• Středa, 17. říjen 2018
  • Svátek má Rukojmí Hedvika

Letošní volby: Strany, kandidáti a voliči
Počet návštěv: 302

Letošní volby: Strany, kandidáti a voliči

Radim Valenčík Článek od Radim Valenčík

Letošní říjnové volby (obecní i senátní) budou v jedné věci dost odlišné od těch předcházejících. Alespoň pokud jde o něktré ze stran. Přesněji o ty strany, kterým dali voliči již dvakrát žlutou kartu (před rokem a před dvěma), které (přesněji jejichž vedení a administrativa) však toto varování nebraly vážně a nevyužily ani "nápravné sjezdy", které si neúspěch vynutil, k tomu, aby řešily vnitrostranickou situaci a otevřely si perspektivu vlastní existence.

Nyní je jejich existence ohrožena. Vedení a administrace těchto stran si to stále nechce připustit, stále ještě doufají, že voliči podlehnou strašáku "většího zla", že se jim podaří vytěžit poslední zbytky politického kapitálu a pozice, kterou kdysi tyto – většinou tradiční – politické strany měly.

Nezávidím kandidátům těchto stran. Ani těm, kteří si brousí zuby na senát, ani těm, kteří chtějí zastupovat voliče v místech. Příslušnost k těm stranám, jejichž vedení se na svých "nápravných sjezdech" postavilo vůli členské základny o příznivců, nebude pro kandidáty těchto stran výhodou, ale těžkým handicapem. V mnoha případech fatálním.

Z vlastní zkušenosti vím, že někteří kandidáti si to uvědomují, ale nevědí, co s tím. Existuje pro ně vhodné řešení. Pro ty, kteří to myslí vážně. Pro ty, kterým jde o budoucnost nikoli jen vlastní, ale především té strany, od které veřejnost očekává nápravu. Budou mít dostatek příležitostí postavit se před voliče a jasně zformulovat svou představu, jak dosáhnout zdánlivě nemožného: Nápravy strany za kterou kandidují, obnovení její pozice na politickém trhu, návratu strany k ideovým tradicím současně s kvalifikovanou reflexí toho, co přináší současnost. Zkrátka budou mít možnost říci, jak chápou příčinu současných problémů a cestu jejich řešení, jak se zaslouží o to, aby jim v tom strana, za kterou kandidují, byla oporou. Veřejnost to nepochybně bude velmi intenzívně vnímat.

Pokud si nebudou v některých dílčích otázkách toho aspektu volební kampaně jisti, budou mít spoustu možností obrátit se na veřejnost. Přímo na setkáních s voliči, formou elektronických medií, facebooku, twitteru apod.

Velkou roli také může sehrát veřejnost. Zejména ta její část, která oprávněně projevuje obavy o osud té strany, se kterou se identifikuje. Pokud se některý z kandidátů bude vyhýbat sdělit svůj názor na řešení problémů té strany, za kterou kandiduje, měla by to veřejnost vnímat jako závažný signál, že to nemyslí vážně, že chce jen na zbytcích politického kapitálu vyplavat na výsluní. Veřejnost by od něj měla důrazně požadovat, aby se k situaci ve straně, za kterou kandiduje, vyslovil. Je to příležitost pro voliče, jak něco ovlivnit. A také jejich odpověnodnost.

Sám se o něco takového pokouším. Přímo v Praze a přímo v souvislosti s tím, jak hodlá pojmout volební kampaň lídr pražské kandidátky ČSSD Jakub Landovský. Je to dost poučné.

Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Richard Hercl

Richard Hercl

10.08.2018 21:36

Když si prohlédnu složení současného Senátu, což je z mého pohledu panoptikum politických fosílií a profily již známých kandidátů v následujících volbách, např. Paroubek za Ostravu- jih, tak se mi pouze potvrzuje to, že kdo se opět chce dostat do politiky, tak kandiduje tam, kde má největší naději na zvolení, i když je jeho příští volební obvod vzdálen stovky kilometrů od jeho bydliště. V tomto případu postačí, když jim slíbí řešení s jejich, kdysi OKD byty, s exekucemi a něco omáčky v sociální oblasti. Že jako případný senátor nemá potřebné pravomoci realizovat většinu svých slibů, si jeho voliči nepřipouštějí.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

10.08.2018 20:51

Myslím,že pan Valenčík se v tomto bodě mýlí,ač bych si přál opak.Voliči si totiž zvykli,že předvolební sliby v podastatě žádný,kdo se dere do politiky,vůbec nemíní plnit.Hlavně senátní volby jsou toho důkazem.Tam se hlasitě slibuje všechno možné,ale po volbách se k slibům nikdo nezná.Je třeba vědět,kdo je kdo a není možné,aby někdo z Beskyd kandidoval v Praze a naopak.Pokud něco takového volební zákon připouští,je třeba ho změnit.Kandidovat má Pražák v Praze,Ostravák v Ostravě,Liberečák v Liberci a ne tam nasadit cizí lidi.Ti nikdy nebudou hájit zájmy svých voličů,protože o potřebách kraje,který zastupují,nic neví!Nemohou tedy hájit zájmy lidí,kteří v tom kraji žijí.A pro politika je většinou ponižující se ptát voličů,co vlastně potřebují a chtějí.


 
Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Letošní říjen znamená nejen 100. let založení Československa, ale je rovněž doslova napěchován dramatickými chvílemi i lidskými tragédiemi. Ta, která se týká Milady Horákové, je velmi ponurá a začala de facto v Moskvě, kde s ní vedli dlouhé rozhovory, o kterých není veden žádný záznam.

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Už se mi ty kulatiny blížily a já se cítil stále víc ztuhlý. Jasně, když člověku schází pohyb. Avšak přišel podnět. Od syna, třicátníka. Docela se vychloubal, že běhá na delší tratě a že mu to svědčí. Za nedlouho někde na nettu přečetl, že lepší než běh je ostrá chůze.

Kdo víc lže o Tibetu? Předseda exilové tibetské vlády Lozang Sanggjä, nebo fakta, která jsem zažil přímo v Tibetu; bez údajného sledovacích kamer a prohlídek vna kontrolních stanovištích ve Lhase..?.

Kdo víc lže o Tibetu? Předseda exilové tibetské vlády Lozang Sanggjä, nebo fakta, která jsem zažil přímo v Tibetu; bez údajného sledovacích kamer a prohlídek na kontrolních stanovištích ve Lhase..?.

Přečetl jsem si v Lidových novinách článek Ivany Milenkovičové, specialistkou na protitibetskou propagandu, její další rozhovor, tentokrát ne s Tibeťankou paní Nyimou Lhamovou, neteři lámy a duchovního vůdce Tenzina Deleka Rinpočheho, nýbrž s předsedou exilové tibetské vlády Lozangem Sanggjänem.

„Míšení ras. Cílem je vznik světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí přijmout 1,5 milionu přistěhovalců ročně.“ Na půdě Sněmovny padla slova, ze kterých mrazí

„Míšení ras. Cílem je vznik světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí přijmout 1,5 milionu přistěhovalců ročně.“ Na půdě Sněmovny padla slova, ze kterých mrazí

Na půdě Poslanecké sněmovny se konal seminář s názvem „100. výročí vzniku Československa v době neutichající evropské integrace“ s podtitulem „Přežijí národní státy snahu o evropský superstát?“ Seminář pořádal poslanec Jan Skopeček (ODS), který si přizval zajímavé hosty z různých částí politického spektra. O budoucnosti Evropy mluvil proděkan Národohospodářské fakulty Vysoké Školy Ekonomické v Praze Miroslav Ševčík, výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl, režisér a někdejší předseda KSČM Jiří Svoboda a analytik Ondřej Krutílek z think-tanku Pravý břeh.

Poslední domácí zprávy