• Čtvrtek, 18. říjen 2018
  • Svátek má Rukojmí Lukáš

Ahoj, já jsem Viki, je mi 12 let a nesouhlasím s Babišem
Počet návštěv: 1645

Ahoj, já jsem Viki, je mi 12 let a nesouhlasím s Babišem

Jiřina Holotová Článek od Jiřina Holotová

Ani nesouhlasím s prezidentem Zemanem, ani s Okamurou. Někteří moji kamarádi mají možnost už příští rok vhodit ten lístek do urny a já pořád ne!  

Včerejší stávka studentů předčila mé očekávání. Někdo mi tu minule psal, že podceňuji naši mládež. Máte pravdu. Podcenila jsem všechny. I studenty! I učitele! I organizátory!

Bylo to mnohem bizarnější, než jsem si jen dokázala představit.

Nejsme malé děti! Křičelo se v devětaosmdesátém na Štěpána. Teprve teď jsem se dokázala vžít do jeho pocitů. A řeknu Vám, není to nic příjemného. Tehdy byli studenti zmanipulovaní, ale ne zas tolik, měli opravdové důvody stávkovat. A v tom ČKD na nádvoří opravdu nestály malé děti, ale dospělí dělníci.

Já bych tu dobu před devětaosmdesátým už zpátky nechtěla. Jsem ráda, že pan Štěpán a jemu podobní už jsou pryč, i když tu moc, vlastně tak nějak, předali dobrovolně. Dohodli to, protože okolo už padaly vlády a měnil se systém, viděli, že je konec.

Je málo lidí, kteří by tu dobu nebo režim, chtěli vrátit. Už to ani není možné. Jsme jinde, všichni normální lidé to ví, vývoj nejde vrátit. Ani těch pár komunistů, co tu teď zůstalo, ten stav nechce vrátit. Je to ideově, politicky i lidsky nemožné. Myslíte si snad, že by třeba soudruh Vojtěch Filip, chtěl znárodňovat soukromé farmy, počítat býky a krávy na kusy a zakládat Jednotná zemědělská družstva, řečeno zjednodušeně. Proč by to dělal? Má své jisté ve sněmovně a nahrabáno dost. Těmhle lidem ta "demokracie" náramně vyhovuje a těm, co už oficiálně nejsou soudruzi a hned po osmdesátémdevátém vylezli ze strany, nebo vlezli hned do jiné "demokratické", těm to vyhovuje ještě víc. Pořád tu je ještě co rozkrádat a kde se přiživovat.

Ale abych se vrátila zpátky k úvodu. Já rozhodně mladé lidi nepodceňuji. Nakonec, já s nimi pracuji skoro celý život a mám je ráda. Ale tohle, to je opravdu k uzoufání. Neskutečné zmanipulování studentů, dokonce dětí, a absolutní nepochopení principů právě té demokracie, kterou si tak všichni chceme ponechat a na které nám záleží!

Dvanáctileté děti straší komunismem, vyslovují naučené povrchové soudy a říkají tomu názor?! Přijde Vám to normální? Jediný závěr, který z toho dělám, je tento:

Naše společnost má zaděláno na těžký průšvih! A je to naše ostuda! Všech! Nejen jedněch nebo druhých padesáti procent!

Odkaz na video: https://www.youtube.com/watch?v=_NsayV-K7Rc

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Vladimír  RUDOLF

Vladimír RUDOLF

19.03.2018 14:19

Podle školského zákona smí studentské aktivity organizovat a účastnit se jich pouze plnoletí studenti podle § 21, odstavec 1, písmeno c, což v tomto případě vůbec nebyla pravda, zítra v pátek přinese redakce Aeronetu skandální svědectví dvou rodičů z Chomutova a Sokolova, kauzu budeme probírat zítra večer i na rádiu Svobodného vysílače CS. Organizátorem akce #VyjdiVen nejsou totiž studenti, ale jde o skupinu herců a pracovníků neziskového sektoru s politickou profilací.


 
Josef Andrle

Josef Andrle

18.03.2018 13:13

Dobu zpatky nechtěla? Já klidně.A ty děti?Vymyté mozky nic více.My jsme před 50 lety měli jiné starosti než politiku.Nechápu to kam tady ta doba směřuje?A ty učitele.co to umožnili přeřadit k lopatě politika do škol?To už můžete cokoliv za státní peníze.


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

18.03.2018 12:42

To se to dělají demonstrace a státní převraty za peníze rodičů!....Mějte se hezky.


 
Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Letošní říjen znamená nejen 100. let založení Československa, ale je rovněž doslova napěchován dramatickými chvílemi i lidskými tragédiemi. Ta, která se týká Milady Horákové, je velmi ponurá a začala de facto v Moskvě, kde s ní vedli dlouhé rozhovory, o kterých není veden žádný záznam.

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Už se mi ty kulatiny blížily a já se cítil stále víc ztuhlý. Jasně, když člověku schází pohyb. Avšak přišel podnět. Od syna, třicátníka. Docela se vychloubal, že běhá na delší tratě a že mu to svědčí. Za nedlouho někde na nettu přečetl, že lepší než běh je ostrá chůze.

Poslední domácí zprávy