• Sobota, 15. prosinec 2018
  • Svátek má Rukojmí Radana / Radan

Zdeněk Jemelík, Úder na solár
Počet návštěv: 789

Úder na solár

- Zdeněk Jemelík - Článek od - Zdeněk Jemelík -

V posledních týdnech Andrej Babiš vychutnával plnými doušky svůj politický úspěch. Přecházel z jedné diplomatické akce na druhou, a když už byl ve vlasti, bylo jej vidět na nejrůznějších veřejných shromážděních. Ustalo otravné připomínání jeho postavení obviněného. Působilo to dojmem, že se na jeho stíhání snad zapomnělo.

Ale ukázalo se, že jeho protivníci neusnuli a nehodlají se vzdát naděje, že jej dostanou aspoň před soud, ne-li přímo „do tepláků“, a v každém případě z politiky. Pokud mu nedokáží konkurovat v politickém boji, musí to jít jinak. Vůle voličů je nezajímá: výsledky voleb chtějí zvrátit.  Útočí ze zálohy prostřednictvím nastrčených figur: jen policisty a státní zástupce pro  tuto chvíli nahradili novináři.

Svědčí o tom sled mediálních událostí z posledních dnů. Ticho kolem kauzy Čapí hnízdo nejdříve přerušil článek Ondřeje Goliše na serveru iRozhlas.cz, který jsem komentoval článkem „Konečně jsme se dočkali“, a v poněkud jiném duchu prakticky současně Marek Přibil na Ppmagazinu. Pro obě vystoupení je příznačné, že pracují s informacemi, ke kterým by autoři neměli mít přístup: Ondřej Goliš s neveřejnými poznatky z trestního spisu, Marek Přibil s výroky neanonymních policejních důstojníků, usvědčujících z účelového vyvolání trestního řízení proti Andreji Babišovi bývalého ministra vnitra Milana Chovance. Vsadil bych se, že Ondřeje Goliše se nebude nikdo ptát, kdo mu otevřel přístup k trestnímu spisu a ani policisté nebudou mít potíže, protože vše, co škodí Andreji Babišovi, příslušní odpovědní činitelé považují ne-li za neškodné žertování, tak jistě za záslužnou činnost.

Skutečným úderem na plexus solaris ale byla až reportáž Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka, odvysílaná 12. listopadu 2018 na TV Seznam Zprávy. Investigativci se v ní pochlubili neobvyklým „úlovkem“ : podařilo se jim vypátrat místo pobytu Andreje Babiše ml., kterého za účelem výslechu ke kauze Čapí hnízdo prý již dva roky hledá policie. A nejen to: díky jeho překvapivé vstřícnosti se jim podařilo natočit s ním rozhovor a následně navázat i e-mailovou komunikaci. Jako příspěvek k vylepšení důkazní situace v kauze Čapí hnízdo jejich akce mnoho nepřinesla, ale jistě je pro Andreje Babiše velmi nepříjemná, neboť nešetrně zasáhla do citlivé oblasti jeho soukromí: jako otec  nesl nelibě zveřejnění informace o synových zdravotních potížích.

Jako odezva reportáže zaznívají nejrůznější názory včetně hrozeb vyvoláním pádu vlády. Nevšiml jsem si ale, že by se někdo pídil po zdroji financování putování novinářů po stopách Andreje Babiše juniora. Jistě to byla velmi nákladná akce. Přirozeně nepadla ani otázka přiměřenosti  vynaložených nákladů dosaženým výsledkům.

Ve vztahu ke kauze Čapí hnízdo jsou výsledky skutečně hubené a je na místě otázka, zda vůbec ospravedlňují neomalený průnik do soukromí rodiny Babišových. Andrej Babiš ml. nebyl na setkání s novináři připraven, proto jeho výstup byl spontánní a lze mu důvěřovat. Je zřejmé, že jde o narušenou osobnost, jejíž svědectví by nebylo oporou dokazování ať již ve prospěch nebo v neprospěch obviněných. Vyšetřovatel jej může s klidem jako možného svědka odepsat. Ke všemu je švýcarský občan, takže nepřijede-li dobrovolně do ČR, naše orgány mohou pouze žádat o jeho výslech švýcarskou policií. Je ale málo pravděpodobné, že jeho zdravotní stav výslech umožní.  Obviňovat kohokoli z maření vyšetřování je přehnané, pokud uvážíme, že hlavní překážkou je zdravotní stav svědka. Nabízí se pouze otázka, jakou váhu mají právní úkony, které případně činil jako spolumajitel společnosti Čapí hnízdo.

Významná je jeho výpověď o způsobu, jakým se dostal na Krym a pak dále. Popis jednání psychiatričky Dity Protopopové s ním nebezpečně připomíná vydírání: dostal na vybranou, zda chce být zavřen v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech, nebo raději odjet „na prázdniny“ s jejím manželem Petrem Protopopovem. Jeho péče o svěřence při putování po světě pak nebezpečně připomíná omezování osobní svobody. V neprospěch pečovatele hovoří skutečnost, že Andrej Babiš ml. se jej bojí a nakonec mu utekl do Švýcarska. Také jeho pokus o navázání spojení s PČR svědčí o tom, že se „na prázdninách“ necítil svobodně. Z mediálních zpráv, které odezněly během 13. listopadu vyplývá, že policie tuto část osudu Andreje Babiše ml. prověřovala a nedospěla k názoru, že by došlo k trestnému činu. Bude zajímavé sledovat, jak se nyní vypořádá s informacemi z reportáže.

Bude jistě na místě, aby policie prověřila, zda Protopopovi jednali z vlastní vůle nebo na pokyn Andreje Babiše. Jeho syn se v reportáži vyjádřil, že si myslí, že jeho převoz na Krym nebyl výsledkem otcova rozhodnutí.

Ať vyšetřování domnělého nebo skutečného únosu Andreje Babiše ml. dopadne jakkoli, je to samostatný bulvární příběh s nádechem laciné senzace, který zřejmě výsledek trestního stíhání kvůli dotačnímu podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie nijak neovlivní.

Jako celek  všechny zmíněné mediální události plní pouze úlohu nástroje, který má zvrátit výsledek voleb, aniž by při tom došlo k posunu ve vývoji trestního stíhání Andreje Babiše a jeho spoluobviněných. Přesto způsobily přímo pozdvižení mezi politickými pidižvíky, kteří se už už vidí v křesle předsedy vlády, uvolněném případným pádem Andreje Babiše, po němž by se mezi sebou poprali jako trhovci. Protože žijeme v roce 100. výročí vzniku republiky, měli by se rozpomenout na Masarykovu zásadu „rozčilení není program“. Když je omrzelo předhazovat  Andreji Babišovi jeho trestní stíhání, pojali jako nový popud k hysterickému  rozčilování skutečnost, že předseda vlády má nemocného syna, který si ve Švýcarsku užívá klidný život pod ochranou matky. To ale není důvod k resignaci. Protibabišovská fronta by za těchto okolností ráda dosáhla vyslovení nedůvěry vládě. To se jí ale může podařit pouze v případě, že se k opozici přidá vnitřně rozháraná sociální demokracie. Nebýt nebezpečí pádu vlády, mohli bychom celé toto mediální skotačení odbýt slovy „mnoho povyku pro nic“.

Napsáno pro Security Magazin, zaparkováno  13.11.2018 na mém bloggu a na www.chamurappi.eu   jemelikzdenek@gmail.com

Převzato ze Security Magazinu se souhlasem autora i vydavatele

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

14.11.2018 20:20

Pane Jemelíku,Vy víte,že dostal na vybranou,nebo jen fantazírujete?Kde je v Klecanech Vámi zmiňované zařízení instalováno?V bývalých kasárnách?


 
Budou se znovu na Majdanu odehrávat masakry v duchu banderovské tradice: Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou tvoji nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství

Budou se znovu na Majdanu odehrávat masakry v duchu banderovské tradice: Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou tvoji nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství

V Porošenkově bankrotující Ukrajině se zase dějí věci; nový ukrajinský zákon totiž v závěru roku 2018 postavil k šoku všech soudných lidí ukrajinské Banderovy nacionalisty bojující po boku nacistů za druhé světové války a po ní proti Rudé armádě na roveň těm, kteří bojovali proti Hitlerovu Německu.

Připomeňme si 18. prosinec 2011, den skonu Václava Havla; není od věci srovnat jeho podobnost s mágem Davidem Copperfieldem. Havel sice nenechal zmizet Sochu Svobody, zato jeho kouzlem se vypařily svazky StB, aby z nich vymazal své kámoše

Připomeňme si 18. prosinec 2011, den skonu Václava Havla; není od věci srovnat jeho podobnost s mágem Davidem Copperfieldem. Havel sice nenechal zmizet Sochu Svobody, zato jeho kouzlem se vypařily svazky StB, aby z nich vymazal své kámoše

Opět si nyní už posedmé připomínáme datum skonu Václava Havla. O mrtvých jen dobře, budiž jim země lehká, nicméně není od věci srovnat jeho podobnost s věhlasným mágem Davidem Copperfieldem. Havel sice nenechal zmizet Sochu Svobody, zato díky němu vyměnil naši svobodu za lichvu oligarchů.

Čínský historik Li-Fang šu tvrdil, že Japonsko vyvraždilo v následném masakru po dobytí Nankingu 13. prosince 1937 přes 430 tisících Číňanů. Hlavní viníci navíc nebyli nikdy potrestáni

Dle čínského historika Li-Fang šu vyvraždilo Japonsko v masakru po dobytí Nankingu 13. prosince 1937 na 430 tisících Číňanů. Hlavní viníci nebyli nikdy potrestáni; prezident Zeman tak uctil loni památku obětí jako první hlava státu ve výkonu funkce

Při své cestě po Číně a Tibetu jsem měl možnost hovořit s tehdejším velvyslancem Česka v Pekingu ing. Liborem Sečkou také o Nankingském masakru, který se odehrál na jižním konci řeky Jang-c’-ťiang, pramenící v  Tibetské náhorní plošině. Zvěsti to byly tragické… Vyvražďování Číňanů spáchané Japonskou císařskou armádou během druhé čínsko-japonské války, patří mezi nejstrašnější události v novodobé historii.

Poslední domácí zprávy