• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Kiska jako náš stínový prezident? Ne děkuji
Počet návštěv: 1583

Kiska jako náš stínový prezident? Ne děkuji

Libor  Čermák Článek od Libor Čermák

Některé politické síly v ČR, jako například TOP 09, se nám v posledních dnech snaží slovenského prezidenta Andreje Kisku předkládat jako našeho stínového prezidenta. Zde mám tři důvody, proč ho takto nepřijímám.  

Andreje Kisku prý naším stínovým prezidentem nazvala jedna z místopředsedkyň TOP 09. Už tato informace, že za tím stojí kalouskovská politička, by nás měla zarazit. Možná, že měl projev k výročí 21. srpna. Ale já v žádném jiném případě nevidím na současném slovenském prezidentovi nic, za co bych si ho měl vážit. A mám hned tři pádné důvody.

1) Víte, co dělal Andrej Kiska před Sametovou revolucí v roce 1989? Myslíte si, že to byl nějaký disident, který bojoval proti komunismu? V žádném případě ne. Naopak. Jak jsem se v posledních dnech dozvěděl, tak byl podnikovým šéfem organizace SSM, tedy Svazu socialistické mládeže. Byl to tedy svazák. A v roce 1983 byl dokonce kandidátem na členství v KSČ. A za to si ho máme vážit? (zdroj: https://echo24.cz/a/SFmZu/a-vite-ze-nas-stinovy-prezident-kiska-byl-predsedou-ssm)

2) V době po Sametové revoluci začal podnikat. Na tom by nebylo nic tak špatného, kdyby nepodnikal ve splátkové společnosti. To znamená, že vlastně podnikal s lichvou! Navíc v roce 2014 byla jeho firma obviněna i z krácení daní. (zdroj https://cs.wikipedia.org/wiki/Andrej_Kiska)

3) A pak jsou to i jeho postoje v době jeho prezidentství. Zatímco například slovenský premiér Robert Fico ze všech sil v době migrační krize bojoval za to, že na Slovensku nechce žádnou muslimskou komunitu a podobně, tak pan Kiska stál neustále vůči němu v opozici. A navíc budoval přátelské vztahy i s tureckým prezidentem Erdoganem, kterým dnes každý slušný politik opovrhuje, neboť se v Turecku snaží nastolit autoritní islámský režim. (zdroj https://cs.wikipedia.org/wiki/Andrej_Kiska)

Takže tyto tři body jsou pro mne jasným důkazem, že kdyby někdo takový stál v čele naší České republiky, museli bychom se za něj hodně stydět. Místo toho naopak buďme rádi, že v současné době máme v Česku prezidenta, za kterého se takto stydět nemusíme a místo toho jsme na něj pyšní. A přejme Slovákům, aby po jejich příštích prezidentských volbách si zvolili do svého čela někoho lepšího než toho, co tam mají teď.

Libor Čermák
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým. Děkuji také všem svým voličům, že mi i pro nové volební období pomohli obhájit mandát člena zastupitelstva MČ Praha 22

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

23.08.2018 20:14

Kdo si to slovenské hovado přeje za prezidenta,má na to právo.Jejich problémem je nemožnost takového skutku a tak se opájejí svými debilními představami.Nakonec mohou,když se jim Kiska víc líbí,přesunout svoji činnost na Slovensko,míst exhibování v ČR.Budou blíž svému"prezidentovi".


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy