• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Co mi nejvíce vadí na objektivitě a vyváženosti českých médií?
Počet návštěv: 915

Co mi nejvíce vadí na objektivitě a vyváženosti českých médií?

Libor  Čermák Článek od Libor Čermák

Když se některá česká média pyšní, jak jsou zas jinými médii prohlašována za úžasně objektivní, musím se chtíc nechtíc zmínit o něčem, co mi v žádném případě ani vyvážené ani objektivní nepřijde.

Představte si, že v některém zpravodajském nebo publicistickém pořadu dojde na rozhovor s někým, kdo je stoupencem takových ideologií, jako je politická korektnost, multikulturalismus, genderismus a podobná politická dogmata. A teď, pokud je to takové médium, ke kterému se rádi hlásí stoupenci pražské kavárny například ČT, tak zpravidla takový rozhovor vyzní jako, co je psáno a dáno. Jak kdyby dotyčný měl patent na rozum.

A teď si představte, že je v nějakém médiu zase bude rozhovor z nějakým člověkem, který zas příznivcem politické korektnosti, multikulturalismu, genderismu a podobných témat není. Zrovna nedávno jsem zaznamenal takový případ, že někde takovýto rozhovor s někým proběhl. Už ani nevím, kdo to byl a o čem to bylo. Možná o islámu, ale to je teď jedno. Ale najednou stoupenci politické korektnosti a podobných témat vylétli, jak čertík z krabičky: "Jak to, že tam ten člověk neměl proti sobě žádného oponenta!" To je panečku zajímavá vyváženost. Když mluví stoupenec politické korektnosti, tak tam oponenta proti sobě mít nemusí. Ale když mluví kritik politické korektnosti, tak ten by tam oponenta jako mít měl?

Já bych přece mohl jednat podobně. Jak to například, že třeba ten ideolog, co mluvil nedávno v Událostech, komentářích ty šílené nesmysly o stereotypech v pohádkách (viz https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/218411000371030/video/653636?fbclid=IwAR2rTf-WgTlO6_Jb5SbqEAPe90n-XiTjs3D-U5NQWrHi2cZG7fZ-13U4pX8), jak to, že ten tam neměl žádného oponenta? Pokud s takovýmto přístupem někdo souhlasí, tak předpokládám, že ze stejných důvodů mu nebude vadit ani to, že například já nepřikládám ke svým článkům diskuzi.

A to je to, co mi nejvíc vadí! Že jedné názorové skupině lidí některá média doslova vkládají patent na rozum (zpravidla té, se kterou nesouhlasím). Ale když mi někdo mluví z duše, tak by tam jako měl mít proti sobě ještě někoho? Ne, to není ani objektivní ani vyvážené. Buď mnoho českých médií se tu objektivitu a vyváženost ještě nenaučili anebo do nás chtějí cpát politickou propagandu. Jinak si to vysvětlit neumím.

Libor Čermák
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým. Děkuji také všem svým voličům, že mi i pro nové volební období pomohli obhájit mandát člena zastupitelstva MČ Praha 22

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

16.12.2018 20:32

Mně se na objektivních českých mediích líbí nejvíc ta neobjektivnost.Každé z nich,ať chce nebo nechce,je objektivní podle svého zaměření.Některé více a jiné méně.Úkolem medií je INFORMOVAT,ale ne určovat,co si mají lidé myslet.Když se neuvede nějaká informace,protože se nehodí k celkovému zaměření,je to špatně.Stejně tak je špatně jednostranné zaměření.Potom se nejedná o medium informační,ale propagační.Že si to jejich vedení nechce připustit je otázka jiná.Každý by měl mít dost rozumu,aby dovedl porovnat informace z různých medií.Pokud ho nemá,tak také nemá nikoho odsuzovat,ostouzet a hlavně by neměl vykládat si všechno podle svého politického přesvědčení.Pokud to někdo nedokáže pochopit,tak jenom tím nahrává různým extremním spolkům,hlavně ze zahraničí placeným údajně neziskovkám,které ve většině případů slouží pouze k ekonomickému zajištění vlastní existence.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy