• Pondělí, 11. prosinec 2017
  • Svátek má Rukojmí Dana

OBRANA A BEZPEČNOST JAKO PŘEDVOLEBNÍ TÉMA
Počet návštěv: 632

OBRANA A BEZPEČNOST JAKO PŘEDVOLEBNÍ TÉMA

Ladislav Petráš Článek od Ladislav Petráš

Dne 15. 9. 2017 proběhla na ČT 24 předvolební debata na téma: Obrana a bezpečnost. Této diskuse se zúčastnili představitelé deseti politických stran: ANO, KSČM, ČSSD, ODS, KDU-ČSL, SPD, České pirátské strany, SZ, STAN a TOP-09.

Považuji diskusi na takovéto téma za velmi důležitou zejména v dnešní rozbouřené době, kdy je Evropa bezprostředně ohrožena rozmachem migrace a invazí militantního islámu. V době, kdy USA hledají v RF svého úhlavního nepřítele a zároveň vyhrožují KLDR, že ji smetou s povrchu zemského. To ve své podstatě znamená světovou jadernou válku. Jadernou válku se vším, co lidstvo již poznalo v předchozích světových válečných konfliktech s desítkami miliónů mrtvých, se zničenými městy, milióny migrantů a bezdomovců, bezprizorními dětmi kterým zemřeli rodiče, s hladem a nemocemi. Byla by to však válka také s tím, co lidstvo ještě nikdy nezažilo. Ne desítky, ale stovky miliónů mrtvých bezprostředně po jaderných úderech (JÚ), další stovky miliónů pomalu a bez pomoci umírajících na nemoc z ozáření, radioaktivním spadem zamořená a neobyvatelná rozsáhlá území, desítky a možná stovky měst srovnaných se zemí, kontaminovaná půda, na které nepůjde pěstovat žádné zemědělské produkty, kontaminovaná voda, která bude dále zabíjet žíznivé lidi a tak bych mohl pokračovat v apokalyptickém líčení budoucnosti. To ale nebylo předmětem diskuse našich politiků, i když jsem přesvědčen, že pokud mají naši politici řešit problematiku obrany a bezpečnosti, musí mít i tuto představu. Jinak nemohou přistupovat k problematice obrany a bezpečnosti ČR odpovědně a se znalostí všech souvislostí, ale budou tuto problematiku řešit tak, jak je tomu již bezmála 30 let. To znamená nekompetentně a hlavně nezodpovědně vůči občanům své země a vůči svým voličům.

Musím ale konstatovat, že průběh této diskuse mě přesvědčil o tom, že naši političtí představitelé (alespoň drtivé většiny těch politických stran a hnutí, které se uvedené diskuse zúčastnili) nejenže této problematice nerozumí, ale navíc žijí v iluzích, že dnešní svět je mírumilovný a bezpečný, že celosvětové bezpečnostní problémy se nás prostě netýkají. Co mě vede k tomuto konstatování? Většina účastníků debaty zastává názor, že naší obranu zajistí profesionální armáda velikosti do 30 tis. vojáků. Shodují se na zvyšování rozpočtu na úroveň 2% HDP, částečně se liší v nepodstatné záležitosti – termínu dosažení této částky. Až na výjimky (KSČM) se shodují na setrvání v NATO, případně ve vytváření nových vojenských struktur v rámci EU. Většina vystupujících politiků také zastává názor, že obrana a bezpečnost ČR je povinností státu a občan se této obrany zúčastňuje jen tím, že platí daně. Dovolím si s těmito názory nesouhlasit a uvedu jen základní důvody svého nesouhlasu. Základní důvody proto, že řešení problematiky obrany a bezpečnosti je velmi složité, komplikované a ve své podstatě zahrnuje veškeré oblasti lidské činnosti.

Nejprve k problematice profesionální armády. Ano, souhlasím, že nové technologie, které armáda využívá, nebo využívat bude, musí obsluhovat profesionálové. Na rozhodujících funkcích (nejen velitelských) musí být lidé, kteří jsou schopni řešit komplikované situace ve velmi krátkých lhůtách pro přijetí rozhodnutí, kteří jsou schopni přijímat osobní zodpovědnost za svá rozhodnutí a kteří mají důvěru svých podřízených. V drtivé většině to jsou opět profesionálové. Ale ani ta nejmoderněji vyzbrojená armáda se neobejde bez vojáka – nejen vykonavatele rozkazů, ale především vlastence a toho „dělníka“ na poli válečném. I nadále platí teze, že kam nevstoupí noha našeho vojáka, tam nelze mluvit o vítězství nad nepřítelem. Tento voják nemusí být profesionálem, ale musí být občanem připraveným k realizaci odborných vojenských činností ve složitých bojových situacích, musí být vlastencem a mít vztah ke své zemi.

Představa o tom, že ČR a její občany ochrání a ubrání v současné a ještě více v budoucí bezpečnostní situaci 30 tisíc profesionálních vojáků je představa analfabeta, který chce číst Shakespeara v originálu. Tento počet neubrání ani Prahu. Již čínský válečník Sun-c´(544 – 496 př. n. l.) ve své knize Umění války píše, že vítězná armáda je ta, která vítězí bez boje. Přeloženo do civilní řeči to znamená, že každá válka je pro stát destruktivní a proto je nutné mít takovou armádu, která nepřítele odradí (odstraší) od použití síly. Tuto schopnost, na rozdíl například od Švýcarska naše ČR nemá.

Druhou stránkou tohoto problému je to, že příprava v armádě má i druhotný účinek. Tím je průběžná a masová příprava občanů na jednání v podmínkách ohrožení. Není to jen problematika válečná, ale i chování a jednání občanů ve složitých podmínkách, například v rámci živelních pohrom, při dopravních nehodách atd.. Příprava v armádě je také o vztahu k týmu. Je to opak individualismu, který je již dlouhodobě prosazován v naší společnosti. Ale to bych zacházel do příliš velkých detailů.

Druhým diskutovaným problémem bylo navyšování armádního rozpočtu na 2% HDP. Pokud má naše armáda plnit úkoly, které jsou jí stanoveny základními dokumenty (Ústava, zákony), musí mít jiné schopnosti, než má v současné době. Jde zejména o následující oblasti: velikost, organizační struktura, výzbroj a výstroj, výcvik, doplňování, logistika. Jsou i další, ale tyto základní oblasti by měly dát prvotní představu o tom, kam je nutné peníze vyčleněné ze státního rozpočtu vkládat. Pokud budou plynout miliardy korun ze státního rozpočtu do současné AČR bez toho aniž, by byla představa o tom jaké úkoly, s kým a proti komu plnit, tak jsou to peníze vyhozené z okna. Ale podle naší dlouhodobé praxe jsou to peníze, které jdou do kapes spřízněným osobám a společnostem, do stranických kas a podobně (PROMOPRO, letouny CASA, Pandury, atd., atd.). Takže naši politici se velice snaží navyšovat armádní rozpočet. Ovšem zřejmě s jiným cílem, než je obrana a bezpečnost ČR.

Naše současná AČR je svými parametry spíše předurčena k činnosti mimo území ČR. Svědčí jí akce v rámci koalice ochotných (druhá válka v Iráku, Afghánistán a podobné mise). To není znevažování práce našich vojáků. Naopak, naši vojáci ukazují, že jsou schopni plnit své úkoly. Jde ale o politické zneužívání naší armády pro úkoly, které nesouvisí s obranou ČR!!! Nemám na mysli úkoly, které naše jednotky plní v rámci misí OSN.

Tím se dostávám ke třetímu diskutovanému problému – naše členství v NATO. Drtivá většina diskutujících politiků je za setrvání v NATO. Souhlasím s tím, že žádná země není schopna ubránit svoji samostatnost a suverenitu samostatně. Je nutné mít spojence, případně být členem nějaké bezpečnostní aliance. Přečteme-li si Severoatlantickou smlouvu (někdy známou pod názvem Washingtonská smlouva) ze dne 4. dubna 1949, jsem všemi deseti za setrvání v této koalici. Nebudu tady citovat preambuli smlouvy, ani stěžejní články smlouvy č. 1, 3 a 5. Ale je tady jedna základní podmínka. Důsledně plnit jednotlivé články této smlouvy, ke které jsme dobrovolně přistoupili 12. 3. 1999.

To by však znamenalo, aby byly síly AČR používány jen na teritoriu ČR (mimo mise po rozhodnutí RB OSN), aby se naše AČR připravovala (ve všech oblastech naznačených výše) na obranu území ČR, aby USA, jako vůdčí síla aliance zrušila svých skoro 180 vojenských základen v zahraničí, aby USA ukončily veškeré válečné konflikty, ke kterým nemají mandát OSN atd.. Proč zde jmenuji USA a nezabývám se jen AČR? Má to jeden jediný důvod. V obecné rovině se to dá říci následovně: Pokud máme být spojencem státu, který porušuje

základní pravidla smlouvy, stává se spojencem nedůvěryhodným. Takový spojenec hájí své národní zájmy na úkor svých smluvních partnerů. Navíc, svým nezodpovědným jednáním nás může vtáhnout do konfliktu v rozporu s mezinárodním právem, v rozporu s našimi národními zájmy. V takovém případě se stáváme plnohodnotně spoluzodpovědnými za spáchání válečného zločinu bez ohledu na to, jakými silami se na tomto válečném zločinu podílíme. Navíc nemáme jistotu, že nás náš spojenec podpoří, když budou v ohrožení naše národní zájmy a naše svoboda. Takových případů bylo v naší nedávné historii celá řada.

Takže zodpovězení otázky členství v NATO? Ano, ale za jasně definovaných a především všemi členy aliance plněných podmínek! To se v současné době ovšem neděje.

Na závěr jen pár slov ke snahám EU o vytvoření alternativních ozbrojených sil EU. Musím přiznat, že ještě před přijetím Lisabonské smlouvy podepsané 13. 12. 2007 jsem byl pro vytvoření evropských ozbrojených sil. Měla to být původně protiváha dominantního postavení USA v NATO. Mimo jiné jsem vycházel i ze zkušeností společných francouzsko-německých vojenských svazků a svazů. Avšak přijetím Lisabonské smlouvy se zásadním způsobem změnilo postavení jednotlivých členských států EU. Dá se konstatovat, že tato smlouva odstartovala postupný rozpad EU. Členské státy přišly o další část své suverenity. Nejedná se o část sdílené suverenity v oblastech kde je to účelné a funkční v zájmu všech členských států, ale suverenity, která je stěžejní pro zachování národního státu a národa. Tím je především oblast nedotknutelnosti uzemní celistvosti, nedotknutelnosti práva na obranu, nedotknutelnosti práva na to stanovit si vlastní pravidla pro poskytování azylu a podobně.

Vytvoření ozbrojených sil EU by v těchto podmínkách bylo zneužitelné. Uvedu jednoduchý příklad. V současné době probíhá snaha o vypsání referenda za nezávislost Katalánska na Španělsku. Co by bránilo tomu, aby EU vyslalo do Španělska své ozbrojené síly složené z jednotek jiných národů na potlačení těchto snah? Příklad druhý. ČR odmítne převzít kvóty migrantů z území Itálie a Řecka. Nikým nevolená vláda z Bruselu k nám vyšle své jednotky, například právě ze Španělska, Itálie atd. Množství konkrétních příkladů ze zneužívání vojenských sil k potlačování národních zájmů bychom našli například v používání c. k. armády v Rakousku-Uhersku.

Tak uvidíme, co přinese další předvolební debata. Pokud to budou podobné „žvásty“ jako v té, o které píši, potom chraň nás Bože před našimi politiky.

Ladislav Petráš

Září 2016

Ladislav Petráš
V letech 1966 – 1969 studoval na Vojenské škole Jana Žižky z Trocnova (VŠJŽ) v Bratislavě, poté na Vysoké vojenské škole pozemního vojska (VVŠ PV) ve Vyškově. Ve své kariéře dále absolvoval Vojenskou akademii A. Zápotockého (VAAZ) v Brně, Vojenskou akademii generálního štábu Ozbrojených sil SSSR (VA GŠ) v Moskvě a Kurz vyšších funkcionářů v oblasti řízení prostředků obrany (USA). V rámci služby vykonával velitelské a štábní funkce (od velitele roty až po velitele motostřelecké a mechanizované divize) u bojových útvarů ČLA a AČR. V posledních letech své vojenské kariéry zastával funkci vedoucího katedry taktiky, velení a štábní služby na Vojenské akademii v Brně. Svoji vojenskou kariéru ukončil v roce 2004. Poté pracoval pro soukromou firmu, kde se zabýval bezpečnostní problematikou. V roce 2007 odešel do důchodu.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

21.09.2017 19:48

Tato předvolební debata byla jen pro oblbnutí občanů.Představitelé stran- kdo byl tím představitelem?Takto se to všechno zjednodušuje a své osobní názory schovat za názor partaje.Ta pak,v zájmu jednolitosti,nepodnikne nic proti tomu,kdo tam prezentoval své názory.Ve Varšavské smlouvě,co vedl SSSR jsme byli 40 let.Za těch 40 let nás velký moskevský bratr nikdy nepožadoval vojenskou pomoc na cizím území.V NATO jsme 10 let a akcí USArmy,velkého bratra za velkou louží, bez mandátu OSN bylo už dost.Je ostudou,že se národ,který byl sám okupován Německem a SSSR také zúčastňuje okupace druhých.Do NATO nás politici zatáhli ma svou obranu před národem,který neustále zrazují a bojí se odvety.


 

Poslední domácí zprávy