• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Macron a Merkelová jako estrádní šmíra, Trump vysmívaný a odmítaný, Putin spojující a vítězící…
Počet návštěv: 662

Macron a Merkelová jako estrádní šmíra, Trump vysmívaný a odmítaný, Putin spojující a vítězící…

Jiří Vyvadil Článek od Jiří Vyvadil

Asi týden jsem přemítal, jak pojmout ten minulý rok, protože asi každý chápe, že už i ten je převratový a nemine pomalu dne, aby se geopoliticky dál vzdálil od své podoby ze zlomových let 1989 – 1990 coby nastolení věčného vítězství a geopolitické dominance liberálního Západu. Tento svět přetvořený před 30 lety se krok za krokem boří jako domeček z karet a mnozí se těší a jiní naopak zuří, že se blíží jakási revoluce… Protože ovšem píši tyto řádky den před Silvestrem, kdy se lidé chtějí veselit a uvolnit, vezmu to jaksi s nadhledem.

Před pěti lety byla Angela Merkelová po boku Obamy rozhodující političkou Západu, která vehnala Evropu i svět do vojenského konfliktu s Ruskem, jen proto, že si prezident Janukovyč dovolil odmítnout podepsat asociační dohodu mezi Ukrajinou a EU. To ovšem bylo pro Západ nestravitelné, Janukovyč musel být odstraněn a Rusko, se kterým chtěl spolupracovat, mělo být oslabeno a poníženo.

Dnes je Ukrajina rozvrácenou zemí, občanská válka trvale zuří na Východě Ukrajiny a Krym je znovu ruský…A Rusko ? Nuže Rusko se navrátilo do pozice světové geopolitické supervelmoci.

A když Merkelová s Macronem ostře vystoupí na společné tiskové konferenci a vyzve Rusko, aby vrátilo n e p r o d l e n ě zadržené ukrajinské námořníky a 3 lodě Ukrajině, působí oba lacině jako estrádní šmíra. Zdá se, že jim už uniká, že nádherně Putinovi nahráli, protože se ruské ministerstvo zahraničních věcí mohlo na nich smlsnout řka…. „Krym se připojil k Rusku na základě svobodného vyjádření své vůle v souladu s mezinárodním právem. „Rusko bude i nadále tvrdě bránit svou suverenitu a zabraňovat pokusům o jakékoli provokace," A Peskov už jen dodal: . „Samozřejmě bereme na vědomí taková prohlášení (Merkelové a Macrona), ale nemohou být důvodem ke změně ruské legislativy a k tomu, aby někdo od ruské legislativy ustoupil." Vrchol elegance.Dnes Emanuel Macron, který měl být světlonošem nové liberální Evropy dostává od hnutí žlutých vest pěkně na prdel. A pozor, s jejich protesty nesouhlasí jen zbídačené a frustrované vrstvy, ale v některém směru i 65% podnikatelů či. No a pak přišla Merkelová s dojímavou Willkomenpolitik a pozvala statisíce Syřanů do Evropy. Vždyť místa je tu dost a tím ještě dál Evropu znejistila a odstartovala posilování protimainstreamových, protiemigračních a i zčásti i protimuslimských stran, které se postupně dostávají i k vládní odpovědnosti..

Čili, dnes už si Merkelová, tím spíše Macron mohou plácat, co chtějí a počty jejich politických příznivců v Evropě i ve světě povážlivě klesly.

My už je rozhodně nemusíme brát vážně.

A když jsem v nadpise zmínil Trumpa, přišel tak trochu jako slepý k houslím k tomu, že se mu v Afganistánu či v Iráku vysmívají či jej odmítají kvůli politice svých nešťastných předchůdců

Nuže mluvčí Talibanu Zabililah Mujahid ve své tiskové zprávě vydané k 39. výročí sovětské invaze do Afghánistánu konstatoval, že americké síly čelí "ponížení" a mohly by se "naučit hodně" ze zkušenosti svého nepřítele ze studené války. A téměř pobaveně dodal: "Dávejte pozor na sovětskou porážku v Afghánistánu a opusťte myšlenky na zkoušení trpělivosti již zkušených Afghánců"

Dobré, co?

A když Donald Trump s Melanií na tři hodiny zavítal do Iráku, zákonodárci obou hlavních politických bloků v iráckém parlamentě následně požadovali, aby americké síly opustily zemi v důsledku jeho překvapivé návštěvy, kterou politici odsoudili za arogantní a porušování irácké suverenity.

Politici z obou hlavních bloků iráckého rozděleného parlamentu volali po hlasování, aby vyhnali americké jednotky a slíbili, že naplánují mimořádné zasedání, které bude projednávat tuto záležitost.

Chudák Don, a to by ho nejen američtí, ale i všichni světoví jestřábové nutili, aby dál svrhával režimy a vedl války.

Je „roztomilé“ že obě války v Iráku i Afghánistánu stály USA v celkových nákladech 6 biliónů dolarů. A představte si, že si toho ani Iráčané ani Afgánci neváží a chtějí Američany a jejich satelity (například Česko) šupem vyhnat.

A tak zatímco Merkelová či Macron už se jenom blamují, Trump sklízí volání po vyhazovu za své předchůdce, Vladimír Putin je v naprosté pohodě.

Jedná s každým a respektuje zájmy každého. Je ve vynikajících vztazích s izraelským premiérem, teheránským prezidentem, saudsko- arabským korunním princem, tureckým prezidentem, Asadem. A když se na chvíli nějaký spojenec unese myšlenkou, že například by v Sýrii mohl hrát právě on rozhodující roli, Putin jej přátelsky přesvědčí, že to není nejlepší nápad a přítel Erdogan si ihned si uvědomí, že taky nemusí vlastně zahájit přeshraniční ofenzívu proti Kurdům, protože mu přece jde v první řadě o celistvost Sýrie. A ačkoliv kdysi podporoval Asadovo svržení, dnes ani ťuk. A stejně tak náhle po osmi letech prozřel saudský režim a ústy nepřítele Erdogana a Iránu, ale opět přítele Putina korunní princ Muhammad bin Salmán rovněž prohlašuje, že přece si všichni přejí celistvou Syrii.

A tak jenom Evropská unie dál chce dávat tupě Sýrii sankce a diví se, že ji ze zahraničních partnerů nikdo nemá rád.

A když ministr zahraničních věcí Německa Maas ostře říká, že Němci budou kategoricky protestovat proti rozmístění nových amerických raket středního doletu v Evropě, čili hlavnímu spojenci v NATO Trumovi natruc a nebo OPEC čili opět přítel Muhammad bin Salmán, přes nátlak Trumpa sníží množství plánované těžby ropy o 1 300 000, je asi jasné kdo, vlastně přátelsky a jemně světu vládne.

A to je dobře.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

31.12.2018 19:48

Článek je trošku tendenční,ale pravdivý.Francie i Německo už zkoušely dát Rusko do svého područí.Napoleon byl rád,že se vůbec dostal z Ruska živý a skopčáci za to zaplatili několika miliony mrtvých.Přesto dnes drze požadují po suverénní zemi,aby je poslouchala.Doby Jelcina jsou pryč a Putin bude skutečně jednat s tím,kdo bude mít o diskuzi s Ruskem zájem.Ultimáta jsou v tomto případě kontraproduktivní.Krym a Kosovo je úplně jiný případ.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy