• Úterý, 25. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Liliana

Mým udavačům
Počet návštěv: 2430

Mým udavačům

Lea Vojteková Článek od Lea Vojteková

Tak jsem po měsíčním banu opět zde. V první řade bych chtěla poděkovat hlídačům jediného správného názoru, že mě udali. Po vašem udání jsem začala plakat, trhat si vlasy a klekla jsem si do kouta. Nejedla a nespala jsem 30 dní a 30 nocí.

29. den mého klečení přišlo najednou osvícení. Tehdy jsem si uvědomila, že náboženství míru je vlastně skvělé. Jak jsem mohla být v minulosti tak zabedněná, že jsem odmítala krásy této ideologie… pardon, tohoto náboženství? Krásy tak „krásné“, že je tady ani nemohu popisovat, protože by mě FB opět zablokoval.

Je sice možné, že občas (pravděpodobně časteji než občas) budu psát věci kritické vůči náboženství míru. Ale to všechno mé staré já. Nové já samozřejmě chápe, že náboženství míru se kritizovat nesmí, že je potřeba zakročit proti „podvratným živlům“ (to bychom tu neomarxistickou multikulti společnost nevybudovali, že ano, soudruzi?), ale moje staré já mě občas ovládne.

Moje staré já by vám řeklo něco o tom, jak můžete sami se sebou vydržet? Jestli vám není z vašeho „svazáctví“ na zvracení? Jestli znáte pojmy jako čest a odvaha? Jestli si vážně myslíte, že udáváním někoho umlčíte? Víte o tom, že existují i jiné komunikační kanály, přes které se tyto myšlenky dostanou i tak na FB? Chcete zavést cenzuru jako v krajinách, kde vládne náboženství míru? Sami sebe považujete za demokraty. Dovolte, abych se zasmála.

Moje nové já vám ale samozřejmě nic takového neřekne. Moje nové já přetéká vděčností, že tady jsou strážci ideologické čistoty. No kam bychom to došli, kdyby lidé mohli psát, co si skutečně myslí? Raději ani nemyslet. Jenom prosím, mějte s mým starým já trošku strpení. Minimálně takové, jaké máte s kriminálními činy nelegálních imigrantů. To víte, převýchova nemůže fungovat ze dne na den.

Jinak doktor Cocteau vám vzkazuje: „Buďte dobří!“

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

13.11.2018 20:31

V žádném jiném národu se nevyskytuje percentuálně tolik udavačů a zrádců,jako v národu českém.Prochází to celou historií národa.Podle toho se také politici chovají a s klidným svědomím svůj národ,který je živí,zradí ve prospěch cizích mocností.Ale pokud si je národ volí,nelze nic měnit.Tak se můžeme jen dívat,jak dementní národ svědomitě pracuje na likvidaci své identity a faktické národní likvidaci.Hitlerovy myšlenky dál žijí a jsou českými politiky udržovány při životě a ti se snaží je prosadit.


 
John Rich

John Rich

13.11.2018 17:08

Bravo Leo :-)


 
Silvinka Pink

Silvinka Pink

13.11.2018 17:01

Jestli jsem to dobře pochopil, tak zaracha jste nedostala tady nýbrž na FB. Nu, nechci se opakovat, že jsem před něčím takovým varovala již něskoĺko lět tomu nazad, totiž že míříme do nového nevolnictví či snad otroctví (ono to nejspíš bude ještě horší), bohužel, tohle nebezpečí si uvědomuje jen promile lidí. Co se s tím dá dělat ... snad jen hledat cesty, jak s totalitáři vykývat.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy