• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Bojím se, že ze sorty lidí, co včera řádila na Národní, může jednou vzejít něco hrůzného
Počet návštěv: 1106

Bojím se, že ze sorty lidí, co včera řádila na Národní, může jednou vzejít něco hrůzného

Libor  Čermák Článek od Libor Čermák

Vyhazování květin a věnců z pietní akce do koše, pískání na politiky, se kterými nesouhlasí a další podobné, to není jen primitivismus. Ale především předstupeň něčeho, co může vést k podobným věcem, které se děly v 50. letech.  

Poničení květin a věnců z pietní akce, to už tu kdysi jednou bylo. Vzpomínáte ještě na rok 1994 a pietní akt v Terezíně? To tenkrát rozkopala věnce z pietní akce skupina Sládkových republikánů. A jaká z toho byla tenkrát aféra! Je však smutné, že podobné věci se děly i včera, a to v Praze na pietních aktech za 17. listopad. Je to nechutné pošpinění výročí jak Sametové revoluce, tak i výročí uzavření Vysokých škol v roce 1939. Myslím si, že to o těchto aktérech něco svědčí. A to nejen o jejich primitivnosti.

Kdyby šlo jen o pouhou primitivnost, ale ono jde ještě o něco daleko horšího. Především opovrhování názory jiných a přesvědčení o svém patentu na rozum. Lidmi jiných názorů, i když je to prezident republiky, předseda vlády, ministr z jeho vlády nebo místopředseda Poslanecké sněmovny, je podle nich třeba nejen opovrhovat, ale i ničit to, s čím přišli uctít historickou událost.

Proto se velmi se obávám, že kdyby se jednou měla dostat do nejvyšších pater naší politiky právě takováto výše zmíněná sorta lidí, nastane v České republice něco ve stylu 50. let, kdy by se s lidmi jiného politického názoru mohlo opět zacházet tím nejhorším možným způsobem, jaké zákonné prostředky povolují.

Proto sledujme, kdo vše má takové sklony se chovat tak, jak to vídáme na podobných pietních akcích i jiných akcích. A tyto lidi pak ke korytům ve volbách vůbec nepouštějme. Jinak opět v našich dějinách nastane něco dalšího hrůzného.

Libor Čermák
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým. Děkuji také všem svým voličům, že mi i pro nové volební období pomohli obhájit mandát člena zastupitelstva MČ Praha 22

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Richard Hercl

Richard Hercl

19.11.2018 19:20

NIC hrůzného z onoho popisovaného řádění nevzejde, čehož se autor obává. Chybí podpora oné, prý bezvýznamné, mlčící většiny.Spíše mě zaráží, že se autor zmiňuje o jakési sametové revoluci...Události, které vedly k 17.11.89 byly naplánovány již dávno předtím, logisticky připraveny a za pomoci ulice dovedeny k realizaci. Autor by přece měl znát výrok jednoho známého amerického politika : "V politice se neděje nic náhodou, pokud se něco stalo, můžete si být jisti, že se to tak chtělo." Otázka za 500,- : KDO byl onen politik ? Pro autora článku mám v jeho pohledu na události pochopení, nebyl v té době ještě na světě, nebo už se učil chodit na nočník...


 
Petr Majevský

Petr Majevský

18.11.2018 20:23

Jedná se pouze o barbarskou část národa,který je prolezlý korupcí,touhou po moci,udavačstvím a podlézavostí.Jenom se ukazuje,že barbaři začínají mít navrch.Jistí politici je ještě za jejich hulvátství chválí a většina těch politiků není z Prahy.Stojí za tím hloupost a neschopnost vidět dál,než na špičku svého nosu.A také snaha zavděčit se těm,kteří jsou mediálně známí.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy