• Úterý, 25. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Liliana

Tři tragické dokumenty: Mnichovská dohoda, Zvací dopis, Lisabonská smlouva
Počet návštěv: 1199

Tři tragické dokumenty: Mnichovská dohoda, Zvací dopis, Lisabonská smlouva

František Matějka Článek od František Matějka

Mnichovská dohoda, Zvací dopis a Lisabonská smlouva znamenaly ztrátu samostatnosti a suverenity našeho státu a oklešťování občanských svobod. Každý dokument v jiné době a jiným způsobem. Samostatnost, suverenita a svoboda byly ale pryč vždy. Změnily se jen cesty jejich odebrání. Místo zbraní a násilí u prvních dvou o nás u té třetí hlasují. Ve všech třech případech nakonec za účasti našich vlastních politiků.

V roce 1938 se dohodli zástupci Velké Británie, Francie, Německa a Itálie na tom, že „pomohou“ Evropě od války a násilí. Cizí politici obětovali Československo Němcům. Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků, páchaných ve jménu pomyslného dobra k odvrácení možných škod. Věřím, že to tak tehdy někteří vnímali.

V roce 1968 poslali Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Vasil Biľak Zvací dopis Leonidu Brežněvovi. Obsahoval výzvu k „pomoci“ všemi prostředky proti údajné hrozící kontrarevoluci. Vlastní politici obětovali Československo Sovětům. Zvací dopis je příkladem politiky ústupků, páchaných ve jménu pomyslného dobra k odvrácení možných škod. Věřím, že to tak tehdy někteří vnímali.

V roce 2009 ratifikoval náš parlament Lisabonskou smlouvu. Stalo se tak po její proměně z předchozí Evropské ústavy, kterou odmítli v referendech občané Francie a Nizozemí. Lisabonská smlouva je příkladem politiky ústupků, páchaných ve jménu pomyslného dobra k odvrácení možných škod. Tentokrát povýšených v argumentaci na dokument, který nám měl přinést dokonce „pomoc“. Věřím, že to tak tehdy někteří vnímali. Málokdo si uvědomuje, co vše jsme tím okamžikem ztratili. Tohle je úplný přehled oblastí, kde jsme přišli o suverenitu, svobodu a schopnost samostatně rozhodovat na úrovni vlastního státu a vlastního parlamentu o vlastních věcech.

Tak jako si připomínáme Zvací dopis a srpen 1968, tak jako si připomínáme Mnichovskou dohodu, budou si jiní jednou připomínat Lisabonskou smlouvu a hlasování o ní bez referenda v našem parlamentu. Byla podepsána 13. prosince 2007 v Lisabonu a 3. listopadu 2009 ratifikována u nás. V platnost vstoupila 1. prosince 2009. Zvedli pro ni ruku tehdy všichni poslanci ČSSD, KDU-ČSL a Zelených. ODS přidala 33 hlasů svých poslanců.

Princip připuštění vnějšího zasahování do suverénních záležitostí našeho státu je obdobný u všech tří dokumentů. Jen metody ovládnutí jsou propracovanější, sofistikovanější a v posledním případě schované za demokratické rozhodování. Stejně jako v minulosti i dnes někteří kolaborují s představiteli cizích mocností dobrovolně z důvodu osobního prospěchu, případně sehrávají roli užitečných idiotů ve slepé víře, že nám pomáhají k lepším zítřkům.

Je čas udělat vše možné i zdánlivě nemožné pro to, abychom vrátili svobodu a suverenitu této země z Bruselu zpátky domů do České republiky.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

04.11.2018 20:46

Na tom není nic divného.Představitelé českého národa jsou jen prodejní lumpové,kteří za krásnými slovy(na Čechy však platí) sledují jen svůj vlastní prospěch.Každá zrada v průběhu historie českého národa přišla o politiků a jejich touhy po osobním prospěchu.Nakonec i husité byli poraženi zradou české šlechty.Po převratu 1989 zůstalo všechno při starém.Dnes není nic platné říkat,že měli raději klíče hodit do kanálu.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy