• Středa, 24. červenec 2019
  • Svátek má Rukojmí Kristýna

Proč neslavím výročí 21. srpna 1968?
Počet návštěv: 1990

Proč neslavím výročí 21. srpna 1968?

Jaromír Bradávka Článek od Jaromír Bradávka

Z několika důvodů: Není to žádný svátek. V r. 1968 mi bylo 13 let a i když jsem vnímal “proud dějin“ a dění na jeho březích, mé vzpomínky jsou útržkovité a vybledlé.  

Na důvody vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa jsou různé názory:

1) obava Moskvy z demokratizace společnosti a zavádění nového modelu „socialismu s lidskou tváří“ a ukončení „třetí cesty“ v ekonomice;

2) vnitrostranický puč, ukončení „demokratizace socialismu“ a návrat ke stalinistickému modelu vlády jedné strany;

3) pokus o vytržení ČSSR ze socialistického tábora pod taktovkou CIA a NATO.

 

Nebyla to okupace ve smyslu, jak ji znají dějiny. Nebyla zavedena okupační správa, neobjevily se dvojjazyčné nápisy na školách, úřadech, nádražích a dalších veřejných budovách. Nebyla zrušena národní měna Nebyli ustanoveni okupační úředníci a správci národního majetku ani loutková vláda. Lidé nekončili na nucených pracech, v koncentračních táborech ani plynových komorách. To zase až dnes se objevují názory jako přidělovat volební právo podle majetku, apod.

 

Nechci stát v jedné řadě s těmi, kteří v 48. „dělali“ Únor, v 50. letech vyhazovali studenty ze škol či rozkulačovali sedláky, aby v 60. letech „prozřeli“ a nasazovali socialismu lidskou masku. Když jim to sovětské tanky zarazily a jejich soudruzi je poslali si hříchy odpracovat, stali se z nich obrozenci, disidenti a chartisté, placení ze Západu za rozvracení své vlasti. Při třetím pokusu v listopadu 89 už po jejich boku stáli jejich děti a vnuci a dnes všichni nostalgicky hýkají nad promarněnou šancí před padesáti lety. Příští rok budou nadšeně slavit “vítězství“ v listopadu 89.

 

Opravdu nechci mít cokoliv společného s kvazi-lidmi, kteří to po 30 letech budování kvazi-demokracie dotáhli republiku na úroveň skutečné německé kolonie s multikulturní budoucností, v níž platí jediný zákon: PRACHY!

 

Počkám, až celý ten mumraj vyšumí, a v neděli, až skončí „Týden svobody“ vyhlášený naší křesťanskou a konzervativní KDU-ČSL, se opět začnu těšit na perly z mainstreamu.

Budu s napětím očekávat, jaké úrovně dosáhnou oslavy kulatého výročí podpisu Mnichovské dohody našimi tehdejšími (i současnými) spojenci, a hlavně jak budou ti stejní lidé, kteří nám dnes připomínají události před padesáti lety, „slavit“ výročí německé okupace z 15. března 1939, která sice trvala „jen“ něco málo přes 6 let, ale svými dopady a důsledky byla úplně jiná než ta varšavskosmluvní.

 

Svým dětem a vnukům budu vyprávět o tragédii jedné generace, zavzpomínám na krásná kulturní 60 léta, na své „staré zlaté časy“ v letech 70. a pokusím se jim ukázat rok 1968 a invazi v širším kontextu globální politiky i jako selhání vedení státu. Toť vše.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

21.08.2018 20:27

Srpnové události neslavím a ani nijak nekomentuji.Za prvé je to už trochu dávná historie,za druhé mnichovská zrada našimi tehdejšími spojenci se také nijak nekomentovala v našem pravdomluvném tisku a ČT,15.březen jakbysmet a na slavnostní vzpomínku na vypálené a vyvražděné Lidice či Ležáky byli dokonce pozváni ti,kdo tyto válečné zločiny spáchali.Prý pro usmíření s těmi,kdo vyvraždili 350 000 českých občanů.Těch zabitých při sovětské okupaci bylo asi 278 lidí a to se nesmí odpustit.Je to větší zločin,než těch 350 000.Buď se srovnám se všemi,nebo s nikým.Ale vzít si za spojence ty,co nás v Mnichově zradili a tisícileté nepřátele českého národa dokáže jen pátá kolona,složená z českých politiků.Mezi nimi byl i nynější prezident Zeman!


 
ZEMŘEL SOUDCE S LASKAVÝM SRDCEM

ZEMŘEL SOUDCE S LASKAVÝM SRDCEM

V pondělí 22.července 2019 sedmdesátidevítiletý Pavel Kučera, bývalý dlouholetý místopředseda Nejvyššího soudu ČR, pracoval ve své advokátní kanceláři poblíž obchodního domu Kotva s obvyklou  vitalitou. Domlouval si schůzky na další týden. Ty již ale neuskuteční.

O čekání na politickou stranu

O čekání na politickou stranu

Milé děti, dnes vám povím pohádku o ideální politické straně. O takové, která bude mít šanci vyhrát volby. Za těch mnoho let, co se v politice pohybuju, už vím, jak to nemá vypadat. Takže logicky vím i co je ten ideál.

Poslední domácí zprávy