• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Díky za sankce. Rusko je dnes opět supervelmoc
Počet návštěv: 958

Díky za sankce. Rusko je dnes opět supervelmoc

Jiří Vyvadil Článek od Jiří Vyvadil

Tak nám včera hlavouni EU opět prodloužili sankce proti Rusku. Mimochodem. Co bylo úvah mezi jestřáby, že je třeba vyostřit sankce na nejvyšší míru, zaplavit Azovské moře válečnými plavidly NATO a že prostě se Rusko musí svíjet v předsmrtelné křeči… Votápkové, Honzejkové, Anýžové atd. doslova běsnili. Tusk dramaticky dopředu před kamerami prohlašoval, jaké budou přijaty další sankce…

A ono nakonec nic. Jen prodloužili ty stávající. Na víc prostě už nemají sílu…

Asi půjdu proti proudu, ale z hlediska postavení Ruska sankce zejména EU vedly k dramatickému nárůstu geopolitické síly Ruska, které se z regionální velmoci na úrovni řekněme Francie či Turecka vrátilo na špici a společně s USA a Čínou dnes tvoří světový trojlístek supervelmocí, které mají rozhodující slovo ve vývoji světa.

První vítězství zaznamenalo Rusko jaksi mimochodem, kdy Ukrajina se nejen měla odpojit od spolupráce s Ruskem (což splnila), ale měla zahájit úspěšnou trajektologii probruselské a proamerické východoevropské vlajkové lodi.

Nuže, Ukrajina se zhroucený stát, navíc stát, který se veřejně a oficiálně hlásí k temnému odkazu ukrajinského fašisty Bandera, stát, kde v hlavním městě tuším už půl roku neteče teplá voda, Krym je fakticky ruský a Doněcká a Luhanská oblast se rovněž nikdy ke Kyjevu nevrátí.

Řekl bych, že to se Západu moc nepovedlo.

Triumfálně Rusko zabodovalo v Sýrii, zabránilo odstranění legitimního prezidenta Bašára Asada a vytlačili USA i západoevropské státy na okraj vlivu.

Neexistuje dnes státník, jako Putin, který umí komunikovat s představiteli, kteří by se navzájem nejraději povraždili: s izraelským předsedou vlády, s iránským prezidentem, se saudskoarabským korunním princem, se všemi zeměmi Perského zálivu, s kancléřkou Německa, francouzským prezidentem, všemi představiteli, prezidentem Turecka či řeckým premiérem.

A když se klade otázka, kdo je jak mocný, pak OPEC+, tj země Perského zálivu a země přidružené, šéfované saudskoarabským princem a Vladimírem Putinem, určují dnes cenu ropy. A Trump může už jen vyhrožovat. Nic víc.

Unilaterální svět USA, které se svými spojenci vedli války proti Iráku, Libyi, humanitární bombardování Srbska, podporu džihádistů v Sýrii i nesmyslnou válku v Afganistánu prostě skončil.

Díky za sankce.

Zatímco Evropská unie se otřásá v základech a po odchodu Británie se čeká, zda Francouzi se díky revoluci žlutých přidají na stranu eurokritiků z Itálie, Maďarska dalších zemí…, stále více se blíží svět vyváženější a multilaterální.

Díky za sankce…

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

14.12.2018 20:10

V tomto případě se jedná o setrvačnost.Pohlaváři vědí,že sankce jsou na dvě věci,ale dál si namlouvají,že mají účinek.A kdepak jsou velkohubá prohlášení italských politiků,že půjdou proti sankcím?Opět je to jen výkřik do tmy,jak je v Itálii obvyklé.Abych nekritizoval jen cizí,našich vejlupků se to týká také.Sankce nás poškozují,ale musíme držet basu!To je ta svoboda v podání EU a liberální "demokracie".


 
Rudolf Kavan

Rudolf Kavan

14.12.2018 17:10

Jedna se o sadisticky utok proti Rusku organizovany neokony. Neokoni maji sve koreny v trockismu. Jsou to ti sami sadiste, co terorizovli Rusko po bolsevicke revoluci.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy