• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Současní rádoby cenzoři jsou horší než ti komunističtí
Počet návštěv: 846

Současní rádoby cenzoři jsou horší než ti komunističtí

Libor  Čermák Článek od Libor Čermák

Je tu advent. A jak se budou blížit vánoce, bude i růst počet pohádek, které se v televizi vysílají. Ale v poslední době se stále častěji objevují něčí snahy pohádky cenzurovat. A tito cenzoři začínají být horší než za socialismu.  

Cenzoři za socialismu nebyli rozhodně žádní svatouškové. Vzpomeňme například na foglarovky. Jiný příklad cenzorství pohádek nedávno prozradil dramaturg ČT Jiří Chalupa. Jistému cenzorovi vadila postava Draka Šestnáctihlavce v pohádce "Princové jsou na draka". Prý v tom viděl podobnost se Sovětským svazem, neboť do roku 1956 měl Sovětský svaz šestnáct svazových republik, dokud se Karelo-finská sovětská socialistická republika nestala autonomní republikou Ruské SFSR. Naštěstí prý takový absurdní cenzorský zásah neprošel. (viz https://www.kafe.cz/rodina-a-domov/jiri-chalupa-bylo-to-vsechno-tak-rychle-ze-jsem-se-nestacil-ani-oholit-34465.html). Ale celkově prý byly na pohádky menší tlaky než na pořady pro dospělé.

A jak to cenzurování chtějí dělat ideologové genderismu-multikulturalismu v současné době? Ti, jak známo, se především zaměřují na děti a mládež! Právě tam by do toho chtěli nejvíc mluvit. Jejich přáním je totiž, aby se naše děti proměňovali co nejvíce v malé multikulturáčky, genderáčky a politickokorektisty. Proto čím dál častěji z jejich strany tlačí právě na cenzurování dětských pohádek. Vadí jim foglarovky, Tintin, kocour Mikeš, Pippi Dlouhá punčocha, motýl Ibrahim z Makové panenky, Šípková Růženka, Popelka. A nově prý objevili dokonce i písničku ze Včelích medvídků o bílé barvě. A tak bych mohl pokračovat dál.

Jak jsem kdysi slyšel, tak autoři televizních pohádek za socialismu často do svých prací vkládali právě to, co se jim na tehdejším režimu nelíbilo. Tam to prý jaksi procházelo, protože to bylo vkládáno do jiného prostředí než toho tehdy moderního, socialistického. Ale současní multikulturalističtí a genderoví rádoby cenzoři se naopak chtějí na pohádky pro děti zaměřovat nejvíc. Proto tvrdím, že jsou to horší ideologové než ti cenzoři za komunismu.

Libor Čermák
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým. Děkuji také všem svým voličům, že mi i pro nové volební období pomohli obhájit mandát člena zastupitelstva MČ Praha 22

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

02.12.2018 19:34

Cenzoři dneška sami provádí to,co jim údajně vadí.Jenom zapomněli podotknout,že cenzura je dobrá věc,když se netýká jich samotných.Platí jen pro ty druhé.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy