• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Češi to natřeli Evropě v průzkumu s hlupáckou otázkou
Počet návštěv: 1024

Češi to natřeli Evropě v průzkumu s hlupáckou otázkou

Libor  Čermák Článek od Libor Čermák

Mne by strašně zajímalo, kdo vymýšlí otázky do celoevropských průzkumů. Například otázka: "Přijali byste do rodiny muslima?" To si nevymýšlím, to skutečně v jednom nedávném celoevropském průzkumu bylo. Viz https://eurozpravy.cz/zahranicni/eu/238873-prijali-byste-do-rodiny-muslima-velky-evropsky-pruzkum-vas-asi-prekvapi-cesko-v-nem-dominuje/  

Mne by strašně zajímalo, jaké myšlenkové procesy můžou vést například k otázce v průzkumu "Přijali byste do rodiny muslima?" To musí podle mne vymýšlet někdo, kdo chce naštvávat lidi. Jinak to podle mého názoru snad ani není možné. Vážený vymýšleči takovýchto otázek. To si skutečně přejete, aby na vás byli lidi naštvaní? Například, kdyby mne se někdo někdy na takovouto otázku zeptal, začala by se mi, obrazně řečeno, v kapse tzv. otevírat kudla. A tak se mi děje vždy, když by ze mne chtěl někdo udělat poddaného neomarxismu nebo mi vnucovat nějakou takovou ideologii, které bych přál, aby co nejdřív vymizela z povrchu zemského.

A navíc, každá anketa veřejného mínění je podle mne silně manipulativní! Dodnes si pamatuju, co se například stalo v roce 2009, když vznikala TOP 09. Některá z agentur veřejného mínění udělala anketu. A to nikoliv průzkum volebních preferencí. Ale rovnou se lidí ptala: "Volili byste TOP 09? Ano nebo ne?" Pak tento průzkum zveřejnili v hlavních médiích. A v dalších předvolebních průzkumech se tato strana začala objevovat na předních místech.

A s otázkou "Přijali byste do rodiny muslima?" Je to podle mne podobné. Zkrátka a dobře, takovéto otázky by v Česku v žádném případě neměly být na pořadu dne. A to ani dnes, ani za padesát či sto let. A jsem moc rád, že i přes její hlupácké znění v této anketě Češi obstáli nejlépe z EU. I když oněch dvanáct procent pro "ano" stále ještě považuji spíš za dvojku. A nikoliv za jedničku. To, protože někteří multikulturalisti by se toho mohli chytnout a pak by začali hlásat, jak je těch dvanáct procent úžasně vysoké procento.

A tak říkám. Buďme i nadále pevní ve svých názorech a nenechávejme se ovlivňovat nějakými rádoby tvůrci veřejného mínění.

Libor Čermák
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým. Děkuji také všem svým voličům, že mi i pro nové volební období pomohli obhájit mandát člena zastupitelstva MČ Praha 22

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

31.10.2018 20:31

Každá agentura má na určitý okruh otázek lidi,u kterých vědí jejich odpověď a doplní to skutečným průzkumem.Např.Má být Česko členem EU?Z tisíce odpovědí mají už předem přes polovinu souhlasných odpovědí a doplní to třeba 400 lidmi,jichž se skutečně zeptají,přestože vědí,že tito lidé budou většinově proti.Celkový výsledek se sečte a mají hotový průzkum veřejného mínění podle přání zadavatele.Jak řekl Churchil,věřím jen tomu,co si sám zfalšuji.Tak postupují agentury na veřejný průzkum.


 
Jiří Šedivý

Jiří Šedivý

31.10.2018 09:41

Problém takzvaných výzkumů veřejného mínění je jeden. Agentury zabývající se touto problematikou jsou soukromé podniky placené výhradně zadavateli. Ten výzkum je tím limitován. Jestliže budu teoreticky zadavatelem ankety třeba "Máte rádi kávu Tchibo?" tak jsem buď majitelem této firmy anebo jejím konkurentem. V prvním případě zadám zakázku tak, aby vyšlo, že 51 - 90% respondentů kávu miluje (100% nikdy, to by vypadalo podezřele). A v druhém případě to bude 51 - 90 % lidí, kteří ji nesnášejí. A podle toho musí agentura oslovit ty správné respondenty ze svých databází. A tak je to se všemi výzkumy, musí mi vyjít pozitivní výsledek toho, čeho chci dosáhnout. V opačném případě té firmě nezaplatím, nebo ano, ale už nikdy se na ni neobrátím. Takže výsledek je, že oni nám vlastně ani tak nelžou, jenom pro kladný výsledek o spokojenosti obyvatel se půjdou ptát na golfové hřiště, pro opačný výsledek pod most mezi bezdomovce. A k otázce přijmout do rodiny kohokoliv, je ta otázka položena nesmyslně. Proč bych měl někoho přijímat? Jedině někoho blízkého v nouzi koho znám a mohu předpokládat, že mě nevykrade, nebo nepodřeže, když se mu nebude líbit, že doma večer chlastám víno a žeru bůček. Myslím, že každý máme dost svých problémů s našimi příbuznými, abychom si zadělávali na další s někým cizím a civilizačně, nábožensky a společensky naprosto odlišným.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy