• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

„Není nad Ameriku“ - Pán Bůh s námi!
Počet návštěv: 1637

„Není nad Ameriku“ - Pán Bůh s námi!

Přemysl  Votava Článek od Přemysl Votava

Kde jsou ty staré dobré časy, kdy jsme ji obdivovali? Naši předkové před staletími ji dokonce pomáhali budovat. I v pozdějších dobách jsme tleskali Americe. Dnes jsme vystřízlivěli.

Své „díky Ameriko“ jsme přitlumili při nedávném zveřejnění tajných informací z Národního bezpečnostního archivu USA. Dozvěděli jsme se, že na konci 50.let, jsme se měli stát v případě války, terčem amerického nukleárního útoku. Američtí stratégové pečlivě vytipovali místa jaderného útoku. Cílem byla hlavní města sovětského bloku a jejich obyvatelstvo. Tedy Moskva, Leningrad, Peking, Berlín, Varšava, ale i Praha. Pro Moskvu bylo určeno 179 cílů jaderného útoku. Praha měla těchto cílů „ jen“ 69.

Doba se změnila, svět už není takový, jaký by si Amerika přála. Politika cukru a biče už nezabírá. Proto přišel Vietnam, Laos, Kuba, Granada, … nedávno to byla Libye, Irák, Sýrie, ale i ta nám blízká bratrská Jugoslávie. Rakety a bomby padaly sem, tam. Miliony mrtvých, vypálené vesnice, zničená města. Stabilizované země se svými tradičními „vládci“ se rozpadly. Miliony bezdomovců uprchlo před nálety, miliony se daly na pochod do Evropy. A ta západní Evropa dnes naříká. To první jásavé mávání se změnilo v rozpaky a otázku, „kam s nimi“.

Po rozpadu sovětského impéria, měl dle politologů i představitelů západního světa nastat celosvětový mír. Bylo to jak ve snu, nebo v pohádce. Tanky budou roztaveny, rakety i strategická letadla s nukleárními hlavicemi, budou stát na jednom velkém „šroťáku“. Nukleární zbraně budou demontovány. Ještě stačilo nám naivním dodat, že ty nadnárodní zbrojařské firmy budou vyrábět místo zbraní lokomotivy, traktory, tramvaje, obchodní lodě, ledničky. Vojáci budou pomáhat v rozvojových zemích v boji s chudobou, nemocemi, hladem i s přírodními živly. Za ty ušetřené vojenské stamiliardy vyrostou ve třetím světě nemocnice, školy, sociální byty …Bývalé koloniální mocnosti vrátí do kolonií to, co si odvezly.

Byli jsme snílkové, možná naivní prosťáčci. Jen ta Varšavská smlouva byla zrušena. Sovětský svaz se rozpadl. Přesto nebezpečí atomové hrozby nebylo zažehnáno. Rychle se našel nový nepřítel. Politika cukru a biče se vrátila do americké politiky, k tomu přibyl nátlak sankcemi a nukleární hrozby. Zbrojovky si oddechly od toho míru.

Současná politika Bílého domu není zárukou bezpečného světa. Co bylo řečeno včera, dnes neplatí, co bylo řečeno dnes, nemusí platit zítra. Politika sankcí a hrozeb problémy nevyřeší. Při zprávách z Bílého domu, o možném jednání Trumpa s představitelem KLDR Kim Čong – unem , lituji ty věrné citátory a obdivovatele americké administrativy, jak se mají v tom vyznat? Ještě včera bylo vše jasné, tleskali i ti velice opatrní k současné americké politice, k politice cukru a biče. Dnes nevíme, co bude zítra. Pán Bůh s námi….

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

30.05.2018 19:45

Každý,kdo podporoval změnu režimu byl hlupák.Po převratu si občané nechali ukrást vše,co tady bylo.Klausovo přesvědčení,že je lepší soukromý hospodář vedlo dokonce k tomu,že se do soukromých rukou,a ještě k tomu cizích,prodaly i strategické potřeby,jako voda,nebo se svěřovaly do ciziny takové potřeby,jako uskladnění strategických zásob hmotných rezerv a podobně.Nikdo neprotestoval.Jen Národní Divadlo prodat nemohli.To totiž nepatřilo státu,ale národu.Tak nyní jednejte v duch Trumpova hesla Amerika only.A dál volte ty,co dostali národ do srabu.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy