• Středa, 14. listopad 2018
  • Svátek má Rukojmí Sáva

Generál Šedivý odhalil svůj „nadupaný“ protiruský bojový arzenál
Počet návštěv: 1355

Generál Šedivý odhalil svůj „nadupaný“ protiruský bojový arzenál

Jiří Baťa Článek od Jiří Baťa

Pan armádní generál Jiří Šedivý je sice již na zaslouženém odpočinku, tedy v.v. (ve výslužbě), ale jako odborník na slovo vzatý je i nadále činný v oblasti páchnoucí střelným prachem, radioaktivitou, krví a mrtvolami, přesněji v činnosti „spásné severoatlantické aliance“, přesněji NATO, kde přes svoji dlouholetou komunistickou minulost (nebo právě proto) působí jako „mírumilovný“ velvyslanec ČR. Z politicky globálního pohledu je jeho činnost (s patřičnou nadsázkou) záslužná, neboť „hájí bezpečnost a mírovou budoucnost “ Česka a jejich občanů. Pozoruhodně ušlechtilá mise! 

Post velvyslance ČR při NATO předpokládá nejen pozitivní, loajální vztah k samotné alianci, ale také k její vojenské doktríně, tedy zájmům, cílům, taktickým a politickým aspektům, a hlavně musí znát a respektovat nepřítele. Ten je z hlediska NATO, coby zástupce zájmů USA, zřejmý a nezpochybnitelný: Rusko! Jak se lze přesvědčit z textu (ZDE), kterým pan generál reagoval na komentář Jana Eichlera (Cena za americkou vřelost? Právo, 24. května 2018) k blížícímu se zapojení českých vojáků do tzv. posílené předsunuté přítomnosti NATO v Pobaltí (PPP) je zřejmé, že stran zmíněného nepřítele má pan generál „pořádně nabito“! 

Lze pochopit, že panu generálovi zůstala v torně generálská hůl a i dnes mu v žilách koluje „vojenská krev“. Vždyť nelehkou profesionální kariéru vojáka z povolání začal již v roce 1971 po absolvování Vojenského gymnázia Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové. Byl to uvědomělý absolvent, o čemž svědčí jeho členství v KSČ až do konce roku 1989. Nicméně, do roku konce 89 byl zřejmě jen řadový, v podstatě významný příslušník ČSLA, nicméně jeho hvězdná vojenská kariéra začala až v 90. letech, kdy odjel do USA studovat na U.S. Army War College v Carlisle ve státě Pensylvánie. 

Zde nastal pozoruhodný obrat v jeho politické orientaci, neboť ačkoli byl ještě do konce roku 1989 jako voják ČSLA a také stále ještě člen KSČ, po relativně krátké době, stihl převléct kabát, spálit za sebou mosty členství v KSČ a jako mimořádně vhodný člověk pro novou politickou garnituru coby uvědomělý příslušník v nově se rodící demokratické armádě, přijal v r. 1993 nabídku nového establishmentu v čele s Václavem Havlem a jako správný voják a uvědomělý loajalista „demokratické“ vlády, která se „hodlala k věcem lidu navracet“, přijal nabídku (nebo rozkaz) na studia v USA! Dnes, ve funkci velvyslance při NATO, uplatňuje své zkušenosti, získané v USA a praktikované po dobu svého vojenského působení jako významný činitel ve strukturách AČR. 

Aby nezůstalo jen u pouhého konstatování, připomeňme si některé současné generálovy postoje a názory k výše zmíněnému textu Jana Eichlera, kterými se notně odkopal, abychom poznali, pro koho je (s velkou nadsázkou) ochoten „prolévat svou krev“. Tak např. pan generál Šedivý říká, že „Tímto krokem ( tj. zapojení českých vojáků do tzv. posílené předsunuté přítomnosti NATO v Pobaltí) Aliance (rozuměj NATO) ani zdaleka nedorovnává rozsah a výzbroj ruských sil, navyšovaných v posledních letech v oblasti Baltského moře. Jeho smysl je čistě obranný: v kombinaci s dalšími aliančními prvky (jednotkami rychlé reakce, záložními silami a místními národními armádami) odradit případného agresora od otevřené vojenské akce. 

Pan generál cílevědomě mystifikuje čtenáře tím, že poukazuje na „rozsah ruských sil, navyšovaných v posledních letech v oblasti Baltského moře“. Ruská strana nedělá tyto kroky s cílem či úmyslem „napadnout“ některou z pobaltských zemí, jak je často propagandisticky uváděno, ale z pragmatických důvodů reaguje na očividné posilování pozic Aliance v pobaltských zemích podél jejich hranic s Ruskem v souvislosti rovněž západem (i některými českými zdroji) šířenou propagandou o imperiálních úmyslech Ruska, napadnout některou z pobaltských zemí. Je hodně falešné jeho tvrzení, že tímto způsobem by měly jednotky NATO odradit případného agresora od otevřené vojenské akce. Vezmeme-li v úvahu, že v bojové pohotovosti jsou nejen jednotky NATO, ale i místní národní armády a záložní síly, větší nebezpečí lze spatřovat spíše ze strany NATO a spojenců, než ze strany samotného Ruska. 

Posuneme-li se dál a přeskočíme některé pasáže perlení pana generála, dostaneme se k zajímavému názoru, či spíše nářkům pana generála a sice, že „Snahy o normální vztah s Ruskem se ale ukázaly jako marné. Problémem není jen anexe Krymu. Ruskou armádou podporovaní separatisté válčí na východě Ukrajiny dodnes. Závěr o přímé odpovědnosti ruských ozbrojených sil za sestřelení civilního letadla MH 17 a smrt 298 lidí vydala (sic) nezávislá mezinárodní komise minulý týden“. Tak to jsou slova, jak se říká, do rvačky. Podle generála za všechno mohou Rusové, dobromyslné NATO se celou dobu snaží vytvořit s Ruskem strategické partnerství, ale marně. Pokrytecké konstatování pana generála, že problém není jen v anexi Krymu dokazuje, že nemá nejmenší zájem vidět situaci reálnýma očima. Jeho konstatování, že se na východě Ukrajiny válčí za podpory ruské armády je neskutečně licoměrné a falešné. Jakoby chtěl říct, že to bylo Rusko, které vyvolalo Majdan, jakoby nebylo známo, že USA investovaly do převratu na Ukrajině 5 mld. dolarů, jakoby tam nepůsobili US poradci, nebyly Ukrajině dodávány zbraně US army atd. Upřímně řečeno, bylo by asi naivní po něm chtít, aby měl jiné názory a stanoviska. Nemůže to po něm chtít již ze samotného podstaty: má přece vojenské vzdělání „Made in USA!“ 

Je tady však jeden háček. Názory a postoje pana generála by bylo možné chápat, kdyby to byl např. Američan, Němec nebo Belgičan, ale v jeho případě jde o Čecha, u kterého by bylo možné předpokládat jistou vlasteneckou patriotičnost s ohledem na svůj slovanský původ, s ohledem na svou vlast, v život své rodné země v budoucnosti. Názor, resp. přesvědčení pana generála zcela jistě nesdílí a odmítá většina českých občanů. Pan generál však neskládá účty lidu své země, jak by se z titulu jeho funkce mohlo zdát, ale účty skládá těm, jejichž zájmy má hájit a také hájí. Stačí si připomenout jeho slova: Závěr o přímé odpovědnosti ruských ozbrojených sil za sestřelení civilního letadla MH-17 a smrt 298 lidí vydala nezávislá mezinárodní komise minulý týden. Stejná nesmyslná slova totiž pronesl i generální tajemník NATO Stoltenberg, který také zcela vědomě bagatelizoval fakta a lže o skutečnostech, které významně mění jednostranné závěry vyšetřovací komise JIT, která se snaží na irelevantních faktech a důkazech prosadit názor, že za sestřelení letadla Boeing 777 letu MH-17 nese odpovědnost, resp. je vinno Rusko. 

Korunu tomu všemu horlivý pan generál nasazuje když říká, že Moskva používá vůči řadě aliančních zemí mimořádně agresivní rétoriku, včetně vyhrožování jadernými zbraněmi. Vede proti nám systematickou dezinformační válku. I přes to se však Aliance snaží s Ruskem udržet politický dialog. Odmítáme přistoupit na hru stupňování napětí a nabízíme možnost návratu ke spolupráci. Ovšem za předpokladu, že Rusko bude respektovat mezinárodní právo a dodržovat své mezinárodní závazky. Tyto názory a postoje hraničí s lidskou paranoiou a stihomamem, které místo aby byly léčeny, jsou uplatňovány ve vojenských strukturách NATO, kde jsou praktikovány v rámci činností a imperiálních záměrů. Je krajně nehorázné tvrzení pana generála, že Moskva používá vůči řadě aliančních zemí mimořádně agresivní rétoriku, včetně vyhrožování jadernými zbraněmi. Pro západní politické a vojenské struktury je typické, že nepřátelské subjekty obviňují z něčeho, aniž by současně předložili jediný relevantní důkaz. Tak např. by mohlo být zajímavé doložit tvrzení, že Moskva používá vůči řadě aliančních zemí mimořádně agresivní rétoriku, ale co konkrétně? Aliančních zemí je mnoho, mohl by pan generál alespoň některou z nich vyjmenovat, abychom věděli o které a o co se jedná! Je skoro úsměvné, jak si pan generál stěžuje, jak je nebohá Aliance ze strany Ruska ohrožována systematickou dezinformační válkou. 

Není známo, za kterou politickou partaj pan generál Šedivý kope, která jej preferuje a také ideologicky podporuje, ale nabízí se domněnka, že by to mohla být především TOP 09, STAN, případně KDU-ČSL. Generálova negativistická slova směrem k Rusku v mnohém korespondují s názory a výroky představitelů těchto partají. To by nám také mohlo usnadnit pochopení toho, kdo je, koho zastupuje, komu slouží, kdo jej platí. V každém případě však platí, že naše členství v NATO, s ohledem na (lživý) výrok Václava Havla o naší neúčasti v jakémkoli vojenském paktu, je polistopadovým omylem. Když už k tomu ale došlo, pak jakákoliv účast našich vojáků- žoldnéřů na teritoriu cizích zemí ve službách cizích zájmů je nežádoucí už třeba proto, že o co jsme menší zemí, o co máme (proti ostatním) menší armádu, tím více se stáváme vazaly Západu, o to více jsme zavázáni a odkázáni na naše členství a partnerství s NATO! Jsme národ v totalitě, který je znovu někým ovládán, na někoho odkázán a který se musí na někoho cizího spoléhat. O svobodě, resp. národní identitě, samostatnosti a svébytnosti si už zase můžeme jen nechat zdát. 

Na závěr není od věci připomenout „významnou“ činnost pana generála Jiřího Šedivého ve službách vlasti, o čemž svědčí řada jeho vyznamenání, která obdržel: 

Česká vyznamenání 
President ČSFR Medaile za zásluhy II. stupně 1992
Ministr obrany ČR Záslužný kříž MO I .stupně 2001
Ministr obrany ČR Čestný pamětní odznak za službu v misi IFOR 1996
Ministr obrany ČR Medaile AČR III. stupně 1999
Ministr obrany ČR Čestný pamětní odznak za službu pro misi SFOR
Ministr obrany ČR Čestný pamětní odznak za podporu mírových operací
Ministr obrany ČR Čestný pamětní odznak 50 let NATO 1999
Ministr obrany ČR Čestný pamětní odznak Summit NATO Praha 2002
Ministryně obrany ČR Vyznamenání Zlaté lípy 2008 a další


Cizích států
Generální tajemník NATO Medaile NATO Za službu pro mír a svobodu (na území
bývalé Jugoslávie) 1996 

President USA Vyznamenání za zásluhy 1999 (jaké?)
President Rakouska Velký stříbrný kříž za zásluhy 2001
Španělský král Velký vojenský záslužný kříž Španělského království (s bílou stuhou) 2000
Ministr obrany Slovenské republiky Pamětní medaile ministra I. Stupně 2002
President Francouzská republika Řád čestné legie 2002


(PS: Pozor, nezaměňovat s o deset let mladším jmenovcem Jiřím Šedivým, který je sice rovněž odborníkem v oblasti bezpečnostní politiky, byl dokonce ministrem obrany a v letech 2007–2010 dokonce zastával pozici náměstka generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování, nicméně jako profesionální voják v armádě nikdy nesloužil. Nicméně i on má svou osobní zásluhu na dobrých vztazích s „nepostradatelnou“ Aliancí!).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Šedivý

Jiří Šedivý

08.06.2018 23:50

Inu, mám to jmenovce. Víte, v případech těchto v zásadě velezrádných lampasáckých exsoudruhů mě už od velkého třesku zajímala jedna otázka. Když člověk vstupuje do armády, skládá přísahu. Bývalo obvyklé, že přísaha začínala slovy: "Přísahám na svou čest a svědomí....", nicméně přísaha vojáka československé lidové armády byla o "čest a svědomí" ochuzena, že by již tehdejší politruci předpokládali morální profil lampasáků. Zněla takto: "Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa. Slibuji, že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat vojenské tajemství. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, svěřené mi pracujícím lidem a připravovat se na boj, abych mohl na rozkaz prezidenta a vlády Československé socialistické republiky co nejlépe bránit svou vlast a její socialistický řád proti každému nepříteli. Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství. Tak přísahám!". Ještě hezčí je přísaha ČSLA od roku 1951 do roku 1961: "Já, občan lidově demokratické republiky Československé, slavnostně přísahám, že budu čestným, statečným, ukázněným a bdělým vojákem, že budu přísně zachovávat vojenské a státní tajemství a bez odmluv plnit všechny vojenské řády a rozkazy velitelů a představených. Přísahám, že se budu svědomitě učit vojenskému umění, všemožně chránit majetek armády a lidu a že budu do posledního dechu oddán svému lidu, své lidově demokratické vlasti, presidentu a vládě Československé republiky. Jsem připraven na rozkaz presidenta a vlády republiky Československé kdykoli bránit svou vlast - lidově demokratickou Československou republiku, a jako voják přísahám, že ji budu bránit mužně a udatně, důstojně a čestně a že nebudu váhat nasadit i svůj život k dosažení úplného vítězství nad nepřítelem. A poruším-li tuto slavnostní přísahu, nechť mne stihne přísný trest lidově demokratického zákona, obecná nenávist a opovržení pracujícího lidu. Tak přísahám!" Nejvíc mě oslovuje ta "...nenávist a opovržení pracujícího lidu." A teď k věci: Co to přísaha vlastně je? Buď je to závazný právní akt, nebo snůška obecných hloupých floskulí bez právních důsledků, potom je to ovšem nadbytečný a nesmyslný počin přísahat. A kdo mě může zprostit povinnosti přísahu plnit? Já sám, nebo snad opilec vrchní velitel Venda Flaška? Pro záklaďáky v povinné vojenské službě ta volba byla jednoduchá; odmítl jsi přísahat, půjdeš před vojenského prokurátora a do Sabinova pro trestný čin "Vyhýbání se služebnímu úkonu a výkonu vojenské služby §280, Trestní zákon č. 140/1961 Sb." Jenže vojáci z povolání tuto přísahu učinili dobrovolně a následně ji zahodili, aby sloužili vlastně svému nepříteli. Tak co s takovými charaktery, zradili jednou, zradí vždycky.


 
Josef Andrle

Josef Andrle

08.06.2018 21:56

Pěkně napsané.Jinak ty bláboly o ruské agresi a pod.to už je obehraná písnička. Mozek páně generála jest řádně vymyt.zřejmě těmi studii v té "skvělé,demokratické zemi"Bůh s námi.


 
Jorge Limonero

Jorge Limonero

08.06.2018 20:21

Chybička se vloudila. Velvyslancem při NATO je p. Jiří Šedivý, bývalý ministr obrany, nikoliv gen. Jiří Šedivý, bývalý NGŠ.


