• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Odolají letos před Vánoci Evropané fobii z uražení?
Počet návštěv: 750

Odolají letos před Vánoci Evropané fobii z uražení?

Libor  Čermák Článek od Libor Čermák

Opět se nám blíží advent a Vánoce. A s nimi plno hezkých zvyků, vánoční stromečky, vánoční trhy, vánoční betlémy. Jenže představitele některých evropských měst občas opanuje fobie z uražení. A tak je přejmenovává nebo ruší.  

Slyšíme to každý rok, jak v některém z měst v západní Evropě například přejmenovávají vánoční trhy na "zimní", zakážou betlémy, či dokonce nepostaví ani vánoční stromeček. A důvod? Bojí se, aby se neurazili vyznavači jiných náboženských vír.

Zajímavý to myšlenkový proces. Někdy se dokonce ptám, zda takovýto myšlenkový proces není spíš důvodem navštívit psychologa nebo psychiatra. Vždyť, co nám takovíto lidé svým rozhodnutím vzkazují? Že zřejmě trpí jakousi fobií z urážlivosti jiných. Mají zřejmě panický strach z toho, že se někdo jiný z náboženských důvodů tzv. urazí.

Ale na druhou stranu se také ptám, jestliže se někdo má potřebu takto urážet (třeba jen z vánoční výzdoby měst), zda to také vlastně není případ pro psychologa či psychiatra? Protože, co je to pocit uraženosti? Podobně jako fobie i toto je především duševní stav!

Proto chci vyzvat všechny lidi, co mají společného s přípravou atmosféry v evropských městech, ukažte, že jste duševně zdraví a připravte adventní a vánoční atmosféru ve vašich městech a organizací tak, že nějakou fobii z urážlivosti tohoto druhu jiných hodíte za hlavu.

Libor Čermák
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým. Děkuji také všem svým voličům, že mi i pro nové volební období pomohli obhájit mandát člena zastupitelstva MČ Praha 22

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

21.11.2018 20:20

Pane Čermáku,věnujte se dětem a svým koníčkům,ale nevymýšlejte si.Já nejsem západním postupem uražený,ale(promiňte mi ten výraz) pořádně nasraný.A zrovna vánoční svátky už od svých devíti let nemusím.Dělal jsem to jen kvůli dětem.Já byl rád,že jsem měl volno a nemusel do práce.To je všechno,co se mi na nich líbilo.A ustupování hordě barbarů z Afriky a Asie vydává velice špatné svědectví o humanistech liberální demokracie.


 
Jiří Šedivý

Jiří Šedivý

21.11.2018 10:53

Myslím, že se mýlíte v klasifikaci důvodů těchto změn. Já si myslím, že se jedná o prostou předposranost vládnoucích blbů vítačů, aby se některý z jinověrců nesplašil a nespáchal nějaký teroristický útok- Ani ne tak proto, že by mu záleželo na životě jeho poddaných, neboť jak řekl poručík Hamáček ve filmu "Černí baroni": Kefalín, lidí je na světě jako sraček, ale proto, že by znova vyhřezla pitomost jejich slabomyslných plánů sociálního inženýrství.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy