• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Zradili nás v Mnichově, válce se nevyhnuli
Počet návštěv: 1465

Zradili nás v Mnichově, válce se nevyhnuli

Přemysl  Votava Článek od Přemysl Votava

„Je to hrozné, ale mám před sebou samé nuly! “ To byla slova Adolfa Hitlera při hodnocení mnichovského jednání v září 1938. Západní politici si s Hitlerem podali ruce, nepárali se s námi, ČSR jim překážela! Ze spojeneckých smluv zbyl jen cár papíru. ČSR nebylo připuštěno k samotnému jednání, delegace čekala v hotelu na výsledek koloniálního rozhodnutí. Na porcování ČSR se přiživilo svými územními nároky i Polsko a Maďarsko.

V době Mnichova fašismus již několik let kráčel Evropou. Německé a italské legie pochodovaly Španělskem, Rakousko bylo anektováno Říší, v Německu hořely synagogy, stavěly se první koncentrační tábory. ČSR jako poslední výspa demokracie ve střední Evropě, muselo zmizet. Obsazením pohraničí ČSR ztratilo svá průmyslová centra i pohraniční opevnění, přišlo o třetinu území, o třetinu obyvatelstva.

Hitlerovo Německo jásalo, jásala i Velká Británie a Francie, ty falešně deklarovaly světu, že zachránily mír pro současné i budoucí pokolení. Britský premiér jásajícím davům mával prázdným papírem, britská sněmovna tleskala ve stoje, ulice jásaly. Sudetští Němci slavili, byli konečně v Říši, Československo plakalo, bylo obětováno pro tento podivný mír.

Brzy měl přijít březen 1939. Protektorát. Následně německý vpád do Polska, cesta na východ byla otevřena. Masové vraždění mohlo začít. Statisíce padlých a umučených jen v naší vlasti. V Evropě to byly desítky milionů. „Mnichovanům“ trvalo dlouho, velice dlouho, než se omluvili za tuto zradu. Mnozí dodnes mlčí! Pro nás by měl být Mnichov poučením!

Médiím i politické režii se připomenutí Mnichova 1938 příliš nehodí, nezapadá totiž do jejich protiruské koncepce. Ukázkou hledání „nové“ historie byla mediální masáž kolem „srpna 1968“. Přitom důsledky Mnichova jsou nesrovnatelné s rokem 1968. Naši vlastenci i vojáci v exilu museli napravovat mnichovskou zradu. Bojovali za svobodu své vlasti, umírali i za tu koloniální Británii či Francii. Náš 1. československý armádní sbor osvobozoval Ukrajinu, Polsko, Československo. Na této cestě odpočívají tisíce zapomenutých hrdinů, platili životem za mnichovskou zradu „spojenců“.

Noví vykladači dějin škrtají v historii, v učebnicích i ve školních osnovách. Kácí pomníky, z agresorů dělají oběti. Vlastenectví je vydáváno za nacionalismus. Média papouškují naučené fráze.

Bruselský diktát nám často připomíná události ze září 1938. ČSR tehdy také čelilo ultimátům a vyhrůžkám ze strany západních mocností, bylo s námi jednáno, jak s tou jejich poslední kolonií… Není to náhodou poučné i pro dnešek?

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

21.09.2018 19:36

Žádné poučení se nekoná!Vzpomínkové akce k výročí Mnichova a k březnu 1939 se přestávají konat.Za všechno může Rusko a Putin.Že v té době nežil už není směrodatné,viník byl jednoznačně určen a ze zrádců jsou spojenci. A vzhledem k tomu,že nás zradil i tehdejší SSSR,neměli bychom se na nikoho spoléhat,jen sami na sebe.Válku začali Poláci útokem na Těšínsko a pak jim to Němci vrátili i s úroky.Ale viníkem je Rusko.Vůdce Stalin z Gruzie a špatný je Rus.Chruščov z Ukrajiny,ale viníkem je Rus.Brežněv z Ukrajiny a stejně je viník Rus.A západ si mne ruce,jak dobře pořídil s bandou Čechů a bude určovat další likvidaci státu.Dnes už shání prý Francouze na práci v ČR a místo frantíků sem pošlou po dohodě s Babišem negry z Afriky,kteří ovšem pracovat nechtějí a nebudou.Stejně,jako ti údajní sirotci,se jedná jen o podlomení národa migrací(stačí akce Ukrajina) a likvidaci národních států tak,jak se to podařilo ve zdegenerované západní Evropě díky Bruseli a Berlínu.Užijte si to,mládeži.


 
Maličký Kamínek

Maličký Kamínek

21.09.2018 14:47

Pane Votavo, velmi smutné poučení....


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy