• Středa, 17. říjen 2018
  • Svátek má Rukojmí Hedvika

VZPOMÍNKA NA PADLÉ VOJÁKY
Počet návštěv: 459

VZPOMÍNKA NA PADLÉ VOJÁKY

Ladislav Petráš Článek od Ladislav Petráš

S hlubokým zármutkem v duši jsem vnímal zprávu o tom, že v dalekém Afghánistánu zemřeli v boji proti teroristům naši tři vojáci. Mladí kluci, kteří měli před sebou ještě ten větší kus své životní cesty. Kteří se měli radovat spolu se svými rodinami, vychovávat své děti. Bohužel, osud k nim byl nespravedlivý.

Osobně jsem nikoho z nich neznal. Ale dlouhou dobu jsem v armádě sloužil. Mohu říct, že ty profese, kde lidé dávají v sázku své zdraví a své životy vytváří mezi těmito lidmi pouto soudržnosti podstatně větší, než u profesí ostatních. A je úplně jedno, jestli je to profese vojenská, nebo hornická, jestli je to hasič, záchranář, nebo policista.

Tyto profese totiž nejsou o individualismu. Jsou o pocitu odpovědnosti. Odpovědnosti za životy a zdraví svých druhů, spolubojovníků, spolupracovníků. Oni pracují pro občany, pro vlast. Proto je úplně jedno, že jsem je neznal. Jsem voják stejně tak, jako oni. Stejně tak, jako oni jsem sloužil a sloužím své zemi.

Četl jsem řadu komentářů k této tragické události. Drtivá většina z nich vyjadřovala soustrast jejich rodinám a litovala tyto mladé kluky, kteří zemřeli daleko od svých blízkých. Četl jsem však také některé komentáře, které tyto kluky označovaly za „žoldáky“ a vyjadřovali se opovržlivě k tomu, že jsou vojáci, kteří slouží tam, kam je pošle politická reprezentace tohoto státu. Autory těchto hanlivých komentářů z celého srdce opovrhuji. Nestojí mně ani za to, abych o nich napsal další řádek tohoto mého článku.

V této souvislosti se však chci zmínit o některých souvislostech, které jsou zatím tak trochu skryty. Jsou skryty aktuálností této tragické události. Avšak po odeznění prvotních pocitů smutku se budeme muset zaobírat jejich širšími souvislostmi. Nezapomeňte, jak naši politici všech parlamentních politických stran říkali, že naši vojáci zemřeli v boji proti terorismu. Nezapomeňme na to, že jsme slyšeli z jejich úst, že tam brání největší americkou vojenskou základnu v Afghánistánu.

Co tím chci říct? Jen to, že nám zítra titíž politici budou tvrdit, že tato vojenská mise je nebojová. Že je v souladu s mandátem RB OSN, že je v souladu s plány NATO a přístupovou smlouvou k NATO, kterou jsme podepsali. Zapomenou na to, že obrana je druh bojové činnosti. Budou nám tvrdit, že naši vojáci v Afghánistánu nebojují, že jen pomáhají s výcvikem. Budou se ohánět názvem mise „Rozhodná podpora“. Opět nám budou lhát. Ostatně, mnozí naši občané si na lhaní svých politiků už bohužel zvykli.

Ono totiž vůbec nezáleží na tom, jak se mise jmenuje, ale na tom, co tam vojáci v reálu dělají. Naši vojáci nezemřeli působením „mírové nálože“ na těle spojence, ale zemřeli při bojovém střetnutí s nepřítelem. Jsem toho názoru, že naši vojáci si nezaslouží takové falešné jednání našich politiků a zneužívání toho, že voják slouží. Ano, slouží podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Je to jeho profese a naši vojáci ji dělají dobře. Nejen ti, kteří zemřeli v místech, kam je naši politici poslali, ale i ti ostatní.

Čest památce padlým, úctu těm, co slouží své vlasti.

Ladislav Petráš

Srpen 2018

Ladislav Petráš
V letech 1966 – 1969 studoval na Vojenské škole Jana Žižky z Trocnova (VŠJŽ) v Bratislavě, poté na Vysoké vojenské škole pozemního vojska (VVŠ PV) ve Vyškově. Ve své kariéře dále absolvoval Vojenskou akademii A. Zápotockého (VAAZ) v Brně, Vojenskou akademii generálního štábu Ozbrojených sil SSSR (VA GŠ) v Moskvě a Kurz vyšších funkcionářů v oblasti řízení prostředků obrany (USA). V rámci služby vykonával velitelské a štábní funkce (od velitele roty až po velitele motostřelecké a mechanizované divize) u bojových útvarů ČLA a AČR. V posledních letech své vojenské kariéry zastával funkci vedoucího katedry taktiky, velení a štábní služby na Vojenské akademii v Brně. Svoji vojenskou kariéru ukončil v roce 2004. Poté pracoval pro soukromou firmu, kde se zabýval bezpečnostní problematikou. V roce 2007 odešel do důchodu.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Richard Hercl

Richard Hercl

08.08.2018 21:06

Na rozdíl od autora, jsem po přečtení mnoha desítek komentářů došel k závěru,že jasně převažovaly ty názory, kde se poukazuje na to,že tzv. mise s účastí CZ, slouží pouze zájmům amerických okupantů, to je realita. A pokud autor hluboce opovrhuje autory, z jeho pohledu prý hanlivých komentářů, já zase hluboce opovrhuji těmi zelenými mozky, které dělali svou kariéru před rokem 89 v ČSLA a po vstupu do agresivního paktu NATO se z nich stali rusobijci a podporovateli válečnické politiky USA. To je pokrytectví a hnus,dělat z našich osvoboditelů hrozbu a ze světového agresora našeho spojence. Že se nestydíte !


 
Josef Andrle

Josef Andrle

08.08.2018 20:25

Petr Majevský napsal jste to v podstatě zs mne


 
Petr Majevský

Petr Majevský

08.08.2018 19:58

Já pro ně žádnou lítost nemám.Je pravdou,že jsou ozbrojenci v cizí zemi a proto jsou místními bráni jako okupanti.Na rozdíl od Čechů jsou tamní občané zvyklí bránit svou zemi a svůj způsob života.Proto dochází k útokům na ně.Ze strany domácích se jedná o obranu své země,kterou jim,podle jejich mínění,chtějí cizinci sebrat.Jsou poučeni svou historií.Jejich údajně nebojová mise zahrnuje operace proti místním.Nakonec teď využiji článek mainstreamu:Dneska nebudeme bojovat,jsou tady ti blázniví Češi a tak jdeme domů!To je ta nebojová mise!Zmínění vojáci tam šli s vidinou vyššího výdělku,kterého se jim také dostalo.Mají jen smůlu,že ho nebudou moci využít.Jen mimochodem.Já jsem nedal nikomu svolení,aby za mne podepisoval nějaký blábol o vstupu do NATO.Ten cár papíru je závazný pro ty,kdo je podepsali.Jako nebyla mým spojencem VS,není mým spojencem ani teroristické NATO.A to nás SSSR za těch 40 let nezatáhl do žádné své válečné akce.V NATO jsme 14let a jsme zařazeni do misí v ukradeném Kosovu,které teď slouží muslimským gangsterům a vojenské základně USA. Jsme v Mali,Somálsku,Iráku i Afghanistánu a zbytek armády komediant Stropnický svěřil pod velení bundeswehrmachtu.Neexistuje na celém světě národ,který by byl zúčasten sám na své likvidaci,jak se o to snaží politici.


 
Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Letošní říjen znamená nejen 100. let založení Československa, ale je rovněž doslova napěchován dramatickými chvílemi i lidskými tragédiemi. Ta, která se týká Milady Horákové, je velmi ponurá a začala de facto v Moskvě, kde s ní vedli dlouhé rozhovory, o kterých není veden žádný záznam.

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Už se mi ty kulatiny blížily a já se cítil stále víc ztuhlý. Jasně, když člověku schází pohyb. Avšak přišel podnět. Od syna, třicátníka. Docela se vychloubal, že běhá na delší tratě a že mu to svědčí. Za nedlouho někde na nettu přečetl, že lepší než běh je ostrá chůze.

Kdo víc lže o Tibetu? Předseda exilové tibetské vlády Lozang Sanggjä, nebo fakta, která jsem zažil přímo v Tibetu; bez údajného sledovacích kamer a prohlídek vna kontrolních stanovištích ve Lhase..?.

Kdo víc lže o Tibetu? Předseda exilové tibetské vlády Lozang Sanggjä, nebo fakta, která jsem zažil přímo v Tibetu; bez údajného sledovacích kamer a prohlídek na kontrolních stanovištích ve Lhase..?.

Přečetl jsem si v Lidových novinách článek Ivany Milenkovičové, specialistkou na protitibetskou propagandu, její další rozhovor, tentokrát ne s Tibeťankou paní Nyimou Lhamovou, neteři lámy a duchovního vůdce Tenzina Deleka Rinpočheho, nýbrž s předsedou exilové tibetské vlády Lozangem Sanggjänem.

„Míšení ras. Cílem je vznik světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí přijmout 1,5 milionu přistěhovalců ročně.“ Na půdě Sněmovny padla slova, ze kterých mrazí

„Míšení ras. Cílem je vznik světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí přijmout 1,5 milionu přistěhovalců ročně.“ Na půdě Sněmovny padla slova, ze kterých mrazí

Na půdě Poslanecké sněmovny se konal seminář s názvem „100. výročí vzniku Československa v době neutichající evropské integrace“ s podtitulem „Přežijí národní státy snahu o evropský superstát?“ Seminář pořádal poslanec Jan Skopeček (ODS), který si přizval zajímavé hosty z různých částí politického spektra. O budoucnosti Evropy mluvil proděkan Národohospodářské fakulty Vysoké Školy Ekonomické v Praze Miroslav Ševčík, výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl, režisér a někdejší předseda KSČM Jiří Svoboda a analytik Ondřej Krutílek z think-tanku Pravý břeh.

Poslední domácí zprávy