• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Jsme opravdu tak dobří?
Počet návštěv: 615

Jsme opravdu tak dobří?

Přemysl  Votava Článek od Přemysl Votava

Slyšíme z úst politiků i ekonomů, že české ekonomice se daří! Pokud je to pravda, tak je to ten nejkrásnější dárek od nás občanů České republice k jejím 100. narozeninám.

Dnes i ten největší škarohlíd přiznává, že naše republika vzkvétá. Bývalá šeď měst i vesnic dostává novou barevnost, také naše výdělky rostou, starobní důchody již nejsou almužnou. Chlubíme se nejnižší nezaměstnaností v celé EU. Supermarkety nestačí náporu kupujících. Zimní dovolenou trávíme v Alpách, v létě jsme často v exotických destinacích. Nezakrýváme, že ne všechno se třpytí. Bojujeme za svoji plnou suverenitu. Na poli domácí ekonomiky, hledáme cestu k oživení venkova. Česká republika to není jen Praha, to je i plnohodnotný život i v té poslední podhorské obci.

Také v EU nás chválí, plácají nás po ramenech, jací jsme to chlapíci… přesto doporučuji nenechat se ukolébat. Z jejich rétoriky cítíme faleš, jsme pro ně stále jen ti „druzí z Východu“. Tedy laciná pracovní síla a místo pro odbyt jejich výrobků a služeb. Když nás potřebují, tak nás poplácávají. Zároveň v Bruselu rozhodují, co pro nás je a co není správné. I jejich politika sankcí vůči Ruské federaci, nebyla upřímná, zcela jednoznačně jde proti našim tradiční obchodním vztahům s Ruskem. Tedy proti našim ekonomickým zájmům! I zde musíme hlasitě připomínat naši suverenitu.

Letošní rok byl pro nás výjimečný, oslavy zrození republiky byly nejen v každém městě, byly i v té nejmenší vesnici. I dnes, dva měsíce po znovuotevření Národního muzea, stojíme hodinové fronty před vstupem do této historické budovy. Denně přijíždí školní výpravy i lidé z těch nejvzdálenějších měst i vesniček.

Miliony turistů z celého světa oceňují nejen krásy naší vlasti, naši kulturu, historii, ale i slovanskou pohostinnost a upřímnost. Dnes postupně doháníme ty „bohatší,“ ekonomicky vyspělé západní státy, které mnohdy zbohatly na své koloniální minulosti a tak často rozhodovaly o bytí či nebytí jiných států. I my máme své historické zkušenosti a ty jsme jim také připomenuli. Každému také říkáme, nikoho jsme nekolonizovali, ale to své jsme vždy důrazně hájili. Nestavěli jsme protiruské legie, naopak naši hrdinové umírali na všech frontách za svobodu svou i jiných národů.

 

Již jsme si zvykli, že volby jsou demokratické, vítězí tedy vůle občanů ! Schází jen respekt k výsledkům voleb. Letošní přímá volba prezidenta, byla toho důkazem. Nerespektování vůle občanů, je pohrdáním demokracie, tedy návratem do minulosti. Proto připomínáme, věru stále těm stejným, že nenávist, či zaslepenost, nesmí být jejich programem. Jak to říkával prezident TGM, „tož demokracii máme, ještě mít tak ty demokraty!“ Jak platné a výstižné pro dnešní dobu. Zejména pro ty stále stejné nespokojence.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

01.01.2019 20:29

Možná vzkvétá pan Votava.V mém případě se o žádné vzkvétání nejedná.Pan Votava a ani nikdo jiný nemá co mluvit mým jménem.Na to si stačím sám a nemusím být nijak politicky organizován.Stačí mi obyčejný selský rozum.Titulovaní o situaci těch,kdo je živí,nic nevědí,ale siláckých prohlášení mají spoustu.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy