• Pátek, 16. listopad 2018
  • Svátek má Rukojmí Otmar

Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena
Počet návštěv: 4153

Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Letošní říjen znamená nejen sto let od založení Československa, ale je rovněž doslova napěchován dramatickými chvílemi i lidskými tragédiemi. Ta, která se týká Milady Horákové, je velmi ponurá a začala de facto v Moskvě, kde s ní vedli dlouhé rozhovory, o kterých neexistuje žádný záznam.

Ona sice o jejich obsahu nikde nemluvila, ale jsou pochybnosti o tom, že by při takovýchto konverzacích nebyla přítomna sovětská zpravodajská služba KGB, kompetentní pro získávání zahraničních spolupracovníků…Výsledek obrázku pro milada horáková urválek

O čtyři roky později byla Milada Horáková popravena na základě skutkových podstat vyzvědačství (§ 5, odst. 2, lit. c, zákona č. 231/48 Sb.) a velezrady (§ 1, odst. 2, lit. c, zákona 231/48 Sb.). Na magnetofonovém záznamu zanechala po sobě osobní závěť, kterou komunisté nikdy nezveřejnili a která byla odhalena až po „sametové revoluci“:

„Myslím, že jediné statečné, co mohu udělat ještě, je to, když řeknu zcela naze, pravdivě a bez příkras: Nedělejte to, co jsem dělala a udělala já. Nedělejte to, ledaže byste byli blázni, nebo že byste se honili za falešným mučednictvím, anebo že byste chtěli za každou cenu zemřít.“ Zní z magnetofonového reproduktoru naléhavý hlas…

Filozof Schopenhauer kdysi cynicky prohlásil: “Čemu říkají lidé ze zvyku osud, jsou většinou jejich vlastní hloupé činy.“ Místo slova hloupé zvolme jiný výraz: zvláštní, osobité; člověk nemůže uniknout své povaze. Svému založení. Horáková nemohla být jiná; její “osud“ byl dán jejím charakterem - i charakterem režimu.“Ladislav Bátora

Než se dostanu k podobnostem životního příběhu Milady Horákové, uvedu malé intermezzo, které svým způsobem s ní souvisí. Asi nejvíc na bytí soudružky Jiřiny Šiklové doplatil Ladislav Bátora, který se “provinil” tím, že kandidoval jako nestraník za Národní stranu. Mgr. Ing. Bc. Ladislav Bátora, Ph.D. (59), předseda konzervativní euroskeptické Akce D.O.S.T. – Důvěra – Objektivita – Svoboda – Tradice. Že by fašista…?

V ústech Šiklové se proto zašpinil i Bátora, když ho prohlásila za extrémistu. Ke všemu byl jedním z několika kandidátů na náměstka ministra školství. Že by uražená feministická ješitnost, jelikož tento její nedávný televizní oponent prohlásil – „raději Boženu Vikovou-Kunětickou než Jiřinu Šiklovou“.

(Feministka Kunětická se zapojila do politiky za mladočeskou stranu a v roce 1912 se stala první českou političkou zvolenou do zemského sněmu za volební obvod Mladá Boleslav – Nymburk.) A nyní se dostanu k již citovaným slovům evangelia svatého Matouše: „Je jednoduché vidět třísku v oku bratra svého, ale musíte hledat také trám v oku svém, paní doktorko“.Výsledek obrázku pro ŠIKLOVÁ BÁTORA

O jakýpak trám se jedná? Paní Šiklová totiž prohlásila na obhajobu svého členství v KSČ: „Já jsem mohla jít úplně proti, nebo se pokusit dění ovlivnit. Anebo pasivně přežívat, neomočit se – nikdy, v ničem – a dnes ‚moudře‘ kritizovat všechny a všechno. Ale já jsem aktivní člověk! Byla jsem přesvědčená, že je možné komunistický systém zevnitř reformovat. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy už bylo vše marné. Jakmile nastoupil Husák, vystoupila jsem z KSČ..“

Holt, pravé české lokajství, plebejství a podřizování se autoritám, nebo naopak je lehkovážně přezírající, aneb další Čtení dle Matouše 6,19-34: "Blahoslavení chudobní duchem, neboť jejich je království nebeské…" Napřed ale Šiklová spoluzakládala Katedru sociologie Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí.

V řadách KSČ působila od roku 1956. Na podzim roku 1967 přemlouvala své spolustraníky, aby z KSČ nevystupovali, ale zůstali tam a podpořili tím tu část, která se snažila o reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny KSČ na FF UK. O rok později byla „vyloučena“ z KSČ, jelikož podepsala „2000 slov“, jejichž autorem byl její stranický kolega Vaculík. Působila též v tzv. nátlakové skupině Červení proti…

Chtěla si zkrátka podpisem Vaculíkových podivných „2000 slov“ udělat „oko“ u budoucích mocipánů a negovat tímto svým rozhřešením třinácti let své kolaborace s režimem… Jiřina Šiklová, zarputilá Ferdyška Pištorová, tak neustále bdí nad dobrem nás všech.Výsledek obrázku pro OLSER ŠIKLOVÁ

Socioložka Šiklová, tato dobrá žena tedy vstoupila do KSČ v roce 1956, je zváštní, že v době potlačení Maďarského povstání, kdy už byly známy justiční vraždy Heliodora Píky, Milady Horákové, Rudolfa Slánského a dalších “spiklenců”. Měla asi kachní žaludek a odvahu soudružky Polednové. Jak prožívala to nadšené politické klima padesátých roků, když z továren přicházely petice proti popraveným politikům s tisíci podpisy hrdinných dělníků a dělnic, které požadovaly “Smrt zrádcům” a “Utopte je jako kočky”…? Ale též výkřiky: „zlotřilá chamraď“, „zavilí zločinci“, „krvaví psi“…

Všechny skutečné osobnosti podepsaly ve svých životech řadu peticí a výzev, viz Einstein a Milada Horáková, o jejíž život objevitel teorie relativity bojoval, aby po její popravě komunisty vstoupila svazačka Šiklová do KSČ… Teď se seznámíme s radostmi, strastmi i tragédií Milady Horákové, která byla 8. 3. 1946 vyznamenaná čs. válečným křížem "v boji za osvobození ČSR z nepřátelského obsazení" a 30. 3. 1946 medailí za zásluhy I. stupně, přitom nikdy žádným vojákem nebyla...Výsledek obrázku pro milada horáková urválek

Po známém výroku prezidenta Beneše v roce 1937: „Raději Hitler než Habsburk!“, se Horáková stává obdivovatelkou „německého národního socialismu“. Fascinuje jí Hitlerova schopnost vyhladit nezaměstnanost a obrovský podíl žen v institucích nacistického Německa. Ovšem, po vzniku Protektorátu Čechy a Morava její nadšení opadá. Neúprosně zjišťuje: To, co bylo dovoleno německým ženám v říši, neplatí pro okupované oblasti Evropy...

Jako jednatelka Ženské národní rady (ŽNR) začíná opět rebelovat. Nastává totiž jakýsi paradox: Židé a české ženy se nesměli stát členy některých nacistických organizací. Hlavně se jednalo o Národní souručenství a Vlajku. To Horákovou připravuje o klidný spánek: Postavit Češku na úroveň Žida!?

To je pro ni neslýchaná drzost! Apeluje na K. H. Franka a Emanuela Moravce. Není to nic platné. Předsedkyně ŽNR, Františka Plamínková, jí nepodporuje - bojí se. Po válce byla ŽNR vydávaná jako buňka protinacistického odporu. Šlo však pro masového občana pouze o upravenou legendu neodpovídající historické skutečnosti.

Související obrázekŽNR byla legální organizací protektorátu, odpovídající nacistické osvětě. Její předsedkyní byla Plamínková (též zvaná „strašpytel“) a jednatelkou Horáková (nacisté jí vedli pod krycími jmény „Králová“ a „Pěkná“). Hlavní pracovní náplní předsedkyně ŽNR nebyl údajný “odboj“, nýbrž nicnedělání a to bez výjimky. Všiml si toho i nacistický protektorátní tisk. „Národní politika“ ze dne 07. 02. 1942 píše:

„Protože Ženská národní rada už tři roky mlčí, soudíme, že si její předsedkyně neví rady, co má dělat; není ovšem námitek proti tomu, aby se takové osobnosti uchýlili do soukromí a postoupili svá místa lidem mladším, schopnějším a pro nové poměry vhodnějším. Jsme přece lidští a v takových případech přejeme těmto lidem spokojené stáří a klidný odpočinek.“

Plamínková neměla ráda Heydricha, neboť onen bezohledný nacistický pohlavár a kariérista na ní vyžadoval konečně nějakou činnost. Proto schvalovala atentát na zastupujícího protektora a byla za to 30. 06. 1942 popravena. Zde však šlo o nedorozumění. Plamínková neschvalovala atentát jako takový (k tomu by se neodvážila), nýbrž si slibovala od tohoto aktu, že nástupcem nebožtíka se stane K. H. Frank se kterým, ve svém libovém „nicnedělání“, výborně vycházela. Mýlila se však. Nástupcem se stal Kurt Daluege. Ten žádal angažmá ve prospěch Protektorátu Čechy a Morava.Výsledek obrázku pro Bar 'Boccaccio

Milada Horáková ovšem ruce v klín neskládala. Bojovala houževnatě o to, aby umožnila českým ženám členství v nacistických organizacích protektorátu. Zatímco jí K. H. Frank celkem s úspěchem ignoroval a vyhazoval, zavěsila se na Emanuela Moravce. Tam se to zdálo být průchodnější. Scházela se s ním ve vládním baru „Boccaccio“ v Grand Hotelu Steiner: Milada Horáková byla totiž údajně bisexuální a více než muži jí zásadně zajímaly ženy. Hlavně mladé dívky.

Lída Baarová v jednom rozhovoru pro Rozhlas Svobodná Evropa v roce 1970 ve Vídni prohlásila: „Ano, byla lesbická. Do 'Boccaccia' chodila, ale poměr měla pouze s mladou ženou ministra Moravce, Jolandou Moravcovou. S ním nikdy. Jednoho dne se obě o něčem pohádaly. Jolana byla důvěrnou agentkou Gestapa. Výsledek byl ten, že Miladu za něco udala. V srpnu 1940 Gestapo zatklo celou rodinu Horáků a odvezlo je do Pankrácké věznice...“ (“Bar 'Boccaccio' - České milenky nacistických pohlavárů 1938 - 45“, blog iDnes.cz, 11. 07. 2011).Výsledek obrázku pro goebbels baarová

Zde se Lída Baarová poněkud mýlí. Gestapo nezatklo „celou rodinu Horáků“, nýbrž pouze Miladu a jejího manžela. Okolnosti „zatčení“ jsou přesto obestřeny záhadou. Prý k tomu došlo ve čtvrtek 02. 08. 1940 v 10:00 hod. v Horním Bradle u Nasavrk, okr. Pardubice. Důvod „zatčení“ měla být pracovní činnost Horákové v ŽNR. Jinak se neuvádí nic konkrétního. Ovšem ve čtrvtek v 10:00 hod. by se měl manžel Bohuslav nacházet v zaměstnání a Milada v kanceláři ŽNR a ne někde na nějaké pustině u Nasavrk...

Spíš než na „zatčení“ vypadá komplot na konspirativní schůzku. V Nasavrkách se nachází zámek. V té době patřil Josefu Trautmannsdorfovi a sloužil jako místo setkávání důstojníků německé Státní bezpečnosti SD (Sicherheitsdienst). Spolupracovníkem Gestapa nebo Abwehru mohl být kdejaký hlupák, ovšem zahraniční spolupracovníci pro SD byli vybíráni velmi opatrně a to z obzvláště spolehlivých kruhů... Projevila snad SD o manžele Horákovi zájem a pozvala je do Nasavrk na konspirativní schůzku? Okolnosti by tomu nasvědčovaly.

Posléze dochází pro normálního vězně k neobvyklým postupům. V letech 1940 - 1942 je Horáková “vězněna“ na Pankráci a Karlově náměstí “současně“ - podle potřeby pendluje sem a tam. Sdílí cely se skutečnými odbojáři a ty po čase opouští, aby se opět do nich vracela. Něco takového se praktikuje pouze za účelem zpravodajské činnosti... Pobyt jejího manžela a důvod jeho „zatčení“ nelze zjistit.

Každopádně v uvedeném časovém úseku nebyli oba z ničeho obžalováni a nikdy nestanuli před soudem. To byla tehdejší praxe v nacistické justici a exekutivě velmi neobvyklá. V roce 1942, po atentátu na Heydricha se opět oba společně náhle objevují v terezínské Malé pevnosti, kam byli jinak hromadně dopravovány protinacističtí odbojáři. Manželé Horákovi získávají dvě samostatné cely hned vedle sebe ve vězeňském traktu pro prominentní vězně. Ostatně, Bohuslav tam nebydlí a má svojí vlastní garsoniéru mimo koncentrační tábor...

Milada, údajná “vězeňkyně“, získává v malé pevnosti vedoucí zaměstnání jakési „provozářky“. Je kompetentní pro rozdělování potravin a léků. Navíc kontroluje provoz gastronomie a nemocničního zařízení. Může se neomezeně pohybovat po táboře, opouštět ho a zase se vracet. O její chrup se stará zubař, jinak kompetentní pouze pro Wehrmacht a jednotky SS. Někdy přespává mimo - v bytě svého manžela. Do svojí cely v malé pevnosti si čas od času vodí dámské návštěvy. Věra Vacková vzpomíná:

„Miládce jsem musela vždy dát, a hlavně zazpívat, pokud k tomu byla příležitost... A pak po dozpívání jsme vždycky zůstávaly v objetí dlouho a beze slov. Bylo mi 18 a Miládce 42. Dr. Sailer se pohyboval prakticky po pevnosti neomezeně; chodil s různými léky, které měl i ze zásob SS-lazaretu; s dobrým čajem zásoboval pravidelně Miládku i protityfovými tabletami, jimiž jsme byly všechny pak vybaveny...“

Zpravodajský důstojník si nyní musí položit otázku: Čím si ona „vězeňkyně“ koncentračního tábora vydobyla tak obrovskou důvěru nacistické státní bezpečnosti SD, že má přístup k lékařským zásobám příslušníků SS, fasuje od nich léky a podle vlastního uvážení je rozdává vězňům? Podle jaké logiky se lékař Wehrmachtu a SS stará o její zdraví? Jak je to možné, že “vězeňkyně“ podezřelá z “velezrady“ rozhoduje o rozdělování potravin a gastronomické vyzásobování vězňů celého tábora? Tady něco nesouhlasí!Výsledek obrázku pro “Milada Králová“ a “Milada Pěkná

Ostatně, vězňové z Terezína vypovídající po válce a svých kontaktech s “JUDr. Horákovou“ v prostorách koncentráku, sotva mluví pravdu, protože dotyčná osoba tam figurovala pod krycími jmény “Milada Králová“ a “Milada Pěkná“ a toto nekompromisně dodržovala. Nemohli tedy logicky vědět, že mluví s JUDr. Horákovou.

V letech 1940 - 1944 nedošlo pro manželé Horákovi k žádnému obžalováíní, což je krajně neprůhledné. Navíc se to dělo v době, kdy jinak nacisté s odsouzením spěchali a vynášely i rozsudky během 24 hodin. I kdyby byla Horáková zatčena za svou (ne)práci v ŽNR - jak vždy později sama tvrdila, proč se u toho pořád plete její manžel a „sedí za mřížemi“ vedle ní, ačkoli prokazatelně za nic nemůže!? Tak se též stalo, když je v létě 1944 oba odvezli do Drážďan k trestnímu soudu.

Častá oficiální tvrzení, že ona byla odsouzena k trestu smrti, který nebyl vykonán, a on dostal 25 let těžkého žaláře, jsou absolutním nesmyslem. Rozsudek zněl pro Miladu 8 let s tzv. “vycházkovým režimem“ (to znamená, že ve vězení pouze přespávala) a její manžel 4 roky “domácího vězení“, přičemž mu byly započteny léta 1940 - 1944 jako „vazební“, takže měl zaražené vycházky pouze na cca 14 dní a poté byl na svobodě... Skutková podstata pro oba zněla „pokus o zradu“. Jak a kde se měli o tu tzv. “zradu“ pokoušet, není v rozsudku uvedeno.

Milada Horáková a Alois Štůla (druhý zleva) doprovázejí britského ministra zdravotnictví v Masarykových domovech, 1937

Jak se to jeví, o žádný klasický soudní rozsudek nešlo. Německá SD zřejmě potřebovali manžele Horákovi na rychlo „uklidit“. Patrně v Terezíně hrozilo nebezpečí nějakého prozrazení. Jejich transport do říše jim zaručoval bezpečí a rozsudek trestního soudu jim dodal alibi “politických vězňů“. Oba zůstali v Bavorsku. Bohuslav si odpykával “trest“ v Ebrachu v klášteře cisteriánů s přilehlým kostelem.

Tento objekt zčásti sloužil od roku 1851 jako domácí vězení pro neposlušné mnichy. Miladu umístili do prominentní ženské věznice v Aichachu: cely s ústředním topením a sprchami. Možnost stravování mimo oblast věznice byla zaručena...

Oficiální nesmysly?

Bohuslav Horák se prý zúčastnil “pochodu smrti“. Nic takového se v Ebrachu nekonalo, když 22. 04. 1945 osvobodili Ebrach a Aichach Američané. Milada se vrátila do Prahy až 20. 05. 1945 a Bohuslav dokonce o dva dny později. Záhadou zůstává, kde tak dlouho byli a proč s návratem otáleli. Vyčkávací taktika? Obavy z prozrazení? Po válce vydávala Milada své jizvy na těle za následky “nacistického mučení“ (oficální historiografie tuto verzi převzala).

Po její popravě v roce 1950 byly její jizvy vydávány za následky “komunistického mučení“. Všechna vzniklá poranění však byla ve skutečnosti pozůstatkem těžkého onemocnění spálou z roku 1923. Ona zákeřná nemoc jí málem připravila o život. Celé její tělo zachvátila mokvavá vyrážka a to i konečky prstů. Pacientka nakonec přežila, ale jizvy zůstaly.

Poranění na prstech deklarovala Horáková coby “vrážení jehel pod nehty“. Na základě její výpovědi před lidovým soudem za to dostal údajný pachatel, komisař Erich Pfitsch (kriminální asistent v referátu II BM), trest smrti. Oběsili ho v Praze 03. 05. 1947.Výsledek obrázku pro Ženské národní rady (ŽNR) horáková

Jak to bylo ve skutečnosti s “mučením“ Milady Horákové? Archivní prameny nám jednoznačně dokazují: nikdo z nacistů, ani komunistů na ní jaktěživ nesáhnul... Na základě její výpovědi byli po válce popraveni tito nacisté: K. H. Frank (oběšen v Praze 1946), dále dozorci Malé pevnosti v Terezíně: Heinrich Jöckel a Wilhelm Schmidt (oběšeni v Litoměřicích 1946), Hans Lewinski (oběšen v Praze 1947) a Albert Neubauer (oběšen v Praze 1948).

Následkem její přímluvy a výpovědi “o slušném zacházení s vězni“ si zachránili život její nejbližší spolupracovníci a to esesáčtí dozorci: SS-Rottenführer Theodor Hohaus (vedoucí skladu - kompetentní pro výdej potravin a léků), tak jako SS-Scharführer Josef Sternkopf ( vedoucí dílen - kompetentní k používání gastronomických a lékařských zařízení). Byli soudem zproštěni viny osvobozujícími rozsudky.

Údajná “vězeňkyně“ s těmito dvěma esesáky v Terezíně denně úzce spolupracovala a rovněž potřebovala jejich výpovědí o jejím vlastním „charitativním a příkladném chování“ vůči vězňům při rozdělování potravin a léků. Oba jí to ochotně a nezištně potvrzovali. Facit: Milada Horáková měla neobyčejné nadání zahlazovat své vlastní stopy... https://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=400662Výsledek obrázku pro URV ÁLEK

Pak přišel na tragickou scénu Josef Urválek (1910 - 1979), prokurátor a soudce. Justiční vrah, který měl 1945 - 1952 na svědomí desítky poprav katolíků, socialistů a nakonec i komunistů... Iracionální popravou Horákové chtěli komunisté vytvořit odstrašující příklad. Ve své ideologické tuposti však dosáhli pravého opaku. Z průměrné a ničím nezajímavé, socialistické fanatičky, vybudovali celosvětovou politickou kapacitu. Ještě navíc z ní nechtěně vymodelovali „hrdinku“ a tím jí postavili věčný pomník.

Kdyby na Horákovou, podobně jako v případě spoluobviněných (Fráňa Zemínová a Antonie Kleinerová), uvalila KSČ „pouze“ dlouhodobé tresty, upadla by tato nešikovná vyzvědačka v naprosté zapomenutí. Na to ovšem Klement Gottwald a jeho moskevští poradci, i přes úporné přemýšlení, nějak nemohli přijít.

Ideologická chudoba systému zvaný marxismus-leninismus, pronikla tehdy do všech sfér lidské společnosti ČSR a páchala tam gigantické škody svojí stupidní kontraproduktivností a to i proti samotné KSČ. Jednoho dne začali komunisté zavírat a věšet sami sebe... Ona skutečnost v žádném případě nerušila Miladu Horákovou, aby s komunisty od konce války úzce a pilně nespolupracovala. Její manžel Bohuslav Horák do KSČ dokonce vstoupil.

Později s tím měl v USA popotahování. FBI ho chtěla nechat zavřít. Vymlouval se na to, že pouze podal žádost o vstup, která ještě nebyla schválena. FBI mu to uvěřila. Hned po návratu z Německa (20. 05. 1945) zařídila komunistka JUDr. Zdeňka Patschová pro manželé Horákovi bydlení v prostorné vile, Praha-Smíchov, Zapova 3. Ona členka a později poslankyně za KSČ byla velice vlivnou soudkyní. Manžel Horákové o ní vypovídá:

„Před únorovým pučem vynakládali komunisté mnoho úsilí, aby Miladu získali... Nejvíce se o Miladino politické obrácení starala Miladina přítelkyně z Rady žen a pozdější komunistická poslankyně JUDr. Patschová, která k nám horlivě docházela a vysedávala dlouho do noci.“

V roce 1946 se Horáková stává za Českou stranu národně sociální (ČSNS) poslankyní parlamentu. Kontakty s Patschovou jsou časté a intenzivní. Dalo by se říci, že ona soudkyně je jakýmsi “řídícím důstojníkem“ nové poslankyně. Spolupráce s KSČ funguje výborně: jako poslankyně za ČSNS hlasuje v parlamentě ve všem s komunisty, nikdy proti nim a dokonce se ani nezdržuje hlasování ve věci komunistických poslaneckých návrhů. (viz des Baišova vláda v koalici s ČSSD, podprovaná KSČM...)Výsledek obrázku pro “Svaz přátel SSSR

Zakládá “Svaz přátel SSSR“ (později “Svaz československo-sovětského přátelství“) a stává se jeho místopředsedkyní. Stalinští bolševici v Kremlu jsou nadšeni a zvou jí v říjnu 1946 do Moskvy. Tam jí ubytovali v nejluxusnějším moskevském hotelu “National“ a vedli s ní dlouhé rozhovory, o kterých není veden žádný záznam.

Ona sice o jejich obsahu nikde nemluvila, ale pochybuji o tom, že při takovýchto konverzacích by nebyla přítomna sovětská zpravodajská služba GRU, kompetentní pro získávání zahraničních spolupracovníků. Podle svědectví spoluvězeňkyně Boženy Hostičkové se zatčená Horáková prý tehdy obávala, aby nebyla odtransportována do SSSR. To byla totiž běžná praxe sovětské KGB v případě zpravodajských spolupracovníků v satelitních státech, kteří se neosvědčili. Každopádně si od své návštěvy v Moskvě mnohé slibovala.

A tak 12. prosince 1946 zveřejnila poslankyně článek k výročí československo-sovětské smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci. Nazvala ho “Dějinné jubileum“. Jde o elaborát transparentního patolízalství moskevským stalinistům, ve kterém mimo jiné i připomíná, že máme samozřejmou povinnost neodpoutávat se od Východu, od SSSR.

Komunisté jsou s ní velice spokojeni a Horáková hýčká ty nejvyšší politické ambice. Počítá s absolutní podporou Moskvy. Její spolustraník JUDr. Miroslav Kopecký (později odsouzen na 15 let) vzpomíná: „V jednom rozhovoru jí Patschová sdělila, že Slánský ji děkuje za pravidelné sledování zdravotního stavu prezidenta Beneše při návštěvách u Hany Benešové a ptá se jí jak si představuje svojí politickou budoucnost. Bez jakýchkoli okolků odpověděla Patschové, že chce být ministryní zahraničí...“Milada Horáková v roce 1947. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Milada Horáková tedy moc skromná nebyla. Na druhé straně při jejím vzdělání, zahraničních zkušenostech, znalosti jazyků - němčina, francouzština, angličtina a ruština, byla pro tuto pozici daleko lépe kvalifikována než opilec Jan Masaryk.

Patrně počítala s podporou Moskvy, na jejíž nátlak by KSČ přinutila Masaryka, aby odstoupil. Byla to poněkud naivní představa, neboť Masaryk se ani později k demisi nekomunistických ministrů nepřidal a v úřadě zůstal. Svojí věrnost ke komunistické vládě zdůraznil známým výrokem: “S touto vládou si rád zavládnu!Výsledek obrázku pro jan masaryk fotoSouvisející obrázek

Dne 10. 03. 1948 měl být Jan Masaryk zabit vyhozením z okna českým agentem v britských službách a na místě umírá. Jakmile se to Horáková dovídá, ještě ten samý den ve 14:00 hod. skládá poslanecký mandát (bez jakéhokoli zdůvodnění) a podle JUDr. Kopeckého doufá, že bude jmenována ministryní zahraničí, jak jí původně naznačovala JUDr. Patschová...

Nastaly i jiné zádrhely. Patschová, coby „řídící důstojník“ Horákové, věděla, že tak klíčové ministerstvo jako je ministerstvo zahraničí musí být v budoucnu v rukách komunistů. Její mandantka ovšem komunistkou nebyla. To by znamenalo složit poslanecký mandát, vystoupit s ČSNS a vstoupit do KSČ. Takováto praxe byla v té době bohužel masová a zcela běžná. Karel Kaplan (M. Horáková a spol.) o tom píše:

“Hledej však opozici, nikdo v této republice nechce do opozice; komunistické vedení rozhodlo, že nekomunistické strany, kromě sociální demokracie, zůstanou, protože jsou poslušné a uznávají vedoucí roli KSČ. V komunistickém ústředí zaregistrovali 856 657 nových členů, z nichž bylo 115 100 národních socialistů, 25 300 lidovců, 113 500 sociálních demokratů a 197 000 nových členů na Slovensku.“

Kdyby Horáková přestoupila do KSČ, patřila by k oněm 115 100 národním socialistům, kteří tak učinili před ní. Hrůzostrašná statistika! Tzv. „tajní členové KSČ“ nejsou v uvedených číslech registrovány. Nejlépe by bylo, kdyby se poslankyně pro začátek stala právě „tajným členem KSČ“. Na tom se evidentně začalo pracovat, ale nebylo to vůbec jednoduché, protože v cestě stál nesouhlas mocenského ženského monopolu Anežky Hodinové-Spurné která evidentně Horákovou v KSČ mít nechtěla. Obávala se silné konkurence.

Bývalý ministr školství a kultury Čestmír Císař (1963 - 1965) o Hodinové-Spurné prohlásil: „Nemyslím si, že by se jí okolí bálo proto, že za ní stál Molotov, ale proto, že do všeho strkala nos a její nápady byly tak bláznivé, až vyvolávaly hrůzu. Byla to šílená tetka.“

Jak to bylo havloidní pohádko? http://www.rukojmi.cz/clanky/5214-symbolem-ceskych-luhu-a-haju-je-osmicka-na-konci-zlomovych-letopoctu-nasi-historie-nyni-koncicich-rokem-2018-od-poslance-zahradnika-pres-vrazdu-jana-masaryka-az-k-podvodu-peti-kandidatu-na-prezidenta-cr

Místo toho nastává obrovské zklamání a existenční propad: Moskva jí zradila a nehodlá pro ní nic udělat. Hodinová-Spurná jí v KSČ nechce. Nakonec je delegována na podřadné místo úřednice školského referátu pražského národního výboru. Ministrem zahraničí se stává komunista Vlado Clementis (později 1951 zatčen a 1952 popraven). Odvrací se od ní i JUDr. Patschová...

Tajná zákulisní jednání Horákové s KSČ k ničemu nevedou (SÚA, fond 100/1, sv. 21 a další, důvěrné zprávy - AFMV a.j. krycí jméno „B“): “B. mi sdělila, že nedávno měla jednání se s. Krosnařem, že před ní u s. Krosnaře byla Milada Horáková, s kterou Krosnař déle než hodinu jednal. B. nás vehementně varuje před tím, abychom Horákovou rehabilitovali a předpokládá, že u s. Krosnaře Horáková právě v této věci jednala.“

I kdyby soudruh Krosnař pro Horákovou apeloval, jak chtěl, když si soudružka Hodinová-Spurná postavila hlavu, že Horáková do KSČ přijata nebude, tak je tento postoj povýšen na úroveň zákona. Ministrem zahraničí bude komunista Clementis a ne nějaký přeběhlík z ČSNS, i kdyby byl sebeinteligentnější a na výsost v zahraničních otázkách nadmíru kompetentní!

Horáková to tak nenechá - s teplým místečkem úřednice školského referátu v Masné ul. 18, se nesmíří, i kdyby měla vyvolat „třetí světovou válku“. Jinými slovy: Buďto mi komunisti zajistí pracovní místo odpovídající mým schopnostem nebo nechám Československo vygumovat z mapy světa! Zde udělaly vyšetřující orgány, prokuratura i Nejvyšší soud zásadní chybu. Kdyby Horákovou a spol. po výše uvedené výpovědi místo na pankrácké popraviště, odvezli do blázince Praha-Bohnice, mohl být klid a pokoj.

Nehovořilo by se o žádných „justičních vraždách“. Žádné popravy by se nekonaly. Dokonce ani „statečná hrdinka“ by neexistovala, neboť ona osoba by neseděla ve vězení za mřížemi, nýbrž na psychiatrickém oddělení nemocnice v Bohnicích, kde by jí nikdo „nemučil“, nýbrž by se pouze zkoumalo jak dalece je svéprávná...Výsledek obrázku pro OLSER GOTTWALD MASARYK

Myslím si, že právě ono hluboké zklamání, pocit křivdy a zrady ze strany ruských i českých komunistů vedlo Horákovou k tomu, že se zcela a nekompromisně dala k dispozici výzvědným službám USA, Velké Británie a Francie. Předala jim všechno, co věděla i měla - a nebylo toho málo. Díky její nevyčerpatelné energii a geniálním organizačním schopnostem se jí v poměrně krátké době podařilo vybudovat celkem 6 povstaleckých skupin, které si kladly za úkol “svržení lidově-demokratického režimu“.

Jednalo se o skupiny: “Ilegální výbor“ ( 9 členů, vedoucí - Horáková), “Hospodářská rada“ (7 členů, vedoucí - Klíma), “Vltava“ (3 členové, vedoucí - Treška), “Kopecký“ (8 členů, vedoucí - Kopecký), “Černý havran“ (5 členů, vedoucí - Karásek) a “Ostrava“ (4 členové - vedoucí Buchal). Vyšetřovací zápis “Akce střed“ (ABS, V - 6301 - 88 MV, kontrarozvědka):

“Její činnost z hlediska zpravodajského se jeví jako činnost vrcholného agenta-rezidenta cizích mocností. Jde o hlavu vedení, které sjednocovalo vyzvědačské sítě. Zúčastňovala se okruhu zvlášť důvěrných osob tajných porad. S vyslanectvím francouzským a USA udržovala i osobní styk; podávala jim hospodářské i politické informace, zprávy špionážního obsahu. Nejdůležitější zprávy obsahující podrobné údaje o obchodních stycích ČSR a SSSR; sama zpracovávala politickou část zpráv a používala při jejich dodávání smluveného kódu. Jiné zprávy se týkaly dvouletky, předpokladů pětiletky a církevních poměrů v ČSR. Všechny tyto zprávy byly určeny pro anglo-americké imperialisty.“ https://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=401036

Tragická postava 50. let Milada Horáková zakládala napřed “Svaz přátel SSSR“ (SČSP) a stala se jeho místopředsedkyní. V říjnu 1946 letěla do Moskvy, kde ji ubytovali v nejluxusnějším hotelu “National“; kdo s čím zachází, tím také schází - nakonec byla v roce 1950 možná až pro přllišné bratříčkování s K. H. Frankem či Emanuelem Moravcem popravena. Její oběšení tak ani nemuselo být zřejmě příliš zinscenované, byť Gottwaldovi přišlo jistě vhod…

Inu, svým oponentům chci vzkázat, že jsem antikomunista od chvíle, kdy mého otce jako učitele vyhodili komunisté ze školství, jelikož odmítl něco podepsat a někam vstoupit. Proto jsem nikdy nebyl v žádné politické straně..

Čerpáno z blogů na iDnes: Dr. Dr. Jan Berwid-Buquoy, po narození Jan Kopecký - docent rer. pol. President Českého Institutu Mezinárodního Setkání (ČIMS). Místopředseda České atlantické komise NATO a předseda Sekce osvěty a zpravodajství České atlantické komise (ČAKO). Majitel barokního zámku v Táboře-Měšicích. https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Berwid-Buquoy

Zamlčená fakta a polopravdy o Miladě Horákové z havloidní Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Milada_Hor%C3%A1kov%C3%A

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Vladimír  RUDOLF

Vladimír RUDOLF

22.10.2018 21:58

Děkuji, vážený příteli Břetislave Olšere, že milujete pravdu, žijete v pravdě a pravdu střežíte pro pokolení stařešinů rodu Vašeho i mého. S úctou Vladimír Rudolf


 
Frantisek Kounek

Frantisek Kounek

22.10.2018 02:30

Výše uvedené údaje jen potvrzují sdělení učitelky a sousedky, že coby svobodná, byla přítomna zatýkání M. Horákové v jejím bytě, kde prováděla podrobný zápis o akci, jakož i nálezy tajného inkoustu, šifrovací klíče aj usvědčující materiály dokazující napojení na tajné služby USA a GB.


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

21.10.2018 22:45

"Svatoušci"...Po několikáté se opakuji, proto stručně. ....Gestapo po zřízení protektorátu žádalo české občany, aby udávali jen závažné prohřešky proti Říši, protože nestíhalo množství udání. Po skončení války byli tito lidé hledáni poválečnou policií. To zde ještě komunistický režim nepanoval. Přes sto tisíc udavačů se přidalo k "pokrokovému systému", který zde nastolil komunistickou moc. Stali se součástí vládnoucí třídy. Kdyby proběhly "stalinské čistky" tak, jak měly, bylo by mnohem více obžalovaných z udavačství a velezrady. Tím, že Češi udávali a masově pracovali pro Říši, to nebylo realizovatelné. Na příkladu našich režisérů herců, kteří tvořili filmy pro naciskické Německo lze dokumentovat, že v padesátých letech stačilo vyhrnout rukávy a vše bylo odpuštěno. ...Z početné vrstvy udavačů se dnes stali národní hrdinové protikomunistického odboje. To, že mnozí z nich práskali, donášeli Gestapu, se dnes nepitvá. Ti, co mají na svědomí životy protinacistických odbojářů jsou dnes hrdinové. Je naprosto šílené věřit tomu, že Češi byli pouze oběťmi komunistického režimu. To je současná omluvenka těch, kteří masově udávali ty hrdiny, kteří se postavili německých zvěrstvům na odpor. ......Mějte se hezky.


 
Vrah Srbů s Němkou, alias Mutter Merkel - Dar od Alláha, v Notre-Dame umístili kosovskou vlajku a Thaci seděl na čestné tribuně za kancléřkou Merkelovou, prezident Srbska Vučić musel do kouta, klečet na hrachu

V Notre-Dame umístili kosovskou vlajku, Thaci seděl na čestné tribuně za kancléřkou Merkelovou, prezident Srbska Vučić musel do kouta, klečet na hrachu

Na nedělních pařížských oslavách konce první světové války 11. listopadu 2018 Srbsko ponížili, píše na svém webu v komentáři srbský provládní deník Politika. V katedrále Notre -Dame umístili organizátoři kosovskou vlajku a zatímco kosovský prezident Hasim Thaçi seděl na čestné tribuně hned nad německou kancléřkou Angelou Merkelovou...

17, listopad 1939 - 9 poopravených představitelů studentů, 1 200 jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů, kde mučením zemřelo dalších několik desítek; 17. listopad 1989 - jeden údajný mrtvý student Šmídy

17. listopad 1939 - 9 poopravených představitelů studentů, 1 200 jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů, kde mučením zemřelo dalších několik desítek; 17. listopad 1989 - jeden údajný mrtvý student Šmíd

Letošní 17. listopad měl rovněž všechno perfektně načasované do tohoto období. V roce 2014 to napřed byly červené karty proti Miloši Zemanovi, tentokrát to byly demonstrace za demisi Andreje Babiš jako mafiána, který jako zlý muž vláčí svého syna mafiánskými způsoby po světě. Útok probíhal ve chvíli, kdy je Babiš v Palermu na Sicílii, kde má sídlo sicilská mafie Cosa Nostra. To zní doslova jako klišé. Už zase cizí moc útočí na premiéry české vlády, už opět mají padat jejich hlavy...

Nacistická svoloč zničila 1 200 synagog, 7500 židovských obchodů a podniků; při pogromu bylo zabito na 100 Židů a přes 30 tisíc jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen

Nacistická svoloč zničila 1 200 synagog, 7500 židovských obchodů a podniků; při pogromu bylo zabito na 100 Židů a přes 30 tisíc jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen

V noci z 9. na 10. listopadu 2018 uplynulo přesně 80 let od židovského pogromu známého jako Křišťálová noc. Nacisté pod záminkou odplaty za atentát na Ernsta von Ratha, který pracoval na německém velvyslanectví v Paříži, vyostřili protižidovská opatření.

Poslední domácí zprávy

OBDOBÍ HONŮ ...

OBDOBÍ HONŮ ...

Je podzim, období honů. Lovit se dá kdejaká zvěř, od čtyřnohé havěti až po majestátní medvědy (i když ty jen do klece, nebo s uspávacím...