• Pondělí, 24. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Matěj

Chraňme přirozenost!
Počet návštěv: 2502

Chraňme přirozenost!

Eva Hrindová Článek od Eva Hrindová

Jeden obrázek koncentruje všechny nejpalčivější problémy Evropy. Totální zpochybňování všeho a odmítnutí přirozenosti. Urputnou snahu srovnat všechny a všechno na jednu rovinu. Aktivistům nejde o rovná práva – jde jim o to, aby všichni byli stejní.

1. Feminismus dotlačil svět až k srovnávání a nahrazování muže ženou. Plete se rovnost se stejností. Základem lidské společnosti totiž je, že nejsme stejní a nikdy nebudeme. Žena nenahradí muže a muž ženu. Dokud by to byly jen marné pokusy kavárenských tlachalů, nevadilo by to. Ale tento koncept nabourává to nejdůležitější – rodinu. Nejde o žádné konzervativní lpění na starých modelech. Jde o základní biologickou zákonitost. Žena jako matka a muž jako otec – těžko se navzájem nahrazují a zastupují. Všichni, kdo dětem berou matku nebo otce, páchají velké zlo na dětech. Jejich psychika JE nenávratně poškozena. Proto je na místě větší zodpovědnost při výběru partnerů a je třeba skončit s tou všudypřítomnou lehkomyslností. A to ještě nemluvím o konceptu stejnosti v souvislosti s lidskými právy obecně – debaty o lidských právech zločinců jsou toho jen smutným důkazem.


2. Obrázek ještě ukazuje jednu rovinu – totální zmatení umělců a umění a institucí, které se o umění starají. Nikdy se umělci neměli tak dobře – všude plno grantů a projektů a nadací. Umělci jsou hvězdy, chodí do televize, dávají rozhovory, jezdí po světě. Stačí jet po vlně zájmu a dělat to, co se chce. Jste pak ve správné partě a hezky to frčí. Kam ale zmizelo opravdové umění? Krása, ticho, hluboké vnitřní emoce… Kde jsou všichni ti pokorní umělci, kteří dokázali dát zprávu světu o vnitřním životě člověka? Pamatujete? Staří umělci pracovali sami, věnovali se své tvorbě pro tvorbu samu, častokrát žili na hranici přežití. Nepřeju nic takového dnešním umělcům, ale méně humbuku a méně komerce by jim prospělo. Sousoší jako je na obrázku mě dovede taky rozplakat, ale jsou to slzy frustrace, ne slzy z dojetí nad krásou a silou emoce.

3. Poslední otevřené téma je téma médií. Oni vybírají to, čemu dají prostor a neomylně sahají po všem, co likviduje přirozenost a naprosto likviduje kritické myšlení. Přitom by stačilo neignorovat i hlasy z jiného názorového spektra. Nedivme se lidem, že jsou zmatení. Udržet si v tom chaosu zdravý rozum je docela náročné, což neomlouvá, jen vysvětluje!

Na závěr něco optimistického – vypadá to, že už to mnoha lidem začíná docházet. Ono totiž nejde všechny lidi oblbovat pořád. Pomalu se to láme – někde rychleji, jinde pomaleji. Ale láme se to a já sama k tomu lámání i nadále hodlám přispívat. 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

24.11.2017 20:09

Vážená dámo!Za všemi těmito nesmysly stojí ženy,ať je to feminismus či dneska genderismus.Úmysl nebyl špatný,ale opět se projevilo,že čím víc se podařilo dosáhnout,tím víc toho ženy chtěly.Vždy našly dostatek podpantofláků,kteří na jejich příkaz ochotně měnili občanskou i politickou situaci pro jejich potřeby.Jenom svoje výhody,které měly,si pořád udržovaly a využívaly.Komedianti vždy patřili mezi nejchudší a jezdili od vesnice k vesnici a hráli nejen divadlo,ale i divadlo mezi lidmi.Proč se to změnilo se můžeme jenom dohadovat.Není to přirozený vývoj a buzeranti se dokonce ani ke své orientaci nehlásili.A nejednou drze pořádají pochody a jsou podporováni politiky.Jestli je ta slovenská svině Krnáčová lesba,tak ať to řekne veřejně,nebo se nemůže jejich pochodů zúčastnit.Nemám proti nim vůbec nic,ale jakmile začne jejich pochod,mám strašnou touhu vzít kulomet a postřílet je.Bohužel kulomet nemám a tak musím strpět jejich pochody,které si nic nezadají s pochody SS v Lotyšsku.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy