• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Když Magda něco řekne, jako když koza „békne“!
Počet návštěv: 2653

Když Magda něco řekne, jako když koza „békne“!

Jiří Baťa Článek od Jiří Baťa

Pro ty, kteří by snad nevěděli, nebo nepochopili význam slov když koza „békne“ si dovoluji vysvětlit, že to není nic jiného, než přesně to, co kde zrovna řekne Magda Vašáryová. Tak například pro Parlamentní listy „zabékala“ názor, že si „ Pamatuje i dobu, kdy se (prý) slavili Vánoce tak trochu tajně, protože komunisté neviděli rádi, když Čechoslováci ctili křesťanský svátek“. Protože jsem o cosi málo starší a také si víc a hlavně reálně pamatuji tak vím, že do kostela a na Vánoční svátky zvlášť se chodilo naprosto normálně, kdo chtěl šel, kdo nechtěl, nešel.  

Ale je tu jeden fakt a sice, že pokud někdo slavil Vánoce, případně chodil do kostela tajně, pak to byli spíše funkcionáři KSČ. Že by to byl případ soudružky Magdy Vašáryové,  která se dnes tyto „békance“ snaží populisticky prezentovat jako „komunistický útlak čechoslováků“? Apropó, řadoví komunisté jako obyčejní lidé, se nikdy nijak neomezovali slavit Vánoce a pokud chtěli jít do kostela, tak šli. Třeba do vedlejší vesnice. To jsou fakta, ale M. Vašáryová má buďto jiné zkušenosti, nebo si vymýšlí a  cílevědomě lže.

    Nehodlám se hrabat ve všech jejich výrocích nebo hodnotit, kdy „zabékala“ větší tu pitomost, tu hovadinu, někdy i krávovinu, ale pravda je, že pokud jsem stačil vysledovat odezvy čtenářů portálů všude tam, kde se Vašáryová vyskytla, tak ať mi ruka, která to píše upadne když budu konstatovat, že jestli se např. ze sta příspěvků, to jest odezev v diskuzních příspěvcích, našel jeden jediný příspěvek pozitivní, tak je to moc. Jenže výroky Magdy Vašáryové, jakkoli jsou ujeté, velmi nízké úrovně, si je stovky čtenářů či posluchačů vždy rádi s pobavením přečtou nebo poslechnou a dle toho se také projevuje úroveň diskuze. A jistě také ne každý čtenář na ty pi..iny (dosaďte podle libosti) Vašáryové v diskuzi také odpověděl.

     Zarážející však je, že tato kdysi populární  herečka, díky Václavu Flaška Havlovi také diplomatka, dnes už jen pražskou kavárnou protlačovaná  politická „dámička“, která v Česku dává na odiv své rádoby „fundované“ občanské a politické názory, hlavně však nevhodné kritické připomínky k životu v naší české společnosti, jsou našimi čtenáři, diváky či posluchači  přijímány s velkou nelibostí a despektem. M. Vašáryová je sama  o sobě natolik nesoudná, nekritická, neřku-li nespolečenská (lidově splachovací), že jakkoliv si všímá různých jevů a záležitostí ve společnosti (po čem jí je s prominutím ho..o), které následně emocionálně ventiluje v TV, videu, případně v rozhovorech ještě nepostřehla, jakou převážně nepříznivou odezvu na svá vystoupení výroky, názory atd má u české veřejnosti. Tím, že na tyto skutečnosti nereaguje dává najevo, jak ji názory českých občanů na svou osobu nezajímají a jak jimi (českými  občany) veřejně pohrdá.

     Je s podivem, že jak M. Vašáryová, tak také další, bohužel čeští politici a osobnosti,  nereagují na odezvy občanů na svá vystoupení, názory či projevy. Velmi často se totiž stává, že tito lidé rozdávají rady, rozumy, dávají návrhy a doporučení, vyjadřují své osobní názory, postoje, často velmi kontroverzní, nepřijatelné, rozporuplné,nelogické, ale i netaktní a dehonestující, přičemž nejsou ochotni, lépe řečeno nemají zájem o tzv. zpětnou vazbu, tedy o to, jak všechna jejich vyjádření, názory a stanoviska  přijímají ti, kterým je to určeno, to je občané. Mohou pro to být dvě vysvětlení a sice, že je názory občanů skutečně nezajímají, což jejich pověst poslance, senátora či jiné osoby veřejně činné rozhodně nectí, nebo si jsou moc dobře vědomi, co by se na sebe  nepěkného dočetli a dozvěděli. Faktem je, že řada reakcí čtenářů na některá veřejná vystoupení, stanoviska nebo názory těchto lidí jsou velmi, ale opravdu velmi drsné, často vulgární. Nicméně, vinu či příčinu těmto často velmi nespolečensky vyjádřeným odezvám nutno přičíst právě těm, kteří takovou odezvu svým jednáním vyvolali. Tím, že na to nereagují              a strkají hlavu do písku, se animozita a vztahy mezi politiky a občany nevyřeší a napětí zůstane. Bohužel. Zda je to neschopnost nebo záměr, ví jen oni sami.

 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

28.12.2018 20:00

Jan Svoboda:Vaše výrazy Vámi používané o Vás vypovídají více,Než si Vy dokážete představit.Jedná se totiž o to,že snažíte vystupovat jako inteligent a Vámi používaný slovník Vás zařazuje mezi tupce,když neumíte najít argumanty proti druhým.Zkrátka se "inteligent" nezapře!Co Vy na to?


 
Jan Svoboda

Jan Svoboda

28.12.2018 16:33

Co budou dělat takoví pisálci, až jejich velký vůdce zdechne jako podsvinče?


 
Richard Hercl

Richard Hercl

28.12.2018 15:52

J.Svobodo, tady jsi trochu zabloudil. Těch několik málo komentátorů, kteří zde téměř pravidelně reagují na články , jsou na rozdíl od tebe dokonale informováni o činech tvé obdivované loutky, kolaboranta a zrádce čs.lidu, řízeného od samého počátku světovým vekslákem Sorosem. Ale jinak tě chápu, je to k vzteku, pravda bolí.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy