• Úterý, 25. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Liliana

Předběžná zpráva o končícím roce
Počet návštěv: 1690

Předběžná zpráva o končícím roce

Ladislav  Jakl Článek od Ladislav Jakl

Co přinesl a co odnesl osmnáctý rok nového tisíciletí? Co změnil na české politické scéně a v české společnosti? Přežili jsme. Ne všichni, ne všichni stejně, ale v zásadě jsme přežili. Neupekli jsme se v globálním klimatickém šílenství, nesmetla nás cunami dětinských nezodpovědných novot, umíme se přátelit a mít rádi, překonávat životní trable a těšit se z životních darů. Ale co dál?

Začněme odshora. Prezidenta republiky máme stejného. Snad s tím rozdílem, že loni byl na konci svého volebního období (a měl ještě zájem usilovat o přízeň veřejnosti), letos je na začátku, má prostor na velké plány dostatečný a potřebu bojovat o voliče nulovou. Takže se můžeme těšit na prezidenta ještě suverénnějšího, sebevědomějšího, paličatějšího a svéhlavějšího. Ti, kdo tolik toužili po prezidentovi přímo voleném, nezávislém na parlamentu, ti jistě musí slavit každý den, jak si ten přímo volený prezident užívá sílu mandátu úplně stejnou, jakou má Poslanecká sněmovna a vláda dohromady. Teď ještě prosadit podobně nezávislé prezidenty krajů, měst a vesnic a naše štěstí bude bez konce.

Vláda zaznamenala posun větší. Bohuslava Sobotku vystřídal Andrej Babiš. Sobotka, ovládaný nečitelnými strukturami a poplatný idejím neomarxistického bruselismu, musel ustoupit Babišovi s čitelným Agrofertem za zády a jeho hnutí poplatnému programu nulovému (kromě vlastních zájmů). Což by mohlo být vnímáno přece jen jako jistý pokrok, až na to, že politika vlády, jejíž hlavní síla program nemá, bude vždy politikou koaličních partnerů. A tak vládou cloumají levicoví extremisté typu Maláčové a Petříčka. A to je vlastně hlavní paradox, který končící rok přinesl. Sociální demokraté a komunisté dostali ve volbách historický výprask a přesto jejich vliv na vládu zesílil. Z té vypadli lidovci, kteří už žádnou konzervativní agendu stejně nemají a jsou jen mluvčími zemědělských a jiných lobby. A ODS raději nechá Maláčovou zplundrovat zem, protože této straně jde přece pouze o vlastní intelektuální obnovu, ze které jistě po třiceti letech vyjde posílena. To bude prima.

Jediné, co lze současné vládě (díky Babišovi) jakžtakž přičíst k dobru, je zatím snad celkem odolný odpor proti bruselskému migračnímu experimentu a nejkrajnějším výstřelkům pokrokářského feminismu, genderismu a vůbec celé té pohlavní zoologické zahradě. Snad odolný. Zatím odolný…


Také jsme měli senátní volby. Ty byly pochopitelně nejzajímavější na Žižkově, ale jinak je jejich viditelným výsledkem hlavně to, že odborářského funkcionáře Štěcha vystřídal Jaroslav Kubera, který kromě nepopiratelné práce zanechané v Teplicích mluví a myslí jako chlap dosud nevykastrovaný kleštěmi politické korektnosti. I když, jak se tak na něj člověk kouká v jeho nových šatech, vkrádá se malinko pochybnost, zda nám pod tíhou potřeby býti tím správným reprezentantem rozšafnosti nezjihne a nezačne mluvit moravským nářečím.

Výměna nastala i na radnicích. Na to se leckde těšili v přesvědčení, že už nemůže být hůř. A vida, ono asi může. Třeba v Praze. Byty se léta nestavějí, infrastruktura je zablokovaná, parkovat se nedá, každý správný Pražák si za volantem zanadává, … a pak si zvolí ultrakrajní aktivisty, kteří to vše ještě patřičně dotáhnou až do stadia zmaru.

Ze společenských pohybů stojí za řeč hlavně odhodlaný boj se štvavými vysílačkami a samizdaty dnešní doby. Jinak by nás přece obsadila Brazílie a Indonésie. A tak nám budou dál a dál omezovat svobodu slova, svobodu spolčovací a shromažďovací. A do toho pokračuje rozleptávání zbytků národní existence a státní samostatnosti a suverenity.

Začíná nám rok devítkový. Přinese nám pokračování rvačky kolem kormidla naší lodičky, nebo konečně převládne starost, jestli se lodička už nepotápí? Čekají nás volby do parlamentu, co není parlamentem. Ale pokud mohou být tyhle volby šancí ukázat, že máme ještě vůli nenechat věci samovolně splývat do pokrokářského eurocentralistického kanálu, pak ji využijme. Třeba to je jedna z posledních.

A na to si můžeme připít.

Ladislav Jakl
Ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause, novinář, rockový muzikant a pivovarnický expert.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

30.12.2018 20:55

Celý článek je o ničem.Pan Jakl má sice pravdu,ale nemá způsob,jak dění ovlivnit.To mohli voliči při volbách.Však i pan Klaus při své politické kariéře hodně chyboval.Hlavně svou utkvělou představou,že soukromník se umí lépe postarat o svůj majetek.To jsme poznali na vlastní kůži.Privatizace nám přinesla likvidaci průmyslu,jako byla Poldovka,ČKD a další.I menší továrny skončily.Jenom proto,že je stát a nebo noví majitelé prodali cizím firmám,které obsadily trhy koupené firmy a továrnu zlikvidovali.Jedinou firmou,která se postarala o českou společnost byl Volkswagen.Všechny ostatní českou ekonomiku za pomoci českých "politiků" zlikvidovaly.Ani dnes se nenajde politik,který by měl zájem o blaho českého národa.Každý z nich je tam jen proto,že politika je jenom snadné živobytí.A přesto MČČ volí stále stejné partaje a když zvolí něco nového na scéně,vyklube se z toho VV,nebo Úsvit.Sečeno,podtrženo,Klausovou privatizací jsme si nadělali na hlavu a vlády po něm byly ještě větší neštěstí,než byl Klaus se svými pomocníky,jako byl Dlouhý,Ježek nebo Češka.Lobistický zákon a eurodotace zvýšily mnohonásobně hladinu korupce,díky neodvolatelným posrancům.Celý parlament je naprosto zbytečný!Všichni hlasují podle rozkazu partajních sekretariátů a není potřeba mít tak rozsáhlý parlament.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy