• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Ježíšku usedni k našemu stolu!
Počet návštěv: 574

Ježíšku usedni k našemu stolu!

Přemysl  Votava Článek od Přemysl Votava

Náš Ježíšek je bojovník, každý rok bojuje o místo u našeho vánočního stolu. V minulosti nám ho zakazovali. Tak se i stalo, že místo Ježíška k nám na saních, přijížděl Děda Mráz se Sněhurkou až z daleké Čukotky. Děda Mráz se Sněhurkou u nás neuspěli. Pustili je do továren, do škol, ale za naše domovní dveře se nedostal, tam kraloval náš Ježíšek. Zpívali jsme mu naše české koledy a společně jsme udržovali staleté tradice….

Ale jen jsme se zbavili Dědy Mráze už na nás začal pokukovat jiný mužíček s červenou čepičkou, nejdříve opatrně a když viděl, že u nás má vše dovoleno, měli jsme ho hned všude. Pokukoval na nás z každé výlohy. Tento nezvaný host má také červenou čepičku, jako ten Děda Mráz. Tento nový vetřelec je z druhé strany zeměkoule, jmenuje se Santa Claus, má nás ohromit leskem a konzumem. Je bohatší ale cíl má stejný, podrobit a vykořenit naši kulturu. Vyhnat Ježíška z našich domovů, zapomenout na české tradice.

Polistopadová doba deformuje české Vánoce, útočí na nás konzumní reklama, pro české pojetí Vánoc není místo. V posledních letech cítíme snahu potlačit křesťanské pojetí Vánoc. Západním konzumem vedle dalších křesťanských hodnot, trpí i česká kultura.

Toho malého Ježíška bráníme před nezvaným mužíčkem v červené čepičce, toho by naši předkové hnali od baráku metlou…...

České Vánoce jsou těmi nejkrásnějšími svátky v roce. Mají staletou tradici, těšíme se na ně, pro tu jejich krásu, i pro ty rozzářené oči dětí. K českým Vánocům patří zvyky zděděné po našich předcích. Ježíšek do našich domovů vstupuje již po dlouhá staletí, přináší nám vánoční radost, ale také zamyšlení a lásku k bližnímu. Braňme ho !

Za několik hodin do našich domácností, pravda trochu nesměle, vstoupí Ježíšek, uvítejme ho a dejme mu místo u našeho stolu.

„Ježíšku nedej se, máš místo u našeho stolu. Jsme s Tebou…!“

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Šedivý

Jiří Šedivý

24.12.2018 00:16

Souhlas s vámi pane Majevský. Ano o dědovi Mrázovi a o Jolce z Ruska se nám ve škole zmiňovali jako o tradici spřátelené kultury. Na tom nelze vidět nic závadného. Taky jsme se dozvěděli o francouzském Noel Noel a o americkém Halloweenu, Jenom nějak o sv, Valentinu byl informační nedostatek. Ze všeho nejvíc miluju idioty, kteří nejen mě přesvědčují, že jsem v dobách socialismu nežral banány, maso, nevěděl nic o světě nebo dokonce informace o Čapkovi mi byly na škole zatajeny. A poslední 3 odstavce jsou tím nejodpornějším, co může hloupý propagandista vyplodit. Proč mi vnucuje, že jsou vánoce nejkrásnějším svátkem? Jen proto, že to tak cítí on? Já je považuji za pokryteckou oslavu mamonu a nakupovací hysterie a za fantastickou příležitost na můj úkor zbohatnout šíbrům a jiným obchodníkům podvodnou reklamou. A kdo má pravdu?


 
Petr Majevský

Petr Majevský

23.12.2018 19:54

Komentovat tohoto pána je zbytečné.Má klapky na očích a jede si podle svého a přitom nemluví pravdu.Nepamatuji si,že by mě ve škole dohazovali Dědu Mráze,jako je to dnes se Santa Klausem.Nikdo mi nikdy ve škole nezakazoval ježíška.Stejně mne vánoce zajímaly pouze do osmi let a potom už mi byly lhostejné.Tento pán asi chodil do politické školy typu VUML.Nakonec jeho členství v tomto spolku vypovídá o něm dost.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy