• Středa, 24. duben 2019
  • Svátek má Rukojmí Jiří

Proč národní obrození?
Počet návštěv: 1007

Proč národní obrození?

Ivan David Článek od Ivan David

Asi před dvěma lety jsem se v jedné diskusi v nadsázce zmínil, že potřebujeme národní obrození. Byl u toho Jaroslav Bašta, který řekl, že národní obrození potřebujeme nutně. Brzy a zcela bez nadsázky. Zkusme si položit otázku, jaký smysl má národ. Jakýkoliv národ, je lhostejné, co ho spojuje, důležité je, jak silně. Člověk je tvor společenský. Podobně jako u společenského hmyzu, mravenců nebo včel, nemá jednotlivec bez ostatních členů kolonie smysl. Pokud někdo něco dokázal, pak jen ve vztahu k ostatním, z pohledu ostatních a někdy i proti ostatním.

Pokud někdo zbohatne svým talentem, tak jen proto, že mu ostatní platí. Pokud někdo zbohatne z vlastní obratnosti ve využívání cizí práce, pak zbohatne díky jiným a ve srovnání s nimi. Proto jednotlivec neznamená sám o sobě nic.

Více lidí dokáže víc. Ano, ale jen tehdy, když spolupracují. Ke společnému dílu je potřeba motiv. Vlastní prospěch jako podíl ze společného úsilí? Proč ne. Hrdost na společné dílo. Pocit, že úspěch ostatních patří trochu i mně. Příležitost vyniknout a být chválen, být respektován, uplatnit se.

Z hledisek, které jsem uvedl je úplně jedno, co dělá národ národem. Může to být rodová blízkost, může to být kultura, sdílené území a jazyk, může to být nějaká ideologie, společné náboženství. Stačí jen něco z jmenovaného. Nebo něco jiného.

Z experimentální sociální psychologie je známo, že ve skupině náhodně vybraných lidí, dokonce i těch, kteří si podle testů nejsou vzájemně sympatičtí, vzniká koheze. Vzpomeňme na naše školní třídy, na sportovní oddíly. Ve skupině se vždy najde vůdce. Dokonce i ve skupině vybrané podle toho, že nikdo nechce být vůdce. Někteří jedinci uplatní kooperativní strategii jednání.

Může se vám zdát, že národem nazývám jakoukoli velkou soudržnou společnost sdílející území, třeba i bez stanovaných hranic a budete mít pravdu.

Rusové říkají „idti v narod“ a míní tím „jít mezi lidi“, Třeba ve vesnické komunitě.

Lze se uplatnit mimo národ? Ano. V jiném národu, v jiné společnosti.

Není pravda, že národ nepotřebujeme. Potřebujeme. Nějaký potřebujeme. Nejlépe ten svůj. Protože je náš. Byli jsme připravováni na život v něm.

Příslušník jiného národa může náš národ obohatit o svoji kulturu. Pokud ovšem nějakou má a pokud je slučitelná s tou naší. Neobohatí nás svojí izolovanou enklávou na našem území, zejména je-li ostře konkurenční, nepřátelská. „Vyloučené lokality“ a „no go“ zóny nikoho neobohacují, zaměstnávají společnost konfliktem, ubírají bohatství a energii.

Imigrant, který respektuje hostitelský národ je přínosem, imigrant, který je hostilní, nerespektuje hostitelský národ a prosazuje jen respekt k sobě, je škůdce. Škůdci jsou všichni, kteří mu v tom pomáhají.

Před sto lety vznikl československý národ. Byl to pokus, který by byl všem velmi prospěšný, kdyby se zdařil. Nestalo se. Nestalo se kvůli nacionalismu. Kvůli pocitu nadřazenosti a nedůvěře, resentimentu z nedávných a nových křivd a z toho pramenící xenofobie. K vzájemné náklonnosti musejí být aspoň dva. K nenávisti stačí jeden.

Jestliže mluvím o národu, mám na mysli „politický národ“, tedy společnost lidí respektující stejnou kulturu a respektující státní autoritu země v níž žijí, společnost lidí, kteří cítí povinnost spolupráce a cítící sounáležitost. Tak jako pražský filosof a matematik Bernard Bolzano, po otci Ital, po matce Němec, sám se pokládal za Čecha, jako poddaného českého království, byť bez korunované hlavy v čele.

Hledat ve Střední Evropě rodovou geneticky příbuznou společnost je nesmysl.

Poslanec Robert Kopecký jednou přivedl za předsedou poslanecké sněmovny Milošem Zemanem delegaci Lužických Srbů. V delegaci byl také dvoumetrový černoch, který se k Lužickým Srbům přiženil. Miloš Zeman se ho zeptal: „Vy jste také Lužický Srb.“ „Ano“, odpověděl ten dobrý muž: „Já jsem ten největší.“

Dva Vietnamci na pražské krajské konferenci SPD, jeden narozený ve Vietnamu, jeden zde, veřejně vystoupili s tím, že se cítí být Čechy - vietnamského původu. Deklarovali tak loajalitu k hostitelskému státu a respekt ke kultuře hostitelského národa a současně si ponechali národní identitu.

Žijí zde s námi dva novináři - Američan Erik Best a Rus Alexandr Mitrofanov. Oba se vyjadřují kriticky, oba se naučili bezvadně česky. První do naší národní komunity patří, druhý ne. Nepatří ani zpět do Rostova na Donu, patří těm, kteří ho mají na výplatní pásce.

Respekt k národům, které respektují náš národ, je a musí zůstat samozřejmostí.

Řekli jsme si, jaké výhody přináší společnost pro jednotlivce a uvažujme, čím může být společnosti užitečný jednotlivec.

Společnost dává jednotlivci uplatnění, a on jí více nebo méně prospívá.

Za minulého režimu existoval paragraf na příživnictví. Slýcháme, jak to bylo strašné, že existovala pracovní povinnost. Je to lež. Existovala povinnost prokázat legální příjem. Dnes se diskutuje o možném prokázání původu majetku nad 10 miliónů. Podporuje se legalizace výnosu z šedé nebo černé ekonomiky, tedy zvýhodnění černých pasažérů. Z toho vidíme, kdo tu vládne.

Klasická psychiatrická otázka směřující k zjištění pochopení fungování společnosti zněla: „Proč se musejí platit daně?“ Dnes je pro mnohé lidi nesrozumitelná. Jeden pacient mi dokonce odpověděl, že daně se platit nemusejí. Byl to absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze. Mladý, pravda, po úrazu trochu dementní. Ale spíš bych tu blbost přičítal jeho vzdělání.

Rozhodně nám neprospívá to, o čem s nadšením mluví Andrej Babiš, aniž bych se chtěl připojit k jeho pronásledovatelům. Tedy volný pohyb osob, zboží a kapitálu. Osoby se pohybují tak, že odcházejí nejkvalifikovanější a přicházejí nekvalifikovaní na primitivní práci s nízkou přidanou hodnotou. Cizí zboží vytlačuje domácí a tím likviduje domácí výrobu a kapitál odtéká západním směrem a do daňových rájů. Není třeba vysvětlovat, že nic z toho nám neprospívá. Řešením není úplné zavření hranic, ale udržení kvalifikovaných nabídkou lepších podmínek pro setrvání nebo návrat, podpora vlastní výroby, zrušení nerovné obchodní soutěže a vhodná forma zdanění zisků cizích firem.

Máme prý nízkou nezaměstnanost. Statisticky jistě. Když víme, jak je pro statistické účely definován nezaměstnaný, musíme dospět k názoru, že statistická nezaměstnanost je pochybný ukazatel stejně jako „počet volných míst“ nebo průměrný plat, či počet osob pod hranicí chudoby.

Je příliš mnoho statistice unikajících osob, které vypadly z evidence, neboť se příliš dlouho o práci ucházeli marně, nebo možná laxně, mnoho osob, které se pracovat nikdy nepokoušely nebo pracují na černo bez důchodového pojištění, nebo je živí kriminální činnost a žijí ve vyloučených lokalitách nebo jako vyloučení jednotlivci, bezdomovci.

Nemusíme mluvit o parazitech ani černých pasažérech, ale jsou to osoby neuplatněné nebo i relativně neuplatnitelné. Ku prospěchu společnosti či národa nepřispívají, právě naopak. Ne všichni se k tomu svobodně rozhodli a někdy je těžké přesně určit, co je postavilo na vedlejší kolej.

Nebylo by třeba uvažovat o muslimských imigrantech jako o vážné hrozbě, pokud by byl náš politický národ schopen vypořádat se s touto hrozbou a škůdci ve svých řadách.

Čeho je tedy třeba, má-li se národ obrodit?

Je třeba systematicky pěstovat vědomí smyslu existence národa, jeho historie a kontinuity, jeho úspěchů a nezdarů, smysl a užitečnost národní komunity pro jednotlivce a užitečnost „práce s chutí usilovnou na národa roli dědičné“, cituji Kollára.

Národní komunita musí zajistit možnost uplatnění každého svého člena, který je nějakého uplatnění schopen. Jakákoli forma „nepodmíněného příjmu“ je cesta do pekel. Je přijatelná a nutné jen u těch, kteří se pro svůj zdravotní stav uplatnit nemohou nebo mají „odpracováno“

Je nutné obnovit organizační a iniciativní úlohu státu a současně jeho jasnou a vymahatelnou odpovědnost. To neznamená, že stát má řídit všechno, ale má provádět supervizi a zasahovat všude, kde společnost selhává. K tomu potřebuje účinné nástroje. To se neděje.

Národ – společnost selhává i ve své vlastní reprodukci. Není nutné, aby počet členů společnosti rostl, ale pro národ je riziko, když početně rychle klesá.

Větším rizikem, když klesá kvalita národní populace. Nemám ani tak na mysli genetiku (hardwarw), jako šířící se úpadek kultury, vzdělanosti a pocitu sounáležitosti (software).

Na vině je jednak perverzní ideologie nesmyslně nazývaná neomarxismem, jednak společenskými podmínkami podmíněný životní styl.

Má-li být národ úspěšný a mají-li z něj mít členové národa prospěch, pak musí být národ zdatný. K tomu je nutné, aby byli co nejzdatnější všichni jeho členové.

Jde také o zdatnost, odolnost a houževnatost fyzickou. Sokolské hnutí nebylo náhodným jevem. Je nutné, aby stát podporoval sport, nejenom vrcholový a komerčně úspěšný, ale pobyt v přírodě a výchovu kladoucí důraz na posilování vůle a vytrvalosti.

Je nutné podporovat vzdělanost v technických, přírodovědných i společenských oblastech. Je nutné zvýšit náročnost a přísnost, aby každý dosáhl, čeho je schopen, protože pak bude společensky nejužitečnější. Je nutné odmítnout hloupé úvahy o zbytečných znalostech. Stížnosti na „biflování“ z německého büffeln — doslova „dřít se jako buvol“ jsou nesmyslné, nemá jít o tupé memorování, ale o získávání znalostí v souvislostech. Bez báze aktivních znalostí není co rozvíjet. Hrozí, že brzo dojdeme tak daleko, jak to popisuje britský psychiatr Theodor Dalrymple ze současné Anglie, kde obrovské obliby mezi mládeží dosáhla píseň se slovy: „Nechceme žádný zasraný vzdělání.“, podle Dalrympla stále více absolventů střední školy neumí číst a psát a zkoušku složí každý, kdo se k ní dostaví.

V důsledku působení technologií, je nutné podporovat také přímou sociální zkušenost mladé generace, jinak zde bude místo fungující společnosti jen hejno autistů hledících na monitory.

Pokud se nevrátíme na trajektorii zvyšování kvalitativní úrovně vlastního národa, pak neobstojíme v soutěži pilných národů východní Asie a prudce se množících a agresivních národů Afriky a Blízkého východu. Západní Evropu a USA můžeme pomalu odepsat. Možná, že my máme ještě šanci.

Za vývoj nese odpovědnost skutečná elita národa, protože nikdo jiný nemůže dosáhnout pozitivního obratu.

Tak nějak v největší stručnosti si představuji Nové národní obrození.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

20.11.2018 20:27

Pan David má sice pravdu,ale mluvit za současné situace o reprodukci je nesmysl.Zodpovědní lidé netuší,co politici zítra provedou.Z jejich činnosti jasně vyplývá,že plní rozkazy z ciziny a je mnho lidí,kteří děti nechtějí právě proto,že je chtějí ochránit proti nebezpečí.V současnosti je to onen trend děti nemít.Český národ je předurčen ke své likvidaci svými vlastními příslušníky.Také během historie se to mnhokrát téměř podařilo.Jenom pro zásah mimo národ se to doposud nepodařilo.Tím prvním byl rozpad R-U mocnářství a tím druhým byl výsledek druhé světové války.Dnes už není nikdo,kdo by tento národ mohl znovu zachránit.Ty tisíce zblblých na ulicích v listopadu 2018 jsou toho jasným důkazem.Nikdo si už kvůli nim nebude dělat vrásky.Stačí dojít ke změně volby,ale protinárodní partaje budou stejně voleny českými asi dementy stále.Jinak to není možné.Proto nemá český národ šanci na přežití!


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

20.11.2018 11:32

Díky Vám, pane doktore. Jasný souhlas... Nejsou zde popsány ambice, které má každý člověk. Ambiciózní jedinec zatají svému okolí, jak na tom skutečně je. Hraje si na úspěšného do té doby, dokud jeho dluhy nepřevezme exekutor. Tito lidé nejsou psychicky nemocní, pouze mají potřebu prezentovat se jako vynikající jedinci do té doby, dokud na ně není uvalena exekuce. Hrajeme si na schovávanou. Ti, co mají nesplatitelné dluhy přesvědčují své známé, (blízké), že jsou na tom nejlíp ve svém životě. Jedině lež, kdy se ohání vysokou životní úrovní a svým podnikatelským duchem vede k tomu, aby se dál zadlužovali i u svých blízkých. Nečekejme, že tito lidé budou rozhodovat při volbách o našem osudu. Mají svých starostí dost. Statisíce lidí žijí v přetvářce. Jsou to převážně nevoliči. (Proč by volili, když jsou v životních problémech)...A tak celá část veřejnosti způsobí, že volby jsou pouhým plebiscitem těch, kdo nespadli na společenské dno. Kolik je jen lidí v exekuci? Jeden milion. Tito lidé jsou zároveň destabilizující vrstvou společnosti. Nemají potřebu chodit k volbám a hlasovat, protože jejich životní problémy jejich politické smýšlení převálcují. .....Mějte se hezky.


 
Že za válku v Libyi v roce 2019 může armáda maršála Chalífa Haftara? Omyl; zodpovědnost mají USA, resp. NATO a miliony běženců přes Libyi do Evropy, resp. tzv. bezletová zóna z roku 2011, kdy byl slavnostně otevřen libyjský veletrh zbraní páté generace

Že za válku v Libyi v roce 2019 může armáda maršála Chalífa Haftara? Omyl; zodpovědnost mají USA, resp. NATO a miliony běženců přes Libyi do Evropy, resp. tzv. bezletová zóna z roku 2011, kdy byl slavnostně otevřen libyjský veletrh zbraní páté generace

Uběhlo již osm tragických let a přibyly desítky mrtvých, které si v dubnu 2019 už vyžádaly boje o libyjské hlavní město Tripolis. Jednotky maršála Chalífy Haftara se snaží město, kde sídlí mezinárodně uznávaná vláda, už týden dobýt. Rezoluci Rady bezpečnosti OSN vyzývající Haftara k ukončení ofenzivy zablokovalo Rusko.

Omluva Merkelové satirikovi za kritiku jeho veršů: „Vocas, srab a delikvent je Erdogan, turecký prezident. Po kebabu tolik smrdí, že i prase lépe prdí, …nejradši však kozí mívá, menšinám však volnost nedá…“

Omluva Merkelové satirikovi za kritiku jeho veršů: „Vocas, srab a delikvent je Erdogan, turecký prezident. Po kebabu tolik smrdí, že i prase lépe prdí, …nejradši však kozí mívá, menšinám však volnost nedá…“

A aby toho v současném boomu „lidských práv a svobody slova ï projevu“ nebylo málo, vysloužil si německý satirik Jan Böhmermann žalobu od tureckého prezidenta Erdogana, za jehož urážku čeká básníka možná trest odnětí svobody na tři roky. Urážku tureckého majestátu žene Merkelová před soud; tedy spíš ještě předloni hnala..…

Ministerstvo financí Řecka už v roce 2015 odhadlo škody způsobené nacisty na částku 278,7 miliard eur; spolu s úrokem to dnes bude násobně víc. Co na to NATO a SRN...?

Ministerstvo financí Řecka už v roce 2015 odhadlo škody způsobené nacisty na částku 278,7 miliard eur; spolu s úrokem to dnes bude násobně víc. Co na to NATO a SRN...?

Řecký parlament v polovině dubna 2019 schválil návrh, který se týká předložení požadavků vůči Německu, aby zaplatilo náhrady škod způsobených během druhé světové války.  Odpovídající výzva bude zaslána vládě, aby orgány země podnikly nezbytné diplomatické a právní kroky.

Kandidát za ANO naministra dopravy Kremlík se má vrátit na ministerstvo, kde kdysi podepsal pro stát nevýhodnou smlouvu za půl miliardy korun za právní služby, kterou tehdejší ministr dopravy za ODS Aleš Řebíček dlouho tajil

Kandidát za ANO na ministra dopravy Kremlík se má vrátit na ministerstvo, kde kdysi podepsal pro stát nevýhodnou smlouvu za půl miliardy korun za právní služby, kterou tehdejší ministr dopravy za ODS Aleš Řebíček dlouho tajil

Nynější kandidát za ANO na pozici ministra dopravy Vladimír Kremlík, který mám být jmenován na tento post 30. dubna 2019, má prý škraloup; jakmile totiž přišel v roce 2007 na ministerstvo dopravy pod vedením Řebíčka, byl ihned jmenován ředitelem nově vytvořeného právního a IT úseku. Právě díky tomu smlouvu podepisoval on sám.

Poslední domácí zprávy

VZKAZ POLITIKŮM

VZKAZ POLITIKŮM

Je však otázka – kterým? Podle toho, jak přibývá kritických vzkazů mnoha autorů, jimž není lhostejný osud této země, osud národa Čechů,...