• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Braňme naší demokracii, ať ji neohrozíme jako někde na západě
Počet návštěv: 471

Braňme naší demokracii, ať ji neohrozíme jako někde na západě

Libor  Čermák Článek od Libor Čermák

Vždy, když je nějaký svátek, objevují se různí aktivisté, kteří tvrdí, jak moc je u nás demokracie ohrožena. A něco podobného o nás vyšlo i v německém tisku. Jenže není tam, v západní Evropě demokracie ohrožena mnohem víc než zde?  

Zrovna dneska jsem si například udělal takový výlet po Praze ke 100. výročí vzniku republiky. A na václaváku jsem potkal nějakou skupinu aktivistů, zřejmě naladěnou proti našemu prezidentovi a předsedovi vlády, jak nesou transparent o nějakém ohrožení demokracie u nás. Další posuzování stavu naší demokracie se objevilo například v německém tisku (viz https://zpravy.idnes.cz/nemecko-cesko-tisk-vyroci-historie-oslavy-vzniku-csr-100-pjj-/zahranicni.aspx?c=A181027_153325_zahranicni_luka). Jenže, když nás chtějí kritizovat za naší demokracii odněkud se západní Evropy, neměli by si spíš oni zamést před vlastním prahem? A zamyslet se nad stavem demokracie tam u nich?

Například velice často v poslední době slýchám, jak v zemích západní Evropy se musí potýkat se soudy někdo, kdo se pikantněji někde vyjádří o něčem, co má velice blízko k neomarxismu a sluníčkaření. Třeba o nějaké nábožensko-politické ideologii, jejíž kultura je s tou naší neslučitelná. A ne, že se musí potýkat se soudy. On ty soudy bohužel kolikrát i prohraje! A to je na tom to špatné, co tam nejvíc ohrožuje demokracii a svobodu slova. I u nás jsme například mohli v posledních týdnech také sledovat pokus neomarxistů, jak dostat někoho k soudu za vyjádření jeho pikantního názoru. Ale ze všech sil věřím, že to pan páter Piťha neprohraje. Protože, pokud by to měl prohrát a po něm další podobní, tak se už u nás o ohrožení svobody slova bude moci skutečně mluvit.

Já si tedy také nemyslím, že je u nás nějaká stoprocentní demokracie, protože pořád se dá něco vylepšovat. Ale hlavně se ze všech sil snažme, ať nesklouzneme k takovým věcem, jako se dějí se svobodou slova v oněch zemích na západ od nás. Takový sešup v demokracii bych naší republice do dalších sta let skutečně nepřál.

Libor Čermák
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým. Děkuji také všem svým voličům, že mi i pro nové volební období pomohli obhájit mandát člena zastupitelstva MČ Praha 22

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

28.10.2018 20:33

Celý národ se ještě nepodařilo oblbnout a proto je u nás demokracie tak ohrožena.Tvrdí naši i zahraniční "novináři".Ona je skutečně ohrožena,ale jejich cenzurou a lživými či zamlčovanými zprávami.Vzhledem k tomu,že naše mládež(vzdělaná) je vedene k pohrdání svým národem,jsme takto pohrdavě zapsáni i v zahraničí.Vlezprdelníci jsou určeni pro vyplnění rozkazů a jinak se s nimi nikdo nebaví.Tak jsou Češi v zahraničí vnímáni.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy