Přesto patří Štěpán Neuwirth k autorům, kteří svou čtenářskou obec potěší, protože vyznávají slušnost, úctu, morálku a pokoru k lidem, k práci, k přírodě. Jak jednoduché a – jak těžké pro ty, kdo o takových hodnotách vůbec neví…“ Konec citace.

   Už dnes, pár dnů po vydání knihy, mě mnozí přesvědčují, abych napsal pokračování románu Pazderna, v němž by byla sledována životní cesta hlavních protagonistů. Ale mne už jen při myšlence na psaní druhého dílu mrazí. Proč? Po roce 1989 bylo Československo rozbito, aniž by oběma národům byla dána možnost se v referendu vyjádřit a dát najevo svou vůli. Pár politiků tak stvořilo nový Mnichov, kde však se na osudu vlastních národů podepsali rodilí Češi a Slováci. Může existovat větší hrůza, větší deviace, větší dekadence hodnot, o nichž píši v románu Pazderna? Snad i proto jsem uvedl poslední kapitolu citátem starým přes dva tisíce let: „Nulla potentia longa est. (Žádná moc netrvá dlouho. Ovidius)

   Ačkoli kniha bude šířena na celém území státu (a snad i na Slovensku), přesto – věřím – ji uvítají především obyvatelé Ostravy a okolních obcí: Polanky nad Odrou, Svinova, Klimkovic, Jistebníku, Košatky, Výškovic… Stále ještě žijí pamětníci oněch dob, kdy vody byly čisté a dalo se pít z potoka, kdy jediným hlukem bylo bučení krav a cinkot podkov koní, kteří byli okováni místním kovářem. Kdy se na zábavách zpívalo z plných plic a k radosti člověka stačilo tak málo… tak málo!

 

   Román PAZDERNA vydalo nakladatelství OPTYS, spol. s.r.o., Dolní Životice, u něhož je možno si knihu objednat už dnes. Nabízím ji čtenářům s pokorou a vírou, že bude přijata tak jak byla napsána – celým srdcem člověka, který se úctou sklání před odkazem předků.

 

http://www.optys.cz/

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Poznal jsem operního pěvce Plácida Dominga osobně v Římě, pomluvy pro údajné anonymní obvinění ze sexuálních obtěžování pěveckých hvězdiček v 80. letech jsou výmysly; Havel tak činil se svými milenkami legálně

Poznal jsem operního pěvce Plácida Dominga osobně v Římě, pomluvy pro údajné anonymní obvinění ze sexuálních obtěžování pěveckých hvězdiček v 80. letech jsou výmysly; Havel tak činil se svými milenkami legálně

Legendární operní zpěvák a dirigent Plácido Domingo čelí obvinění, že řadu žen nutil k sexuálním stykům. Údajně jim nabízel práci a trestal je, když jeho návrhy odmítly. Informovala o tom v úterý agentura AP. Osmasedmdesátiletý Domingo tato obvinění označil za „hluboce znepokojivá a tak, jak byla představena, za nepřesná“. Dodal, že se domníval, že veškeré jeho chování a vztahy byly přijímány kladně a se souhlasem.

Exministryně obrany Parkanová pro Bushe s kreslířem Výčítalem bryskně, jako kdysi Gustav Brom bleskem sepsal píseň pro Gagarina, stvořila a nazpívala na stejnou melodii kukaččí hit: “Dobrý den, prapore hvězd a pruhů! Vítej, radare…”

Exministryně obrany Parkanová pro Bushe s kreslířem Výčítalem bryskně, jako kdysi Gustav Brom bleskem sepsal píseň pro Gagarina, stvořila a nazpívala na stejnou melodii kukaččí hit: “Dobrý den, prapore hvězd a pruhů! Vítej, radare…”

Bývalý náčelník generálního štábu Josef Bečvář 13. srpna 2019 u soudu z pozice svědka hájil pořízení letounů CASA pro českou armádu. Uvedl, že stroje se stoprocentně osvědčily doma i na zahraničních misích, a zmínil se též, že si nevzpomíná, že by při dojednávání nákupu zaznamenal výhrady, například k ceně.

"Radovan Krejčíř a jeho rodina si mohou být jisti, že v naší péči je v bezpečí,“ prohlásil mluvčí jihoafrické vězeňské správy Singabakho Nxumalo podle serveru Ewn.co.za. Stížnosti odmítl jako neopodstatněnou...

Život Radovana Krejčíře v johannesburgské věznici Leeuwkop s maximální mírou ostrahy, kde si Čech odpykává pětatřicetiletý trest, není ohrožen, ujistila právě jihoafrická vězeňská správa podle místních médií. Reagovala tak na tvrzení Krejčířových příbuzných, kteří si v tisku stěžovali, že Čech bude brzy zavražděn, pokud nebude z Leeuwkopu přeložen do jiného zařízení.

I přes údajný konec studené války mají jaderné zbraně hlavně její bývalí aktéři - Rusko a USA: Rusko cca 5000 strategických hlavic, USA 8000 hlavic; zbývajících cca tisíc je rozděleno mezi Francii, Velkou Británii a Čínu…

I přes údajný konec studené války mají jaderné zbraně hlavně její bývalí aktéři - Rusko a USA: Rusko cca 5000 strategických hlavic, USA 8000 hlavic; zbývajících cca tisíc je rozděleno mezi Francii, Velkou Británii a Čínu…

Spojené státy mají přes 8 tisíc jaderných hlavic, rozmístěných na stovkách svých vojenských základen po celém světě. Jen na německém území je rozmístěno na 35 tisíc amerických vojáků ne desítkách základen, kde je také asi 17 tisíc amerických civilistů ve službách armády; všichni by se prý měli z Německa stěhovat..

Poslední domácí zprávy