• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Jaké novoroční předsevzetí by si do nového roku měla dát
Počet návštěv: 1161

Jaké novoroční předsevzetí by si do nového roku měla dát "pražská kavárna"?

Libor  Čermák Článek od Libor Čermák

Letos budeme slavit 30 let od sametové revoluce. Ale vlasy mi vstávají hrůzou nad tím, kdo že se v současné době na její ideály nejvíc odvolává. To, co dělají mnozí "pravdoláskaři", to s demokracií nemá nic společného.  

Milí čtenáři, teď na počátku roku 2019, roku, kdy oslavíme 30. výročí od samotové revoluce, bych se chtěl zamyslet, zda to, co nám vnucují stoupenci pražské kavárny a tzv. liberální demokracie, zda to má s demokracií vůbec něco společného. Osobně si tedy myslím, že to, co nám tato sorta lidí vnucuje jako demokracii, že to s demokracií nemá naprosto nic společného.

Co je to svoboda a demokracie? Je to právo na vlastní názor a současně respekt k názoru druhých. A co vidíme ze strany těchto pražskokavárníků a pravdoláskařů? Když s někým nesouhlasí, tak ho místo demokratické diskuze začnou označovat například za "proruského švába", a to ještě pořád v tom lepším případě. A v tom horším dokonce si přejí nemoc nebo dokonce smrt onomu politikovi (nejčastěji M. Zemanovi)

Když někdo s jiným názorem, než je ten jejich, uctí květinami památku 17. listopadu, tak oni ne, že se zaradují, kdo všechno chce tuto památku uctít. Ale oni ty květiny místo toho vezmou a hodí do koše. Je toto respekt k demokracii? Ne, v žádném případě. Toto nemá s demokracií nic společného.

Když někdo s jiným názorem tento svůj názor napíše na sociální síť, tak oni, ne že se zamyslí, proč má někdo zrovna takový názor. Nebo, že si řeknou: "Nesouhlasím s vámi, ale do smrti budu hájit vaše právo to říkat". Ale místo toho začnou dělat vše proto, aby nositele toho názoru na té sociální síti nějak zablokovali.

A tak bych mohl pokračovat dál například touhou po indoktrinaci jejich názorů (genderismus, multikulturalismus, nemístná propagace sexuálních menšin) do dětí ve školách a do dospělých skrze veřejnoprávní sdělovací prostředky. Nebo rádoby cenzurou literárních děl, které nejsou tzv. genderově nebo multikulturně vyvážené

Takové věci, jaké jsem popsal v předchozích odstavcích, zkrátka a dobře příznivec svobody a demokracie by neměl vůbec používat! A tak tvrdím, pokud chtějí tito lepšolidi, pravdoláskaři a stoupenci pražské kavárny (nebo jak všelijak se jim říká) důstojně oslavit letošní 30. výročí sametové revoluce společně s ostatními lidmi našeho národa, měli by si dát předsevzetí, že se skutečně jako demokrati budou chovat. A ne že budou používat takové a podobné metody, které se používají jen v diktaturách.

No, milí čtenáři, nejste to právě vy, o kterých píšu? Tak ze sebou něco udělejte, abyste mohli oslavit 30. výročí nabytí naší svobody a demokracie společně s ostatními slušnými lidmi, kteří svobodu a demokracii používají skutečně tak, jak se to patří.

Libor Čermák
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým. Děkuji také všem svým voličům, že mi i pro nové volební období pomohli obhájit mandát člena zastupitelstva MČ Praha 22

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Richard Hercl

Richard Hercl

03.01.2019 09:57

Prý ...sametová revoluce. Režisérům této frašky se pouze povedlo pod heslem "Nejsme jako oni" , zamezit podobnému průběhu, jako v Rumunsku.
Ale autora chápu, v té době zřejmě ještě kadil do Pampers, tak nyní pouze opisuje, co propaganda správných názorů vypotila.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

02.01.2019 19:56

Pan Čermák se mýlí.Nedošlo k žádné "sametové revoluci",ale k obyčejnému přesunu moci,jako po volbách.Takže není co oslavovat.Kromě toho květiny vyhodil do koše cizí státní příslušník(podle zpráv v tisku) a naše slavná BIS kvůli ruským a čínským špionům nemá čas na odhalování takovýchto případů.Vždyť to byl jen člen státu EU a ty se nebudou přeci stíhat.Proto se nic o tomto incidentu ve zprávě BIS nehovoří.Na tom by se jim nepodařilo dostat uznání a proto bude slavná BIS mlčet.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy