• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Schází již jen křižník Aurora
Počet návštěv: 928

Schází již jen křižník Aurora

Přemysl  Votava Článek od Přemysl Votava

V Praze je rušno, od včerejška slyšíme vzletná hesla o demokracii, o boji proti totalitě. Všude kolem nás planoucí oči, bojová nálada, je blízko k revoluci. Schází již jen křižník Aurora na Vltavě. Na signál z Aurory vyrazit na Pražský hrad a tak zúčtovat s totalitou. Tedy tou polistopadovou.

Novodobí kádrováci si uzurpovali moc těch, co kádrují politiky i věnce. Rozhodují, kdo může, či kdo nesmí uctít památku 17. listopadu, rozhodují, co je správné a co není správné.

Nové pojetí demokracie. Na Václavském náměstí vévodí transparenty „Demise“, „Stop totalitě“. Nepíše se rok 1948, ani 1989. Píše se rok 2018. Uklidňuje mě, že je to jen Praha, která se vydává za pupek světa. Lidé mimo Prahu mají jiné starosti. Ty všední….

Nedávno jsme si připomenuli 100. výročí republiky. Slavili jsme v každém městě, v každé vesnici. Připomínali jsme si, jak naše republika vzkvétá, jak doháníme vyspělé západní sousedy. Naše výdělky v posledních letech výrazně rostou, starobní důchody již nejsou almužnou. Naše nezaměstnanost je nejnižší v celé EU. Supermarkety nestačí náporu kupujících. Dovolené místo u českých rybníků trávíme někde daleko u moře. Také volby jsou konečně demokratické, vítězí vůle občanů! Také EU nás chválí, plácá nás po ramenech. Dokonce i v rámci NATO naši vojáci bojují i umírají v boji proti terorismu. Pomáháme ve světě prosadit lidská práva... Naše pojetí demokracie je vzorem pro ostatní.

Ty včerejší či dnešní demonstrující v ulicích Prahy vyvolávají pocit, že je něco špatně. Uklidňuje mě, že k nepokojům burcují stále ti stejní politici, často jen ti bývalí. Ti mnohdy již zapomenutí volají zase po šturmu proti prezidentovi, premiérovi…. Skandují „Stop totalitě“ a zároveň odmítají uznat výsledky voleb, jak těch prezidentských, tak i poslanecké sněmovny. Jak úsměvné a trapné. TGM, ale i Václav Havel, by dnes nejspíše řekli : „demokracie není anarchie“.

Těm nespokojeným připomínám události roku 1948, tehdy nastoupila skutečná totalita. Prahu zaplavili také mladí nadšenci, měli planoucí oči a vznešená hesla o demokracii, byli naivní, s nimi přišlo i tažení „pracujícího lidu“, prezident Edvard Beneš musel odejít z Pražského hradu, demokratičtí politici prchali před „hněvem lidu“. Praha jásala….

I dnes se hraje o osud naší vlasti. Pod falešnými prapory a hesly o demokracii, jde především o změnu politiky České republiky. O omezení suverenity, v konečném důsledku pak ke ztrátě samostatnosti.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

18.11.2018 20:18

Mě zase zneklidňuje,že si člověk,který sám sebe pasoval do role žalobce i soudce,bere do své nevymáchané huby Prahu.Závist je šílená a Votava je závistí zcela prolezlý.Nebo je natolik hloupý,že si nedovede dát věci do souvislosti.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy