• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Navážeči se do prezidentem oceněných osobností tu zavádí nechutnou kulturu
Počet návštěv: 776

Navážeči se do prezidentem oceněných osobností tu zavádí nechutnou kulturu

Libor  Čermák Článek od Libor Čermák

Nedávno to bylo do Michala Davida, teď zas do Radka Štěpánka, možná přibudou i Jiří Krampol, Erik Best a další. A oni se do nich budou navážet jen proto, že je za jejich zásluhy pro Českou republiku ocení sám prezident M. Zeman.  

"Jestliže převezmete vyznamenání od Miloše Zemana, tak si vás přestanu vážit." Takové a podobné věty můžeme slyšet od kritiků našeho pana prezidenta na adresu osobností, které chystá prezident republiky pan Miloš Zeman ocenit u příležitosti státního svátku. Chtěl bych jednání takovýchto jedinců, ať už se jmenují V. Hradílek nebo nějak jinak, tvrdě odsoudit. Tyto lidé totiž v naší zemi zakládají jednu nepěknou kulturu. Jakou? To teď upřesním:

Teď si na chvíli představme, že by prezidentské volby dopadly tak, že by se prezidentem nestal Miloš Zeman, ale Jiří Drahoš. Dá se pak klidně předpokládat, že by se ve Vladislavském sále 28. října vedle sebe bohužel postavili takoví lidé, jako Tomáš Halík, Jan Hrušínský, Miroslav Kalousek, Jaroslav Hutka, Tomáš Řepka a další jeho podporovatelé z prezidentské volby. Možná by se tam přeci jen dostalo i pár dalších osobností, které si tu medaili od prezidenta skutečně zaslouží. A teď by se na ně obořil nějaký kritik onoho prezidenta Drahoše. Třeba já na svém blogu: "Tak podívej se Franto, jestli tu medaili od takového člověka, jako je Drahoš, vezmeš, tak u mne jednou a pro vždy končíš!"

A teď se vás ptám, milí čtenáři, co byste si o mne mysleli, kdybych něco takového v tomto výše uvedeném případě udělal? Určitě nic pěkného. A tak se vás ptám podruhé: toto jako má být nějaké pravidlo do budoucna? Že, když na Pražském hradě bude sedět takový prezident, který se zrovna někomu nelíbí, tak ten, komu se nelíbí, se bude navážet i do osobností, které se prezident chystá ocenit? Nevím jak vám čtenáři, ale já takovouto praxí tvrdě pohrdám.

Libor Čermák
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým. Děkuji také všem svým voličům, že mi i pro nové volební období pomohli obhájit mandát člena zastupitelstva MČ Praha 22

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

25.10.2018 20:14

Kdyby Zeman udělal cokoli,stejně bude napadán politickou sebrankou z různých partají.Jenom to má svůj účel.Je třeba mu dodat zdání zachránce národa a on zatím podporuje nejen EU,ale i teroristickou bandu NATO,kam náš národ vehnali politici.Proto se proti němu pořádají akce,aby byl pro lidi věrohodnější.Nakonec nejvíc řvou ti,co žádné metály nedostanou.Proč?


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

25.10.2018 10:36

Oháníme se tím, že ti, kdo řvou jako pominutí na náměstích, nerespektují výsledky svobodných voleb. Dalo se to tak tvrdit...ale...současné volby napověděly, že volební výsledek se dá elektronicky "upravit" tak, aby vítači a podporovatelé církevních restitucí dostali zelenou. Volby tedy přestávají být plebiscitem, ale slouží k tomu, aby byly vybrany (elektronicky upraveny) ty strany, které mají silné probruselské vazby. Současné volby prosadily všechno, před čím jsme byli varováni. Musíme tak očekávat příchod tisíců muslimů na naše území. Vždyť si to tak, podle volebních výsledků přejeme. Také ti, kdo zpochybňují roli rodiny, muže a ženy, dostali zelenou. I zpevňovači mostů pro americkou armádu valící se na východ vyhráli. Žádná lidová referenda o našich záležitostech a našich zájmech nás nečekají. Zrušili jsme si tak možnost hlasovat o našich národních zájmech v průběho mezivolebního období. Sbohem svobodné volby! Ti, kteří vyřvávali své sprostoty po náměstích si s námi poradili jiných, pro ně typicky špinavým, odporným způsobem. Proti tomuto zmanipulovanému svinstvu je hlas veřejnosti bezmocný. Zbavili se nás tímto způsobem. Pravda a láska nám ukázala svou skutečnou tvář......Mějte se hezky.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy