• Pondělí, 17. prosinec 2018
  • Svátek má Rukojmí Daniel

Hovoří bývalý šéf bachařů, kandidující do Senátu: Nepřizpůsobiví chodí na úřady a mlátí tam hůlkou. Říkám „velký klacek a do práce“. Pseudohumanizace k ničemu dobrému nespěje
Počet návštěv: 1326

Hovoří bývalý šéf bachařů, kandidující do Senátu: Nepřizpůsobiví chodí na úřady a mlátí tam hůlkou. Říkám „velký klacek a do práce“. Pseudohumanizace k ničemu dobrému nespěje

-  Rukojmí.cz - Článek od - Rukojmí.cz -

ROZHOVOR Česká republika by měla být státem pro všechny poctivé a slušné lidi, pro ty, kdo pracují, aby si vydělali slušné peníze, a ne aby šly jejich peníze na sociální dávky těm, kteří si to nezaslouží. To je názor bývalého ředitele Vězeňské služby a nynějšího šéfa jedné z největších tuzemských bezpečnostních agentur Luďka Kuly, který se rozhodl kandidovat v senátních volbách za hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. Kategoricky odmítá, že by SPD byla extremistická, jak bývá často nálepkována. Považuje za nefér, aby byl takto označován někdo, kdo stejně jako drtivá většina společnosti odmítá ilegální migranty nebo kdo požaduje snížení dávek těm, kteří odmítají pracovat.

Co vás vůbec vedlo k rozhodnutí kandidovat do Senátu Parlamentu ČR?

Tak, přemýšlel jsem o tom poměrně dlouhou dobu. Už po odchodu z Vězeňské služby v roce 2010, kdy jsem byl chvilku bezprizorní, než jsem začal dělat v bezpečnostních agenturách, jsem uvažoval, že bych se dal na politickou dráhu. A po letech přemýšlení a nabírání zkušeností se mi jeví nejlépe a přiměřeně mým znalostem a zkušenostem Senát. Pro někoho je kontroverzní, jestli má smysl, nebo ne, na druhou stranu nelze opomenout jeho roli v našem parlamentním systému. Navíc jako občan Česka mám rád tuto zemi a dlouhodobě vnímám i určité nebezpečné tendence, které ji ohrožují, hlavně z hlediska kultury celé společnosti a bezpečnosti. Je dost věcí, na které bych se chtěl zaměřit a pokusit se je změnit.

Podle čeho jste si vybíral, pod hlavičkou jakého politického subjektu budete kandidovat?

Budu kandidovat za SPD ve volebním obvodu 23, čili Praha 8. Celý život jsem byl apolitický, od vojny v roce 1986 a od návratu do Vězeňské služby i během působení ve Vězeňské službě ČR, kde jsem strávil pro mě krásných pětadvacet let. Pak jsem velmi krátce zkusil malou politickou éru, která mě ještě neuspokojila, tak jsem jí brzy zanechal. Když jsem se nyní zamýšlel, za koho bych kandidoval, tak jsem zvolil SPD z důvodu jejího programu, s nímž se v mnohém ztotožňuji. Ale chci i říct, že kandiduji za sebe, za Luďka Kulu, vždy budu prosazovat své názory, ať se to někomu líbí, nebo nelíbí. A druhá věc je, že mám v SPD spoustu přátel, kterým důvěřuji, s nimiž jsem v kontaktu a kteří mě přesvědčili, že bych mohl být vhodný kandidát a ucházet se o zvolení.

Vaše profesní kariéra by se mohla v kostce charakterizovat slovy právo a pořádek, ale hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury bývá nálepkováno jako extremistické. Jak to jde dohromady?

S tou nálepkou kategoricky nesouhlasím. Jde o to, jak si kdo extremismus vykládá. Mně se nelíbí, když k němu někdo přiřazuje SPD. Myslím si, že to je velmi nefér vůči této straně. Nemám rád pokrytectví ani přetvářku. Jestli někdo hlásá, že tu nechce nelegální migranty, tak já je tu nechci taky. Když se zeptáte občanů na ulici, tak zjistíte, že 99 procent tu ilegální migranty taky nechce. A jestliže za tenhle názor má být někdo nebo strana nálepkován extremismem, tak s tím se nemůžu ztotožnit. Lidé mají právo žít ve státě, ve kterém je bezpečno, ve kterém se cítí dobře, kde se respektují pravidla.

Neřekla si SPD o tu extremistickou nálepku de facto i tím, že není politicky korektní a že mimo jiné kritizuje sociální podpory od státu těm, kterým se nechce pracovat?

Je otázka, jestli se má povídat pouze to, co se chce slyšet. Mám pocit, že dnes kromě toho, co je obecně přijatelné, je všechno ostatní špatně. Pochopitelně, ne se všemi výroky členů SPD se ztotožňuji, ale proč by se nesmělo nahlas říkat, že těm, kteří nepracují nebo se práci vyhýbají, by se měly snížit sociální dávky? A ty, kteří jsou schopni pracovat, do práce donutit. Jsem jednoznačně pro. Myslím si, že tenhle stát by měl být pro ty, kteří pracují, pro všechny poctivé a slušné lidi, aby si vydělali slušné peníze, a ne aby šly jejich peníze do nějakých nesmyslných sociálních dávek lidem, kteří si to nezaslouží. Jsem zastáncem toho, že by se měly říkat veřejně i věci, které nějaká ne úplně férová morálka hodnotí, že mluvit o nich je špatně.

Psali jsme:

SPD se ale vyslovuje za zrušení Senátu, takže jaký postoj k existenci horní komory Parlamentu máte vy?

Vím, že to je jeden z bodů, co SPD měla. Senát, jak jsem řekl v úvodu, tady je, je to část parlamentního systému. Stát je nyní nastaven na schvalování zákonů a procesů tak, že Senát je potřeba. Pokud budeme někdy uvažovat o zrušení Senátu, kterému bych se vůbec nebránil, tak ho můžeme zrušit pouze tím, že ho zruší samotní senátoři. A pokud tam nebudou senátoři z těch stran, které chtějí Senát zrušit, tak ho nikdy nikdo nezruší, to je zákonité. Ale za sebe chci říct, že ať už se Senát zruší, nebo nikoli, tak já do něj nekandiduji ani z prospěchu, ani s cílem Senát zrušit, ale proto, abych odváděl svoji práci. Pakliže by se hlasovalo o jeho zrušení, klidně budu pro, s tím nemám žádný problém. Pakliže ne, tak budu pracovat ve prospěch lidu této země.

Předpokládám, že v případě zvolení byste své využití viděl v senátním výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Co konkrétně si myslíte, že byste mohl ovlivnit, k čemu byste chtěl přispět, čím byste mohl být prospěšný z hlediska svých zkušeností a znalostí?

Určitě budu svoji kampaň směřovat k bezpečnosti, protože je to moje celoživotní štace. Od mládí jsem se pohyboval v bezpečnostních službách, byl jsem členem mnoha organizací, které se zabývaly bezpečností, je to přímo můj chleba, je to má problematika. A s tím do voleb jdu, že bych si přál v případě zvolení mít tuhle problematiku na starosti a nějakým způsobem se v ní angažovat. Je spousta věcí z hlediska bezpečnosti, které bych já viděl jinak, než jsou.

Ale Česko i přes ty výhrady považujete za bezpečnou zemi?

V současné době Českou republiku považuji za bezpečnou zemi, ale myslím, že to bezpečnostní riziko a současnost, která je, si zaslouží daleko více pozornosti. A velice nerad bych podceňoval riziko, které teď existuje všude ve světě. Stačí se podívat kolem sebe na ty teroristické útoky, příliv migrantů, kteří se dostali do Evropy – k nám zatím zaplať pánbůh ne – a páchají tyto útoky. Jsem dalek toho říkat, že nás se to netýká. Jsem přesvědčen, že by se s tím mělo nějakým způsobem pracovat a hlavně tomu předcházet a v maximální míře tomu čelit.

Už jsou to tři roky, co českou politiku ovládlo téma migrace. Někdy slýcháme, že to bylo zbytečné a zástupné téma, protože tu skoro žádní migranti nebyli. Jak byste reagoval, kdyby vám některý ze soupeřů v senátních volbách nebo někdo z voličů takhle oponoval s tím, že se chcete soustředit na něco, co ve skutečnosti v naší zemi problém nebyl a není?

Záleží na tom, jak to kdo chce interpretovat. Když řeknu, že migrace pro nás není problém a budu všude hlásat, že to máme pod kontrolou, tak to lidi asi uspokojí, ale z hlediska bezpečnosti a těch mechanismů to není pravda. A kdo to tvrdí, prostě lže. Ten problém tady je. To, že migranti směřují do jiných zemí, není dáno tím, že máme dobrý bezpečnostní systém, ale nízkou úrovní naší ekonomiky. Jdou vždycky tam, kde jim kyne šance na větší sociální jistoty, kde mají větší prostor pro svou případnou nekalou činnost. Takže to, že jich tu máme tak málo, není opravdu zásluhou našeho dobrého bezpečnostního systému.

A nikdy neříkejme nikdy. Dokud do toho ještě nejsme tak hluboko zatažení a ještě máme čas s tím něco dělat, tak s tím něco dělejme. Ale nerad bych, aby to někdo zaměňoval. Mluvím o ilegálních věcech. Mně nevadí přistěhovalci z ciziny, kteří mají legálně povolený pobyt, kteří tu pracují. Mně nevadí nikdo, mně nevadí Romové, mně nevadí lidé, kteří pracují. Mně vadí lidé, kteří nepracují, kteří páchají trestnou činnost a jsou potenciálním nebezpečím pro občany, potažmo pro Českou republiku.

Když se budeme bavit o bezpečnosti v České republice a odhlédneme od možných hrozeb zvenku, co by bylo třeba zlepšit?

Začal bych třeba městskou policií. Pamatuji si dobře dobu, kdy vznikala. Všichni si pamatují, jak vznikala a proč vznikala. Pro zvýšení bezpečnosti obcí a měst, vznikala pro to, aby byla u škol, hlídala v parcích, u domovů důchodců, aby prováděla tuhle činnost. Ale pomalu se přesouvá k tomu, že si díky ní obce zvyšují rozpočty, že se městská policie zabývá měřením rychlosti, dáváním botiček a podobnými věcmi. Osobně mi to nevadí, ale já bych ji rád viděl u škol, aby městští policisté zajišťovali občanům bezpečnost, aby se stařenka nemusela bát si dojít pro důchod, že ji někdo přepadne. V tom je jednoznačná role městské policie. To ostatní ať dělá taky, ale tohle je primární, aby na každém rohu byl ten strážník vidět. To vytváří lidem pocit skutečného bezpečí.

Takže na tom – a nejen na tom – by se mělo pracovat. To je celá škála věcí. Nemyslím, že přijde nějaký Kula a změní tady bezpečnostní situaci. Ale je třeba ty problémy pojmenovat, zabývat se jimi a vytvářet takové mechanismy, aby dávaly lidem smysl, aby lidé viděli, že se něco z hlediska bezpečnosti mění. A ani ne tak pro stát, ale že se mění něco pro ně, že se v této zemi cítí bezpečněji. A to by měl být hlavní cíl.

V některých místech a městech je situace v oblasti bezpečnosti ale taková, že tamní samosprávy vyhlašují bezdoplatkové zóny, aby zabránily dalšímu přistěhovávání problémových osob. Města, která na svých územích vyhlásila oblasti se sociálně nežádoucími jevy, se však obávají, že u Ústavního soudu uspěje dvacítka senátorů se stížností proti vyhlašování těchto zón. Nepotvrzují právě tito senátoři obecně přejímaný názor, že stát se raději přikloní na stranu těch problémových, a často nepracujících, a bude jim raději vyplácet všechny možné dávky, jen aby jim tzv. zacpal pusu, zatímco ten, kdo pracuje a žije řádně, často sousedstvím takových lidí trpí?

Řeknu svou zkušenost. Měl jsem v kriminále spoustu lidí, z toho velké množství Romů – aniž bych byl nějaký extremista, prostě to tak je – kteří chodí každý den na úřady, a jeden z nich tam hůlkou mlátí do všeho možného. Každý z těch úředníků, které jsem znal, mi řekl: „Já mu tu podporu a všechno, co potřebuje, dám a mám od něho klid“. Ale tohle je únik. Dnes jsou lokality, kde bude obrovské procento lidí na podporách, a pracovat na ně budou ostatní. Ale tomu by stát neměl nikdy podlehnout.

Je to nekonečný boj, je to těžké téma, ale buď splňují podmínky pro přiznání nejrůznějších podpor – a já bych ty podmínky ještě zpřísnil – nebo prostě velký klacek a do práce. To budu říkat vždycky, říkal to můj táta a já si myslím, že to tak je, že kdo pracovat může, tak pracovat musí. A stát by měl umět ho donutit k práci. Pokud nepracuje, ať si živobytí zajistí jinak, ale ne trestnou činností nebo podporou od státu. Nemyslím, že by to měl být trestný čin jako za komunistů, když někdo nepracuje. To je každého věc, když je rentiér nebo má peníze a majetky, tak samozřejmě nemusí. Ale nepracovat a chtít od státu pobírat podporu, tak proti tomu kategoricky jsem, protože to ten problém nevyřeší.

Politici se bojí pojmenovat, že to jsou nefachčenka, a protože nevědí, co s tím, tak stát ten problém odkládá. Samozřejmě se nevyřeší hned, je to dlouhodobá záležitost, ale pracovat se s tím musí, jinak to nejde. Za mě: malý dvůr a velký bič. To vždy fungovalo.

Dokážete si se svými postoji představit, že byste mohl s některými senátory najít společnou řeč? Z vašich slov by se takový Jiří Dienstbier, který je v té dvacítce, co podala ústavní žalobu ve věci bezdoplatkových zón, určitě osypal.

Tak zrovna s Jiřím Dienstbierem jsem se už setkal. Zásadně nemám komunikační problém vůbec s nikým. Pocházím z dělnických poměrů, mám hodně sourozenců, jsem zvyklý přijímat názory od všech. Nejsem ten typ, který si jde svou cestou, nehledí doprava doleva. Naopak si myslím, že naslouchat je velice správné. Můžu si sednout a bavit se s kýmkoli, pokud vyslechnu já jeho i on mě. Myslím, že jak příliš radikální, tak příliš liberální názory jsou špatné, a že by měl každý kousek ustoupit a hledat, kde je ta správná cesta. Já se v komunikaci cítím velice silný a nemám problémy bavit se s nikým, nikoho za názory neodsuzuji. Ale opakuji, že nějaká přehnaná humanizace nebo pseudohumanizace, říkejme tomu, jak chceme, k ničemu dobrému nespěje. To už jsme všechno zkusili.

Nemám dnes zapotřebí říkat věci, které si nemyslím. Chci, aby voliči viděli, že hájím svůj názor a budu ho mít stejný dnes i za měsíc. A docela se na komunikaci se senátory těším, pokud tu šanci dostanu. Nechci být zařazen do škatulky extremista Kula, nějaký blázen, vůbec ne. Chci být zařazen jako člověk, který má rád lidi, který umí komunikovat, hledat řešení, to jsem já, to je můj život. Psali o mně, že jsem militantní generál. Nikdy jsem nebyl militantní generál, ale mám tu nálepku. Kdo u mě pracoval, ví, že mám rád pořádek, bílá je bílá a černá je černá. Každý měl právo kdykoli za mnou přijít. Když jsem někoho propouštěl, tak jsem mu do očí pověděl, proč. Pak sice řekli, že Kula je možná magor, ale je to fér chlap, protože mi to řekl do očí a neschovával se.

Stojí vám to za to, jít do senátních voleb i za tu cenu, že na vás konkurenti vytáhnou nejrůznější kauzy, o nichž informovala média v době, kdy jste musel opustit pozici generálního ředitele Vězeňské služby ČR?

Na internetu je toho spousta. Co se týká mého stíhání, tak mám ofocené dva dopisy, že mě neoprávněně stíhali a že se mi omlouvají za to, že mě neoprávněně stíhali. Takže to je nesmysl. Pak různé šavličky, kalendáře, to je prostě folklór. Obrovský folklór, který byl v tu dobu nějakým způsobem zkreslený. Nikdy nevznikla žádná škoda, takže naopak na nějaké takové útoky čekám.

Jestli to mám zapotřebí? To nevím. Tu otázku si někdy sám kladu. Mám svou práci, kterou mám strašně moc rád, podařilo se mi vybudovat jednu z největších bezpečnostních agentur v republice, mám v ní několik tisíc zaměstnanců, ze sedmnácti zaměstnanců jsem udělal takový skok, jsem spokojený člověk. Ale byla to pro mě výzva, stejně jako je teď má kandidatura do Senátu. Jsem připraven se zpovídat, ničeho se nebojím. A když už do toho jdu, tak necouvnu. Byl jsem brankář ve fotbale a učili mě, že když už vybíhám, tak se nesmím zastavit. Když se brankář zastaví, tak většinou dostane gól. Takže takhle jsem se rozběhl, a tak už poběžím.

Ty kauzy kolem mě jsou historie, která je nepravdivá a absurdní. Ti, kdo mě znají, vědí, že jsem se ničeho nedopustil. Kdyby to tak nebylo, tak bych ani nekandidoval. Podobně to bylo s mou diplomkou. Sám jsem požádal o její kontrolu a z fakulty mi přišlo potvrzení, že nevykazuje shodu s jinými pracemi. Na rozdíl od toho, co se psalo, mám všechny věci v pořádku. Ale zároveň si myslím, že už nikoho nezajímají.

Je rok 2018 a buď voliči budou chtít zkusit někoho, kdo bude jeden z nich, trošku lidový a chodit mezi ně, nebo ne. A pokud ne, tak mám tu výhodu, že nemusím. Mám svoji práci, baví mě, jsem zajištěný. Tohle je něco navíc, další výzva v životě si něco zkusit, jestli to dokážu, nebo ne. A když to nedokážu, tak se ani neoběsím, ani neskočím z mostu, prostě budu bojovat dál.

Psali jsme:

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

20.07.2018 20:30

Co si národ nechá líbit,tím také žije.Raději budou živit několik set tisíc nemakačenků,než by zvolili někoho,kdo s nimi chce zatočit.Tak ať je živí a nenadává na sociální dávky nepřizpůsobivých a miliardové příspěvky vlády na činnost mimovládních neziskovek,které pracují proti tomuto národu.Nic proti tomu nedělají,jen řvou na netu.


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

20.07.2018 17:29

Volím normální lidi se zdravými názory. VOLÍM SPD. Logika provázaná s životními zkušenostmi mají u mne přednost. ....Mějte se hezky.


 
EU se budovala na písčitém politickém podkladě, dnes hrozí, že se takto vzniklá soustava států časem zhroutí. Tímto rizikovým územím dnes Evropská unie je; jedním ze základních kamenů tvoří též exod běženců zvaný EUROMED

Program EUROMED počítá s přistěhováním až 80 milionů islámských migrantů. Vyrovnají demografický úbytek v Evropě; ČR s porodností 1,9 děti nemá šanci přežít, plodné islámské rodičky s čs. občanstvím a 5 dětmi tak zajistí udržení české identity

Evropskému parlamentu řekli voliči před řadou let sice tiché, ale přesto jasné „Ne“ muslimským imigrantům a multikulturnímu zákonu; napětí však povolilo jen zdánlivě, katarze se nekonala. Přesto se EU, tento nevydařený klon RVHP, postupně potýká se zásadní krizí...

Připomeňme si 18. prosinec 2011, den skonu Václava Havla; není od věci srovnat jeho podobnost s mágem Davidem Copperfieldem. Havel sice nenechal zmizet Sochu Svobody, zato jeho kouzlem se vypařily svazky StB, aby z nich vymazal své kámoše

Připomeňme si 18. prosinec 2011, den skonu Václava Havla; není od věci srovnat jeho podobnost s mágem Davidem Copperfieldem. Havel sice nenechal zmizet Sochu Svobody, zato jeho kouzlem se vypařily svazky StB, aby z nich vymazal své kámoše

Opět si nyní už posedmé připomínáme datum skonu Václava Havla. O mrtvých jen dobře, budiž jim země lehká, nicméně není od věci srovnat jeho podobnost s věhlasným mágem Davidem Copperfieldem. Havel sice nenechal zmizet Sochu Svobody, zato díky němu vyměnil naši svobodu za lichvu oligarchů.

Budou se znovu na Majdanu odehrávat masakry v duchu banderovské tradice: Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou tvoji nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství

Motto zločince Bandery z UPA, hrdiny Ukrajiny: Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou tvoji nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství

V Porošenkově bankrotující Ukrajině se zase dějí věci; nový ukrajinský zákon totiž v závěru roku 2018 postavil k šoku všech soudných lidí banderovské nacionalisty bojující po boku nacistů za druhé světové války a po ní proti Rudé armádě na roveň těm, kteří padli v boji proti Hitlerovu Německu.

Alena Vitásková: Oběť politické zvůle v demokratické zemi

Alena Vitásková: Oběť politické zvůle v demokratické zemi

Není to tak dlouho, co si policie podávala kliku, když dělala společně se státními zástupci a někdy i s povolením soudce "šťáru" na ERÚ. Jedna z nich bylo převzetí jmenovacího dekretu JUDr. Renaty Vesecké na jmenování místopředsedkyni ERÚ pro věci právní. Tenkrát to bylo snad 30 příslušníků OČTR, kteří bombastickou akci realizovali. Skutečně jich muselo být asi daleko více. Někteří se u zásahu dokonce styděli.

Poslední domácí zprávy