 
Nacistická svoloč zničila 1 200 synagog, 7500 židovských obchodů a podniků; při pogromu bylo zabito na 100 Židů a přes 30 tisíc jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen

Nacistická svoloč zničila 1 200 synagog, 7500 židovských obchodů a podniků; při pogromu bylo zabito na 100 Židů a přes 30 tisíc jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen

V noci z 9. na 10. listopadu 2018 uplynulo přesně 80 let od židovského pogromu známého jako Křišťálová noc. Nacisté pod záminkou odplaty za atentát na Ernsta von Ratha, který pracoval na německém velvyslanectví v Paříži, vyostřili protižidovská opatření.

17, listopad 1939 - 9 poopravených představitelů studentů, 1 200 jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů, kde mučením zemřelo dalších několik desítek; 17. listopad 1989 - jeden údajný mrtvý student Šmídy

17. listopad 1939 - 9 poopravených představitelů studentů, 1 200 jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů, kde mučením zemřelo dalších několik desítek; 17. listopad 1989 - jeden údajný mrtvý student Šmídy

Nemíním zaplétat do šarvátky na Národní třídě 17. listopadu 1989, kde byl jen jeden fingovaný mrtvý student Šmíd, alias rafinovaný agent Růžička, skutečnou tragédii, která se však neodehrála v devětaosmdesátém, ale o půl století před tím v Dělostřeleckých kasárnách v Praze-Ruzyni.

Na mé straně je zkušenost s romskými azylanty nejen v Kanadě, ale též ve Velké Británii, kam se Romové vydali po vypovězení z kanadských měst do Anglie; aneb Když si na cikány stěžuji muslimové…

Na mé straně je zkušenost s romskými uprchlíky nejen v Kanadě, ale též ve Velké Británii, kam se Romové vydali po vypovězení z kanadských měst; aneb Když si na cikány stěžuji britští muslimové…

Dnes začnu skoro hamletovskou otázkou; je lepší být Romem, nebo muslimem? Mnozí Romové, alias cikáni, jsou svým způsobem lidští, takže se nikdy neopásají dynamitem, neodpálí se v sebevražedném atentátu, aby zabili spoustu nevinných lidí; neprahnou totiž po muslimském ráji a černookých pannách. Nicméně je občas jedna menšina proti druhé; tak by se dala popsat současná situace ve městě Sheffield na severu Anglie.

Bulvár, dezinformace. Jan Schneider novinářce Slonkové totálně rozložil příběh s mladým Babišem

Bulvár, dezinformace. Jan Schneider novinářce Slonkové totálně rozložil příběh s mladým Babišem

Poté, co reportéři webu Seznamzpravy.cz Sabina Slonková a Jiří Kubík zveřejnili reportáž, ve které s nimi ve dveřích bytu hovořil zjevně vyděšený syn premiéra Andreje Babiše, se mezi některými novináři začala událost srovnávat s únosem syna slovenského prezidenta Michala Kováče v divokých devadesátých letech. Bezpečnostní expert Jan Schneider ale celou kauzu vidí výrazně jinak a svůj text nazval „Spíše Sarajevo, než Kováč, aneb politické ejaculatio praecox“ Sarajevo je kauza z roku 1997, kdy Jan Ruml s Ivanem Pilipem počkali, až premiér Václav Klaus odletí do Bosny, a pak jej vyzvali k odstoupení. Babiš byl ve chvíli zveřejnění článku v letadle z Francie do Itálie.

Poslední domácí zprávy

OBDOBÍ HONŮ ...

OBDOBÍ HONŮ ...

Je podzim, období honů. Lovit se dá kdejaká zvěř, od čtyřnohé havěti až po majestátní medvědy (i když ty jen do klece, nebo s uspávacím...

Zdeněk Jemelík, Úder na solár

Úder na solár

V posledních týdnech Andrej Babiš vychutnával plnými doušky svůj politický úspěch. Přecházel z jedné diplomatické akce na druhou, a když už...