tip: PRO POSLECH ČLÁNKU KLIKNĚTE ZDE

Neuběhne ani den bez mediálních výstupů, které mají jediný záměr. Množí se jako houby po dešti a všechny jsou zaměřené jedním směrem, vystrašit občany údajným snížením životní úrovně obyvatel České republiky po czexitu.

Článek 1 ústavy ČR.
(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

Uvědomujete si také, že je nám nabízená pouze stejná životní úroveň, jako máme dnes, ale nikdo nás už neseznámí s tím, co nás to bude stát. Obávám se nejen já, že půl pravdy neznamená nikdy celou pravdu a tak ti, kdo záměrně neříkají celou pravdu s námi nemají čisté úmysly?

Především jsme svrchovaný, jednotný a demokratický stát založený především na úctě k právům a svobodě. Pokud si dobře vzpomínám, před skoro 30 léty jsme především toužili po těchto základních právech. Bohužel dnes to spíše vypadá tak, že někteří naší spoluobčané jsou ochotni tyto základní práva prodat za kus žvance. Jako kdyby dva bochníky chleba denně nahradily ztrátu osobních svobod a práv. Nikdo nám už nechce říct to, že ten druhý bochník chleba stejně nesníme a skončí v popelnici.

Totalita na sebe může vzít prakticky jakoukoli podobu. Jen jedno nemůže. Nemůže zvítězit bez našeho dlužního úpisu. Skutečná demokracie nemůže existovat bez svobody. Z toho ale také plyne, že tam, kde je svoboda, nemá totalita prostor. Pokud se sami nevzdáme své svobody, jsou služebníci nesvobody bezmocní. Je to na nás a jen na nás, zda zločinci dostanou znovu šanci.

Myslíte si, že jsem tento odstavec napsal já? Ne, napsal ho před deseti léty Topolánek, i když tehdy asi netušil, že je nadčasový a dá se použit už po jedné dekádě proti současným snahám eurounijních služebníků nesvobody. Jeho tehdejší článek zněl: Skutečná demokracie nemůže existovat bez svobody, více zde.

Nebylo to spíše tak, že svobodu jako nejvyšší hodnotu jsme nejprve zradili my sami a umetli tak komunistům cestu k moci?

Nepřipomíná vám to dnes také něco?

Ano, svoboda nerovná se demokracie. Demokracie nerovná se svoboda. Svoboda znamená mnohem víc než demokracie, je hodnotou primární, zatímco demokracie je hodnotou od ní odvozenou. Obsah je důležitější než forma. Svoboda se neváže na žádný konkrétní politický systém a společenské uspořádání. Ale naopak. Legitimita každého uspořádání závisí na míře jeho svobody.

Svoboda může existovat bez demokracie. Ale skutečná demokracie nemůže existovat bez svobody. Když se z demokracie vytratí svoboda, zůstane z ní prázdná skořápka. Forma bez obsahu. Nástroj k utlačování, nikoli k obraně práv občanů. Kdo zradí svobodu, slouží tyranii.

Zamyslete se, nemáte také ten dojem, že to, co dnes přináší vítr ze západu, se začíná podobat minulých větrům z východu?

Zaprodali jsme vlastní duši, když jsme ještě jako svobodní občané přistoupili na ďábelskou smlouvu, na zdánlivě výhodnou, ale ve skutečnosti podvodnou směnu. Vyměnili jsme totiž věčné mravní zásady doslova za kus žvance. To byl onen první tragický krok.

Vyměnili jsme svou suverenitu, za diktát z Bruselu. A již delší dobu vyměňujeme své svobody za příslib vyšší životní úrovně.

Vzdali jsme se osobní svobody a odpovědnosti a nechali své kroky řídit těmi, kteří nám namlouvali, že zatočí s nepřáteli – vnějšími i vnitřními – a nám tak dají více jistot.

Neslibují nám snad větší bezpečí pod kuratelou EU a Nato?

Všichni víme, jak to nakonec dopadlo. Místo jistoty strach z neustálého pronásledování, šmírování a persekuce.

Strach z neustálého sledování a perzekuce za jiné názory, než oficiálně přípustné. Všichni jsme se už tady na blogu setkali se stažením článku a někteří i se zrušením blogu.

Sami jsme se většinově vzdali své vnitřní svobody. Jakmile se to stalo, bylo už pro komunisty relativně snadné zařídit zbytek. Ovládnout demokratické instituce a zničit v nich zbytky svobody. To bylo druhé dějství tragédie.

Nátlak na vnitřní svobodu je nejvíce dnes viditelný v Německu, kde na to již mají zákon.

Třetí dějství následovalo vzápětí. Pomsta komunistů neušetřila nikoho. Nejprve dopadla na všechny zbývající přátele a obránce svobody. Pak na ostatní občany. Nakonec se uchvatitelé porvali mezi sebou.

Myslím si, že ohrožování a ubíraní našich svobod a práv zasahováním centrálních orgánu EU, je svým významem mnohém důležitější, než slibovaná prosperita a ráj v utopickém EU. Naše krásná země je vlast rovnoprávných a svobodných občanů, kteří by si především měli být vědomi svých povinnosti vůči druhým, svým dětem a zodpovědnosti před těmi, kteří obětovali své životy za naší svobodu.

Nenechme si namluvit několika kavárenskými povaleči, že hmotný prospěch je důležitější, než svoboda. Nevěřte těm, co rozjeli kampaň za udržení svých výsad a výhod, které získali doposud jen díky svobodě a demokracii, a dnes by byli schopní naše svobody obětovat jen kvůli sobě.

Námi nevolená skupina bruselských úředníků si začala hrát na naše bohy a kdo zná historii, měl by vědět, že to nikdy dobře nedopadlo.