• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Hrušínského „Čehona“ kontra „Pilčan“ Hrušínský
Počet návštěv: 940

Hrušínského „Čehona“ kontra „Pilčan“ Hrušínský

Jiří Baťa Článek od Jiří Baťa

Principál Divadla na Jezerce, Jan Hrušínský, v souvislosti s oslavami 100 let od vzniku Československa si nemohl odpustit kontroverzní politicko-společenský komentář. Pojem „čecháček“ se mu již zřejmě omrzel a tak si, svým osobitým způsobem, vymyslel staronového protagonistu „Čehona“. Ten mu má posloužit k osobním narážkám na výroky nebo činy prezidenta Zemana, o čemž svědčí jeho slova : „Čehonovi z čista jasna začali vadit muslimové, uprchlíci ze Sýrie, i malí sirotci, kterých se do Čech prý valí stovky milionů. Říkal to prezident, tak je to pravda. 

V Parlamentních listech psali, že uprchlíci jsou nečistí,“ drze až posměšně přirovnal Hrušínský prezidentova slova vč. slov redakce PL.cz k nacistické propagandě na Facebooku. Chce tím zřejmě provokativně přirovnávat prezidenta Miloše Zemana k iluzornímu „Čehonovi“, ve kterém vidí staronového protagonistu pro českou malost. Chce-li však pan Hrušínský poukazovat na Zemanovu malost, pak není od věci poukázat na Hrušínského ubohost a morální pokleslost. Lze sice chápat, že pan Jan Hrušínský je od kosti komediant s vrozeným (žel s ne příliš vydařeným) talentem pro humor a satiru, nicméně tyto jeho laciné „herecké“ projevy či výkony patří spíše na divadelní prkna, než je používat ve veřejném prostoru, notabene s nekalým úmyslem cílit na osobu prezidenta republiky. Nepochybně si však svým „Čehonem“ šplhnul u stejně smýšlejících kolegů z pražské kavárny. 

Nejen pan Hrušínský však může nebo je schopen (za jistých okolností) vymýšlet virtuální postavy, ale i obyčejný příslušník „lůzy“ může mít schopnost podobně uvažovat. Jestliže si pan principál Hrušínský uměl vytvořit, resp. vydedukovat Čehona s využitím historie vzniku Československa, není problém si podobnou virtuální figuru vytvořit ze samotných slov pana principála. Pro lepší porozumění nutno zmínit, že podle toho, jak se pan Jan Hrušínský okázale vychloubal , že „Pilného občana Čehona hrál v roce 1938 v Osvobozeném divadle můj dědeček, herec Rudolf Böhm-Hrušínský, tatínek mého slavného tatínka...“ tak mj. zmínil, že pánové Voskovec a Werich ve hře „Pěst na oko“ použili verš z rakousko-uherské hymny: „...čeho nabyl občan pilný“, čímž prý vlastně stvořili onoho Čehonu. Pravda, moc smyslu to nedává, ale v podání dua W+V to mělo ve hře svůj význam. K něčemu podobnému, zcela nevědomky, dal podnět i sám pan principál Hrušínský když se chlubil svým předkem (chlubit se svým zadkem by bylo poněkud nepatřičné) slovy, že : „Pilného občana Čehonu hrál...“. Tímto citátem vlastně (z mého tvůrčího pohledu) Čehonovi dal vzniknout virtuálního kolegu „Pilčana“ ( viz pilného občana). 

Jak výše zmíněno, principál Hrušínský se (poněkud nezvyklým způsobem) rozhodl okořenit a rozkošatit slavné výročí vzniku Československa o virtuální postavu Čehona, aby se jeho prostřednictvím mohl nekorektně trefovat do jím nenáviděného prezidenta Zemana. Pilný občan, resp. „Pilčan“ pan Jan Hrušínský nejenže se svými nechutnými invektivami ztrapňuje a společensky odkopává, ale současně dokazuje svou pokleslou intelektuální morálku, kam je až schopen klesnout v zájmu udržení svého (státem dotovaného) Divadla na Jezerce, svého jistě ne skromného životního standardu a také, aby se (z komerčních důvodů) zalíbil a držel oponentní basu s trotly pražské kavárny a řadou dalších prominentních sluníčkářů. „Pilčan“ Hrušínský se jistě neztratí, bude dál pilně provokovat, urážet, věrně sloužit havloidní a západní ideologii, bojovat za prý ohroženou bezbřehou demokracii, liberalismus, klientelismus, lidská práva a také za dotace pro svůj kulturní stánek. 

Pilčanův boj je bohužel, nikoli v zájmu spoluobčanů, ale v zájmu sebe samého a lepších lidí, kterými je už dnes Pilčan obklopen (např. senátorem Drahošem a pod.). Dříve se takovým lidem říkalo „snaživci“, „horlivci“, dnes v rámci nové doby to jsou však „podržtašky, přizdisráči, vyžírky“ apod. V jednom má „Pilčan“ Hrušínský pravdu: slavný byl nejen jeho dědeček, ale hlavně táta. Obávám se ale, že by s projevy svého synáčka nejen nesouhlasil, ale snad by jej také nejspíše, lidově řečeno, nakopal do pr.ele. Zatímco ON si svou slávu poctivě odpracoval, synáček se o ni jen marně snaží svou užvaněnou hubou pilného občana, alias „Pilčana“.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jan Svoboda

Jan Svoboda

27.12.2018 19:17

Hrušínský to vyjádřil velmi přesně a dobře. Zemani jsou verbež (pokud ten jinotaj horšolidé nepochopili) Jinak také jitrnice :-)


 
SMĚJÍCÍ SE BESTIE 2

SMĚJÍCÍ SE BESTIE 2

25.10.2018 23:23

Na tohoto člověka patří jediné - žádné dotace od státu, magistrátu, podniku s podílem vlastnictví státu. Ať se předvede, jako jeho dědeček s kočovným divadlem, zda vydrží a přežije, nebo si najde soukromého mecenáše, který mu bude tolerovat útoky na lid ČR.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

25.10.2018 20:09

Na zpitomnělého komedianta Hrušínského nemá cenu reagovat.Ten by totiž bez dotací(rozuměj žebrotě) nemohl mít svých dvacet židlí ve svém "divadle na Jezerce" a musel by asi začít pracovat.Pojem práce zná jen z vyprávění a nevůbec neví,co to znamená a obnáší.Ale i pitomec má právo na svůj názor,že,komediante!Věnuj se raději žebrotě a svá "moudra" si nech od cesty doma.Parazite!


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy